ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.456.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 456/2014-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 4. 2014 o dovolání, které podal obviněný D. K. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 3 To 653/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 32/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný D. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 32 T 32/2010, uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně byl obviněnému uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dvou roků. Poškozená Generali pojišťovna a. s. byla podle §229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 11. 2010, sp. zn. 3 To 902/2010, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Usnesením ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. 32 T 32/2010 Okresní soud v Českých Budějovicích vyhověl žádosti obviněného o podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti uloženého výše uvedeným rozsudkem téhož soudu a podle §90 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti se stanovením zkušební doby v délce osmnácti měsíců.
Dne 3. 10. 2013 rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 32 T 32/2010 tak, že podle §91 odst. 1 tr. zákoníku obviněný D. K. vykoná zbytek trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel.
Proti tomuto usnesení podal obviněný D. K. stížnost, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 3 To 653/2013, zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Posledně označené usnesení stížnostního soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. Rudolfa Šimona.
Přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku dovodil z ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o. s. ř.), s tím, že napadeným usnesením bylo odvolací řízení v dané věci skončeno, zároveň se podle něj „odvolací“ soud tímto rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v souvislosti s řešením otázky procesního práva a dovolací soud by řešenou právní otázku měl posoudit jinak. Vyjádřil svůj nesouhlas s napadeným rozhodnutím, upozornil, že ve věci nebyl osobně slyšen, neměl tak možnost vyjádřit se a navrhnout důkazy. Jednání se nezúčastnil ze zdravotních důvodů a nebyly proto splněny podmínky pro jednání soudu v jeho nepřítomnosti. Věc měla být posouzena tak, že došlo k porušení ustanovení o řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, tedy že soud prvního stupně rozhodoval v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Napadené usnesení je podle jeho mínění chybné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle „§243d o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se vyhovuje stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 32 T 32/2010 v celém rozsahu“. Dále obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „odložil právní moc napadeného rozhodnutí, neb je závažně ohrožen ve svých právech“.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného D. K. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jana Mrlíka. Podle jeho názoru trpí dovolání obviněného celou řadou závažných pochybení a není proto možné jej považovat za validní mimořádný opravný prostředek podle XVII. hlavy trestního řádu. Upozornil na to, že obviněný ve svém dovolání v trestní věci odkazoval na ustanovení občanského soudního řádu, přestože tato norma na danou trestní věc nedopadá. Zdůraznil, že obviněný neuvedl dovolací důvod, jak vyžaduje §265f odst. 1 tr. ř., jeho vyjádření „usnesení krajského soudu je chybné a spočívá na nesprávném právním posouzení věci“ by sice bylo obsahově podřaditelné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací argumentace mu však nekoresponduje. Za zcela nerealizovatelný označil petit dovolání v jeho části o odložení právní moci napadeného usnesení. Závěrem upozornil, že dovolání obviněného nesměřuje proti rozhodnutí, proti němuž je lze podat, není proto přípustné ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm a) tr. ř. jako nepřípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, musel nejprve zkoumat, zda je dovolání obviněného D. K. přípustné ve smyslu §265a tr. ř., přičemž zjistil, že tomu tak není.
Obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání však nesměřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné.
Podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. je možné dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé a proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř.
Dovolání obviněného směřuje proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 3 To 653/2013, jímž byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 32 T 32/2010.
Usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích jako soudu prvního stupně o nařízení výkonu zbytku trestu zákazu činnosti nelze považovat za rozhodnutí uvedené v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., proto ani usnesení, jímž byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze považovat za rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g), jak je uvedeno v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný D. K. sice podal své dovolání proti rozhodnutí soudu druhého stupně, které je pravomocné, ovšem nejedná se o rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., a tudíž proti němu není dovolání přípustné. Proto bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod podle příslušných ustanovení trestního řádu, případně zda námitky obviněného je možné vůbec podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Ohledně podnětu obviněného D. K., aby Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí – pokud tímto obviněný měl na mysli rozhodnutí předsedy senátu Nejvyššího soudu o odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, vzhledem k nepřípustnosti podaného dovolání a z toho vyplývajícího způsobu rozhodnutí o něm ani předsedkyně senátu Nejvyššího soudu neshledala důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. dubna 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová