ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.664.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 664/2014-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. června 2014 o dovolání, které podal obviněný K. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 6 To 406/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 91/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 4 T 91/2013, byl obviněný K. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. A. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 6 To 406/2013, jímž podle §256 tr. ř. toto odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že v jeho věci rozhodoval soud, který nebyl řádně obsazen. Konkrétně se podle jeho slov jednalo o nesprávné obsazení tříčlenného senátu odvolacího soudu, který rozhodoval ve veřejném zasedání dne 8. 1. 2014. Obviněný i jeho obhájkyně obdrželi pozvánku na dané zasedání, jež byla podepsána předsedou senátu 6 To, JUDr. Tomášem Stuchlíkem. Z doručeného písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu zjistil, že toto je podepsáno JUDr. Lubošem Vlasákem, předsedou senátu. Podle veřejně dostupného Rozvrhu práce Městského soudu v Praze pro rok 2014 vyhledal, že v senátu 6 To zasedá jako předseda senátu JUDr. Tomáš Stuchlík, jako jeho zástupce JUDr. Luboš Vlasák a jako člen senátu JUDr. Věra Trojanová. Veřejného zasedání (včetně vyhlášení usnesení) se účastnili osobně všichni jmenovaní soudci. Místo předsedy senátu bylo označeno jmenovkou JUDr. Tomáš Stuchlík. Vzhledem ke skutečnosti, že písemné usnesení odvolacího soudu bylo podepsáno JUDr. Lubošem Vlasákem, jako předsedou senátu, domnívá se obviněný, že tento soudce také danému zasedání předsedal, a to v rozporu s Rozvrhem práce a pod cizí jmenovkou, JUDr. Tomáše Stuchlíka, který naopak seděl na místě člena senátu, pod jmenovkou JUDr. Luboše Vlasáka. Třetí člen senátu byl označen správně. Vzhledem ke skutečnosti, že k „prohození“ členů nebyl žádný zjevný důvod, všichni členové byli přítomni, shledal obviněný postup soudu za přinejmenším nestandardní, v rozporu se zněním příslušného rozvrhu práce a samotné přehození jmenovek za klamné a matoucí pro osoby přítomné v jednací síni. Současně podotkl, že on sám ani jeho obhájkyně v době konání veřejného zasedání osobně neznali osobu JUDr. Tomáše Stuchlíka ani JUDr. Luboše Vlasáka a změna v obsazení senátu jim nebyla sdělena.
K dovolacímu důvodu podle §265 odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný poznamenal, že ve věci rozhodoval také vyloučený orgán, a to konkrétně soudce JUDr. Tomáš Vlasák, který byl podle jeho názoru podjatý. Zopakoval, že v době jednání on ani jeho obhájkyně JUDr. Tomáše Vlasáka osobně neznali. Nemohli proto namítnout jeho podjatost a žádat o jeho vyloučení již při veřejném zasedání dne 8. 1. 2014. Uvedl, že se až následně, od svého otce, L. K., dozvěděl, že soudce JUDr. Tomáše Vlasáka velmi dobře zná, neboť byl jeho spolužákem na Základní devítileté škole na K. n., P. S tímto spolužákem měl jeho otec neustálé vzájemné problémy, které postupem času přerostly v nenávist, jež, podle jeho názoru, pravděpodobně ze strany JUDr. Luboše Vlasáka přetrvává až do současné doby. Podle jeho mínění pochybnost o nestrannosti jmenovaného soudce podporuje také nelogické a neopodstatněné přehození pozic soudců v senátu 6 To, která umožnila JUDr. Luboši Vlasákovi vést celé jednání a pod cizí jmenovkou vynést závěrečné rozhodnutí soudu. Podotkl, že celé jednání bylo předsedou senátu vedeno velmi stroze, o čemž, podle jeho názoru, svědčí (kromě zvukového záznamu z veřejného zasedání konaného dne 8 1. 2014) poměrně krátká doba jednání, cca 25 – 30 minut. Podle jeho tvrzení předseda senátu také nepřipustil provedení obhajobou navržených důkazů, které měly prokázat nevěrohodnost poškozeného a nevinu obviněného, a zásadní důkazy opomenul. Na základě výše uvedeného vyvozoval podjatost soudce JUDr. Luboše Vlasáka vůči svému otci a prostřednictvím jeho samotného i vůči sobě a tímto ji dodatečně namítl.
Na závěr obviněný dodal, že JUDr. Luboš Vlasák měl ze své pozice místopředsedy Městského soudu v Praze pro trestní úsek rovněž možnost ovlivnit nápad odvolání obviněného právě do senátu 6 To. Vzhledem ke skutečnosti, že senát 6 To je podle platného rozvrhu práce jedním ze čtyř specializovaných senátů (konkrétně na věci dopravní), shledal postup přidělování jeho věci právě do senátu 6 To, jako zmanipulovaný.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 6 To 406/2013, a ve smyslu §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Pro případ, že tak Nejvyšší soud učiní, navrhl, aby zároveň ve svém rozhodnutí nařídil, aby odvolací soud věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že obviněným prezentované námitky nemohou dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. naplnit. Především přitom poukázal na skutečnost, že Městský soud v Praze byl jako soud odvolací obsazen řádně. Dále uvedl, že věc napadla senátu 6 To v souladu s platným rozvrhem práce. Za této situace nemohlo dojít k zásahu do práva obviněného na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny), bez ohledu na to, který z členů senátu vystupoval jako jeho předseda.
Rovněž námitky obviněného stran dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. označil státní zástupce za bezpředmětné. Odkázal na znění §30 odst. 1 tr. ř. s tím, že z argumentů uplatněných v dovolání nevyplývá žádný vztah soudce JUDr. Luboše Vlasáka ke skutku ani k faktickým okolnostem s ním souvisejícím, který by byl důvodem jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení. Ze zmíněných námitek, podle jeho závěru, nevyplývá ani osobní poměr k dotčeným osobám či orgánům, když otce obviněného se úkony trestního řízení nikterak netýkaly. Nic z toho nevyplývá ani z dostupného spisového materiálu. Poměr k věci či dotčeným osobám a orgánům ve shora naznačeném smyslu tak nejen že není dán, ale obviněný jej dokonce v dovolání ani netvrdí. Odlišný právní názor soudce, vzájemné sympatie či antipatie k otci obviněného, se kterým měl soudce před lety chodit na základní školu a kterého se trestní řízení ani netýká, či případný nesouhlas obviněného s tím, jak je vedeno soudní řízení, nemohou být důvodem pro vyloučení příslušného soudce.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 6 To 406/2013, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen , ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Citovaný dovolací důvod tedy obsahuje dvě alternativy; vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem může jít také o vadu, která spočívá v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně). Obviněný svoji dovolací argumentaci vztahuje ke druhé alternativě zmíněného důvodu dovolání, jež se týká náležitého obsazení soudu. Soud nebyl náležitě obsazen, jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu bude, zejména když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 tr. ř. (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha: C. H. Beck 2005, 2015 s.). Podle §31 zákona o soudech a soudcích platí, že krajský soud jako soud odvolací rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců.
Nejvyšší soud v dané věci zjistil, že ve veřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2014 zasedal tříčlenný senát 6 To (tuto skutečnost obviněný nijak nerozporuje) ve složení předsedy senátu JUDr. Luboše Vlasáka a členů senátu, soudců JUDr. Tomáše Stuchlíka a JUDr. Věry Trojanové. Za tohoto stavu nelze konstatovat, že by odvolací soud rozhodoval ve složení senátu, který by nebyl ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. náležitě obsazen, protože byl složen z předsedy senátu a dvou soudců. Jestliže obviněný brojí proti tomu, že věci předsedal jiný soudce, než který byl podepsán na vyrozumění o veřejném zasedání (nebo který je rozvrhem práce určen jako předseda senátu) a pod jinou jmenovkou, je třeba konstatovat, že takováto námitka pod uvedený dovolací důvod nespadá a není ani ve věci právně relevantní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 11 Tdo 747/2005).
Nadto lze, co se týká meritorního rozhodnutí, připomenout (zcela v souladu s vyjádřením státního zástupce), že předseda senátu je „toliko“ jedním ze tří rozhodujících soudců, ze kterých se senát skládá. Jelikož složení senátu co do jeho členů odpovídalo příslušnému rozvrhu práce Městského soudu v Praze, nebyl obviněný odňat svému zákonnému soudci, a to bez ohledu na to, kdo vystupoval jako předseda senátu, protože za této situace byli všichni tři členové zákonnými soudci, resp. soudci rozhodujícími na základě rozvrhu práce.
Z citovaného rozvrhu bylo dále, stručně řečeno, zjištěno, že senát 6 To podléhá specializaci a proto se mu přednostně zapisují věci této specializaci podléhající. Současně však jsou do tohoto senátu (jakož i do všech ostatních specializovaných senátů daného soudu) další věci přidělovány podle obecného rotačního principu, a to do procentuální výše nápadu těchto senátů k výši celkového nápadu (v případech rozhodování mj. o odvoláních je nápad přidělován počítačovým programem). Přidělení věci obviněného do senátu 6 To nijak neodporovalo podmínkám stanoveným citovaným rozvrhem. Ani z tohoto pohledu tedy nemohlo dojít k zásahu do práva obviněného na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny.
Je proto třeba uzavřít, že relevantní námitky obviněného týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod však nelze použít, když tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce (tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 tr. ř., aniž bylo o jeho vyloučení rozhodnuto podle §31 tr. ř. Přitom musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o předmětný dovolací důvod.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle §30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. přiměř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).
V souladu s ustálenou judikaturou poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly projednávanou trestnou činností poškozeny, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci) nebo v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Za poměr k projednávané věci podle §30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. provádění a hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku, resp. hodnocení důkazů (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001).
Pro poměr k osobám , jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce nebo přísedící, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském.
S ohledem na rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že pokud jsou dovozovány důvody podjatosti jmenovaného soudce z tvrzení o jeho nenávisti vůči otci obviněného vzniklé na základní škole, která pravděpodobně přetrvává do současnosti , výměně pozic soudců při veřejném zasedání, vedení tohoto jednání předsedou senátu pod jinou jmenovkou, údajné strohosti a krátké doby jednání (v délce cca 25 – 30 min), včetně námitek stran rozhodovací činnosti, pak takovéto skutečnosti nejsou způsobilé vytvořit základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v §30 tr. ř., která by závěr o podjatosti dotyčného soudce soudu druhého stupně opravňovala. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu tyto okolnosti rozhodně nelze transformovat do závěru, že u předsedy senátu JUDr. Luboše Vlasáka byl dán takový poměr k projednávané věci nebo poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, který má na mysli ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. Nelze přitom nepoznamenat, že dokládá-li obviněný svůj závěr o podjatosti výrokem o nenávisti JUDr. Luboše Vlasáka vůči jeho otci, pak se jedná pouze o prosté a obecné tvrzení, z něhož lze sice vyvodit, že otec obviněného a jmenovaný soudce měli být spolužáky na základní škole a z tohoto titulu si mohou být známí a chovat k sobě v tomto směru nějaký vztah, tvrzená nenávist přetrvávající do současné doby však z daných okolností nevyplývá, jedná se toliko pouze o úvahu, hypotézu, kterou obviněný soudu předkládá (viz výraz „pravděpodobně“ ), avšak která není reálně nijak podložena. Nad výše uvedené Nejvyšší soud zdůrazňuje, že trestní řízení se otce obviněného ani nijak nedotýkalo, a proto ani zde nebyla dána podmínka uplatněného dovolacího důvodu, tedy poměru k projednávané věci, dotčeným osobám či orgánům.
Je rovněž nutno uvést, že činnost předsedy senátu (vedení veřejného zasedání) nelze chápat jinak než jako projev jeho snahy postupovat důsledně a současně v zájmu rychlosti a hospodárnosti řízení soustředěně k náležitému objasnění a rozhodnutí věci. Není ji však možné chápat jako projev negativního, osobně zaujatého postoje vůči obviněnému. Odlišný právní názor soudce, tvrzená antipatie k otci obviněného, se kterým měl soudce před lety chodit na základní školu, a kterého se trestní řízení ani netýká, či případný nesouhlas obviněného s tím, jak je vedeno soudní řízení, však nemohou být důvodem pro vyloučení příslušného soudce.
Nejvyšší soud tedy shledal, že i námitky obviněného uplatněné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý