ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.704.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 704/2014-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných T. H. N. , N. V. N. , a N. M. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 7 To 311/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 36/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2013, sp. zn. 72 T 36/2013, byli obvinění T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. uznáni vinnými přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty (správně mělo být ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti) podle §157 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Za uvedené trestné činy byli obvinění T. H. N. a N. V. N. odsouzeni podle §157 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku každý k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon jim byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let, a dále podle §67 odst. 1, §68 odst. 1 a §69 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 90 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Obviněný N. M. N. byl odsouzen podle §157 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků.
Stejným rozsudkem byli odsouzeni i spoluobvinění S. J. a M. Š.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byli obvinění S. J. , T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. zavázáni zaplatit společně a nerozdílně jako náhradu škody způsobené trestným činem Všeobecné zdravotní pojišťovně peněžní částku ve výši 25 583,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněných S. J. , T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. odvolání, jímž se domáhal jednak změny právní kvalifikace spáchaného skutku z nedbalostního přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §157 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku na úmyslný zločin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 tr. zákoníku a jednak uložení přísnějších trestů.
Krajský soud v Ostravě zčásti vyhověl odvolání státního zástupce, protože svým rozsudkem ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 7 To 311/2013, ve výroku pod bodem I. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného S. J. , kterého následně podle §259 odst. 3 tr. řádu sám uznal vinným zločinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 tr. zákoníku a přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku a částečně mu zpřísnil dříve uložený trest. Ve vztahu k obviněným T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. odvolací soud výrokem pod bodem II. rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu zamítl odvolání státního zástupce jako nedůvodné.
Tento rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem II. napadl v zákonné lhůtě dovoláním podaným v neprospěch obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. nejvyšší státní zástupce [prostřednictvím svého náměstka podle §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů]. V dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru dovolatele soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily soubor znaků, které charakterizují zavinění obviněných T. H. N. , N. V. N. , N. M. N. ve vztahu k trestnému činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, a proto je nesprávný i jejich závěr o subjektivní stránce tohoto činu. Dovolání nijak nezpochybňuje právní kvalifikaci téhož skutku jako přečinu porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1, alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se obvinění dopustili v souběhu s prvně zmíněným trestným činem.
Dovolatel připomněl, co je objektem a v čem záleží objektivní stránka trestných činů ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 a §157 tr. zákoníku, a v návaznosti na to se podrobně z obecného hlediska zabýval formou zavinění pachatele těchto trestných činů s akcentem na skutečnost, že není jednoduché najít jasnou hranici mezi zaviněním v podobě nepřímého úmyslu a vědomé nedbalosti. Jak dále konstatoval nejvyšší státní zástupce, v posuzované věci byla v obžalobě užita právní kvalifikace jednání obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. jako úmyslného trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c), d), odst. 3 tr. zákoníku, protože jmenovaní obvinění věděli, že obchodují s alkoholem pocházejícím z neznámého a neověřeného zdroje, který není označen nálepkami pro daňové účely a jehož cena je výrazně nižší než na legálním trhu. Z úmyslného nákupu alkoholu mimo legální distribuční síť lze podle dovolatele usuzovat na srozumění obviněných s tím, že takový alkohol potenciálně obsahuje látky škodlivé zdraví, protože jeho výroba nepodléhá kontrole kompetentních státních orgánů, nejsou při ní dodržovány výrobní normy a postupy, ani hygienické předpisy. U kvalifikovaných skutkových podstat podle §156 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 tr. zákoníku pak je možné spolehlivě dovodit zavinění obviněných ve formě nevědomé nedbalosti, protože – jak bylo zjištěno – sice nevěděli o tom, že alkohol, který pokoutně nakoupili a poté prodávali, obsahuje smrtící množství metanolu, ale vzhledem ke svému postavení osob obchodujících s lihovinami měli a mohli vědět o takovém nebezpečí.
Podle názoru nejvyššího státního zástupce obvinění T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. měli počítat s tím, že alkohol, který kupují a dále distribuují mimo legální síť, je závadný, a neomlouvá je ani skutečnost, že se spoléhali na ujištění svého dodavatele o čistotě dodaného alkoholu. K tomu dovolatel poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43, podle jehož obsahu při nákupu lihu „jenž je odňat volnému obchodu proti zákonnému zákazu na černo pod rukou nelze zásadně vyloučit nabytí zboží, jež je závadné a lidskému zdraví škodlivé, přičemž by tomu nemuselo tak být jen ve zvláštních případech, kdy ani dbalý nabyvatel by nemohl zpravidla počítat s jeho závadností a v důsledku toho by mu nebylo možno klást případně ani za vinu, že nedal zboží přezkoumat, například pokud by nabyl zboží odňaté jinak volnému obchodu sice nezákonně, ale přímo od výrobce nebo obchodníka oprávněného s ním obchodovat“.
Nejvyšší státní zástupce tedy shledal chybným postup Krajského soudu v Ostravě, pokud ten považoval za správné právní úvahy Okresního soudu v Ostravě, podle nichž obvinění T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. se dopustili jednání kladeného jim za vinu jen z nedbalosti. Podle dovolatele totiž jejich jednání vykazuje všechny zákonné znaky „zvlášť závažného zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku“ spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží podle §244 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Proto dovolatel navrhl Nejvyššímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek ve výroku pod bodem II. a aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřili obvinění T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. prostřednictvím svých obhájců. Nejvyššímu soudu shodně navrhli, aby odmítl dovolání jako nedůvodné. Poukázali na to, že podle skutkových zjištění soudu prvního stupně prodali spoluobviněnému S. J. alkohol s obsahem metanolu v době, kdy se nevědělo o žádné „metanolové hrozbě“ a oni neměli žádné signály o tom, že by prodejem alkoholu, který dlouhodobě odebírali ze stejného zdroje, mohli ohrozit lidské zdraví. K žádným zdravotním potížím u jejich zákazníků nikdy nedošlo.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolací námitky, jimiž nejvyšší státní zástupce zpochybnil správnost právních závěrů soudů nižších stupňů o formě zavinění obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. a vytkl nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, sice odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale Nejvyšší soud je považuje za neopodstatněné.
Trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, ať již ve formě úmyslné podle §156 tr. zákoníku nebo ve formě nedbalostní podle §157 tr. zákoníku, se dopustí pachatel, který v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej závadné potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, nebo jestliže je z téhož důvodu vyrobí anebo sobě či jinému opatří. Podle citovaných ustanovení nespáchá trestný čin ten, kdo si úmyslně opatří za účelem prodeje lihoviny, které nejsou opatřeny kontrolními páskami ke značení lihu pro daňové účely, pokud takové lihoviny s ohledem na své složení neohrožují lidské zdraví. Objektem trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty, a to bez ohledu na formu zavinění, je zájem na ochraně lidského zdraví před škodlivými potravinami nebo jinými předměty sloužícími k uspokojování lidských potřeb. Není jím však zájem na kontrole pohybu potravin a jiného zboží podléhajícího zejména spotřební dani, k jehož ochraně slouží ustanovení §244 tr. zákoníku.
Rozlišení mezi výše zmíněnými alternativami trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 tr. zákoníku a podle §157 tr. zákoníku v jejich základní skutkové podstatě spočívá ve formě zavinění pachatele. Pachatel úmyslného trestného činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 tr. zákoníku zamýšlel vydat lidské zdraví v nebezpečí ohrožení nějakou škodlivou potravinou nebo předmětem, které měl na prodej nebo je vyrobil či sobě nebo jinému opatřil, případně věděl o takové možnosti ohrožení a byl s ní srozuměn (§15 tr. zákoníku). Pachatel téhož trestného činu spáchaného z nedbalosti podle §157 tr. zákoníku pak sice věděl, že svým jednáním může způsobit zmíněné ohrožení lidského zdraví, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane, případně o něm ani nevěděl, ale vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (§16 tr. zákoníku).
Nejvyšší soud dále připomíná, že závěr o zavinění pachatele v době činu je závěrem právním a že musí mít, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu, dostatečnou oporu ve skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Na zavinění a jeho formu lze přitom usuzovat jen ze všech konkrétních okolností případu a důkazů významných z tohoto hlediska, které je nutno v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu pečlivě hodnotit jednotlivě i v jejich souhrnu. Soudy nižších stupňů tak v nyní posuzované trestní věci učinily a ostatně samotnou správnost skutkových zjištění a hodnocení důkazů, z nichž soudy vyvodily zavinění obviněných, stejně nelze v dovolacím řízení zpochybňovat a přezkoumávat na podkladě uplatněných ani jiných dovolacích důvodů.
Podle rozhodných skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývajících z popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku a z jeho odůvodnění, která odvolací soud označil za správná a úplná, obvinění T. H. N. a N. V. N. měli živnostenské oprávnění k nákupu a prodeji zboží a provozovali prodejnu potravin na náměstí ve S. B. , kde jim s prodejem zboží pravidelně vypomáhal i obviněný N. M. N. , syn druhého z výše jmenovaných obviněných. Nejméně ode dne 22. 6. 2011 a nejdéle do dne 19. 9. 2012 zde obvinění kromě jiného prodávali také alkoholické nápoje různých značek, které nebyly opatřeny kontrolními páskami k označení lihu pro daňové účely, protože obvinění si je ze zištných důvodů pokoutně opatřovali na tzv. černém trhu. Ve zmíněném časovém rozmezí pravidelně nakupoval v prodejně provozované obviněnými neoznačené lihoviny též spoluobviněný S. J. , a to jak pro vlastní spotřebu, tak za účelem jejich dalšího prodeje obyvatelům v místě svého bydliště. S výjimkou lihovin, které zde jmenovaný nakoupil dne 5. 9. 2012, byly všechny při obvyklé konzumaci nezávadné pro lidské zdraví. Dne 5. 9. 2012 mu však obvinění T. H. N. , N. V. N. , N. a M. N. prodali deset lahví lihovin opatřených etiketou „FREDERIC, Trade Mark, obj. alc. 50 %, Wodka, Extra fine“, které, aniž by si toho prodávající byli vědomi, byly závadné a obsahovaly metanol v koncentraci 15,1 %. Spoluobviněný S. J. si odnesl zakoupené lahve domů a posléze jednu z nich v době od 5. 9. 2012 do 11. 9. 2012 prodal poškozené A. Š. , která její obsah dne 12. 9. 2012 vypila společně se svým druhem K. U. a následujícího dne 13. 9. 2012 zemřela na intoxikaci metanolem. Její druh K. U. byl v důsledku intoxikace metanolem postižen regredující pseudopapilitidou, tedy poškozením oční sítnice.
Obvinění T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. jednali výše popsaným způsobem zejména v rozporu s ustanovením §10 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterým se zakazuje uvádět do oběhu potraviny jiné než zdravotně nezávadné a neznámého původu, dále v rozporu s ustanoveními čl. 14 a čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 28. 1. 2002 č. 178/2002, kterým se mimo jiné stanoví obecné zásady a požadavky potravinářského práva a stanoví se postupy týkající se bezpečnosti potravin, a v rozporu se zákonem č. 676/2004 Sb., o povinném označení lihu, ve znění pozdějších předpisů, a tyto předpisy navíc hrubě porušili, neboť s vědomím toho, že lihoviny byly pořízeny pokoutně od osoby, která není jejich oficiálním prodejcem a nemohla garantovat jejich nezávadnost a bezpečnost, je uvedli do oběhu, aniž by předtím sami prověřili jejich nezávadnost.
Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozsudku na č. l. 18 až 20 velmi podrobně zabýval formou zavinění všech obviněných. Jak zde konstatoval, obviněným T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. bylo sice prokázáno, že úmyslně porušovali zájem státu na kontrole pohybu zboží podléhajícího spotřební dani, pokud odebírali lihoviny, které nebyly opatřeny kontrolními páskami pro daňové účely, a uváděli je po dobu téměř jednoho roku do oběhu. Podle soudu prvního stupně ovšem se stejnou mírou jistoty nelze tvrdit, že jmenovaní obvinění věděli o možnosti ohrožení lidského zdraví prodejem těchto lihovin. Soud zde oproti obžalobě dospěl k závěru, podle něhož tito obvinění se domnívali, že jimi nakoupené a dále distribuované alkoholické nápoje jsou při obvyklém použití nezávadné pro lidské zdraví, ale netušili, že obsahují lidskému zdraví nebezpečné množství látky metanol, přestože vzhledem ke svému postavení osob obchodujících s lihovinami o takovém nebezpečí vědět měli a mohli. Proto obvinění jsou trestně odpovědní za přečin ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku.
Soud prvního stupně postavil svůj závěr o zavinění obviněných ve formě nevědomé nedbalosti primárně na skutkovém zjištění, podle něhož obvinění T. H. N. a N. V. N. pokoutně nakupovali neoznačené alkoholické nápoje od stejného dodavatele pravidelně po dobu téměř jednoho roku a opakovaně je společně s obviněným N. M. N. prodávali. Kromě jiných osob je prodali i spoluobviněnému S. J. , který si od nich kupoval alkoholické nápoje jak pro vlastní spotřebu, tak za účelem dalšího prodeje, a nikdy se jmenovaným obviněným nedostalo zpětné odezvy, že by požití prodávaných alkoholických nápojů způsobilo někomu zdravotní potíže. Dále soud prvního stupně poukázal na závěry znalců o tom, že metanol je bezbarvá čirá kapalina, kterou nelze okem rozeznat, a z toho dovodil, že obvinění nemohli vizuálně zjistit, zda se předmětná dodávka liší od těch dřívějších a jestli obsahuje škodlivý metylalkohol. Ten navíc nelze v alkoholických nápojích rozlišit ani podle vůně nebo chuti. Za podstatnou okolnost, která má výpovědní hodnotu ohledně formy zavinění obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. , pak soud prvního stupně označil to, že předmětnou láhev lihoviny, která obsahovala metanol, obvinění prodali spoluobviněnému S. J. ještě předtím, než byly zveřejněny první informace týkající se zjištění metylalkoholu v nelegálně distribuovaných alkoholických nápojích. K tomu došlo poprvé až dne 6. 9. 2012 ve 23:50 hodin na internetovém serveru www........
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (na s. 9) označil za správný a řádně odůvodněný závěr soudu prvního stupně o zavinění obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. ve formě jejich nevědomé nedbalosti, pokud jde o ohrožení lidského zdraví prodejem závadných lihovin, a plně odkázal na jeho argumentaci. Jak zde odvolací soud opakovaně zdůraznil, z pouhé skutečnosti, že obvinění prodávali alkoholické nápoje, které nebyly označeny příslušnými nálepkami určenými k označení zboží pro daňové účely, ještě nelze dovozovat současně i srozumění jmenovaných obviněných s tím, že distribuují potencionálně závadný alkohol, a dovozovat u nich formu zavinění v podobě nepřímého úmyslu, jak to činí státní zástupce. Podle názoru odvolacího soudu nepřímý úmysl vyžaduje aktivní volní vztah pachatele ke způsobení následku relevantního pro trestní právo a z chování obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. nelze bez dalšího usuzovat na takovou jejich vůli. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně pouze formální vadu spočívající v nesprávné citaci názvu přečinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti (soud prvního stupně zde neuvedl slova „z nedbalosti“) podle §157 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterou nebylo nutné napravovat vzhledem k jejímu zcela nepatrnému významu.
Nejvyšší soud se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zabýval rozsudky soudů nižších stupňů pouze v rozsahu námitek vznesených dovolatelem a neshledal žádné pochybení ve shora reprodukované právní argumentaci soudů, která zcela odpovídá zákonu i rozhodným skutkovým okolnostem, jak je zjistil soud prvního stupně. Podle nich si obvinění T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. nepředstavovali jako možný následek svého jednání spočívajícího v tom, že dne 5. 9. 2012 v rozporu s výše zmíněnými právními předpisy prodali spoluobviněnému S. J. deset lahví pokoutně opatřené lihoviny, též ohrožení zdraví těch, kteří tuto lihovinu požijí. K námitkám nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud dále konstatuje, že při hodnocení okolností, které mají vliv na závěr o zavinění, není možné přikládat zvláštní význam jen některé z nich, ale je nutné zvažovat je v jejich souhrnu, jak to soudy nižších stupňů správně učinily. Jen ze skutečnosti, že obvinění nakupovali alkoholické nápoje pokoutně a neověřili si jejich nezávadnost, ještě nelze s potřebnou mírou jistoty usuzovat na to, že při jeho prodeji si museli uvědomovat možnost ohrožení lidského zdraví.
V posuzovaném případě nebyl objasněn zdroj závadných alkoholických nápojů. Jak vyplývá ze shodné obhajoby obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. , nakupovali a prodávali jen alkoholické nápoje s kontrolními páskami pro daňové účely. Tato jejich obhajoba sice byla spolehlivě vyvrácena, ale v dané věci se nepodařilo objasnit výrobce lihovin ani jeho distribuční mezičlánek. Za této důkazní situace, a zejména když průmyslově vyráběný metanol je kapalina vzhledem i chutí podobná alkoholu a pokud ani na vyhotovení předmětných lahví nebylo nic nápadného s výjimkou chybějícího kontrolního pásku pro daňové účely (jak je patrné např. z fotografie na č. l. 169 trestního spisu), nelze spekulovat o tom, nakolik si obvinění mohli být vědomi rizika zdravotní závadnosti alkoholických nápojů neopatřených kontrolními páskami s ohledem na skutečnost, že je získávali od neznámého dodavatele. Proto není vyloučeno, aby se obvinění domnívali, že jimi prodávané lihoviny odpovídají složení, které je uvedeno na jejich etiketě, jak o tom obvinění T. H. N. a N. V. N. nezávisle na sobě slovně ujišťovali i spoluobviněného S. J. V tomto jejich názoru je nepochybně mohl utvrzovat i fakt, že alkoholické nápoje získané na tzv. černém trhu obvinění prodávali již delší dobu, tj. asi jeden rok, přičemž po celou tuto dobu až do kritického dne 5. 9. 2012 nebyla zjištěna jejich zdravotní závadnost. Obvinění nemohli nabýt důvodné pochybnosti o nebezpečí zdravotní závadnosti prodávaných lihovin ani z nižší pořizovací ceny, na kterou poukázal dovolatel, protože při prodeji nezdaněných alkoholických nápojů na tzv. černém trhu je logické, že cena je vždy nižší než při jejich legálním prodeji. Při úvaze o formě zavinění obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. nelze odhlédnout ani od důležitých časových souvislostí. K sérii otrav metanolem (methyalkoholem) totiž došlo v České republice až v druhé polovině roku 2012, přičemž Policie České republiky zveřejnila první dva smrtelné případy takové otravy dne 6. 9. 2012, tedy až poté, co obvinění dne 5. 9. 2012 prodali spoluobviněnému S. J. jeden karton lahví obsahujících metylalkohol. Obviněným pak nebyl prokázán žádný pozdější prodej lihovin škodlivých lidskému zdraví.
Závěr o nevědomé nedbalosti obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. ve vztahu k ohrožení zájmu na ochraně lidského zdraví před závadnými potravinami a jinými předměty, který učinily soudy nižších stupňů, je tedy zcela důvodný a nevznikají o něm žádné pochybnosti. Obvinění podnikali v oblasti nákupu a prodeje potravin a vědomě ve snaze dosáhnout vyšších zisků nakupovali alkoholické nápoje na tzv. černém trhu. Nepochybně proto měli povinnost zachovat potřebnou míru opatrnosti a mohli předvídat ohrožení zdraví lidí lihovinami, na kterých chybělo označení kontrolními páskami. Takové označení ovšem primárně slouží pro daňové účely, byť je současně i jistou zárukou toho, že při výrobě nápojů z lihu byly dodrženy stanovené výrobní normy a postupy. Proto jestliže obvinění nezachovali zmíněnou míru opatrnosti, svědčí to o jejich nedbalosti, ale nikoli o úmyslném ohrožení zdraví závadnými potravinami nebo jinými předměty.
Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1944, sp. zn. Rv II 530/43, na něž v této souvislosti dovolatel poukázal, podle názoru Nejvyššího soudu nepodporuje uplatněnou dovolací argumentaci a nezpochybňuje závěry soudů nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci. V citovaném rozhodnutí totiž není řešena otázka konkrétní formy zavinění z hlediska trestní odpovědnosti pachatele za distribuci lihovin škodlivých pro zdraví lidí, ale Nejvyšší soud se v něm zabývá občanskoprávní odpovědností škůdce (hostinského) za újmu, kterou způsobil jinému podáním nápoje, o němž se domníval, že je nezávadný, a který obsahoval metylalkohol. Konkrétně pak v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda se může hostinský, který prodal zákaznici nápoj vyrobený z lihu zakoupeného na tzv. černém trhu, zprostit odpovědnosti za škodu, jež z toho vzešla, s poukazem na informaci o jeho údajné nezávadnosti, kterou získal od prodejce. Jak je patrné z odůvodnění citovaného rozhodnutí, Nejvyšší soud zde dovodil zavinění hostinského ve vztahu ke škodlivému následku i v uvedeném případě, a to s argumentem, podle něhož hostinský sice neměl podezření o obsahu metylalkoholu v lihu, ale měl je mít s ohledem na skutečnost, že věděl o tom, že líh procházel několika rukama a pochází z černého trhu. Nevyvinul tedy potřebnou opatrnost, kterou mu ukládá občanský zákoník, když se sám nepřesvědčil o údajné nezávadnosti lihu např. jeho chemickou zkouškou. To je ovšem naprosto jiná situace, než jakou se zabývaly soudy nižších stupňů v posuzované trestní věci obviněných T. H. N. , N. V. N. a N. M. N. , kde byla posuzována jejich trestní odpovědnosti, a nikoli odpovědnost za škodu. Přitom podle obecného občanského zákoníku z roku 1811, jehož se týká citovaný judikát, k odpovědnosti za škodu postačovalo zavinění z nedbalosti (§1295 obecného občanského zákoníku z roku 1811). Tomu ostatně odpovídá i výše uvedená formulace, že hostinský „nevyvinul potřebnou opatrnost“, která odpovídá skutečnosti, že i nyní se sice zavinění v trestním právu posuzuje s přihlédnutím k požadavku na dodržení potřebné míry opatrnosti, ovšem právě jen v případě zavinění z nedbalosti (viz např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 240, a rozhodnutí publikované pod č. 43/2002 Sb. rozh. tr.). Navíc zmíněné rozhodnutí, kterým argumentuje podané dovolání, nijak neřeší problematiku rozdílu mezi úmyslným zaviněním toho, kdo nezjistil metylalkohol v nabízených alkoholických nápojích, a jeho zaviněním z nedbalosti, ale zabývá se jen obecně otázkou zavinění.
Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal důvodnými uplatněné dovolací námitky nejvyššího státního zástupce, a proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jeho dovolání jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení.
V Brně dne 16. 7. 2014
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y
Vyhotovila:
JUDr. Pavla A u g u s t i n o v á