ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.565.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 565/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2014 o dovolání, které podal obviněný V. M. rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 2 To 142/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 158/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. 2 T 158/2012, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku (v písemném vyhotovení rozsudku chybí číselné označení odstavce zákonného ustanovení) k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. S. – jednatel společnosti EAGLE TRANSPORT s.r.o., se sídlem Šumperk, Jánošíkova č. 21, IČ: 25823132, v likvidaci, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný V. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 2 To 142/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného znovu odsoudil podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Nedomy, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný odmítl, že by skutkový stav zjištěný soudy naplňoval znaky trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Postupem obecných soudů mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, soudy podle něj „ignorovaly“ obhajobu obviněného, poukázal na zjevné rozpory ve výpovědích svědka V. S., které však soudy nijak nezohlednily. Odkázal dále na výsledky šetření Policie České republiky a vyšetřovací spis Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje, služby kriminální policie a vyšetřování Přerov, č.j. KRPM-1700-37/TČ-2010, který měl mít nalézací soud k dispozici, neboť v tomto trestním řízení nebylo posouzeno vyvedení majetku, konkrétně devíti nákladních vozidel, V. S. z majetku společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o. jako trestný čin. Tento závěr má potvrzovat existenci dohody o ukončení činnosti a rozdělení majetku, konkrétně nákladních vozidel, společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o. mezi oběma společníky, tedy obviněným V. M. a V. S.. Upozornil dále, že jako jediní společníci a jednatelé svým rozhodnutím nahrazují projev vůle valné hromady společnosti a podle společenské smlouvy si jednatelé musí pro dispozice s majetkem společnosti nejprve vyžádat souhlas valné hromady. Druhý jednatel a společník V. S. ale převedl více jak deset vozidel bez takového souhlasu, přesto za toto jednání nenesl žádnou zodpovědnost. Obviněný dále napadl i znalecký posudek ohledně zjištění časové ceny vozidel, s jejíž výší nesouhlasil. Závěrem svého dovolání vyslovil názor, že v projednávané trestní věci existují extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 2 To 142/2013, zrušil a přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného V. M. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Radka Doležela. Ten nejprve zdůraznil, že argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. Stejně tak podle jeho názoru nelze přihlížet k závěrům učiněným v jiném trestním řízení vedeným ve vztahu k jinému podezřelému. Pokud obviněný namítal existenci určité dohody, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zdůraznil, že tato skutečnost nebyla prokázána. Připomněl také, že společnost EAGLE TRANSPORT s. r. o., které předmětné tahače náležely, je nadána majetkovou samostatností a obviněný, přestože v postavení jejího společníka, neměl oprávnění si tyto pro něj cizí věci přisvojovat. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto označil závěr soudů, podle něhož obviněný naplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry správným, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný V. M. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Daného trestného činu se měl obviněný podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustit tak, že jako jednatel společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o., se sídlem Jánošíkova 410/21, Šumperk, nejpozději ke dni 24. května 2010 bez jakéhokoliv právního úkonu, smlouvy nebo jiného právního důvodu a bez vědomí druhého společníka V. S., převedl na společnost TORO DEL CAMINO s. r. o., se sídlem Čsl. armády 641/40, Šumperk, ve které je jediným jednatelem a společníkem, 2 tahače návěsů zn. Volvo FH12, RZ ... a ..., tahač návěsů zn. DAF FT, RZ ... a návěs zn. Schwarzmüller, RZ ..., patřící do majetku společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o., přičemž společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o. neprovedl žádnou byť sebemenší úhradu zmíněných věcí, následně 2 tahače návěsů zn. Volvo FH 12 prodal další osobě za celkovou částku 100.000,- Kč a utržené peníze si ponechal pro svoji potřebu a způsobil tak poškozené společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o. „v likvidaci“, škodu ve výši 779.368,80 Kč.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétní výhrady proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu však obsahu tohoto dovolacího důvodu neodpovídají, neboť obviněný jimi napadá pouze způsob hodnocení provedených důkazů soudy, taková argumentace však nemůže být předmětem dovolacího přezkumu.
Nejvyšší soud je v dovolacím řízení zásadně vázán skutkovým stavem zjištěným soudy nižších stupňů a není ani oprávněn přezkoumávat hodnocení důkazů soudy nižších stupňů včetně rozsahu dokazování.
Obviněný navíc ve svém mimořádném opravném prostředku předložil naprosto totožné námitky, které tvořily jeho obhajobu již od počátku trestního řízení, byly tak obsaženy i v jeho odvolání, a odvolací soud se se všemi náležitým způsobem vypořádal. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání, v němž obviněný opakuje argumenty, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí prvního stupně, odvolací soud se jimi zabýval a vyložil důvody, pro něž je považoval za nedůvodné, Nejvyšší soud zpravidla zamítne jako zjevně neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha).
V projednávaném případě obviněný ve svém dovolání projevil nesouhlas s odsuzujícím výrokem o vině, rozsah dokazování považoval za nedostatečný, vytkl soudům způsob hodnocení provedených důkazů a poukázal na existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, k nimž soudy dospěly.
Hlavní námitkou, na níž je v podstatě celý mimořádný opravný prostředek založen, se stalo tvrzení o existenci dohody mezi obviněným jako jedním jednatelem a společníkem a svědkem V. S. jako druhým jednatelem a společníkem o vypořádání majetku obchodní společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o. Na základě této dohody měla být ukončena činnost společnosti, majetek, který představovaly tahače návěsů a návěsy, resp. nákladní vozidla, si oba jmenovaní měli rozdělit mezi sebou. Obviněný tudíž převedením předmětných tahačů pouze naplňoval obsah společné domluvy a nemůže být za takové jednání odsouzen. Na tomto místě je ale nutné připomenout, že shodnou argumentací, tj. zda skutečně byla mezi obviněným a jmenovaným svědkem uzavřena dohoda o v podstatě fyzickém rozdělení majetku obchodní společnosti bez úhrady hodnoty jednotlivých věcí, se již zabývaly soudy obou stupňů a zejména soud nalézací na str. 3 svého rozsudku naprosto logicky a zřetelně vysvětlil, proč tuto obhajobu obviněného odmítl.
Nejvyšší soud může proto jen nad rámec dovolacího přezkumu dodat, že jak jasně vyplývá z výslechů svědků, zejména druhého společníka a jednatele společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o. V. S. a zaměstnankyň této společnosti J. S. a Z. V., nebyla uzavřena žádná dohoda, která by obviněného V. M. opravňovala k převedení uvedených tahačů návěsů výlučně ve prospěch obviněného, tj. bez zpětného vložení hodnoty těchto věcí do majetku společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o. Navíc, jak správně poznamenal okresní soud na str. 4 svého rozsudku, jmenovaná společnost byla v období před svou likvidací samostatným subjektem s majetkem odděleným od majetku jejích společníků. Obviněný V. M., ač v postavení jejího společníka, nebyl tudíž oprávněn věci ve vlastnictví této obchodní společnosti převádět na jinou společnost či fyzickou osobu, a to ani do svého vlastnictví, bez náležitého protiplnění (srov. rozhodnutí publikované pod č. 40/2010 Sb. rozh. tr.). V této souvislosti jsou tak zcela bezpředmětné i opakující se námitky obviněného, kterými poukazoval na výsledky policejního šetření V. S. z podezření z majetkové trestné činnosti, kterou oznámil právě obviněný jménem společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o., vedeného Policií České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, odborem hospodářské kriminality SKPV pod č. j. KRPM-1700-57/TČ-2010-140080. Na č. l. 22 trestního spisu je založeno usnesení označeného orgánu a spisové značky, jímž byla věc proti V. S. odložena podle §159a odst. 1 tr. ř. a usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, jímž zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou stížnost, podanou obviněným V. M. Podle odůvodnění obou rozhodnutí bylo šetřením důvodnosti trestního oznámení zjištěno, že V. S. skutečně prodal vozidla zvané „Ameriky“ z majetku společnosti EAGL TRANSPORT s. r. o. za cenu odpovídající jejich hodnotě a získané finanční prostředky vložil zpět do majetku uvedené společnosti. Pokud jde o závazky obchodní společnosti S. T. vůči společnosti EAGLE TRANPORT s. r. o., jsou náležitě evidovány a částečně již uhrazeny. Vůči V. S. tudíž policejní orgán ani příslušný státní zástupce neshledali podezření ze spáchání trestného činu. Nejvyšší soud na rozdíl od dovolatele a ve shodě se soudy nižších stupňů považuje právě výsledek policejního šetření proti V. S. za další jasný důkaz o tom, že tvrzení obviněného o dohodě o rozdělení majetku není pravdivé. Jmenovaný svědek totiž sice odprodal část majetku společnosti EAGLE TRANSPORT s. r. o., avšak utržené peníze tato společnost obdržela. Provedené důkazy tudíž jednoznačně vyvrátily, že by mezi oběma společníky došlo k dohodě o rozprodeji majetku jako „způsobu vypořádání“ jejich obchodních podílů.
Překročením mezí uplatněného dovolacího důvodu jsou také námitky obviněného zpochybňující závěry znaleckého posudku vypracovaného Ing. Karlem Doubravským o ceně nákladních vozidel v době jejich převodu na společnost TORO DEL CAMINO s. r. o., v níž je jediným společníkem obviněný. Nejvyšší soud tedy jen může projevit souhlas s postupem soudů obou stupňů, které přijaly znalecké závěry bez jakýchkoli pochybností a považuje je za správné a dostatečné pro zjištění škodlivého následku protiprávního jednání obviněného. Pro zpracování znaleckého posudku, kdy znalec neměl fyzicky k dispozici předmětné tahače a návěs, byly využity všechny dostupné údaje, které byly zcela dostačující ke stanovení hodnoty vozidel přisvojených si obviněným. Vycházel přitom i z tvrzení svědků P. P. a L. V., kteří s danými vozidly jako řidiči až do okamžiku krátce před jejich převodem jezdili, mohli tak poskytnout další informace o jejich relativně dobrém technickém stavu. Nejvyšší soud se tudíž přiklonil k názoru, jenž soudy vyslovily při odmítnutí návrhu obviněného na doplnění dokazování, jímž se dožadoval nového znaleckého zkoumání časové hodnoty převedených vozidel a návěsu. Výše zjištěné škody zcela odpovídá zákonnému požadavku ustanovení §137 tr. zákoníku.
K tvrzení obviněného, že v jeho věci nastal extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy považuje Nejvyšší soud za nezbytné znovu připomenout, že pojmu tzv. extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy používá Ústavní soud k odůvodnění své rozhodovací praxe, kdy ve výjimečných případech, na podkladě ústavních stížností, zasahuje do pravomocných rozhodnutí obecných soudů. Svou dosavadní judikaturou Ústavní soud vymezil tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces a vyžadují tak zásah Ústavního soudu. První skupinu tvoří případy tzv. opomenutých důkazů, tedy situace, kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení bez adekvátního odůvodnění. Do druhé skupiny náleží důkazy, které nebyly získány procesně přípustným způsobem a neměly tak být podkladem skutkových zjištění soudů. Třetí oblast tvoří právě situace extrémního rozporu, ve kterých došlo k tzv. deformaci důkazů, tedy pokud skutkový závěr soudů nemá oporu ve výsledcích dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Nejvyšší soud však nedošel k názoru, že by v případě obviněného bylo možné postup soudů při provádění a hodnocení důkazů podřadit kterékoliv z výše uvedených skupin vad, jež by znamenaly zásah do ústavně zaručených práv dovolatele.
Nejvyšší soud proto posoudil obsah dovolání obviněného V. M. tak, že se míjí s uplatněným dovolacím důvodem. Jeho konkrétní výhrady jsou totiž založeny výlučně na skutkovém základě, pokud jsou založeny na prosazení vlastní obhajoby, nad rámec dovolacího přezkumu ani Nejvyšší soud nezjistil, že by se soudy ve věci rozhodující jakkoli odchýlily od zákonných postupů nebo výsledků důkazního řízení. Nejvyšší soud tedy dovolání obviněného V. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jen na podkladě trestního spisu a v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová