ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.356.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 356/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2014 v řízení o dovolání, které podal obviněný P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č. j. 10 To 25/2013-211 (u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 6 Tdo 356/2014), a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2013, č. j. 10 To 25/2013-253 (u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 6 Tdo 351/2014), jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 24/2012, takto:
Podle §23 odst. 3 tr. ř. per analogiam se s p o j u j í ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod spisovými značkami 6 Tdo 351/2014 a 6 Tdo 356/2014.
Obě věci budou vedeny pod sp. zn. 6 Tdo 351/2014.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 9. 2012, č. j. 14 T 24/2012-189, byl obviněný P. H. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a §145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za to podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného V. K.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a matka obviněného, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze. Usnesením ze dne 29. 1. 2013, č. j. 10 To 25/2013-211, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného. Usnesením ze dne 20. 8. 2013, č. j. 10 To 25/2013-253, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání matky obviněného.
Proti oběma citovaným usnesením Krajského soudu v Praze (a proti citovanému rozsudku Okresního soudu Praha–západ) podal obviněný dovolání, přičemž v obou případech uplatnil dovolací důvod uvedený v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato dovolání byla předložena Nejvyššímu soudu a zde byla vedena pod samostatnými spisovými značkami – 6 Tdo 351/2014 a 6 Tdo 356/2014.
Vzhledem ke skutečnosti, že obě usnesení Krajského soudu v Praze byla vydána v téže trestní věci vedené u Okresního soudu Praha–západ pod sp. zn. 14 T 24/2012 a navazují na citovaný rozsudek Okresního soudu Praha–západ, s přihlédnutím k jejich obsahu a vzájemné souvislosti, jakož i obsahu dovolání, Nejvyšší soud shledal, že jsou dány podmínky pro společné řízení, a proto podle §23 odst. 3 tr. ř. per analogiam rozhodl o spojení obou věcí ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 6 Tdo 351/2014. Ostatně, v konečném důsledku je třeba obě usnesení Krajského soudu v Praze považovat ve skutečnosti za jeden celek, jelikož při náležitém postupu mělo být rozhodnuto o obou řádných opravných prostředcích (odvolání obviněného a odvolání jeho matky) jediným rozhodnutím a pouze v jejich komplexu došlo k pravomocnému skončení dané věci. Se zřetelem k tomu pak také dovolání (mající totožný obsah), byť formálně směřující proti dvěma rozhodnutím, je namístě považovat za dovolání jediné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý