ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.246.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 246/2014-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2014 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2013, č. j. 8 To 343/2013-62, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 155/2013, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2013, č. j. 8 To 343/2013-62, a jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2013, č. j. 7 T 155/2013-54.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebné rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2013, č. j. 7 T 155/2013-54 , bylo podle §314c odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. f) tr. ř. a za použití §307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného P. K. (dále jen „obviněný“) pro skutek spočívající v tom, že
dne 6. 6. 2013 v době kolem 01:35 hodin v B. , na ulici P. , před barem Tee Pee, kdy zde hlídky Městské policie Brno – Bystrc s použitím donucovacích prostředků prováděly zákrok vůči napadajícím se osobám, s úmyslem projevit nesouhlas s daným zákrokem, hodil na zde stojící služební vozidlo Městské policie Brno, tovární značky Škoda Octavia, skleněnou láhev od vodky zn. Božkov s nezjištěným množstvím tekutiny, která dopadla na zadní část tohoto vozidla, čímž došlo k promáčknutí víka pátých dveří, rozbití skleněné výplně zadního okna pátých dveří a protržení samolepky s číselným označením vozidla Městské policie Brno, čímž způsobil Městské policii Brno, Štefánikova č. 43, 602 00, škodu ve výši 12.718 Kč, přičemž hlídce Policie ČR po zadržení uvedl, že lahev na vozidlo Městské policie hodil proto, „aby se pomstil, že mlátí jeho kamarády a buzerují občany“,
v němž byl návrhem na potrestání podaným státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Brně spatřován přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněnému byla podle §307 odst. 2 tr. ř. stanovena zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání v trvání osmnácti měsíců.
O podané stížnosti státní zástupkyně rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 10. 2013, č. j. 8 To 343/2013-62 , tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal nejvyšší státní zástupce dovolání , přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) alinea druhá tr. ř. , neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně uvedeného v §265a odst. 2 písm. f) tr. ř., a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., jelikož bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, a dále dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , jelikož má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce soudům oběma stupňů vytýká nesprávné vyhodnocení splnění podmínek pro uplatnění odklonu podmíněným zastavením trestního stíhání obviněného, když zcela pominuly obsah jeho výpovědi v průběhu zkráceného přípravného řízení ze dne 13. 8. 2013, kde uvedl, že láhev vodky, kterou zrovna měl po ruce, chtěl hodit, aby na sebe strážníky upozornil; hodil ji směrem, kde nikdo nestál, policejní auta stála až dál, nepočítal s tím, že láhev vozidlo zasáhne. Na dotaz, proč láhev hodil směrem na zaparkovaná auta městské policie, obviněný uvedl, že tam byl volný prostor, kde se nemohlo nic stát, chtěl láhev rozbít o zem. S odkazem na ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupce zdůrazňuje, že nebyla splněna jedna ze základních podmínek pro použití tohoto ustanovení uvedená v §307 odst. 1 písm. a) tr. ř., kterou je doznání obviněného. Doplňuje, že po obsahové stránce se doznání musí vztahovat na celý skutek, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky jeho skutkové podstaty, a musí být podporováno i ostatními důkazy. Nestačí, pokud se obviněný dozná ke skutkovým okolnostem, ale popře zavinění.
S odkazem na rozhodnutí č. 6/1996 Sb. rozh. tr. poukazuje na to, že doznáním, a to i pokud jde o zavinění, se rozumí doznání skutkových okolností, ze kterých může orgán činný v trestním řízení dovodit naplnění zákonných znaků trestného činu. V této souvislosti vyzdvihuje, že obviněný uvedl, že láhev hodil, ale nechtěl způsobit žádnou škodu. Pokud by takto učiněná výpověď byla shledána jako pravdivá, pak by takové jednání obviněného musely orgány činné v trestním řízení kvalifikovat pouze jako přečin výtržnictví a takto vedené trestní stíhání by bylo možno podmíněně zastavit. Z dosavadních výsledků dokazování je však podle nejvyššího státního zástupce zřejmé, že jeho výpověď se jako pravdivá nejeví, neboť je i v rozporu s výpověďmi příslušníků Policie ČR přítomných na místě, kteří uvedli, že jim obviněný sdělil důvod poškození vozidla, kterým byla jeho msta. O závěru vedoucímu k náhodnému poškození vozidla nesvědčí ani stav poškozeného vozidla tak, jak byl zadokumentován ve spise, kdy díra ve skle se nachází v horní části vozidla. Z obsahu výpovědi obviněného je podle nejvyššího státního zástupce patrné, že doznal pouze část svého jednání. Jeho výpověď nelze považovat za doznání. Nemohlo proto dojít k naplnění zákonné podmínky §307 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť za doznání nelze považovat doznání s výhradami.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jakož i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný , jemuž byl (dne 9. 1. 2014) opis dovolání nejvyššího státního zástupce (stejně jako jeho obhájci – dne 6. 1. 2014) doručen, se k němu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Dovolací důvod zde spočívá v okolnosti, že nebyly splněny zákonné podmínky k tomu, aby soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 písm. c), d), f) a g) tr. ř., kterým soud přesto rozhodl.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
Protože dovolací soud dospěl k poznatku, že argumentace nejvyššího státního zástupce obsažená v jeho dovolání neodůvodňuje procesní postup spočívající v odmítnutí dovolání, přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a učinil následující zjištění:
Zákonné podmínky umožňující podmíněné zastavení trestního stíhání obviněného upravuje trestní řád v ustanovení §307, podle něhož (odst. 1):
V řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže
a) obviněný se k činu doznal,
b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě,
c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání,
a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Nejvyššímu státnímu zástupci je nezbytné dát za pravdu v tom, že takto definované podmínky, umožňující rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného, v přezkoumávané věci splněny nebyly, neboť výpověď, kterou obviněný podal, nelze pokládat za doznání v jeho významu, jak byl – i s poukazem na soudní judikaturu – vyložen v jeho dovolání. Zcela vadné je hodnocení obsažené v usnesení soudu prvního stupně, pokud ten uzavřel, že výpověď podezřelého je v souladu s vyjádřením zasahujících policistů (V. K. , Ing. M. P. , P. S. ), jakož i s protokolem o ohledání místa činu (včetně dokumentace a náčrtku), z čehož dovodil, že podezřelý se ke spáchání trestné činnosti doznal. Opak je totiž pravdou. Obviněný nejen že nedoznal, že by např. vozidlo městské policie poškodil úmyslně, tj. cíleným a mířeným hodem lahví ( „.. nepočítal jsem s tím, že láhev vozidlo zasáhne… kde se nemohlo nic stát, chtěl jsem láhev rozbít o zem.“ ), ale zcela odlišně od svědků, jejichž výpověď podle soudu prvního stupně má být s jeho výpovědí souladná, popisuje např. i svou vzdálenost od poškozeného vozidla ( „Policejní auta stála až dál..“ ). Zcela pak v jeho výpovědi absentuje doznání, které by umožnilo učinit poznatek o motivaci jeho jednání, resp. které by umožňovalo učinit skutkový závěr pro to, že jeho jednání je namístě kvalifikovat i podle ustanovení §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak učinila (s přihlédnutím k odlišně vyznívajícím důkazům, které byly navrženy k provedení dokazování) státní zástupkyně v jí podaném návrhu na potrestání. Ve shodě s hodnocením věci nejvyšším státním zástupcem je tak možno konstatovat, že údaje obsažené v protokolu o výslechu podezřelého ze dne 14. 8. 2013 umožnily učinit závěr o doznání obviněného toliko stran části jeho jednání, resp. toliko k možnosti jeho právního posouzení jako přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Soud druhého stupně, rozhodující o stížnosti státní zástupkyně uplatňující ve své podstatě stejné námitky stran nesplnění zákonných podmínek §307 odst. 1 tr. ř. pro absenci úplného doznání obviněného, vadu, jíž je rozhodnutí soudu prvního stupně zatíženo, nenapravil, ač tak učinit mohl. K uplatněným výhradám toliko stručně - a ve své podstatě nedostatečným a nesprávným způsobem - uvedl (v návaznosti na konstatování obsahu výpovědi obviněného), že „obžalovaný trestnou činnost doznal minimálně v úmyslu nepřímém“. Vyšel-li stížnostní soud z toho, že obviněný „vypověděl, že láhev hodil směrem, kde nikdo nestál, policejní auta stála až dál, nepočítal jsem s tím, že láhev vozidlo zasáhne“ , z čehož je podle soudu „zřejmé, že obžalovaný předmětnou láhev nechtěl hodit na strážníky, neboť chtěl na sebe toliko upozornit, a proto láhev hodil tam, kde nikdo nestál“ , pak v tomto skutkovém podkladu dovolací soud neshledává žádný relevantní podklad pro právní závěr soudu druhého stupně, že obžalovaný trestnou činnost (rozuměj v rozsahu skutkového vymezení v návrhu na potrestání a její právní kvalifikace tam uvedené) doznal minimálně v úmyslu nepřímém. Na podkladě údajů obsažených ve výpovědi podezřelého nelze závěr o doznání obviněného v rozsahu nezbytném pro aplikaci ustanovení §307 odst. 1 tr. ř. učinit.
Uvedené konstatování ústí do závěru, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě je naplněn, neboť soud druhého stupně zamítl řádný opravný prostředek státní zástupkyně podaný proti usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. f) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2013, č. j. 8 To 343/2013-62, a jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2013, č. j. 7 T 155/2013-54, a podle §265k odst. 2 tr. ř. také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil