ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.363.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 363/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2014 o dovolání, které podal obviněný Bc. D. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 4 To 377/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 137/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. D. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 2 T 137/2013, byl obviněný Bc. D. P. uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši padesáti denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 1.000,- Kč, tedy celkem 50.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Obviněnému byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání, členství ve statutárním orgánu a zaměstnání ve společnostech a družstvech, jejichž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1. a 3. zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále je „živnostenský zákon“), a to na dobu pěti roků.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 4 To 377/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o uložení trestu zákazu činnosti. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání a členství ve statutárních orgánech ve společnostech a družstvech, jejichž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 a 3 živnostenského zákona na dobu pěti roků.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Bc. D. P. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. R. K. , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný vytkl soudům jejich závěr, že úmyslně jako osoba odpovědná jednat na základě generální plné moci za společnost NUKEM s.r.o., nepodal za IV. čtvrtletí roku 2010 přiznání k dani z přidané hodnoty ani po výzvě Finančního úřadu Brno I, přičemž odpovědnost obviněného soudy dovodily z titulu „Generální plné moci“ ze dne 22. 8. 2008, na jejímž základě měl být obviněný povinen za společnost NUKEM s.r.o. daňové přiznání podat.
Existenci této generální plné moci však podle obviněného soudy pro rozhodné období od 21. 1. 2011 nesprávně posoudily podle platného hmotného práva, neboť vycházely z toho, že obviněný tuto plnou moc vypověděl až dne 1. 8. 2011. Přitom však ustanovení §33b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013, nezohlednily v souvislosti s ustanovením §43a a násl. tohoto zákona, výpověď plné moci totiž musí být učiněna inter partes. Dále obviněný zdůraznil, že právním důvodem jeho oprávnění zastupovat společnost NUKEM s.r.o. nebyla tato plná moc sama o sobě, ale „Mandátní smlouva“ ze dne 22. 8. 2010, z níž pro obviněného vyplývala další práva a povinnosti vůči společnosti NUKEM s.r.o. O této mandátní smlouvě nemusel Finanční úřad Brno I vůbec vědět, neboť „byla inter partes“. Závěr finančního úřadu, že pokud ten o smlouvě nevěděl, tak neexistovala, označil obviněný za příliš zjednodušující a jeho odsouzení bylo učiněno v rozporu se zásadou in dubio pro reo.
V další části svého dovolání obviněný znovu zopakoval, že soudy nesprávně právně posoudily právní režim mandátní smlouvy podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obchodní zákoník“), neboť mandátní smlouva sama o sobě není právním titulem, na jehož základě je „mandant oprávněn jednat jménem mandatáře“ (správně jedná mandatář jménem mandanta), k tomu je nezbytné udělení plné moci, v souladu s §568 odst. 3 obchodního zákoníku. Nemělo proto žádný právní význam předkládat příslušnou mandátní smlouvu Finančnímu úřadu Brno I. Obviněný mandátní smlouvu vypověděl a tak „plná moc zanikla v souladu s §33b uplynutím 30 dní od doručení, tedy ke dni 23. 12. 2010“, proto při jednání s finančním úřadem tvrdil, že plná moc zanikla „ke dni převodu společnosti“.
V závěrečné části svého dovolání obviněný vytkl odvolacímu soudu neprovedení jím navrhovaného důkazu - přehrání zvukového záznamu hlavního líčení konaného dne 3. 10. 2013. Způsob vyhodnocení důkazů nalézacím soudem označil za jednosměrný a účelový, zejména nesouhlasil s tím, jak soud zhodnotil výslech svědkyně L. L. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že obviněný se zprošťuje obžaloby v plném rozsahu.
K dovolání obviněného Bc. D. P. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorové Nedbálkové. I přesto, že dovolacími námitkami poukazoval obviněný na údajně nesprávné hmotně právní posouzení generální plné moci, zhodnotila je jako výlučně skutkové. Připomněla, že dokazováním byla obhajoba obviněného vyvrácena, neboť jednoznačně vyplynulo, že za společnost NUKEM s.r.o. jednal na základě generální plné moci, kterou vypověděl až ke dni 1. 8. 2011. Existence mandátní smlouvy, na níž založil obviněný svou obhajobu, nebyla dokazováním prokázána, neboť soudy správně zhodnotily, že se jednalo pouze o dodatečně vytvořené důkazy s účelem vyvinit obviněného. Poukázala na to, že u dalších dvou osob, které byly ve funkci jednatele po obviněném, tedy u L. L. a P. P. , šlo zjevně o tzv. „bílé koně“, kdy se obviněný chtěl jejich „instalací“ do pozice statutárního orgánu takto zbavit své případné trestní odpovědnosti za zatajení zdanitelného plnění a následné neodvedení daně z přidané hodnoty.
Obviněný podle státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství nenaplnil uplatněný dovolací důvod právně relevantními námitkami, navrhla tak, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b).
Nejvyšší soud při zkoumání splnění formálních podmínek konání dovolacího řízení zjistil, že obviněný Bc. D. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Předpokladem úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak byl soudy zjištěn, nebo vadu jiného hmotně právního posouzení. V rámci dovolacích námitek proto nelze mít výhrady proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ale pouze k jejich právnímu posouzení. To znamená, že dovolatel může tvrdit, že skutek není tím trestným činem, za který jej soudy označily, nýbrž je nutné jej právně posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, event. na jinou skutkovou okolnost aplikovat jiný hmotně právní předpis, a dále může namítat, že skutek nenaplňuje znaky žádného z trestných činů. V této souvislosti je nutné připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž je možné zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů. Jeho uplatnění proto není možné v tak široké míře, jako řádný opravný prostředek - odvolání. Těžiště dokazování je soustředěno v řízení před soudem prvního stupně a právě již z důvodu omezené možnosti provádět či opakovat důkazy podle zásad ústnosti a bezprostřednosti (srov. §267r odst. 7 tr. ř.) nemá Nejvyšší soud možnost bez dalšího přehodnocovat důkazy provedené před soudy nižších stupňů, a je vázán skutkovým zjištěním, k němuž tyto soudy dospěly.
Pokud se obviněný snažil prezentovat svoji skutkovou verzi, podle které v předmětné době nebyl osobou oprávněnou, resp. povinnou na základě generální plné moci jednat za společnost NUKEM s.r.o., tedy ani za ni podat přiznání k dani z přidané hodnoty, soudy vycházely z opaku.
Nejvyšší soud musí konstatovat, že obviněný ve svém dovolání napadá fakticky pouze proces hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a ocitá se tím mimo rozsah uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Již soud prvního stupně jím provedené důkazy správně posoudil a vyhodnotil je v souladu s jejich obsahem i zásadami obecné logiky. Odvolací soud se ztotožnil s postupem nalézacího soudu a vypořádal se náležitě s odvolacími námitkami, které následně zopakoval obviněný ve svém dovolání. Nejvyšší soud v podstatě může odkázat na argumenty, které oba soudy ve svých rozhodnutích srozumitelně vyjádřily na podporu svých skutkových zjištění a jejich následném právním posouzení. Zásadní význam pro závěr o trestní odpovědnosti obviněného za řádné neodvedení daňové povinnosti obchodní společnosti NUKEM s.r.o. bylo zjištění, že to byl výhradně obviněný, kdo měl plnit zákonný odvod za příslušné čtvrtletí roku v rozhodné době, neboť byl osobou fakticky jednající za tuto právnickou osobu, byť formálně nebyl jejím statutárním orgánem. Naplňoval tak podmínku tzv. speciálního subjektu ve smyslu §114 odst. 2 tr. zákoníku, byl v tzv. zvláštním postavení v této obchodní společnosti, které i přes změnu osoby jednatele (od 9. 12. 2009 do 21. 12. 2010 tuto funkci vykonávala zcela formálně L. L. , poté P. P. ) ve skutečnost prováděl stále obviněný (ten byl jednatelem v době od 13. 6. 2008 do 22. 8. 2008).
Prvního ústního jednání s Finančním úřadem Brno I. dne 1. 8. 2011 se za společnost NUKEM s.r.o. zúčastnil právě obviněný Bc. D. P. Jak vypověděla pracovnice Finančního úřadu Brno I Ing. M. P. , obviněný se v jeho průběhu o existenci mandátní smlouvy vůbec nezmínil. Naopak poukázal na „pozbytí platnosti“ generální plné moci dnem prodeje společnosti k datu 21. 12. 2010 (viz protokol o ústním jednání na č. l. 18 trestního spisu). Až následně, poté, co se od této svědkyně dozvěděl, že generální plná moc je stále platná, změnil způsob své obhajoby. Soudy ji ale správně posoudily jako účelovou, neboť provedené důkazy verzi obviněného vyvrací. Zejména z výslechů svědků vyplývá, že obviněný i po údajném vypovězení mandátní smlouvy dne 23. 11. 2010 za společnost NUKEM s.r.o. dále jednal. Například svědci M. K. a J. K. , jednatelé společnosti EKO – Electric, s.r.o., vypověděli u hlavního líčení konaného dne 3. 10. 2013, tak, že se společností NUKEM s.r.o. vedli od března 2010 do konce roku 2010 jednání několikrát a vždy pouze s obviněným D. P. (č. l. 587-8 trestního spisu). Jak dále vyplývá z podkladů poskytnutých Československou obchodní bankou, a.s., po celou dobu existence společnosti NUKEM s.r.o. obviněný měl dispoziční právo k jejím bankovním účtům (č. l. 225 a násl. trestního spisu), stejně tak měl k dispozici také účetnictví společnosti. Výpověď svědkyně L. L. , která sama neměla zájem podílet se na podnikatelské činnosti uvedené obchodní společnosti, rovněž potvrzuje ryze formální povahu zápisu jejího jména do funkce jednatelky a stejně je pak nutné posuzovat i osobu P. P. Výsledek hodnotících úvah soudů, že obviněný mandátní smlouvu a další na ni navazující dokumenty sepsal až v průběhu trestního řízení pro účely své obhajoby, proto odpovídá zjištěným skutečnostem a svědčí o faktickém vystupování obviněného jako osoby reálně jednající jménem obchodní společnosti i poté, co již nepůsobil ve funkci jejího jednatele. Na doplnění může jen Nejvyšší soud uvést, že změna v osobě jednatele neznamená zánik generální plné moci, tudíž ani tyto výhrady dovolatele nemají žádné opodstatnění (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2260/2007). Z těchto důvodů je proto zcela nadbytečné zabývat se ustanoveními hmotného práva občanského, resp. obchodního, účinného v době spáchání činu, jak se domáhal obviněný ve svém dovolání, neboť soudy zjištěný skutkový stav je založen na tom, že to byl jenom obviněný, kdo byl povinen činit příslušné úkony jménem obchodní společnosti NUKEM s. r. o. jako plátci daně z přidané hodnoty, tj. v daňovém řízení provést řádné daňové přiznání za IV. čtvrtletí roku 2010, což neučinil. Bez ohledu na uzavřené smlouvy, či výpověď z nich, přes změnu osoby jednatele obviněný fakticky společnost řídil a jednal jejím jménem, a měl tak činit i vůči správci daně. Není proto důvod jakkoli zasahovat do správných rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to ani kdyby byly obviněným v dovolání uplatněny námitky relevantní dovolacím důvodům.
Žádný význam pak nemůže mít ani obviněným vytýkané procesní pochybení odvolacího soudu, jež mělo spočívat v tom, že soud neprovedl k návrhu obviněného přenos zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne 3. 10. 2013. Obecně lze k této výtce konstatovat, že rozsah dokazování je zcela na úvaze soudu, ten určí, jaké z předložených či navržených důkazů provede, a je vyjádřením zásady nezávislosti soudů zakotvené v Ústavě České republiky v čl. 82. Navíc může Nejvyšší soud poznamenat, že u veřejného zasedání konaného u Krajského soudu v Brně dne 26. 11. 2013 byli přítomni jak obviněný tak jeho obhájce v zastoupení Mgr. Alešem Vejrem, na svých výtkách týkajících se provedení navrhovaného důkazu netrvali a nijak se jeho provedení nedožadovali. Z hlasového záznamu z průběhu tohoto veřejného zasedání je navíc zřejmé, že předsedkyně senátu při čtení odůvodnění rozsudku připomněla obsah písemného přepisu části tohoto hlavního líčení, který je rovněž založen v trestním spisu. Je tak evidentní, že soud znal jeho obsah a určitým způsobem se s totožnou námitkou obviněného vypořádal. Nejvyšší soud neshledal žádný zásah do procesních práv obviněného, a to ani kdyby připustil možnost uplatnění tohoto druhu námitek v dovolání.
Obviněný ve svém dovolání nevznesl žádnou výhradu proti aplikaci hmotného práva, jež by mohla mít svůj základ ve skutkovém zjištění soudů, proto je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová