ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.499.2014.1
6 Tdo 499/2014-I.-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu dne 9. července 2014 v řízení o dovoláních, která podali obvinění Mgr. J. Š. , a Mgr. R. C. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 3 To 269/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 223/2009, takto:
Podle §265o odst. 1 tr. ř. se až do rozhodnutí o dovoláních o d k l á d á výkon rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 3 To 269/2013, a to pouze ve výrocích, jimiž byla obviněným Mgr. J. Š. a Mgr. R. C. uložena povinnost, aby společně a nerozdílně uhradili škodu poškozeným po zemřelém Mgr. R. H. , a to:
manželce P. H. , ve smyslu ustanovení §444 odst. 3 písm. a) občanského zákoníku jednorázové odškodné ve výši 240.000,- Kč a dále ve smyslu ustanovení §449 odst. 2 občanského zákoníku ve výši 31.253,- Kč na úhradu nákladů spojených s pohřbem,
matce M. H. , ve smyslu ustanovení §444 odst. 3 písm. c) občanského zákoníku jednorázové odškodné ve výši 240.000,- Kč,
dětem Z. H. , B. H. , M. H. , J. H. , ve smyslu ustanovení §444 odst. 3 písm. b) občanského zákoníku, každému z nich jednorázové odškodné ve výši 240.000,- Kč,
bratrovi P. H. , ve smyslu ustanovení §444 odst. 3 písm. e) občanského zákoníku jednorázové odškodné ve výši 175.000,- Kč.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 5. 2013, sp. zn. 3 T 223/2009, byli obvinění Mgr. J. Š. a Mgr. R. C. (dále jen „obvinění“) uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., účinného do 31. 12. 2009. Za tento trestný čin byli odsouzeni podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku, jehož výkon jim byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. jim byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností s předmětem podnikání provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí na tři roky. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, IČ: 41197519, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava-Vítkovice, IČ: 47672234, P. H. , M. H. , Z. H. , B. H. , M. H. , J. H. , a P. H. , odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali státní zástupce a poškození P. H. , M. H. , Z. H. , B. H. , M. H. , J. H. a P. H. , rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě. Rozsudkem ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 3 To 269/2013, podle §258 odst. 1 písm. b), c), e), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 písm. b), odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, a za to je odsoudil k trestu odnětí svobody na dobu dvaceti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. jim dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování zorbingu a jiných obdobných adrenalinových sportovních atrakcí v režimu volných živností podle živnostenského zákona, tj. zákona č. 455/1991 Sb., v účinném znění na dobu dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jim pak uložil povinnost, aby společně a nerozdílně uhradili škodu poškozeným po zemřelém Mgr. R. H. , a to manželce P. H. podle §444 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) jednorázové odškodné ve výši 240.000,- Kč a dále ve smyslu ustanovení §449 odst. 2 občanského zákoníku ve výši 31.253,- Kč na úhradu nákladů spojených s pohřbem, matce M. H. podle §444 odst. 3 písm. c) obč. zák. jednorázové odškodné ve výši 240.000,- Kč, dětem Z. H. , B. H. , M. H. a J. H. podle §444 odst. 3 písm. b) obč. zák., každému z nich jednorázové odškodné ve výši 240.000,- Kč, a bratrovi P. H. podle §444 odst. 3 písm. e) obč. zák. jednorázové odškodné ve výši 175.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené společnosti Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to do všech výroků, jimiž jim bylo uloženo nahradit škodu, podali obvinění dovolání, přičemž uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku mj. namítli (stručně shrnuto), že výrok o náhradě škody je v rozporu s hmotným právem, protože přiznání náhrady škody poškozeným bránila zákonná překážka, kterou je ustanovení §420 odst. 2 občanského zákoníku, účinného v době vzniku škody, i v době rozhodování soudu. Druhé porušení hmotně právního předpisu práva, podle názoru obviněných, spočívá ve skutečnosti, že odvolací soud rozhodl, že část škody bude poškozeným zaplacena dvakrát, když uložil obviněným náhradu škody včetně části, která byla již zaplacena jinou odpovědnou osobou – pojistitelem zaměstnavatele zemřelého Mgr. R. H.
Z těchto důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 3 To 269/2013, ve výrocích, jimiž jim byla uložena povinnost nahradit škodu, a sám rozhodl, že se poškození odkazují se svými nároky na pořad věcí občanskoprávních, nebo po zrušení těchto výroků vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Současně požádali, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
Podle §265o odst. 1 tr. ř. může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Nutno konstatovat, že předmětnou věc obviněných nelze označit z hlediska posouzení namítané problematiky za jednoduchou. Jakkoliv nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání obviněných, nelze se zřetelem k uplatněné dovolací argumentaci vyloučit, že dovolání bude shledáno důvodným a věc bude posouzena a rozhodnuta způsobem, jehož se obvinění domáhají. V takovém případě by se stal výkon uložené povinnosti náhrady škody, jež jim byla uložena napadeným rozhodnutím, nepřípustným.
Předseda senátu Nejvyššího soudu proto podle citovaného ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. u obou obviněných až do rozhodnutí o dovolání odložil výkon shora uvedené povinnosti náhrady škody uložené rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 3 To 269/2013.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý