ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1462.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 1462/2013-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. dubna 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2013, č. j. 11 To 89/2013-9424, podaném v neprospěch obviněných N. T. D. , H. M. T. , H. M. T. , a P. N. T. , v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 4/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněných T. N. K. a P. N. T. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího zástupce podané v neprospěch obviněných N. T. D. a H. M. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2013, č. j. 11 To 89/2013-9424, bylo o odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni podaném v neprospěch obviněných H. T. K. L., N. Q. K., N. T. D., H. M. T., T. N. K., P. N. T., a dovolání těchto obviněných a dále obviněných V. H., P. T. T. A. a N. V. K. rozhodnuto tak, že 1) podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněných H. T. K. L., N. Q. K. a P. T. T. A. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni byl napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2013, č. j. 4 T 4/2012-8994, jímž byli tito obvinění uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a ve výrocích o trestech odnětí svobody, způsobu jeho výkonu a trestech vyhoštění zrušen (bod A2 rozsudku), dále 2) podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. byl k odvolání obviněného N. V. K. napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění a 3) nově podle §259 odst. 3 tr. ř. uznal Vrchní soud v Praze obviněné H. T. K. L., N. Q. K. a P. T. T. A. (za jednání popsané pod bodem A2 výroku rozsudku soudu prvního stupně) vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku a obviněnému H. T. K. L. uložil za tento zločin a pokus zločinu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (bod A1), který zůstal v rozsudku soudu prvního stupně nezměněn, jakož i pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, N. Q. K. byl odsouzen za tento zločin a stejný zločin (bod A4), jakož i pokus podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku (bod A6) a pokus stejného zločinu (bod A7), které zůstaly beze změny, podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců, pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, P. T. T. A. byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Každému z těchto tří obviněných byl dále uložen podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu neurčitou. N. V. K. byl při nezměněném výroku o vině (bod B) a trestu odnětí svobody (tři roky) zařazen podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem, dále mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na deset roků. Podle §256 tr. ř. byla odvolání V. H., N. T. D., H. M. T., T. N. K. a P. N. T., jakož i odvolání státní zástupkyně podaná v neprospěch obviněných N. T. D., H. M. T., T. N. K. a P. N. T. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 8. 2013, č. j. 11 To 89/2013-9424, podal nejvyšší státní zástupce dovolání, a to v neprospěch obviněných N. T. D., H. M. T., H. M. T. a P. N. T., tj. do výroku pod bodem 4., jímž bylo mj. odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni podané v neprospěch obviněných N. T. D., H. M. T., H. M. T. a P. N. T. podle §256 tr. ř. zamítnuto. Nejvyšší státní zástupce podal dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V podaném dovolání nejprve rekapituluje dosavadní průběh trestního stíhání (str. 1-11), aby následně (str. 12-16) vyslovil svůj závěr, že nepokládá za správnou argumentaci soudu druhého stupně, pokud prohlásil za správné zjištění soudu prvního stupně o zákonnosti moderačního ustanovení §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku ve vztahu k uvedeným čtyřem obviněným. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku poukazuje dovolatel na to (str. 11), že soud prvního stupně pouze velmi stroze odůvodnil aplikaci zmíněného moderačního ustanovení, kdy soud prvního stupně uvedl, „že nebylo totiž prokázáno, že by některý z obviněných byl v některé organizované skupině vyloženě tím hlavním článkem, přičemž v popředí nepochybně stály, jak je tomu ostatně i v případě jiných, před tamním soudem projednávaných případů, zcela jiné osoby“. V další části dovolání zmiňuje také tu část odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, kde tento soud reaguje svými úvahami na odvolání státní zástupkyně krajského státního zastupitelství, pro zdůvodnění aplikace §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku. Ve vztahu k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k uplatněnému §58 tr. zákoníku nejvyšší státní zástupce uvádí, že použití tohoto ustanovení je možné pouze výjimečně a jeho aplikaci je nutno v každém případě pečlivě odůvodnit. Podle dovolatele pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku by musely být v projednávané věci zjištěny konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které by způsobily, že použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by pro obviněného bylo nepřiměřeně přísné. K osobě obviněného H. M. T. uvádí, že aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku nebyla žádným způsobem odůvodněna, bylo pouze konstatováno, že v organizované skupině nebyl hlavním článkem, dosavadní život byl bezúhonný, podílel se pouze na jednom ze skutků, nebyl natolik významnou osobou, a proto uvedená charakteristika podle názoru dovolatele neodůvodňuje použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, stejně ani argumentace u ostatních obviněných, nemůže odůvodnit použití §58 odst. 1, ev. odst. 5 tr. zákoníku. Soudům vytýká, že přecenily některé dílčí skutečnosti, konkrétně ukončení trestné činnosti ve stadiu pokusu, aniž by řádně odůvodnily u příslušných obviněných, v čem byla spatřována mimořádnost této okolnosti případu. Ve vztahu k obviněnému N. T. D. zdůrazňuje, že tomuto obviněnému byl ukládán trest úhrnný za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku, přestože obviněný jednání, pro které byl odsouzen dokonal, tudíž moderační ustanovení bylo aplikováno nesprávně. Dále nejvyšší státní zástupce uvádí, že obvinění se trestné činnosti dopustili jako členové organizované skupiny. Rozvádí činnost obviněných, v jejichž neprospěch podal dovolání v rámci této organizované skupiny, aby následně konstatoval, že je toho názoru, že „nebyly zjištěny vůbec žádné mimořádné okolnosti případu svědčící ve prospěch obviněného H. M. T., resp. byla přeceněna u dalších obviněných skutečnost, že trestná činnost byla ukončena ve stadiu pokusu, ev. byla ukončena zásahem policie“. Nejvyšší státní zástupce je toho názoru, že obviněným měly být ukládány tresty odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby trestných činů, kterými byli uznáni vinnými se zařazením do věznice podle §56 odst. 2 tr. zákoníku, a pakliže se tak nestalo, byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vzhledem k tomu, že v praxi Nejvyššího soudu existuje rozdílný náhled na použití dovolacího důvodu na případ, kdy je aplikováno nesprávně ustanovení §58 tr. zákoníku, bylo dovolání se shodnou argumentací uplatněnou nejvyšším státním zástupcem podáno nejen z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale také z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a vzhledem k situaci, kdy odvolání krajské státní zástupkyně bylo zamítnuto podle §256 tr. ř., bylo nutno uvedené dovolací důvody uplatnit prostřednictvím §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl podanému dovolání a ohledně obviněných, v jejichž neprospěch bylo dovolání podáno, byl rozsudek Vrchního soudu v Praze v příslušném výroku (bod 4) zrušen a věc byla k novému projednání a rozhodnutí přikázána Vrchnímu soudu v Praze a současně, aby Nejvyšší soud rozhodl o vazbě obviněných.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím obhájců vyjádřil obviněný N. T. D. a P. N. T. Oba shodně uvedli, že dovolání nejvyššího státního zástupce pokládají za nedůvodné a jsou toho názoru, že obdobná argumentace byla uplatněna již státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Plzni, se kterou se soud druhého stupně dostatečně vypořádal, a proto navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání v neveřejném zasedání zamítl, neboť není důvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, a proto Nejvyššímu soudu přísluší přezkoumat pouze to, zda napadeným rozsudkem bylo důvodně rozhodnuto o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby ve shodě se zákonným hlediskem vymezeným v §58 odst. 1 tr. zákoníku jako „okolnosti případu“ nebo „poměry pachatele“. V případě hledisek vymezených v §58 odst. 5 tr. zákoníku „za pokus“ a „ povahu a závažnost pokusu“ mu nepřísluší zkoumat rozsah tohoto snížení, vyjádřený ve výměře uloženého trestu. V tomto ohledu již jde o otázku přiměřenosti trestu v mezích daných na jedné straně spodní hranicí sazby a na druhé straně limitem snížení podle §58 odst. 3 tr. zákoníku. Tato otázka nespadá do rámce tohoto dovolacího důvodu. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadené rozhodnutí je zatíženo tvrzenou vadou.
Přestože trestní zákoník neváže postup podle §58 odst. 1 na „výjimečné“ okolnosti případu ani na „mimořádné“ poměry pachatele, lze souhlasit s argumentací dovolatele, že již z názvu tohoto ustanovení je zřejmé, že jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, a nikoli o pravidelný postup soudu, což mj. vyplývá ze skutečnosti, že ustanovení §58 tr. zákoníku je nadepsáno „Mimořádné snížení trestu odnětí svobody“, z čehož lze dovodit, že okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být alespoň v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé spodní hranici sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam. Proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Rovněž tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (srov. přiměřeně č. II/1967 Sb. rozh. tr., s. 14 a 15). Použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (č. I/1965 Sb. rozh. tr., s. 9).
Z ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku lze dovodit podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to:
a) jsou zde konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že: b) použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody – a to s ohledem na její dolní hranici – by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že: c) lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
Tyto podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí tedy být splněny zároveň . Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu nebo o poměry pachatele anebo o obě tato hlediska zároveň, vždy ovšem bude stačit alespoň jedno z nich.
V souvislosti s předmětnou trestní věcí je nutno uvést, že např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 408/2012 vyplývá, že mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nejvyšší státní zástupce soudům nižších stupňů vytýká, že nedocenily skutečnost, že se obvinění trestné činnosti dopustili jako členové organizované skupiny, což je okolnost, která bezpochyby odůvodňuje ukládání trestů v rámci zákonné trestní sazby, nikoli sazby po aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku. Bezpochyby lze souhlasit se závěrem státního zástupce ohledně toho, že se zmínění obvinění trestné činnosti dopouštěli jako členové organizované skupiny. Dovolatel však přehlíží, že v odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí soud mj. také skutečnost účasti obviněných na jednotlivých útocích rozvádí a jejich úloha je také patrna z popisu jednotlivých skutků.
V souvislosti s dovoláním podaným v neprospěch obviněných T. N. K. a P. N. T. je třeba uvést, že tito byli odsouzeni pro trestný čin podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a §58 odst. 5 tr. zákoníku. Jejich jednání podle skutkového zjištění spočívalo v tom, že obstarávali přímou péči o rostliny konopí (pod vedením N. T. D.), když jejich jednání zůstalo ve stádiu pokusu. Dále ze skutkového zjištění vyplynulo, že při provedené domovní prohlídce bylo zajištěno celkem 902 ks mladých rostlin a 654 zakořeněných řízků rostliny konopí. Z uvedeného množství je pak prostým propočtem odvozeno teoretické množství drogy, které založilo příslušnou právní kvalifikaci. Z právní kvalifikace vyplývá, že jednání obviněných skončilo ve stadiu pokusu, tudíž přicházelo v úvahu uplatnění §58 odst. 5 tr. zákoníku. Z popisu skutku nevyplývá a státním zástupcem nebylo ani prokázáno širší propojení uvedených obviněných v rámci organizované skupiny s dalšími osobami v předmětné trestní věci odsouzenými, což by podle mínění Nejvyššího soudu mělo dopad pro další posuzování podmínek aplikace §58 odst. 5 tr. zákoníku. Soud prvního stupně konstatoval, že „nebylo prokázáno, že by některý z obviněných byl v některé organizované skupině vyloženě tím hlavním článkem, přičemž v popředí nepochybně stály, tak jak je tomu ostatně i v případě jiných, zde před soudem projednávaných případů, zcela jiné osoby“ – (viz str. 98 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně poukázal na to, že se obvinění uvedeného jednání dopustili ve stádiu pokusu a je toho názoru, že „ je potřebné, aby ve skupinové trestní věci tresty plně odpovídaly účasti jednotlivých obviněných na takové delikvenci a byly mezi sebou v odpovídajícím poměru“ – (viz str. 35). Jak již uvedly soudy nižších stupňů, tito obvinění nebyli doposud soudně trestáni na území České republiky. Jak již bylo shora konstatováno, jednání obviněných bylo posouzeno jako pokus trestného činu, tudíž ani námitka nejvyššího státního zástupce, že se tak stalo na základě zásahu policie, nemůže mít právní relevanci pro zvolenou právní kvalifikaci a ve svém důsledku ani na rozměr náhledu na ustanovení aplikace §58 odst. 5 tr. zákoníku, podle kterého může soud snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele mj. za pokus trestného činu a má vzhledem k povaze a závažnosti pokusu za to, že by použití trestní sazby bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Lze tedy souhlasit se závěry soudu prvního i druhého stupně ohledně jimi použitého ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku zejména s ohledem na skutečnosti vyplývající z výše uvedeného skutkového zjištění k pokusu (zajištěno celkem 902 ks mladých rostlin a 654 zakořeněných řízků rostliny konopí) trestného činu, kterým byli obvinění uznáni vinnými. Nejvyšší soud sdílí rovněž názor zmíněných soudů i ohledně toho, že nápravy uvedených odsouzených lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, a to s ohledem na jejich bezúhonnost (doposud nebyli v ČR odsouzeni, nebyla ani učiněna negativní zjištění k jejich osobám soudy nižších stupňů). Dosažení nápravy obviněných a účinná ochrana společnosti je realizovatelná i uloženým trestem vyhoštění na dobu neurčitou (viz obecně výklad níže).
Pokud jde o obviněného H. M. T., tomu byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků. Nepodmíněný trest odnětí svobody byl tedy uložen vyšší než u předchozích obviněných, kteří byli odsouzeni pro jeden trestný čin ve stadiu pokusu. Oproti tomu obviněný H. M. T. se dopustil podle skutkového zjištění soudu prvního stupně dvou jednání (bod A1 – pokus přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku; bod A3 – zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku). V případě tohoto obviněného mělo tedy dojít k posouzení podmínek pro aplikaci §58 tr. zákoníku z hledisek uvedených nejen v odstavci 1), ale také odstavci 5). Nejvyšší státní zástupce v případě tohoto obviněného se zaměřil (oproti obviněnému N. T. D. – viz níže) na zpochybnění hledisek vymezených v §58 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli na ev. výtku také k tomu, že nebylo přihlédnuto k podmínkám vymezeným v §58 odst. 5 tr. zákoníku s ohledem na vinu obviněného v případě útoku popsaného pod bodem A1 – které skončilo ve stadiu pokusu). S ohledem na toto zjištění a státním zástupcem vytýkanou vadu, posuzoval Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů a shledal, že rovněž v tomto případě lze závěr a použití moderačního ustanovení soudem prvního stupně (bylo potvrzeno jako správné soudem druhého stupně) akceptovat. Lze sice soudu prvního stupně vytknout, že jeho odůvodnění k uvedené problematice je obdobně jako v případě obviněných, v jejichž neprospěch podal nejvyšší státní zástupce dovolání, strohé, nicméně, lze je akceptovat z pohledu mimořádného opravného prostředku – dovolání jako věcně správné. V souvislosti s možností použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutno uvést, že trest odnětí svobody lze pachateli snížit pod dolní hranici trestní sazby, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k osobním poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání. V souvislosti s osobou obviněného lze souhlasit se soudy nižších stupňů v tom, že doposud nebyl v České republice soudně trestán. Ve vztahu k okolnostem případu pak nelze přehlédnout, že ze skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně, vyplývá, že se obviněný podílel na předání „čtyř papírových krabic, které obsahovaly 580 kusů sazeniček rostliny konopí získaných tzv. řízkováním, které slouží jako rostliny, jichž je dále využíváno pro indol pěstování konopí, přičemž z 580 kusů rostlin by se dalo získat 40,4 gramů sušiny s obsahem 0,96 gramu delta 9-tetrahydrokanabinolu“. Zde nelze při odkazu na uváděné množství přehlédnout, že užitá právní kvalifikace (§283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je odůvodněna zjištěním, že se jednalo o organizovanou skupinu). V případě útoku pod bodem A3 spočívalo jednání obviněného podle zjištění soudu (který vycházel z předložené obžaloby) mj. v tom, že obviněný H. M. T. figurující jako pomocník obviněného N. T. D. „se na výzvu N. T. D. dostavil dne 27. 1. 2011 po 17.45 hodin na adresu P., L.“, přičemž je nutno uvést, že na uvedenou adresu již předtím v 17.45 hod. přijeli vozidlem BMW další dvě osoby, tyto dvě osoby za necelou hodinu v doprovodu N. T. D. z domu vyšly s velkou nákupní hranatou taškou, nasedly do auta BMW a jely směrem na P. následovány vozidlem VW Passat, ve kterém jeli obvinění N. T. D. a H. M. T., kteří osobám jedoucím ve vozidle BMW měly poskytovat pomoc při přepravě a držení omamné a psychotropní látky, následně při provedené kontrole vozidla BMW byla nalezena velká hranatá taška s pěti balíky z aluminiové vakuové fólie obsahující sušinu rostliny konopí o celkové váze 12.915 gramů brutto a 11.450,8 gramů netto, kdy sušina obsahovala celkem 1.714,8 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu. Při takto zjištěném skutkovém stavu, lze akceptovat závěry soudů nižších stupňů ohledně užití §58 odst. 1 tr. zákoníku. Okolnosti případu shora popsané (s přihlédnutím k dosavadní beztrestnosti obviněného) mohou odůvodnit postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku za předpokladu, že by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Při posuzování splnění této zákonné podmínky bylo třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního obviněného jako na objekt trestu s tím, že k nápravě obviněného (ale zároveň k ochraně společnosti) může a musí postačovat i trest odnětí svobody kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby. Právě skutečnost, že vedle trestu odnětí svobody sníženého pod dolní hranici trestní sazby byl obviněnému uložen trest vyhoštění na neurčito, je tou okolností, která má sloužit k dosažení nápravy obviněného vedle sníženého trestu odnětí svobody tak, aby byl doplněn chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud nejvyšší státní zástupce vyzdvihuje úlohu obviněného při páchání trestné činnosti i skutečnost, že byl odsouzen pro více útoků, pak otázka okolností případu byla již zmíněna a soudy tomuto obviněnému oproti předchozím dvěma obviněným, v jejichž neprospěch bylo rovněž dovolání podáno, s ohledem k jeho roli při páchání trestné činnosti, uložily přísnější trest. Lze tedy plně souhlasit s argumentací soudu druhého stupně, že je třeba, aby ukládané tresty ve skupinové trestní věci plně odpovídaly účasti jednotlivých obžalovaných na takové delikvenci a byly mezi sebou v odpovídajícím poměru.
Obviněný N. T. D. byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 5 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Tento obviněný byl odsouzen pro celkem tři jednání, pod bodem A3 – zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem A4 – zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku a pod bodem A5 – zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V souvislosti s bodem A5 lze pro stručnost odkázat na výklad ustanovení §58 odst. 5 tr. zákoníku, který byl učiněn k obviněným T. N. K. a P. N. T. Také v případě tohoto obviněného soudy konstatovaly, že jde o osobu na území České republiky doposud soudně netrestanou. Účast obviněného na jednání pod bodem A3 byla podrobně popsána v souvislosti s výkladem možného použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku v případě obviněného H. M. T. Oproti obviněnému H. M. T. byl obviněný N. T. D. uznán vinným pod bodem A4 – zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, kdy uvedené jednání spočívalo v tom, že dne 29. 1. 2011 v 13.16 hodin převzal od N. Q. K. tašku s obsahem konopí, které přechovával ve svém bytě P., L., do kterého v 15.01 přivedl odběratele N. T. S. a L. V. T., kteří si sportovní tašku s konopím odnesli a odjeli vozidlem Audi A6, aby při následné kontrole těchto osob bylo ve zmíněném vozidle a tašce nalezeny 4 balíky z aluminiové vakuové folie obsahující sušinu konopí o celkové hmotnosti 5.121,1 gramů brutto, 4.805,8 gramů netto, kdy sušina obsahovala celkem 685,9 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu. Nejvyšší soud záměrně v rámci odůvodnění tohoto usnesení uvádí zmíněné části jednání obviněných ze skutkových zjištění, aby bylo možno přehledněji posoudit závažnost jednání obviněných navzájem. V případě tohoto obviněného lze souhlasit s názorem nejvyššího státního zástupce, že pokud byl obviněný uznán vinným také dokonanými trestnými činy, nemohl mu být ukládán trest odnětí svobody, pouze podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, byť se dopustil také trestného činu ve stadiu pokusu. Soudům je třeba vytknout, že vzhledem k dokonaným trestným činům přicházelo v úvahu také použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud je toho názoru, že s ohledem na účast obviněného na páchané trestné činnosti, kterou shora shrnul, lze hovořit o takových (mimořádných) okolnostech případu (s přihlédnutí k tomu, že nebyl soudně v ČR trestán), že použití trestní sazby v rozpětí od osmi do dvanácti let by bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné a že nápravy obviněného lze dosáhnout i trestem kratšího trvání zejména za situace, kdy mu byl uložen trest vyhoštění na neurčito. Právě skutečnost, že vedle trestu odnětí svobody sníženého pod dolní hranici trestní sazby byl obviněnému uložen trest vyhoštění na neurčito, je tou okolností, která má sloužit k dosažení nápravy obviněného vedle sníženého trestu odnětí svobody tak, aby byl doplněn chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku (viz výklad shora). Skutečnost, že se oproti obviněnému H. M. T. dopustil více trestných činů – tří (o jeden) vyjádřil soud prvního stupně tím, že mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti roků, obviněnému H. M. T. za dva trestné činy v trvání pěti roků a obviněným T. N. K. a P. N. T. pak trest odnětí svobody v trvání čtyř let za jeden trestný čin.
Nejvyšší soud rovněž považuje za nezbytné uvést, že smyslem a účelem trestu v nejobecnějším smyslu je ochrana společnosti před kriminalitou, nelze tudíž v předmětné trestní věci pohlížet na ukládané tresty izolovaně, jak je činěno v dovolání, kdy je zdůrazňována nutnost uložení trestů přísnějších (sice v rámci zákonné trestní sazby), tedy z pohledu tzv. odplaty, ale je již opomíjeno, že vedle trestu odnětí svobody byl každému z obviněných uložen také trest vyhoštění, který má svůj prvek represivní i preventivní. Právě nutnost pohlížet na uložený trest odnětí svobody (pod dolní hranicí zákonné trestní sazby) v kombinaci s trestem vyhoštění z pohledu proporcionality mezi zájmem na ochraně společnosti před pachatelem trestného činu a působením uložených trestních sankcí do základních práv pachatelů (v předmětné trestní věci), vedla Nejvyšší soud k závěru, že trestní sankce uložené obviněným jako celek (trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby v kombinaci s trestem vyhoštění) byly uloženy v souladu se zákonem a nebyly shledány v dovolacím řízení důvody použití nesnížené trestní sazby.
Vzhledem k tomu, že v případě obviněných T. N. K. a P. N. T. byly námitky dovolatele shledány zjevně neopodstatněnými, postupoval Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a ve vztahu k těmto obviněným dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle shora uvedeného ustanovení. Ve vztahu k H. M. T. Nejvyšší soud zjistil, že v jeho případě mělo být postupováno nejen podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale také podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, neboť tento obviněný byl v případě jednání pod bodem A1 uznán vinným pokusem přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V případě obviněného N. T. D., stejně jako obviněného H. M. T. lze rovněž konstatovat, že námitky uplatněné k aplikaci §58 odst. 5 tr. zákoníku byly shledány zjevně neopodstatněnými, shodně jako v případě námitek, které směřovaly k materiální opodstatněnosti aplikace §58 odst. 1 tr. zákona. Vzhledem k tomu, že bylo shledáno formální pochybení v tom, že nebyl vedle §58 odst. 5 tr. zákoníku použit také odstavec první téhož ustanovení (v případě obviněného H. M. T. nebyl vedle §58 odst. 1 tr. zákoníku použit §58 odst. 5 tr. zákoníku), odmítl Nejvyšší soud ve vztahu k těmto obviněným dovolání státního zástupce podané v jejich neprospěch podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněných a otázka, která by měla být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu a nemá vliv na materiální správnost zmíněného rozhodnutí ve vztahu k obviněným.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann