ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.883.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 883/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. července 2014 v řízení o dovoláních, která podali obvinění E. F. , Mgr. R. H. , M. J. , M. S. , Ing. V. Š. a I. T. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 10 To 279/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 136/2011, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 10 To 279/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 17 T 136/2011, byli obvinění E. F., Mgr. R. H., M. J., M. S., Ing. V. Š. a I. T. uznáni vinnými pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §8 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinný do 31. 12. 2009, (dále jen tr. zákon), a §255 odst. 1, 3 tr. zákona. Za to byl všem obviněným uložen podle §255 odst. 3 tr. zákona shodný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon jim byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále byl všem obviněným podle §49 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů obchodních společností a družstev v trvání tří let.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění – E. F., Mgr. R. H., M. J., M. S., Ing. V. Š. a I. T. – odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 10 To 279/2013, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Usnesení odvolacího soudu napadli opět všichni jmenovaní obvinění dovoláním a to prostřednictvím společného obhájce Mgr. Lukáše Kouřila. Učinili tak jedním podáním, přičemž uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Důvodem zamítnutí odvolání obviněných se stala skutečnost, že byla podána osobami, které se jej po vyhlášení rozsudku vzdali. Obvinění připustili, že výrok o vzdání se odvolání u soudu zazněl, ale upozornili, že se jednalo o zjevně nechtěné přeřeknutí obhájce, ke kterému by se v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu nemělo vůbec přihlížet. Zdůraznili, že svoji vinu v projednávané věci od počátku trestního řízení popírají, vznášejí námitky též proti procesním vadám spočívajícím v porušování jejich obhajovacích práv, tudíž mají zájem na přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Obhájce obviněných se ohledně využití práva na odvolání nejprve vyjádřil tak, že se vzdává za obviněné tohoto práva, poté k dotazu předsedkyně senátu ještě jednou totéž zopakoval, ale ještě před dokončení věty svůj výrok opravil tak, že odvolání podávají. Ze strany obhájce se tak zcela evidentně jednalo o prvotní chybné vyjádření, nikoli o dodatečnou změnu názoru. Obhájce totiž své přeřeknutí ihned opravil a i předsedkyně senátu následně do protokolu zkonstatovala, že „obvinění si podávají odvolání“. Skutečnou vůlí obviněných i obhájce bylo podat odvolání, v prvotním okamžiku však byla tato vůle chybně projevena. Dále obvinění poukázali na to, že oprávnění vzdát se za svého klienta opravného prostředku nepatří ani podle judikatury Nejvyššího soudu mezi práva obhájce výslovně uvedená v ustanovení §41 tr. ř. a je nutné mít za to, že obhájce toto právo nemůže realizovat bez souhlasu obviněného. Všichni u hlavního líčení přítomní obvinění se shodně vyjádřili, že podávají odvolání, žádný z nich se práva na odvolání nevzdal, stanovisko u hlavního líčení nepřítomné M. J. nebylo soudem zjištěno vůbec. Pokud odvolací soud vyzdvihl nutnost ryze formalistického výkladu vyjádření obhájce, je tento názor podle obviněných zcela v rozporu se zásadami spravedlivého procesu a v jeho důsledku je tak obviněným upíráno právo na přístup k odvolacímu soudu.
Závěrem dovolání obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 10 To 279/2013, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Radka Doležela. Ten vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že prohlášení obhájce je jednoznačně seznatelným projevem vůle, na jehož významu nemůže nic změnit ani jeho následné vyjádření, které ještě předsedkyně senátu nalézacího soudu zopakovala. Připomněl, že v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu je projev, kterým se obviněný vzdává práva podat odvolání, považován za řádný a vyvolávající všechny účinky, pokud se nejedná o situaci, v níž by se osoba vyjádřila nepřesně, nejasně, nechtěně, resp. pokud by se vzápětí opravila. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je však z postupu obhájce obviněných zřejmé, že se jednalo pouze o přeřeknutí, nikoliv o změnu jeho předchozího projevu, šlo tedy o jasný rozpor vůle a jejího projevu. Podaná dovolání tedy označil za důvodná, neboť odvolání obviněných byla „ryze formalisticky“ zamítnuta podle §253 odst. 1 tr. ř., aniž by k tomu byly splněny procesní podmínky.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a věc tomuto soudu vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, na podkladě dovolání obviněných pak přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k závěru, že jsou důvodná.
Důvod dovolání podle první alternativy ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. předpokládá existenci vady rozhodnutí soudu druhého stupně, který bez splnění procesních podmínek stanovených zákonem (trestní řád) zamítne nebo odmítne řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.
Senát Krajského soudu v Hradci Králové, jemuž byl trestní spis předložen k rozhodnutí o odvolání všech obviněných, která vypracoval jejich společný obhájce Mgr. Lukáš Kouřil, rozhodl podle §253 odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání o zamítnutí těchto řádných opravných prostředků bez meritorního přezkoumání napadeného rozsudku nalézacího soudu. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí přitom vycházel z opisu protokolu o hlavním líčení konaném dne 27. 6. 2013 u Okresního soudu v Trutnově (viz č. l. 2994 – 2998 tr. spisu) a ze zvukového záznamu o průběhu tohoto hlavního líčení, který je k trestnímu spisu přiložen. Prvotní prohlášení obhájce obviněných Mgr. Lukáše Kouřila spočívající ve slovech“ „my se samozřejmě vzdáváme“ a „za všechny obžalované se vzdáváme, pardon odvoláváme“ přitom odvolací soud vyhodnotil tak, že slova o vzdání se odvolání představují „jednoznačně seznatelný projev vůle, na jehož významu nemůže nic změnit ani následné vyjádření obhájce, že se obžalovaní odvolávají“. Podporou tohoto výkladu vůle obhájce, resp. obviněných měl být také obsah zvukového záznamu pořízeného v hlavním líčení. Písemně vypracované odvolání všech obviněných proto krajský soud považoval za podané osobami, které se po řádném poučení práva na odvolání výslovně vzdaly.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení rovněž zkoumal jednak obsah příslušné části protokolu o konaném hlavním líčení, jak je založen v trestním spise na č. l. 2997 až 2998, a jednak i obsah zvukového záznamu pořízeného v tomto hlavním líčení. Je třeba zdůraznit, že skutečná slova slyšitelně zachycená na zvukovém nosiči, jsou v podstatě relevantně zaznamenána i ve vyhotoveném protokolu o hlavním líčení. Je tak naprosto zřejmé, že poté, co předsedkyně senátu vyhlásila rozsudek ve věci, poučila obviněné o jejich právu podat si proti němu odvolání s možností poradit se s jejich obhájcem, prohlásil Mgr. Lukáš Kouřil „my se samozřejmě vzdáváme“, na to reagovala předsedkyně senátu otázkou „prosím“ a obhájce prohlásil „za všechny obžalované se vzdáváme, pardon, odvoláváme“. Předsedkyně senátu poté zopakovala poslední slova obhájce evidentně za účelem protokolace jeho vyjádření o odvolání tak, že „obžalovaní si podávají odvolání“. Je tudíž zřejmé, že sama předsedkyně senátu bezprostředně po sice zmateném, nicméně ve výsledku jasném slovním projevu obhájce, pochopila, že sděluje soudu vůli obviněných podat odvolání proti vynesenému rozsudku. Na tomto místě je možné vytknout předsedkyni senátu, že nedala prostor samotným obviněným, kteří byli osobně přítomni hlavnímu líčení, aby sami svou vůli využít svého práva na odvolání projevili, čímž by mohlo být zcela nepochybně potvrzeno, že platná jsou poslední slova obhájce o tom, že proti rozsudku podávají odvolání. Na druhé straně uvedené procesní opomenutí nemá žádný vliv na pochopení skutečné vůle obviněných podat řádný opravný prostředek již v rámci hlavního líčení, což nakonec učinili písemným podáním ze dne 25. 7. 2013. Z reakce předsedkyně senátu v průběhu hlavního líčení je tudíž evidentní, že sama nepovažovala za platné prvotní vyjádření obhájce o vzdání se odvolání, jež sice ještě jednou zopakoval, ale ihned po jeho vyslovení se sám s omluvou opravil tak, že obvinění si podávají odvolání. Z tohoto pohledu se jeví poněkud nepochopitelným následné „upozornění“, které je součástí předkládací zprávy pro odvolací soud, jímž předsedkyně senátu sdělila, že obhájce se nejprve odvolání za všechny obviněné vzdal a poté uvedl, že si podávají odvolání.
I přes uvedené okolnosti, které provázely sdělení projevu vůle obviněných k využití jejich práva na odvolání, bylo nutné vykládat prvotní slova pronesená obhájcem za zjevné přeřeknutí, které ihned poté, co si uvědomil svůj omyl, opravil a výslovně prohlásil, že jménem všech obviněných si podává odvolání. Není bez významu, že i samotný obsah posledního vyjádření o podání řádného opraného prostředku navazoval na dosavadní postoj obviněných k jejich obvinění z trestné činnosti, kterou popírali, ale především sama předsedkyně senátu pochopila opravu vyjádření obhájce jako jasný projev vůle všech obviněných využít práva na odvolání. Odvolací soud měl proto velmi obezřetně přistoupit k hodnocení původního vyjádření obhájce v hlavním líčení, které především v souvislosti s následující změnou postoje k podání odvolání, nebylo možné považovat za výslovný projev vůle obviněných nevyužít práva přezkumu odsuzujícího rozsudku soudem druhého stupně.
Při zkoumání zákonného požadavku na výslovnost vzdání se odvolání ve smyslu §250 odst. 1 tr. ř. je nutné posuzovat vyjádření vůle k využití opravného prostředku oprávněnými osobami vždy v souladu s dalšími projevy, jež takové osoby ve vztahu ke svému právu na provedení řízení u soudu druhého stupně, učinily. V projednávané věci se navíc jednalo o opravované vyjádření obhájce, jež na samém počátku bylo zjevně chybné a nevyjadřovalo skutečný záměr obviněných odvolání podat. V podstatě během velmi krátké doby, fakticky ihned po jeho vyslovení, se obhájce sám omluvil za přeřeknutí a prohlásil jménem všech obviněných opak, tj. vůli podat odvolání. Je také vhodné připomenout, že obhájce vykonával v daném řízení své povinnosti ve smyslu §41 odst. 2 tr. ř., vystupoval tudíž v zastoupení obviněných bez samotného práva k úkonům proti vůli obviněných (srov. §41 odst. 4 tr. ř.). Jak bylo již zmíněno, předsedkyně senátu ani neposkytla přítomným obviněným možnost komentovat projev obhájce, dokonce ani se vyslovit k využití jejich práva na odvolání, a opravená slova obhájce považovala za logické vyústění postoje obviněných k probíhajícímu trestnímu řízení. Ti také následně potvrdili správnost posledního vyjádření jejich obhájce tím, že písemně předložili soudu „jen“ odůvodnění odvolání, z čehož lze usoudit, že je považovali za podané v rámci hlavního líčení. Celkový postoj obhájce obviněných k opravnému prostředku po poučení o právu jej podat, proto nelze hodnotit jako výslovné vzdání se tohoto práva prvními slovy, která obhájce bezprostředně poté sám změnil v opak.
Jak správně připomněli obvinění v dovolání a též státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání, je na posuzovaný případ možné vztáhnout nadále použitelné rozhodnutí publikované pod č. 16/1991 Sb. rozh. tr., v němž Nejvyšší soud zaujal jasný právní názor ve srovnatelné procesní situaci, byť se jednalo o využití řádného opravného prostředku proti rozhodnutí soudu o vazbě. I v této věci považoval Nejvyšší soud za právně neúčinný projev obhájce učiněný v rámci veřejného zasedání, jímž se vzdal stížnosti proti výroku o vazbě svého klienta, který ale přítomen nebyl a následně využil svého práva podat stížnost proti svému ponechání ve vazbě. Od názorů vyjádřených v tomto usnesení Nejvyššího soudu ohledně postavení obhájce, jeho zákonných práv a současně práva obviněného vyjádřit samostatně svou vůli využít opravného prostředku, není důvodů se odchylovat ani ve vztahu k meritornímu rozhodnutí, jako tomu bylo ve věci dovolatelů.
Dovolání všech obviněných proto shledal Nejvyšší soud důvodnými, v podstatě se ztotožnil s jeho argumenty, jimiž podpořil naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí. Existence vytýkané vady měla za následek nesprávné posouzení vůle obviněných k využití jejich práva na řádný opravný prostředek a zamítnutí odvolání obviněných z důvodu §253 odst. 1 tr. ř. jako podaných osobami, které se jej výslovně vzdaly, nebylo možné akceptovat. Nejvyšší soud proto po zrušení napadeného usnesení přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby o věci znovu jednal a rozhodl, tzn., že bude konat odvolací řízení na podkladě řádně podaných odvolání obviněných v této trestní věci. Své rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová