ECLI:CZ:NS:2014:6.TZ.69.2013.1
sp. zn. 6 Tz 69/2013-67
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Veselého a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Ivo Kouřila stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 5 To 257/2011, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 5 To 257/2011, a v řízení mu předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 13, §256 a §263 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného R. M.
Napadené rozhodnutí se ve vztahu k obviněnému R. M. zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 4 T 238/2007, byl obviněný R. M. uznán vinným v bodech I. až X. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“). Podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání čtyř let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. 4 T 406/2006, výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 5. 1. 2007, sp. zn. 4 T 232/2006, a dále výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 7. 2008, sp. zn. 23 T 39/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud tím pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněného L. K. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byli obvinění R. M. a L. K. zavázáni k povinnosti zaplatit rukou společnou a nerozdílnou na náhradě škody poškozené obchodní společnosti Vodafone Czech Republic, a.s. částku ve výši 880.350,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená obchodní společnost odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V neposlední řadě byl citovaným rozsudkem podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obviněný M. T. obžaloby pro skutek v rozsudku popsaný, jímž měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění R. M. a L. K. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozsudkem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 5 To 257/2011, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného L. K. ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného M. T. v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o trestu obviněného L. K. Podle §259 odst. 1 tr. ř. trestní věc ohledně obviněného M. T. vrátil soudu prvního stupně. Podle §256 tr. ř. odvolání obviněného R. M. zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 5 To 257/2011, podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného R. M. (dále jen „obviněný“).
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona uvedla, že napadeným rozsudkem a v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §256 a §263 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného. Poté, co odcitovala dikci zmíněných procesních ustanovení, poznamenala, že z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že obviněný měl po celou dobu trestního stíhání obhájce, který mu byl podle §39 tr. ř. z důvodů nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. ustanoven opatřením Okresního soudu v Děčíně ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 0 Nt 628/2007. Obviněný v průběhu tohoto trestního stíhání opakovaně vykonával v mezidobí uložené tresty odnětí svobody, avšak v době vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Děčíně v nyní posuzované věci byl od 12. 8. 2010 na svobodě a přebíral poštu na adrese svého trvalého bydliště. Osobně se zúčastnil hlavního líčení ve dnech 24. 8. 2010 a 21. 12. 2010, kdy byl vyhlášen rozsudek okresního soudu, který obviněný ihned do protokolu napadl odvoláním, jež bylo následně ustanoveným obhájcem JUDr. Františkem Divišem dne 24. 1. 2011 písemně odůvodněno. Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci nařídil veřejné zasedání na 31. 5. 2012, které opakovaně k žádostem obhájců spoluobviněných a i samotného obviněného překládal. O konání veřejných zasedání byl obviněný vyrozumíván na adresu trvalého bydliště, kde rovněž poštu soudu přebíral. Poté, co krajský soud vyhověl žádosti obviněného o odložení veřejného zasedání ze dne 21. 6. 2012, stanovil nový termín na 7. 8. 2012. K veřejnému zasedání byl obviněný obeslán opět na adresu trvalého bydliště. Protože si vyrozumění o konání veřejného zasedání ve stanovené lhůtě na poště nevyzvedl a písemnost byla vrácena soudu, neboť ji nebylo možno vložit do schránky, vyvěsil odvolací soud dne 25. 6. 2012 vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 7. 8. 2012 na úřední desku. Tímto postupem ve smyslu §64 odst. 2, 4 tr. ř. považoval písemnost za doručenou uložením. Neprověřil však, zda se obviněný nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody či ve vazbě, a obviněný sám soud ani svého právního zástupce, který se zúčastnil veřejného zasedání, neinformoval, že se od 27. 6. 2012 z rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 6. 2012, sp. zn. 0 Nt 120/2012, nachází ve vazbě [spis tvoří přílohu trestního spisu vedeného Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 3 T 202/2012]. Veřejné zasedání odvolacího soudu pak bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, ač tento výslovně neprohlásil, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. Odvolání obviněného proti rozsudku nalézacího soudu tedy bylo projednáno odvolacím soudem ve veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky.
Z těchto důvodů ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud:
1/ podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 5 To 257/2011, a v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §256 a §263 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného,
2/ podle §269 odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 5 To 257/2011, ve vztahu k obviněnému zrušil a zrušil i všechna následující rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
3/ a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozsudku, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
Podle ustanovení §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
V ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. je zakotveno, že v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
V posuzované věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že postup odvolacího soudu při ověřování podmínek provedení veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného nebyl se zřetelem ke skutečnostem zmíněným ve stížnosti pro porušení zákona dostačující. K provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nemohlo dostačovat pouhé zjištění, že obviněný měl být o konání veřejného zasedání vyrozuměn vzorem č. 7a tr. ř. podle Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 6. 2009, č. j. 126/2009-OD-Org. o vydání vzorů "tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř." doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení (viz referát na č. l . 702 spisu), přičemž mu obsílka byla zaslána na adresu, kterou uvedl pro účely doručování, a že v důsledku fikce doručení zásilky s odkazem na ustanovení §64 odst. 2, 4 tr. ř. je též zachována lhůta k přípravě ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. (viz protokol o výslechu obviněného na č. l . 31 spisu a doručenka na č. l . 704 spisu).
Ze spisu vedeného Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 3 T 202/2012, který si Nejvyšší soud v souvislosti s řízením o podané stížnosti pro porušení zákona vyžádal a jímž provedl důkaz v rámci veřejného zasedání, se podává, že soudce Okresního soudu v Děčíně usnesením ze dne 30. 6. 2012, sp. zn. 0 Nt 120/2012, rozhodl podle §68 odst. 1 tr. ř. z důvodu §67 písm. b), c) tr. ř. o vzetí obviněného do vazby. Ve výkonu vazby se obviněný nacházel i dne 7. 8. 2012, kdy bylo v nyní projednávané trestní věci konáno veřejné zasedání mj. o odvolání obviněného (to plyne z faktu, že usnesením soudce Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 8. 2012, sp. zn. 0 Nt 255/2012, byla podle §71a tr. ř. zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu).
Pokud tedy obviněný byl v době konání předmětného veřejného zasedání ve vazbě, nebylo možno takové veřejné zasedání uskutečnit v nepřítomnosti obviněného bez splnění podmínky upravené zněním §263 odst. 4 tr. ř., tj. bez jeho výslovného prohlášení, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Takové prohlášení však obviněný neučinil.
Odvolací soud, který za tohoto stavu dne 7. 8. 2012 pod sp. zn. 5 To 257/2011 projednal v nepřítomnosti obviněného pouze za účasti jeho obhájce, způsobem, který vyplývá z protokolu o veřejném zasedání (č. l . 706 až 712), mj. odvolání podané obviněným proti rozsudku soudu prvního stupně, tedy porušil svým procesním postupem a rozhodnutím v neprospěch obviněného zákon v ustanoveních označených v podané stížnosti pro porušení zákona, tzn. v ustanoveních §263 odst. 4 tr. ř. a §2 odst. 13 tr. ř. a v důsledku toho i v ustanovení a §256 tr. ř.
Z těchto podstatných důvodů Nejvyšší soud nejprve podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 8. 2012, sp. zn. 5 To 257/2011, a v řízení mu předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §256 a §263 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obviněného, poté podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil toto rozhodnutí v části týkající se obviněného, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část uvedeného rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a v návaznosti na to podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý