ECLI:CZ:NS:2014:6.TZ.32.2014.1
sp. zn. 6 Tz 32/2014-18
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Iva Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. července 2014 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného P. Š . proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145,
byl porušen zákon
v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného P. Š.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145 , bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného P. Š. (dále jen „obviněný“) proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 26. 6. 2013, č. j. 15 T 95/2012-135, jímž byl uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že:
v období od 01. 08. 2006 do 22. 10. 2010, vyjma období od měsíce října 2007 do měsíce srpna 2008, kdy byla dcera zaměstnaná, jako otec v D. v J. h., ani jinde, neplatil výživné pro svoji dceru M. Š., nar. ..., studentku filosofické fakulty U. P. J. Š. v K., trvale bytem K. ve Slovenské republice, a to v době od 01. 08. 2006 do 30. 08. 2006 v částce 1.300 Slovenských korun měsíčně (43,15 Euro), jak mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Košicích – okolí, sp. zn. 15 C 74/2005, ze dne 20. 04. 2007, který nabyl právní moci dnem 28. 06. 2007, a zapříčinil tak dluh na výživném ve výši celkem 79.300 Slovenských korun, což je 2.632,36 Euro, přičemž on byl v uvedeném období převážně zaměstnán a měl výdělky, z nichž výživné platit mohl, avšak neplatil a upřednostňoval jiné platby a pokud byl v období od 01. 04. 2009 do 31. 07. 2009 nezaměstnaný, tak se vážným způsobem o nalezení řádného zaměstnání neucházel, neboť byl sice veden jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce a pobíral podporu v nezaměstnanosti, z níž také výživné platit mohl, avšak neplatil, ale z této evidence byl sankčně vyřazen, neboť nesplnil oznamovací povinnost.
Za tento přečin byl podle §196 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to pistole značky EKOLAGENT, ráže 9 mm, P.A.K., výrobní číslo: ..., včetně příslušného zásobníku a jednoho náboje. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 16. 04. 2012, č. j. 15 T 82/2010-83, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II.
Proti označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podala ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Ve svém mimořádném opravném prostředku zaujala názor, že odvolací soud při rozhodování o odvolání obviněného porušil zákon v jeho neprospěch v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím rovněž v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., jejichž obsah zmínila. Poukázala na to, že rozsudek okresního soudu byl státnímu zástupci doručen dne 1. 8. 2013 a obviněnému dne 8. 8. 2013, tzn. že poslední den osmidenní lhůty pro podání odvolání nastal dne 16. 8. 2013. Obviněný pak podal proti rozsudku okresního soudu dne 13. 8. 2013 odvolání v elektronické podobě, které však nebylo elektronicky podepsáno tak, jak to vyžaduje §59 odst. 1 tr. ř. Dne 6. 9. 2013 nechal soudce předložit odvolání spolu s příslušným trestním spisem odvolacímu soudu, kancelář spis s odvoláním odeslala dne 10. 9. 2013. Dne 16. 8. 2013 následně obviněný podal na poště odvolání opatřené vlastnoručním podpisem. I když bylo toto odvolání Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou doručeno již dne 19. 8. 2013, vepsal soudce na odvolání pokyn k jeho založení do spisu teprve dne 19. 9. 2013. Tento spis se ale již od 10. 9. 2013 nacházel spolu s elektronicky podaným odvoláním u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.
V dalším podotkla, že dne 26. 11. 2013 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci dle §253 odst. 1 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného s odůvodněním, že odvolání nebylo podáno oprávněnou osobou, neboť neobsahovalo elektronický podpis a subjekt podávající odvolání nebylo možno identifikovat jako osobu oprávněnou k podání opravného prostředku. Z toho dovozuje, že podal-li obviněný poté, co byl rozsudek okresního soudu dne 1. 8. 2013 doručen okresnímu státnímu zástupci a dne 8. 8. 2013 obviněnému, dne 16. 8. 2013 na poště své odvolání adresované soudu prvého stupně a opatřené vlastnoručním podpisem, podal jej poslední den lhůty a tedy včas. Má za to, že takto včas došlé a oprávněnou osobou podané odvolání měl soud prvého stupně zaslat odvolacímu soudu, aby rozhodl o meritu odvolání. Jelikož však toto okresní soud neučinil, když nechal předmětné odvolání založit, rozhodl soud druhého stupně v důsledku vady v předcházejícím řízení formálně o zamítnutí jemu známého elektronického odvolání obviněného, na kterém chyběl elektronický podpis a které tak bylo vyhodnoceno jako podání osoby, která nebyla oprávněná k podání odvolání ve smyslu §246 odst. 1 tr. ř., namísto toho, aby věcně projednal řádně a včas podané písemné odvolání obviněného.
S ohledem na uvedené ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145, byl porušen zákon v neprospěch obviněného a v řízení mu předcházejícím též ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, jakož i veškerá další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a postupem podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k novému projednání a rozhodnutí.
III.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu
a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu druhého stupně ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného . Při dovození tohoto závěru vyšel Nejvyšší soud zejména z níže uvedených ustanovení trestního řádu a z poznatku, že skutková tvrzení obsažená v podané stížnosti pro porušení zákona týkající se okolností podání řádného opravného prostředku obviněným a způsobu naložení soudů s ním mají oporu v předloženém trestním spise.
Podle §246 tr. ř. r ozsudek může odvoláním napadnout
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká,
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci,
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. (odst. 1)
Podle §248 tr. ř. odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. (odst. 1)
Podle §60 tr. ř. do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. (odst. 1)
Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. [odst. 4 písm. a)]
Podle §253 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. (odst. 1)
IV.
Porušení zákona soudem druhého stupně má svůj podklad ve vadném postupu soudu prvního stupně při aplikaci §251 odst. 3 tr. ř., jenž stanoví, že po uplynutí lhůty k podání odvolání u všech oprávněných osob, popř. po uplynutí lhůty k odstranění vad odvolání, předseda senátu doručí stejnopis odvolání a jejich odůvodnění ostatním stranám a nevyčkávaje jejich vyjádření předloží spisy odvolacímu soudu. Předložením spisů se rozumí to, že soud nalézací nadřízenému soudu předloží spolu s řádným opravným prostředkem odvolatele komplexní spisový materiál, tj. včetně všech podání procesních stran (zejména takových, jejichž obsah je pro rozhodování nadřízeného soudu rozhodující), která obdržel. Tak tomu však – jak plyne z níže uvedeného – při předložení spisu obviněného nebylo. Odvolací soud se v důsledku nečinnosti nalézacího soudu (nezařazení prostřednictvím pošty zaslaného odvolání obviněného do trestního spisu) vůbec nedověděl o existenci jeho řádně a včas podaného opravného prostředku, podaného jako poštovní zásilka adresovaná soudu, u něhož má být podání (odvolání) podáno. Toto podání obviněného nejen že nebylo založeno do trestního spisu, který byl odeslán nadřízenému soudu k rozhodnutí o podaném odvolání (tj. pouze o elektronicky učiněném podání, nesplňujícím veškeré zákonem vyžadované náležitosti), a nebylo tomuto soudu zasláno ani dodatečně, ale o jeho existenci soud prvního stupně nadřízený soud ke dni jeho rozhodování vůbec neinformoval.
Na základě těchto skutečností rozhodoval odvolací soud, který tak nezjistil řádně skutkový stav nezbytný pro své rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.), v mylné představě, že obviněný podal pouze odvolání v elektronické podobě, které mu bylo soudem prvního stupně předloženo. V důsledku toho pak zcela nedůvodně rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného způsobem upraveným v §253 odst. 1 tr. ř., když v odůvodnění svého usnesení uzavřel, že „podle §59 odst. 1 tr. ř. se podání posuzuje vždy podle svého obsahu i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Elektronickým podpisem se rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě, přičemž datovou zprávou jsou elektronická data, která lze přenášet prostředky pro elektronickou komunikaci a uschovávat na záznamových médiích používaných při zpracování a přenosu dat elektronickou formou. Datová zpráva je podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem. Je tak mimo jakoukoli pochybnost, že existence elektronického podpisu je nezbytným zákonným předpokladem pro závěr, že podání učiněné v elektronické podobě bylo učiněno v souladu se zákonnými požadavky stanovenými §59 odst. 1 tr. ř. V posuzovaném případě uvedený předpoklad dodržen nebyl, neboť podání neobsahovalo elektronický podpis, a proto subjekt podávající výše označené odvolání nebylo možné specifikovat jako osobu oprávněnou k podání tohoto opravného prostředku (§246 odst. 1 tr. ř.).“
Takto ovšem zákonným způsobem rozhodnout nemohl, neboť podmínky, které by to umožnily, ve skutečnosti nenastaly.
Z předmětného spisového materiálu plyne, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněnému doručen (č. l. 136v.) dne 8. 8. 2013. Lhůta k podání odvolání počala obviněnému běžet dnem 9. 8. 2013 (§60 odst. 1 tr. ř.), posledním dnem osmidenní lhůty (§248 odst. 1 tr. ř.) pro účinné podání odvolání byl pátek 16. 8. 2013. Obviněný dne 13. 8. 2013 podal elektronickou formou odvolání, jež nebylo opatřeno elektronickým podpisem (č. l. 139) a nesplňovalo náležitosti podání ve smyslu ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. Soudce okresního soudu dal dne 6. 9. 2013 kanceláři pokyn k předložení trestního spisu společně s podáním obviněného ze dne 13. 8. 2013 odvolacímu soudu (č. l. 141), tento pokyn byl kanceláří vypraven dne 10. 9. 2013. Dne 11. 9. 2013 byl trestní spis doručen Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. V takovém stavu (tj. toliko s elektronickým podáním) byl spis odvolacímu soudu předložen přesto, že ještě v zákonné lhůtě podal obviněný – jako poštovní zásilku předanou k přepravě dne 16. 8. 2013 – písemně vyhotovené a vlastnoručně podepsané odvolání (č. l. 148 – 150), které bylo Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou doručeno dne 19. 8. 2013. Ačkoli se toto podání prokazatelně nacházelo u soudu prvního stupně již poměrně delší dobu před vypravením spisu odvolacímu soudu, nebylo do trestního spisu založeno, neboť příslušný pokyn udělil soudce až dne 19. 9. 2013 (č. l. 148), tj. v době, kdy se již předmětný trestní spis nacházel u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.
Jak vyplývá z protokolu o neveřejném zasedání (č. l. 143), rozhodl odvolací soud dne 26. 11. 2013 podle §253 odst. 1 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněného, a to z důvodů, které byly uvedeny výše. Zamítl-li soud druhého stupně dle citovaného ustanovení řádný opravný prostředek obviněného, ačkoli formálně bezvadné a včasné odvolání podal obviněný ve formě poštovní zásilky adresované soudu dne 16. 8. 2013, rozhodl o jeho odvolání nezákonným způsobem. K zamítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř., tj. aniž byla věcně přezkoumána důvodnost jeho řádného opravného prostředku, nebyly splněny zákonné podmínky. Rozhodnutí odvolacího soudu sice formálně správně reagovalo na poznatky, které tento soud nabyl z jemu předloženého spisu, avšak jím vydané rozhodnutí je objektivně rozhodnutím nezákonným, neboť nereagovalo na skutečně existující stav, který představuje podání odvolání osobou k tomu oprávněnou [§246 odst. 1 písm. b) tr. ř.] v zákonem stanovené lhůtě (§248 odst. 1 tr. ř.). Při těchto zjištěních je nezbytné dovodit, že rozhodnutí odvolacího soudu nemůže obstát, neboť jeho vydáním došlo k porušení zákona v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. v neprospěch odvolatele, tj. obviněného P. Š.
Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. tak, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. Š. v ustanovení §253 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud tak, že usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 11. 2013, č. j. 55 To 418/2013-145, se zrušuje v celém rozsahu, přičemž se současně zrušují i všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Nejvyšší soud Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem odvolacího soudu tak je, aby s přihlédnutím k tomu, co je uvedeno v odůvodnění tohoto rozsudku, při vázanosti v něm vysloveným právním názorem (§270 odst. 4 tr. ř.) o odvolání obviněného nově rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil