ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.375.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 375/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 4. 2014 o dovolání, které podal obviněný P. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 10 To 305/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 96/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2013, sp. zn. 1 T 96/2011, byl obviněný P. R. uznán vinným pomocí k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §24 odst. 1 písm. c) a §254 odst. 1 alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), které se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v tomto rozsudku.
Za to byl obviněnému uložen podle §254 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 1 a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb s výší jedné denní sazby 400 Kč, tedy v celkové výměře 20 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněné J. F.
Odvolání obviněného podané proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. 10 To 305/2013, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Toto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný P. R. dne 3. 3. 2014 prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný zpochybnil naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §24 odst. 1 písm. c) a §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Jak dále v této souvislosti obviněný zdůraznil, neznal stav obchodní společnosti A-Z Education centre, s. r. o., za kterou jednala spoluobviněná J. F., přičemž se zabýval jen úpravou dokumentů souvisejících se změnami v této obchodní společnosti. Podle názoru obviněného se soudy nižších stupňů nevypořádaly s právními předpisy, které se týkají vedení účetnictví a změn v obchodních společnostech.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného P. R. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru většina námitek obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Za neopodstatněné pak považuje státní zástupce námitky obviněného zpochybňující posouzení jeho účastenství ve formě pomoci k trestnému činu. Podle státního zástupce se totiž jednání obviněného již v podstatě blížilo spolupachatelství. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný P. R. opírá své přesvědčení o jeho naplnění o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že může být dán zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku spočívá i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný P. R. ovšem v části svého dovolání nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, jehož spácháním byl uznán vinným, ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve výše uvedeném smyslu, zejména pokud jen obecně konstatuje, že se soudy nižších stupňů důsledně nevypořádaly s předpisy týkajícími se vedení účetnictví v obchodních společnostech. Ze zmíněných námitek obviněného tedy nevyplývá, v čem je nesoulad právních závěrů soudů nižších stupňů s rozhodnými skutkovými okolnostmi vyjádřenými zejména v popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně, jakou normu hmotného práva, resp. jaké její konkrétní ustanovení soudy nesprávně vyložily nebo použily, jakou jinou normu měly použít, kterou otázku hmotného práva nesprávně posoudily a jak měla být správně posouzena apod.
Zbývající část argumentace obviněného, v níž zpochybnil své úmyslné zavinění vyžadované u pomoci k trestnému činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §24 odst. 1 písm. c) a §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, pak již sice odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale Nejvyšší soud ji nepovažuje za opodstatněnou.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku spáchá ten, kdo účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady změní, zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají, a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Pomoci k trestnému činu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se obecně dopustí ten, kdo umožní nebo usnadní jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, radou nebo jinými způsoby. K naplnění subjektivní stránky se zde vyžaduje úmyslné zavinění pomocníka, přičemž postačí i nepřímý úmysl [§15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku].
Podle názoru Nejvyššího soudu rozhodné skutkové okolnosti, které soud prvního stupně vyjádřil v tzv. skutkové větě ve výroku o vině ve svém rozsudku a rozvedl v jeho odůvodnění, svědčí o zavinění obviněného P. R. přinejmenším ve formě nepřímého (eventuálního) úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Tato forma zavinění pak vyplývá především ze způsobu jednání obviněného popsaného ve zmíněné skutkové větě a vyjádřeného zejména tím, že obviněný vyhotovil předávací protokol k účetním dokladům, který předložil k podpisu svědkovi J. K., jehož obviněný opakovaně využíval k převodům obchodních podílů v různých obchodních společnostech. Z uvedeného popisu a z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu je totiž patrné, že obviněný byl srozuměn s porušením zájmu na řádném vedení a uchovávání účetnictví a že nemohl důvodně počítat se žádnou okolností, která by tomu zabránila, zejména když jmenovaný svědek nebyl vůbec způsobilý k vedení účetnictví a žádné účetní doklady mu ani nebyly předány.
Závěr o naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §24 odst. 1 písm. c) a §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku zde tedy vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného, jak bylo popsáno ve skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v jeho odůvodnění, ale i z ostatních rozhodných okolností, za nichž obviněný poskytl pomoc obviněné J. F. k zatajení účetních dokladů obchodní společnosti A-Z Education centre, s. r. o. Obviněný totiž jednal zmíněným způsobem za stavu, kdy věděl, že svědkovi J. K. ve skutečnosti nebyly předány žádné účetní doklady, že ten není ochoten ani schopen vykonávat funkci statutárního orgánu jmenované obchodní společnosti a zajistit další vedení jejího účetnictví a že svědek jako tzv. bílý kůň podepsal převzetí účetní dokumentace jen se záměrem získat odměnu za poskytnutí údajů o své osobě k tomuto jednání.
Navíc obviněný P. R. ve svém dovolání ani nijak blíže nekonkretizoval, zda v případě jím tvrzeného nedostatku jeho úmyslného zavinění chybí vědomostní složka úmyslu (tj. není zde znalost všech relevantních skutečností) nebo volní složka úmyslu (tj. chybí vůle chtít způsobit následek nebo zde není alespoň srozumění s jeho způsobením) či obě tyto složky zároveň. Přitom obviněný zaměřil své výhrady ohledně subjektivní stránky do značné míry na zpochybnění výsledků provedeného dokazování, což neodpovídá již výše zmíněnému výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Vzhledem k tomu považuje Nejvyšší soud námitku obviněného, jejímž prostřednictvím popřel naplnění subjektivní stránky pomoci k přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §24 odst. 1 písm. c) a §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, pro kterou byl stíhán a odsouzen, za neopodstatněnou. Přitom s obdobnými výhradami, jaké obviněný uvedl v podaném dovolání, se vypořádaly již soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí, s nimiž se Nejvyšší soud ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.
Totéž platí o výhradách obviněného, jimiž zpochybnil správnost výkladu a použití ustanovení obecně závazných předpisů, které se týkají vedení účetnictví a změn v obchodních společnostech. Navíc, jak již Nejvyšší soud zdůraznil výše, obviněný nezaložil tuto námitku na žádných konkrétních argumentech, ale pouze na obecném tvrzení, takže se k ní Nejvyšší soud nemohl nijak blíže vyjádřit.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. R. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyl naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání se částečně opírá o námitky, které mu odpovídají, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky z výše uvedených důvodů opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost ani odůvodněnost napadeného rozhodnutí, či správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 4. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y