ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.15.2014.1
sp. zn. 7 Td 15/2014-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného P. F. , vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 177/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2014 návrh tohoto soudu na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc odnímá Okresnímu soudu v Kolíně a přikazuje Okresnímu soudu v Kutné Hoře.
Odůvodnění:
Dne 2. 12. 2013 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kolíně, u Okresního soudu v Kolíně, návrh na potrestání obviněného P. F. pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že (stručně uvedeno) od 1. 6. 2012 do „současné doby“, v trvalém bydlišti ani jinde, úmyslně neplnil vyživovací povinnost na dceru K. a syna A. k rukám matky K. Ch., jejíž výše byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze, jak jsou v návrhu na potrestání konkrétně uvedeny a dluží za uvedené období na výživném částku ve výši 50.300,- Kč.
Dne 27. 2. 2014 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh Okresního soudu v Kolíně na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Okresní soud uvedl, že dne 13. 1. 2014 vznesl obviněný námitku podjatosti všech soudců Okresního soudu v Kolíně, u kterého pracuje matka dětí. Dne 13. 2. 2014 podal obviněný námitku podjatosti na věc řešícího samosoudce Mgr. M. Vobořila a požádal o projednání věci u soudu příslušného podle jeho bydliště. Okresní soud v Kolíně se domnívá, že by žádosti o delegaci věci jinému soudu mělo být vyhověno, neboť z podání obviněného je zřejmé, že má stále pochybnosti o nestrannosti projednání a rozhodnutí jeho věci Okresním soudem v Kolíně. Okresní soud považuje pochybnosti obviněného za logické, neboť matka dětí, se kterou v rámci neplacení výživného vede spor, a která by měla být slyšena před soudem jako svědkyně, pracuje u zdejšího soudu. Soud v této souvislosti poukázal na skutečnost, že v opatrovnické věci zatím vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 22 P 287/2013, rozhodl Krajský soud v Praze, že jsou soudci Okresního soudu v Kolíně vyloučeni z projednání a rozhodnutí ve věci 22 P 287/2010, a to právě z důvodu zaměstnání matky dětí u uvedeného soudu. Nebylo by podle soudu logické, aby opatrovnická věc nemohla být řešena u Okresního soudu v Kolíně a trestní věc ano. Okresní soud v Kolíně proto předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci věci, a to podle návrhu obviněného k Okresnímu soudu v Prostějově, v jehož obvodu obviněný bydlí.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Obviněný se měl svým jednáním dopustit přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 2 tr. zákoníku tím, že v trvalém bydlišti ani jinde neplnil vyživovací povinnost vůči svým dětem. Místem spáchání uvedeného přečinu, je jednak místo, kde měl pachatel pobyt v době neplnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde měla pobyt oprávněná osoba. Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu zjistil, že v daném případě přicházela v úvahu místní příslušnost několika soudů, přičemž byla místní příslušnost Okresního soudu v Kolíně založena podle §22 tr. ř. podáním návrhu na potrestání. Z obsahu trestního spisu dále vyplývá, že obviněný opakovaně vznášel námitku podjatosti soudců Okresního soudu v Kolíně v jeho věci (opatrovnické i trestní), a to z toho důvodu, že matka jeho dětí, s níž vede spor, je zaměstnankyní Okresního soudu v Kolíně. Obviněný vyjadřoval pochybnosti o nestrannosti projednání a rozhodnutí jeho věci a dále poukazoval na to, že jeho postavení, a postavení matky dětí, která u soudu pracuje, je před tímto soudem nerovné. Nejvyšší soud dále vzal v úvahu, že Krajský soud v Praze usneseními ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 31 Nc 265/2013 a ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 17 Nc 708/2013, rozhodl o vyloučení řady soudců Okresního soudu v Kolíně z projednávání věci obviněného P. F. vedené pod sp. zn. 22 P 287/2010. Vyloučen byl mimo jiné také soudce Mgr. M. Vobořil řešící nyní projednávanou trestní věc obviněného. Podle vyjádření tohoto soudce (jakož i podle subjektivního pocitu řady dalších soudců) by skutečnost, že matku nezletilých dětí zná a je s ní v častém pracovním kontaktu, mohla u obviněného právem vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti. Proto Nejvyšší soud v těchto skutečnostech ve věci shledal důležité důvody pro postup dle §25 tr. ř. a odňal věc Okresnímu soudu v Kolíně. Nepřikázal ale věc obviněným navrhovanému soudu, v jehož obvodu sám bydlí, tj. Okresnímu soudu v Prostějově, ale nejbližšímu soudu téhož stupně, kterým je Okresní soud v Kutné Hoře. Tímto způsobem bude nejlépe zabezpečeno nejen nestranné projednání a rozhodnutí věci, ale také hospodárnost řízení, jehož důvodem je jednání kladené P. F. za vinu a nikoliv jednání matky dětí. V případě přikázání věci navrhovanému Okresnímu soudu v Prostějově, by matka nezletilých dětí byla jako svědkyně nucena cestovat k tomuto soudu vzdálenému z jejího bydliště 222 km, což by si vedle potíží s cestováním nepochybně vyžádalo také výrazně vyšší náklady, které hradí stát. Problémy spojené s trestním stíháním by se tak z obviněného zcela přenesly na matku dětí, na které podle návrhu na potrestání obviněný řádně neplnil vyživovací povinnost.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš