ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.24.2014.1
sp. zn. 7 Td 24/2014-5
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných T. Č. a J. S. , vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 570/2004, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2014 návrh obviněných na odnětí a přikázání věci v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Znojmě n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 570/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 7 To 294/2005, byli obvinění uznáni vinnými ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, a to jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zákona a byly jim podle tohoto ustanovení uloženy tresty.
Uvedeného trestného činu se podle tohoto rozsudku dopustili tím, že dne 5. 3. 2004 kolem 08.15 hodin ve Znojmě, na ulici MUDr. J. J., na chodníku v proluce mezi domy č. ......, obviněný J. S. napadl při doručování pošty poštovní doručovatelku L. K. tak, že ji povalil na zem, bil ji pěstmi do obličeje a poté se přes její aktivní odpor zmocnil tašky s doručovanými penězi a dalšími doručovanými listinami, když obviněný T. Č. jistil a hlídal prostor, poté oba z místa činu utekli, o získané peníze se později rozdělili a tyto použili pro vlastní potřebu, přičemž České poště, s.p., odcizením peněz způsobili škodu 96.085,- Kč.
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2011, byl obviněný A. Š. pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, který spáchal tím, že s L. Č., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, a společně s dříve odsouzenými T. Č. a J. S., společným jednáním dne 5. 3. 2004 kolem 08:15 hodin ve Znojmě, na ulici MUDr. J. J., na volném prostranství na chodníku před domem číslo ......, užil A. Š. násilí proti poštovní doručovatelce České pošty, s.p., L. K., a to tím způsobem, že jí povalil na zem, nejméně jednou jí udeřil do obličeje, poté se přes její aktivní odpor zmocnil tašky s doručovanými penězi ve výši 96.085,- Kč, a dalšími doručovanými listinami, uvedeným jednáním způsobil poškozené L. K. drobná zranění v obličeji, dutině ústní a na levé ruce bez pracovní neschopnosti, když L. Č. hlídal a jistil prostor přepadení, následně společně utekli, získané peníze si rozdělili a použili pro vlastní potřebu, a tímto jednáním způsobili České poště, s.p., škodu ve výši 96.085,- Kč.
Obviněný J. S. podal ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 570/2004 návrh na povolení obnovy řízení, který byl usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, zamítnut. Proti zamítavému usnesení podal obviněný J. S. stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného J. S.
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 4 Tz 48/2013, rozhodl, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §2 odst. 5, 6, 12 tr. ř. v neprospěch obviněného J. S. Napadené usnesení, jakož i předcházející usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, zrušil a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyššímu soudu byl dne 1. 4. 2014 předložen Okresním soudem ve Znojmě návrh obviněných J. S. a T. Č. na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud odňal jejich trestní věc Okresnímu soudu ve Znojmě, a všem soudům v působnosti Krajského soudu v Brně s tím, že navrhují, aby věc byla přikázána k rozhodnutí některému okresnímu soudu v působnosti Městského soudu v Praze. Jako důvod uvedli, že po předešlém trestním řízení, zejména když byl zamítnut návrh obviněného J. S. na povolení obnovy řízení, ač za stejný skutek, za který byli původně odsouzeni, byl následně odsouzen skutečný pachatel, v čemž bylo Nejvyšším soudem shledáno porušení zákona, se nechtějí vystavit riziku, že Okresní soud ve Znojmě bude opět jednat k jejich škodě. Nemají již důvěru v rozhodování celého Okresního soudu ve Znojmě, zejména nemají důvěru k předsedovi senátu JUDr. J. Kapinusovi, Mgr. P. Rujbrovi, Mgr. L. Krčálové, ale ani ke Krajskému soudu v Brně, kterému nic nebránilo zrušit usnesení Okresního soudu ve Znojmě o nepovolení obnovy řízení. Obvinění také uvedli, že původní návrh na povolení obnovy řízení podal pouze J. S., ale v současné době tento návrh podal také T. Č.
K návrhu se vyjádřil také předseda senátu okresního soudu JUDr. J. Kapinus s tím, že soud opakovaně ve věci rozhodl, že není podjatý, přesto se domnívá, že vzhledem ke všem vyjádřením obviněného J. S. vůči jeho osobě a dalším soudcům okresního soudu, a vzhledem k medializaci celého případu ve sdělovacích prostředcích, by Nejvyšší soud mohl vyhovět žádosti obviněných o přikázání věci jinému okresnímu soudu mimo působnost Krajského soudu v Brně, který je ze strany obviněného J. S. za své rozhodování ve věci rovněž napadán.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že předmětem řízení ve věci Okresního soudu ve Znojmě, vedené pod sp. zn. 1 T 570/2004, je po zrušení předchozích rozhodnutí Nejvyšším soudem (sp. zn. 4 Tz 48/2013), opětovné projednání návrhu obviněného J. S. na povolení obnovy řízení. Protože dne 3. 12. 2013 (viz č. l. 816 tr. spisu) podal návrh na povolení obnovy řízení v téže trestní věci také obviněný T. Č., tak předmětem řízení je také návrh tohoto obviněného. Jak vyplývá z návrhu obou obviněných, jeho důvodem je jejich nedůvěra v nestranné a spravedlivé rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě o jejich návrzích na povolení obnovy řízení, která vychází ze skutečnosti, že předchozí zamítavé rozhodnutí tohoto soudu o samostatném návrhu pouze obviněného J. S., bylo zrušeno Nejvyšším soudem v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané v jeho prospěch. Zrušení rozhodnutí soudu, ale samo o sobě nezakládá nezpůsobilost daného soudu ve věci spravedlivě rozhodnout v souladu se zákonem. Dochází k tomu občas rozhodnutím soudu vyššího stupně v řízení o stížnosti nebo odvolání, ojediněle také v řízení před Nejvyšším soudem o mimořádném opravném prostředku jakým je dovolání nebo stížnost pro porušení zákona, nebo dokonce i v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Zásadně tedy nemůže být pravidlem, že soud (resp. soudce) jehož rozhodnutí bylo nadřízeným soudem zrušeno, pozbývá způsobilost znovu ve věci rozhodnout a tato mu bude odňat postupem podle §25 tr. ř. Pro takový výjimečný postup musí svědčit jak důvody pro které bylo dané rozhodnutí zrušeno, tak i ostatní okolnosti případu, které by ve svém souhrnu bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. Takovéto důvody ale Nejvyšší soud v této věci neshledal. Ty neshledal Nejvyšší soud již v době rozhodování o stížnosti pro porušení zákona v této věci, když výše uvedeným rozsudkem podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, ač podle §270 odst. 3 tr. ř. mohl Nejvyšší soud nařídit, aby soud věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu, nebo dokonce mohl věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu. Od zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona, přitom do současné doby nedošlo k žádné změně situace, nevyvstaly žádné nové skutečnosti, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí v této otázce. Mají-li obvinění obavy z opakovaného rozhodnutí okresního soudu „k jejich škodě“, je nutno připomenout, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 4 Tz 48/2013, jednak poukázal na procesní pochybení soudů v dosavadním řízení, a současně Okresnímu ve Znojmě konkrétně uložil, jak musí dále ve věci postupovat a jaké důkazy musí provést. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je pak orgán, jemuž byl přikázáno aby věc znovu projednal a rozhodl (tedy Okresní soud ve Znojmě), vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení nařídil. Obavám obviněných o jakousi libovůli okresního soudu při rozhodování, proto Nejvyšší soud nepřisvědčil.
Vedle toho, že Okresní soud ve Znojmě provedl všechna dosavadní řízení v této i obsahově související trestní věci, a je tedy s celým případem podrobně seznámen, nelze současně přehlédnout ani skutečnost, že oba obvinění, jakož i podstatná většina případných svědků, mají bydliště přímo v sídle Okresního soudu ve Znojmě. Přikázání věci některému soudu v působnosti Městského soudu v Praze, jak navrhují obvinění, by tedy nejen nepřispělo k řádnému objasnění věci, ale vzhledem ke vzdálenosti navrhovaného soudu by jistě vyvolalo zvýšené náklady řízení a mohlo by zapříčinit také nežádoucí průtahy v řízení.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš