ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.34.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 34/2014-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2014 o dovolání, které podal obviněný L. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 7 To 276/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 74/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 3 T 74/2011, byl obviněný L. H. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se ve stručnosti dopustil tím, že vždy k 31. 12. let 2007, 2008 a 2009 jako jediný jednatel společnosti Ha – Konstrukt – CZ, s. r. o., se sídlem v Třebíči, Polanka 10/214, nevedl účetnictví v souladu se zákonem, uvedením nepravdivých skutečností ve výkazu zisků a ztrát v uvedených letech, nesprávným zúčtováním částky téměř jeden a půl milionu Kč a nevedením a neprováděním inventarizace materiálu a zboží do účetnictví ohrozil majetková práva přinejmenším tří ve výroku označených věřitelů obchodní společnosti a též řádné a včasné vyměření daně. Za to byl odsouzen podle §254 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dobu šesti měsíců, jehož výkon soud podmíněně odložil podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu patnácti měsíců.
Citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné usnesením ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 7 To 276/2013.
Obviněný L. H. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce Mgr. Aleše Čápa. Opřel je o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Již v úvodu svého dovolání obviněný považoval za vadný výrok Krajského soudu v Brně, který nesprávně zamítl jeho odvolání a potvrdil tím závěry soudu prvního stupně, přestože neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Jeho konkrétní výhrady již směřovaly k důkaznímu stavu zjištěnému v řízení před nalézacím soudem. Obviněný nesouhlasil s vyslovením své viny, podle jeho přesvědčení skutek neodpovídá provedenému dokazování. Poukázal na to, že účetnictví pro obchodní společnost Ha – Konstrukt – CZ, s. r. o., v období, za něž byl odsouzen, vždy vykonávaly jím najaté osoby – účetní, které tak nesou zodpovědnost za případné chyby. Proto odmítl převzít vinu za zjištěné nedostatky, neboť on ve funkci jednatele společnosti ani neznal počítačový program na zpracování dokumentů a za výkon zákonných povinností vyplývajících ze zákona o účetnictví platil odměnu jmenovaným osobám, jež také jeho jednání potvrdily. Odborné vyjádření i znalecký posudek zabývající se právě stavem účetní evidence v rozhodném období nemohou odpovídat reálnému stavu, neboť žádný z odborníků neměl k dispozici kompletní účetnictví. Již soud prvního stupně podle obviněného hodnotil provedené důkazy v rozporu se zásadami logiky, nectil zásadu „in dubio pro reo“ a dospěl k závěru o naplnění úmyslu obviněného za spáchaný přečin. Vzhledem k tomu, že odvolací soud potvrdil závěry soudu prvního stupně, navrhl, aby napadené usnesení Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný L. H. je osobou oprávněnou podat dovolání [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje zákonné náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Předpokladem úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnou právní kvalifikaci skutku v rozsahu zjištěném soudy nižších stupňů, nebo vadu jiného hmotně právního posouzení. Úspěšné uplatnění tohoto důvodu dovolání je proto možné jen v rámci skutku, za který byl obviněný odsouzen, a to konkrétními námitkami proti jeho hmotně právnímu posouzení. To znamená, že dovolatel může tvrdit, že skutek není tím trestným činem, za který jej soudy označily, nýbrž je nutné jej právně posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, event. na jinou skutkovou okolnost aplikovat jiný hmotně právní předpis, a dále může namítat, že skutek nenaplňuje znaky žádného z trestných činů.
Ze stručné citace obsahu dovolání je zřejmé, že podstata jeho výhrad spočívá v odmítnutí výsledku skutkových zjištění, jak vyplývají z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, které beze změny přijal i odvolací soud. Obviněný především téměř zcela shodně zopakoval nesouhlasné stanovisko ke svému odsouzení, jak je vyjádřil již ve svém řádném opravném prostředku – odvolání. Navíc se jedná o součást jeho obhajoby od počátku trestního stíhání, v jejímž rámci se zcela distancoval od vlastní zodpovědnosti za výsledky znaleckého zkoumání o způsobu vedení účetnictví v obchodní společnosti, v níž byl do září 2010 jediným jednatelem.
V této souvislosti je nutné připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž je možné zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů. Jeho uplatnění proto není možné v tak široké míře, jako řádný opravný prostředek - odvolání. Těžiště dokazování je převážně soustředěno do řízení před soudem prvního stupně a právě již z důvodu omezené možnosti provádět či opakovat důkazy podle zásad ústnosti a bezprostřednosti (srov. §267r odst. 7 tr. ř.) nemá Nejvyšší soud možnost bez dalšího přehodnocovat důkazy provedené před soudy nižších stupňů, a je vázán skutkovým zjištěním, k němuž tyto soudy dospěly. V předmětné trestní věci vyplývá z obsahu trestního spisu i rozhodnutí obou soudů, že již nalézací soud se velice pečlivě zabýval objasněním okolností zpracovávání účetních dokumentů v jednotlivých účetních a zdaňovacích obdobích, vyslýchal všechny osoby, které se na této činnosti podílely a podrobně zkoumal také konkrétní činnost obviněného při provozu společnosti. Hodnocení jednotlivých výpovědí poté soud náležitým způsobem posuzoval také ve vztahu k odborným zjištěním, k nimž dospěla jednak Ing. Blanka Sítařová při zpracování odborného vyjádření a také zpracovatelé znaleckého posudku Ing. Leoš Kozohorský a Mgr. Petr Tylšar, který vyhotovil znalecký ústav A&CE Consulting, s. r. o. Největší podíl viny na svém odsouzení spatřoval obviněný v „nedbalé práci“ své účetní – svědkyně M. F., která však plnila víceméně pokyny obviněného jako jednatele, taktéž naprosto přesvědčivě vysvětlila fungování tzv. pokladny, u níž byla odhalena neoprávněná účetní operace, a k níž vůbec sama neměla přístup. Ačkoliv obviněný opakovaně trval na tom, že pravidelná inventarizace zásob a majetku společnosti probíhala, jeho tvrzení bylo zcela zřetelně dokazováním vyvráceno.
Nejvyšší soud v podstatě nemá, co by na pečlivém, podrobném a především naprosto srozumitelném a přesvědčivém odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně doplňoval. Nalézací soud přijal kategorický a v souladu se zásadami obecné logiky v úvahu přicházející závěr o vině obviněného, který byl jedinou osobou zodpovědnou za veškeré nedostatky, jež mu jsou kladeny za vinu a které naplňují objektivní stránku přečinu, jímž byl uznán vinným. Odvolací soud pak v napadeném usnesení reagoval na opakující se námitky obviněného, důsledně se s nimi vypořádal v souladu s procesními pravidly odvolacího řízení, když své úvahy založil na správném postupu soudu prvního stupně. Pokud obviněný vznesl výhrady k existenci úmyslu, ani v této otázce nelze spatřovat jakákoli pochybení ze strany soudů, neboť soudy subjektivní stránku posoudily logicky jako úmysl přímý ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž takové právní posouzení vyplývá jednoznačně z důkazů, jež se staly podkladem odsuzujícího výroku. V podrobnostech je opětovně možné poukázat zejména na str. 9-10 rozsudku soudu prvního stupně. Nakonec sám obviněný ve svém dovolání nepředložil jinou argumentaci, než jaká tvořila jeho dosavadní výhrady uplatňované v průběhu trestního řízení, s nimiž se však soudy dostatečným způsobem vypořádaly, a to včetně rozsahu účetních podkladů, které měli k dispozici odborníci – zpracovatelé znaleckého posudku i odborného vyjádření.
Nejvyšší soud neměl možnost reagovat na žádnou námitku, která by směřovala proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku či jiné skutkové okolnosti, jak vyžaduje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který proto nemohl být naplněn. Dovolání obviněného L. H. proto Nejvyšší soud odmítl podle §256i odst. 1 písm.b) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. února 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová