ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1493.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 1493/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. prosince 2014 o dovolání, které podal obviněný Mgr. D. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, č. j. 5 To 174/2014-87, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 Nt 1151/2014, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, č. j. 5 To 174/2014-87, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 Nt 1151/2014-73. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na uvedená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, č. j. 5 To 174/2014-87, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 Nt 1151/2014-73, kterým bylo podle §101 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku obviněnému uloženo ochranné opatření ve formě zabrání věci a to 12,70 g sušené rostlinné hmoty se stonky a semeny (položka č. 1), 230,1 g sušené rostlinné hmoty spolu se stonky a semeny (položka č. 2), 30,48g sušené rostlinné hmoty spolu se stonky a semeny (položka č. 9), 2571g sušené rostlinné hmoty spolu se stonky a semeny (položka č. 10), 3,76g sušené rostlinné hmoty (položka č. 11), přičemž podle §104 odst. 1 tr. zákoníku zabrané věci připadají státu.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2014, č. j. 5 To 174/2014-87, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265i odst. 1 písm. a), b), g), j), k) tr. ř.
Dovolací důvod §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. je podle mínění obviněného naplněn tím, že od počátku trestního řízení je obviněným žádáno, aby věc byla předložena „Soudnímu dvoru EU, neboť věc se týkala výkladu unijního práva a jednání soudu je hrubým porušením čl. 267 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie“. Uvedenou argumentaci doplňuje citací nálezu Ústavního soudu s argumentací, že „odmítnutí práva EU je porušením práva na spravedlivý proces a zákonného soudce“.
Pod dovolací důvod uvedený v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. řadí obviněný argumentaci, že soudkyně soudu prvního stupně byla ve věci vyloučena, neboť již v dřívější době se v rozhodování obdobných věcí odmítla vyloučit, stejně jako se nevyloučil Krajský soud v Brně a Krajské státní zastupitelství v Brně. Soudkyni prvního stupně rovněž vytýká, že poté co bylo proti němu „staženo trestní stíhání, neustanovila dovolateli povinnost advokátního zastoupení a toho, koho dne 9. dubna 2014 s razítkem podatelny soudu žádal dovolatel mít právním zástupcem, soudkyně zamítla“. Dále poukazuje na celou řadu „pochybení“, která provázejí práci soudu a státního zastupitelství.
K dovolacímu důvodu podle §265i odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný citoval jednak pasáže ze zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí Nejvyššího soudu, Směrnice 98/34 ES, kdy poukazuje na to, že do současné doby nebyla notifikována různá ustanovení shora zmíněného zákona, ev. došlo k nepodstatné notifikaci, což vše shrnuje v závěr, že „vzhledem k nenotifikaci klíčových změn u §5 odst. 5, §8 v roce 2013 a 2009, nejsou ani tyto normy a jejich změny vymahatelné, stejně jako nenotifikovaný předpis v §29 ZoNL ve věci Cannabis a pěstování certifikovaných a necetifikovaných odrůd do 100m2 /osobu bez hlášení úřadům“.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265i odst. 1 písm. j) tr. ř. spatřuje obviněný „s ohledem na výše uvedené“.
Dovolací důvod podle §265i odst. 1 písm. k) tr. ř. je podle názoru obviněného naplněn tím, že „přestože došlo k porušení práva EU, nedošlo – v rozporu s rozhodnutím Soudního dvora EU č. j. C-224/01, k určení náhrady škody“.
V další části svého dovolání konkretizuje předběžné otázky s konstatováním, že Nejvyššímu soudu ve smyslu §267 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, vyplývá povinnost jím předložené otázky předložit Soudnímu dvoru EU k rozhodnutí.
Závěrem podaného dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí i usnesení jemu předcházející, a věc předal jinému soudu, pokud rozhodnutí neučiní přímo Nejvyšší soud (jinak navrhuje po zrušení „věc přikázat Okresnímu soudu v Olomouci, in eventum Krajskému soudu v Ostravě – pobočka Olomouc“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. e) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V podaném dovolání obviněný výslovně poukazuje na shora zmíněné dovolací důvody, vymezené v §265b odst. 1 písm. a), b), g), j), k) tr. ř. Z podaného dovolání však také vyplývá, že obviněný na straně 2. svého dovolání poukazuje na tu skutečnost, že soudkyně Okresního soudu v Prostějově sice odkazuje ve svém rozhodnutí na skutečnost, že trestní stíhání obviněného bylo proti obviněnému podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno, „avšak dovolateli neustanovila povinnost advokátního zastoupení a toho, koho dne 9. 4. 2014 s razítkem podatelny soudu žádal dovolatel mít právním zástupcem, soudkyně zamítla“. Byť uvedená výhrada obviněného není výslovně podřazena pod dovolací důvod podle §265b odst. 2 písm. c) tr. ř., musel se jí Nejvyšší soud s ohledem na její obsah a okolnosti dané trestní věci zabývat.
Nejvyšší soud z rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 4. 2014, č. j. 3 Nt 1151/2014-73, zjistil, že trestní stíhání obviněného pro pokus přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1 tr. zákoníku bylo zastaveno, neboť obviněný nebyl pro nepříčetnost trestné odpovědný. Dále samosoudkyně v odůvodnění zmíněného usnesení uvedla, že „přestože trestní stíhání dříve obviněného bylo dříve zastaveno s odůvodněním, že dříve obviněný nebyl v době spáchání skutku příčetný, tj. trestně odpovědný, neshledal soud u dříve odsouzeného ve smyslu §36a odst. 1 písm. c) tr. ř. důvody nutné obhajoby. V tomto směru soud poukazuje na obsah spisu a množství různých podání dříve obviněného týkajících se, ať už osoby soudkyně JUDr. Pluskalové, či všech možných, různých v minulosti probíhajících trestních řízení vedených u zdejšího soudu, stejně jako na vystoupení a výpověď dříve obviněného u veřejného zasedání. Z uvedeného dle názoru samosoudkyně jednoznačně plyne, že dříve obviněný je schopen se náležitě hájit, a pro případ, že chtěl využít právních rad některého obhájce, měl možnost si jej zvolit“.
Z usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 25. 10. 2013, č. j. ZT 108/2013-90, ve spojení s usnesením státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 25. 11. 2013, Nejvyšší soud zjistil, že trestní stíhání obviněného pro pokus přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1 tr. zákoníku bylo podle §172 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno, neboť obviněný nebyl v době činu pro nepříčetnost trestné odpovědný. Uvedená skutečnost měla již soudu prvního stupně signalizovat, že patrně budou dány důvody nutné obhajoby jak má na mysli ustanovení §36a odst. 1 písm. c) tr. ř., (§36 odst. 2 tr. ř.), pokud byly uvedené důvody shledány v probíhajícím trestním stíhání. S ohledem na uvedenou skutečnost měl soud prvního stupně poučit obviněného o jeho právech ve smyslu nutné obhajoby, a to za situace, kdy sám, jak uvádí v dovolání se domáhal právního zastoupení. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Prostějově ze dne 25. 10. 2013, č. j. ZT 108/2013-90, „vznikly v průběhu trestního řízení pochybnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vyloučit nebo snížit jeho příčetnost“. Z důvodu shora uvedeného bylo nařízeno zkoumání duševního stavu Mgr. D. D., přičemž následně bylo znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie diagnostikováno „závažné duševní onemocnění chorobného charakteru z okruhu schizofrenních psychóz – schizoafektivní porucha. Z důvodu uvedené poruchy nebyl obviněný v době inkriminovaného činu schopen svoje jednání ovládat a rovněž nebyl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání. Rozpoznávací a ovládací schopnosti byly vlivem uvedené poruchy v době činu vymizelé. Současně znalkyně uvedla, že „vlivem duševního onemocnění není Mgr. D. D. schopen účasti u soudního jednání.“ Přes uvedený závěr znalkyně (ale také shora uváděný poznatek státní zástupkyně, který ji vedl k nařízení zkoumání duševního stavu Mgr. D. D.) dospěla samosoudkyně k závěru, že vzhledem k chování Mgr. D. D. u veřejného zasedání a v předchozích vystoupeních, kterými se jmenovaný Mgr. D. D. v řízení před soudy presentoval, je schopen náležitě se hájit sám, a pokud chtěl využít právních rad některého obhájce, měl možnost si obhájce zvolit.
K uvedené argumentaci je potřebné uvést, že podle §36a odst. 1 písm. c) tr. ř. ve vykonávacím řízení, v němž soud rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený obhájce jsou-li pochybnosti o jeho způsobu náležitě se hájit. Obdobná úprava je také vymezena v ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. Přestože znalkyně konstatovala duševní poruchu a hovoří o závažném duševním onemocnění a vylučuje účast Mgr. D. D. u soudního jednání v důsledku duševního onemocnění, soudkyně z podání Mgr. D. D. a chování u veřejného zasedání dospívá k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti obviněného náležitě se hájit, přestože znalecký posudek konstatuje, že pobyt obviněného vlivem shora uváděné poruchy na svobodě může být nebezpečný, pokud nebude užívat doporučenou medikaci a vlivem duševního onemocnění není schopen účasti u soudního jednání. Také tato skutečnost měla vést soud prvního stupně k obezřetnosti při posuzování důvodu nutné obhajoby a např. výslechem znalkyně objasnit, zda za uvedené mezidobí došlo ke změně, která by odůvodňovala konání veřejného zasedání bez nutnosti ustanovit Mgr. D. D. obhájce.
S ohledem na shora uvedené pochybení musel Nejvyšší soud zrušit nejen dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně, který na uvedenou skutečnost nereagoval, ale zejména bylo nutno zrušit usnesení soudu prvního stupně, kterým došlo k porušení ustanovení o povinnosti nutné obhajoby u veřejného zasedání. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno pochybení v základním ustanovení – nutné obhajobě, bylo nutno zrušit ve věci vydaná usnesení soudu prvního i druhého stupně o zabrání věci. V důsledku zrušení těchto usnesení jsou zrušena také další rozhodnutí, na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Po zrušení se věc vrací soudu prvního stupně, jehož úkolem bude dát Mgr. D. D. prostor pro zvolení si obhájce, a pokud tohoto práva nevyužije obhájce mu ustanovit, a to za situace, že znalkyně shledá i nadále důvody, pro které Mgr. D. D. není schopen účasti u soudního jednání. Zcela závěrem Nejvyšší soud poukazuje na ustanovení §134 tr. ř. a nezbytnost důsledně respektovat v rozhodnutích soudu prvního stupně i soudu odvolacího (stížnostního) obsahové náležitosti odůvodnění.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann