ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.832.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 832/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2014 o dovolání obviněného P. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 8 To 409/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 24/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 10. 2013, sp. zn. 10 T 24/2013, uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §240 odst. 1 tr. zákoníku za použití §67 odst. 2 písm. b) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 61 denních sazeb stanovených ve výši 329 Kč, tedy v celkové výměře 20 069 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému P. P. pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Daňový přečin obviněný P. P. podle stručně zrekapitulovaných skutkových zjištění soudu prvního stupně popsaných ve výroku rozsudku a podrobněji rozvedených v jeho odůvodnění spáchal tím, že jako statutární orgán obchodní společnosti SSPSTAV, s. r. o., která byla od 1. 6. 2010 registrována jako plátce daně z přidané hodnoty, podal dne 14. 11. 2011 za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2011 řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty a vědomě v jeho rámci neoprávněně nárokoval nadměrný odpočet této daně ve výši 64 732 Kč, a to tak, že uplatnil na vstupu fiktivní zdanitelné plnění ve výši 388 394 Kč na základě faktury od dodavatele Střešní centrum J. J. za dodání střešního výtahu s příslušenstvím, které doložil zfalšovanou fakturou znějící na zaplacení uvedené částky, ač věděl, že ke zdanitelnému plnění nikdy nedošlo a J. J. nikdy takový doklad nevystavil.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. P. odvolání, které projednal Krajský soud v Brně jako soud odvolací, a usnesením ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 8 To 409/2013, podle §256 tr. řádu toto odvolání obviněného P. P. jako nedůvodné zamítl.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Valihracha dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho zásadní právní námitka spočívala v tom, že samotným předložením padělaného daňové dokladu finančnímu úřadu v rámci daňového přiznání nelze spáchat přečin zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže zdanitelné plnění uplatněné na vstupu, které měl padělaný účetní doklad správci daně prokazovat, bylo skutečně realizováno. Zdůraznil, že uvedené ustanovení nechrání zájem státu na tom, aby daňové subjekty měly ve svém účetnictví jen pravé doklady, ale zájem na správném vyměření a vybrání daně.
V návaznosti na to dovolatel vytknul soudům nižších stupňů, že závěr o vině postavily na zjištění, že faktura vystavená dodavatelem Střešní centrum J. J. a znějící na zaplacení 388 394 Kč byla padělaná, a už se nezabývaly tím, zda došlo ke zdanitelnému plnění. Přitom měly k dispozici jednoznačné důkazy o tom, že střešní výtah byl do sídla plátce daně reálně dodán. Prokazuje to výsledek šetření správce daně ze dne 16. 2. 2012 provedený v sídle daňového subjektu za přítomnosti obviněného a výslech svědka P. J.. Šetřením na místě, z něhož byla pořízena i fotodokumentace, bylo zjištěno, že se zde nachází střešní výtah Geda Lift, a z výpovědi svědka P. J. vyplynulo, že předmětný výtah pomáhal obviněnému na toto místo dovést.
Obviněný P. P. zopakoval svou obhajobu, že fakturu nepadělal a ani nevěděl o tom, že jde o padělaný doklad, a uvedl, že vysvětlení toho, proč byl daňový doklad zfalšován, může spočívat na straně dodavatelského subjektu, který byl povinen odvést inkasovanou daň a navíc zaplatit i daň z příjmu. Soudy měly proto provést další důkazy k tomu, zda firma Střešní centrum J. J. v rozhodné době poskytla zdanitelné plnění, ze kterého byl uplatněn nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, či nikoli, namísto toho ale zamítly návrhy obhajoby jako nadbytečné.
V závěru podaného dovolání obviněný P. P. Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně a také rozsudek Okresního soudu v Jihlavě a soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Současně obviněný požádal, aby mu do doby rozhodnutí o dovolání byl odložen výkon uloženého peněžitého trestu.
K dovolání obviněného P. P. se písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Jan Mrlík. Konstatoval, že dovolatelem uplatněnou právní námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale je zjevně neopodstatněná. Popis skutku, který soudy správně posoudily jako přečin zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, totiž obsahuje jasné zjištění, že zdanitelné plnění dokladované padělanou fakturou nebylo vůbec realizováno. Dovolatel se mýlí, pokud soudům vytýká, že se v rámci objasňování stavu věci zaměřily jen na samotný účetní doklad a nezabývaly se otázkou uskutečnění zdanitelného plnění. Prověření pravosti dotyčného dokladu bylo nezbytnou součástí verifikace tvrzení svědků J. a T. J., kteří popírali právě uskutečnění zdanitelného plnění, které obviněný sporným účetním dokladem finančnímu úřadu prokazoval. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že pečlivě zkoumaly, zda došlo, jak tvrdí obviněný, k dodání střešního výtahu jeho firmě či nikoli, a plyne z nich, že bez nejmenších pochybností dospěly k závěru, že k žádné takové transakci ve skutečnosti nedošlo a obviněný jen chtěl padělaným dokladem vylákat od finančního úřadu neoprávněný nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty. Argumenty soudů státní zástupce označil za přesvědčivé a podle něj není potřeba k nim nic dodávat. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněného P. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
Uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat pouze to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích je tedy možné brojit proti tomu, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud může zasáhnout do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně jen zcela výjimečně, a to tehdy, jestliže skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/2004, nebo ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005, a další). Takový rozpor je dán zejména tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z nich, případně jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Z tohoto hlediska se Nejvyšší soud také zabýval uplatněnými námitkami obviněného P. P..
V posuzovaném případě Nejvyšší soud poté, co se seznámil se spisovým materiálem, nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozeným skutkovým dějem. Ostatně obviněný P. P. ho ani výslovně nenamítal. Tvrdil pouze, že skutkový děj nebyl objasněn v potřebném rozsahu, protože soudy se spokojily se zjištěním, že v rámci přiznání k dani z přidané hodnoty předložil finančnímu úřadu padělaný daňový doklad, a již se nezabývaly tím, zda ke zdanitelnému plnění skutečně došlo. Tvrzení dovolatele je ale v zřejmém v rozporu se skutkovým dějem, který soudy nižších stupňů vzaly za prokázaný a z něhož vycházely při právním posouzení. Soud prvního stupně v rozsudku jasně konstatoval nejen to, že obviněný P. P. úmyslně uplatnil padělaný daňový doklad, aby od státu vylákal finanční plnění za údajný nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty ve výši cca 64 000 Kč, ale i to, že ke zdanitelnému plnění na vstupu, tedy k deklarované koupi střešního výtahu s příslušenstvím za 388 394 Kč od dodavatele Střešní centrum J. J., které měl padělaný daňový doklad prokazovat, ve skutečnosti vůbec nedošlo, což obviněný věděl. Svá skutková zjištění soud prvního stupně opřel o věrohodné a jednoznačné důkazy, které v odůvodnění rozsudku pečlivě a přesvědčivě hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu a které se vztahovaly primárně nikoli k zfalšovanému daňovému dokladu, jak mylně tvrdí obviněný, ale zásadně právě k prokázání toho, že k nákupu střešního výtahu nedošlo a byl předstírán (srovnej č. l. 2 až 5 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Pravost zpochybňovaného dokladu soud prvního stupně prověřoval zejména v souvislosti s tvrzením svědků J. a T. J., kteří dodávku střešního výtahu firmě obviněného od samého počátku popírali a doklad označili za padělek. V té souvislosti se soud prvního stupně neopomněl pečlivě zabývat také svědeckou výpovědí P. J. a fotodokumentací pořízenou správcem daně při místním šetření, na které obviněný poukázal v dovolání s tím, že prokazují koupi výtahu od Střešního centra J. J.. Výpověď svědka P. J. (viz č. l. 4 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu) označil soud prvního stupně za nevěrohodnou, a to nikoli pro kamarádský vztah svědka k obviněnému, ale pro evidentní rozpory v jeho tvrzeních a nesoulad jím popisovaného jednání se zbývajícími důkazy, včetně výpovědi obviněného, kterou přitom měl podpořit. Soud prvního stupně přiléhavě argumentoval zejména nepravdivým tvrzením svědka, že převozu střešního výtahu dne 13. 9. 2011 byl přítomen i J. J., ačkoli ten dne 16. 8. 2011 utrpěl vážný úraz, následně byl hospitalizován a poté cca půl roku v domácím léčení, při kterém se neobešel bez pomoci své rodiny, a v září 2011 žádnou podnikatelskou aktivitu nemohl vykonávat, natož aby bylo v jeho fyzických silách účastnit se údajného odvozu výtahu ze skladových prostor v J., U C. č. …. Současně soud prvního stupně zdůraznil, že převoz střešního výtahu i s potřebným příslušenstvím vozidlem typu VW Sharan, kterým měl být podle svědka P. J. realizován, je s ohledem na velikost a objem převážených věcí velmi nepravděpodobný, zvláště když z výpovědí svědků J. vyplynulo, že na adrese J., U C. č. …, pobočku své firmy v září 2011 neprovozovali, protože tyto prostory rekonstruovali. K důkazu fotodokumentací z místního šetření pak soud prvního stupně konstatoval, že neprokazuje nákup střešního výtahu podle faktury doložené obviněným k daňovému přiznání. K tomu Nejvyšší soud dodává, že z této fotodokumentace je zřejmé jen to (srovnej č. l. 30 až 31 spisu), že v době místního šetření, ke kterému došlo dne 15. 2. 2012, tedy několik měsíců po spáchání činu, a které bylo předem správcem daně avizováno, se v prostorách firmy nacházel blíže nespecifikovaný starý opotřebovaný střešní výtah (k tomuto srovnej i zprávu finančního úřadu, který šetření prováděl, na č. l. 38), jehož hodnota zcela zjevně nedosahovala 388 394 Kč, jak zněla kupní cena na padělané faktuře. Navíc je z šetření policejního orgánu provedeného v přípravném řízení (srovnej č. l. 67 až 69 spisu) zřejmé, že hodnota zcela nového střešního výtahu typu Geda Lift 200, 20 m, jenž je na daňovém dokladu uveden, se pohybuje maximálně v řádu 140 000 Kč i s příslušenstvím, a opotřebovaný výtah stejného typu je na stránkách www.i-bazar.cz nabízen jen za cca 50 000 Kč. Porovnání uvedených cen s cenou, kterou údajně obviněný zaplatil hotově dodavateli Střešní centrum J. J., tedy také svědčí pro správnost skutkového zjištění soudu prvního stupně, že opotřebovaný střešní výtah uskladněný v sídle obchodní společnosti SSPSTAV, s. r. o., rozhodně není tím, jehož nákup obviněný deklaroval zfalšovanou fakturou znějící na 388 394 Kč.
Odvolací soud po provedeném věcném přezkumu aproboval skutková zjištění soudu prvního stupně a konstatoval, že jsou správná, úplná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. K odvolání obviněného se odvolací soud na č. l. 3 a 4 zaobíral výpověďmi svědků J. a proti nim stojícími výpověďmi obviněného a svědka P. J., přičemž hodnocení těchto důkazů soudem prvního stupně označil za přesvědčivé a logické, stejně jako jeho závěr o tom, že zdanitelné plnění na vstupu bylo jen předstírané padělaným daňovým dokladem a reálně k němu nedošlo. Poukázal přitom na výpovědi svědků J., na závěr odborného vyjádření zkoumajícího pravost podpisu i otisku razítka na faktuře a dokladu o zaplacení, na číselnou řadu faktur skutečně vystavených Střešním centrem J. a řadu dalších skutečností, pro které je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že obviněný P. P. úmyslně předstíral zdanitelné plnění, aby vylákal výhodu na dani z přidané hodnoty.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedeným skutečnostem při posouzení relevantnosti dovolací námitky obviněného P. P., který namítal absenci objektivní stránky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku s tvrzením, že byl odsouzen jen za udání padělaného daňového dokladu, vycházel ze skutkových zjištění obou soudů nižších stupňů. Ta svědčí o tom, že obviněný jednaje za obchodní společnost SSPSTAV, s. r. o., která byla registrovaná jako plátce daně z přidané hodnoty, záměrně předstíral zdanitelné plnění spočívající v nákupu střešního výtahu za 388 394 Kč, které dokládal padělanou fakturou, a v daňovém přiznání se dožadoval na státu neoprávněného vyplacení 64 732 Kč za údajný nadměrný odpočet této daně zaplacené na vstupu, čímž nepochybně naplnil všechny znaky přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným, a to jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, protože úmyslně vylákal výhodu na dani z přidané hodnoty.
Z těchto důvodů a s ohledem na shora zmíněné právní úvahy a zjištěné skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného P. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 7. 2014
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.
Vyhotovila:
JUDr. Pavla Augustinová