ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.651.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 651/2014-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu dne 12. června 2014 v řízení o dovolání, které podal obviněný Ing. P. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 5 To 75/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 2/2013, takto:
Podle §265o odst. 1 tr. ř. se obviněnému Ing. P. P. až do rozhodnutí o dovolání o d k l á d á výkon trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a p ř e r u š u j e výkon trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu výkonu funkce konkurzního, případně insolvenčního správce na dobu deseti roků, které mu byly uloženy rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2013, č. j. 7 T 2/2013-870, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 5 To 75/2013.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2013, č. j. 7 T 2/2013-870, byl obviněný Ing. P. P. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
v době od 05. 04. 2004 do 16. 11. 2004 v P. a v P., jako správce konkurzní podstaty úpadce obchodní společnosti DIREKTUM, s. r. o., se sídlem Pardubice, 17. listopadu 237, IČ: 25944983, ustanovený usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2002, sp. zn. 43 K 29/2009, v úmyslu si neoprávněně přivlastnit svěřené finanční prostředky z konkurzní podstaty, bez vědomí a souhlasu příslušného Krajského soudu v Hradci Králové a zástupce věřitelů, v rozporu s §8 odst. 2 Zákona o konkurzu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dne 05. 04. 2004 si dal neoprávněně převést z účtu notáře JUDr. Martina Krčmy se sídlem Praha 1, Klimentská 1, finanční částku 29.990.000 Kč a úroky z této částky ve výši 42.748 Kč, náležející do majetku konkurzní podstaty úpadce společnosti DIREKTUM, s. r. o. na osobní účet č. …, vedený u CITIBANK, a. s., Praha, B. P., ke kterému měli Ing. P. P. a B. P. dispoziční právo a dne 18. 06. 2004 na žádost Ing. P. P. část z finančních prostředků z konkurzní podstaty ve výši 10.000.000 Kč B. P. vybrala z účtu v hotovosti a předala Ing. P. P., který svěřené finanční prostředky užil blíže nezjištěným způsobem pro svoji potřebu a část svěřených finančních prostředků v celkové výši 20.000.000 Kč převedli ve dvou platbách dne 27. 10. 2004 a dne 16. 11. 2004 na účet obchodní společnosti FKH ELECTRONIC, a. s., č. ú. …, do Všeobecné úvěrové banky ve Slovenské republice, kde byla částka 20.000.000 Kč užita k financování provozu společnosti, převody svěřených finančních prostředků nevykázal v účetnictví společnosti DIREKTUM, s. r. o. a Krajskému soudu v Hradci Králové v konkurzním řízení za účelem zakrytí zpronevěry finančních prostředků nejprve nepravdivě tvrdil, že peníze jsou uloženy v úschově a později po změně konkurzního soudce vyhotovil a předložil nepravdivou Smlouvu o půjčce, podle které měl dne 20. 04. 2004 částku 30.000.000 Kč zapůjčit slovenské firmě n.m.n.v., s. r. o., IČ: 36356565, Rybárská 41, Nové Město nad Váhom, která v té době neexistovala, až v průběhu trestního řízení po prokázání, že firma n.m.n.v., s. r. o. neexistuje a zjištění, že svěřená částka 20.000.000 Kč byla bezhotovostně poukázána na účet obchodní společnosti FKH ELECTRONIC, a. s., předložil v trestním řízení policejnímu orgánu dne 27. 04. 2012 Smlouvu o půjčce ze dne 22. 10. 2004 s jejím dodatkem ze dne 25. 10. 2004, podle které měl údajně částku 30.000.000 Kč půjčit slovenské firmě FKH ELECTRONIC, a. s., která mu finanční prostředky ve smluveném termínu nevrátila, neboť na ni byl prohlášen konkurz, přičemž tehdejší předsedkyně představenstva FKH ELECTRONIC, a. s. Ing. J. H. existenci půjčky popřela a zpochybnila pravost předložené smlouvy o půjčce s dodatkem, které nepodepsala a v probíhajícím konkurzním řízení současnému správci konkurzní podstaty společnosti DIREKTUM, s. r. o. ani příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové na opakované výzvy svěřené finanční prostředky do současné doby nevydal, neboť je nemá ve své dispozici, následkem čehož způsobil poškozené společnosti DIREKTUM, s. r. o. v konkurzu škodu v celkové minimální výši 30.000.000 Kč.
Za tento zločin byl podle §206 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce konkurzního, případně insolvenčního správce na dobu deseti roků.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 5 To 75/2013, který napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l), k) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku mj. namítl (stručně vyjádřeno), že jeho jednáním nebyla naplněna objektivní a subjektivní stránka trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, jelikož peněžní prostředky na účtu, se kterými v rozhodné době disponoval, nebyly podle právního stavu v této době účinného považovány za cizí věc. Za věc cizí byly označeny teprve novelou ustanovení §89 odst. 13 tr. zák. provedenou s účinností od 1. 7. 2006, zatímco trestná činnost byla spáchána v roce 2004. V dalším namítl, že jeho jednání nenaplňuje znaky přisouzeného trestného činu, z čehož při jiné možné právní kvalifikaci jeho jednání vyvozuje zánik trestnosti činu z důvodu promlčení.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 5 To 75/2013, jakož i jemu předcházející vadnou část rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2013, č. j. 7 T 2/2013-870. Současně Nejvyšší soud požádal, aby rozhodl o odložení, resp. přerušení výkonu trestu až do skončení dovolacího řízení.
Podle §265o odst. 1 tr. ř. může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Jakkoli nelze předjímat rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání obviněného, nelze se zřetelem k uplatněné dovolací argumentaci vyloučit, že dovolání bude shledáno důvodným a věc bude posouzena a rozhodnuta způsobem, jehož se obviněný domáhá. V takovém případě by se stal výkon trestů, jež mu byly uloženy napadenými rozhodnutími, nepřípustným.
Předseda senátu Nejvyššího soudu proto podle citovaného ustanovení §265o odst. 1 tr. ř. u obviněného až do rozhodnutí o dovolání odložil výkon trestu odnětí svobody, který obviněný dosud nenastoupil, a přerušil výkon trestu zákazu činnosti, jež byly uloženy rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2013, č. j. 7 T 2/2013-870, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 5 To 75/2013.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil