ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.44.2014.1
sp. zn. 7 Td 44/2014-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných T. Č. a J. S., vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 570/2004, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2014 návrh obviněných, a Ing. J. S. na odnětí a přikázání věci v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Znojmě n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 1 T 570/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2005, sp. zn. 7 To 294/2005, byli obvinění uznáni vinnými ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, a to jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zákona a byly jim podle tohoto ustanovení uloženy tresty.
Uvedeného trestného činu se podle citovaného rozsudku dopustili tím, že dne 5. 3. 2004 kolem 08.15 hodin ve Z., na ulici M., na chodníku v proluce mezi domy č. ..., obviněný J. S. napadl při doručování pošty poštovní doručovatelku L. K. tak, že ji povalil na zem, bil ji pěstmi do obličeje a poté se přes její aktivní odpor zmocnil tašky s doručovanými penězi a dalšími doručovanými listinami, když obviněný T. Č. jistil a hlídal prostor, poté oba z místa činu utekli, o získané peníze se později rozdělili a tyto použili pro vlastní potřebu, přičemž České poště, s.p., odcizením peněz způsobili škodu 96.085 Kč.
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 18 T 97/2010, byl obviněný A. Š. v bodě 2) výroku o vině, pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona, který spáchal tím, že s L. Č., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, a společně s dříve odsouzenými T. Č. a J. S., společným jednáním dne 5. 3. 2004 kolem 08:15 hodin ve Z., na ulici M., na volném prostranství na chodníku před domem číslo ..., užil A. Š. násilí proti poštovní doručovatelce České pošty, s.p., L. K., a to tím způsobem, že jí povalil na zem, nejméně jednou jí udeřil do obličeje, poté se přes její aktivní odpor zmocnil tašky s doručovanými penězi ve výši 96.085 Kč, a dalšími doručovanými listinami, uvedeným jednáním způsobil poškozené L. K. drobná zranění v obličeji, dutině ústní a na levé ruce bez pracovní neschopnosti, když L. Č. hlídal a jistil prostor přepadení, následně společně utekli, získané peníze si rozdělili a použili pro vlastní potřebu, a tímto jednáním způsobili České poště, s.p., škodu ve výši 96.085 Kč.
Obviněný J. S. podal ve věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 570/2004 návrh na povolení obnovy řízení, který byl usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, zamítnut. Proti zamítavému usnesení podal obviněný J. S. stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Namítla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §283 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného J. S. Nejvyšší soud z podnětu této stížnosti pro porušení zákona, rozsudkem ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 4 Tz 48/2013, rozhodl tak, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2012, sp. zn. 5 To 318/2012, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) a §2 odst. 5, 6, 12 tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. S. Napadené usnesení, jakož i předcházející usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 1 T 570/2004, zrušil a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud poprvé rozhodl v této věci (tj. v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení) o návrhu obviněných T. Č. a J. S.a na odnětí a přikázání věci usnesením ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Td 24/2014, a to tak, že věc Okresnímu soudu ve Znojmě neodňal. Obvinění tehdy navrhovali, aby věc týkající se rozhodnutí o jejich návrhu na povolení obnovy řízení byla odňata Okresnímu soudu ve Znojmě, a všem soudům v působnosti Krajského soudu v Brně a aby byla přikázána k rozhodnutí některému okresnímu soudu v působnosti Městského soudu v Praze. Jako důvod uvedli, že po předešlém trestním řízení, zejména když byl zamítnut návrh obviněného J. S. na povolení obnovy řízení (z důvodu, že za stejný skutek, za který byli původně odsouzeni, byl následně odsouzen skutečný pachatel), v čemž bylo Nejvyšším soudem shledáno porušení zákona, se nechtějí vystavit riziku, že Okresní soud ve Znojmě bude opět jednat k jejich škodě. Nemají již důvěru v rozhodování celého Okresního soudu ve Znojmě, zejména nemají důvěru k předsedovi senátu JUDr. J. Kapinusovi, Mgr. P. Rujbrovi, Mgr. L. Krčálové, ale ani ke Krajskému soudu v Brně, kterému nic nebránilo zrušit usnesení Okresního soudu ve Znojmě o nepovolení obnovy řízení. Předseda senátu okresního soudu JUDr. J. Kapinus tehdy ve svém vyjádření k návrhu obviněných na postup podle §25 tr. ř. uvedl, že soud opakovaně ve věci rozhodl, že není podjatý, přesto se domnívá, že vzhledem ke všem vyjádřením obviněného J. S. vůči jeho osobě i dalším soudcům okresního soudu, a vzhledem k medializaci celého případu ve sdělovacích prostředcích, by Nejvyšší soud mohl vyhovět žádosti obviněných o přikázání věci jinému okresnímu soudu mimo působnost Krajského soudu v Brně. Nejvyšší soud uvedl v odůvodnění citovaného usnesení ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Td 24/2014, kterým nevyhověl prvnímu návrhu obviněných na delegaci věci, že zásadně nemůže být pravidlem, že soud (resp. soudce) jehož rozhodnutí bylo nadřízeným soudem zrušeno, pozbývá způsobilost znovu ve věci rozhodnout a tato mu bude odňat postupem podle §25 tr. ř. Pro takový výjimečný postup musí svědčit jak důvody pro které bylo dané rozhodnutí zrušeno, tak i ostatní okolnosti případu, které by ve svém souhrnu bylo možno považovat za důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. Takovéto důvody ale Nejvyšší soud v této věci tehdy neshledal, přičemž poukázal na skutečnost, že je ani předtím neshledal jiný senát Nejvyššího soudu v době rozhodování o stížnosti pro porušení zákona v této trestní věci, když rozsudkem mj. podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, ač podle §270 odst. 3 tr. ř. mohl nařídit, aby soud věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu, nebo dokonce mohl věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu. Zároveň tehdy Nejvyšší soud konstatoval, že od zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona nedošlo k žádné změně situace, nevyvstaly žádné nové skutečnosti, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí v této otázce.
Dne 24. 6. 2014 byla Nejvyššímu soudu doručena žádost o právní pomoc, kterou obviněný J. S. a jeho otec Ing. J. S. zaslali předsedkyni Nejvyššího soudu (vedena pod sp. zn. S 352/2014), ve které poukázali na další události ve věci po nevyhovění prvnímu návrhu na delegaci. Zejména poukázali na podání návrhu Státním zastupitelstvím ve Znojmě na obnovu řízení dne 20. 5. 2014 v související trestní věci sp. zn. 18 T 97/2010, kterým se má podle jejich názoru odstranit podklad pro obnovu řízení v jejich trestní věci sp. zn. 1 T 570/2004, v čemž shledávají potlačování práva na spravedlivý proces koordinovaným postupem znojemských justičních orgánů. V dalším podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 9. 7. 2014, a označeném jako „doplnění skutečností“, které učinili J. S., T. Č. i Ing. J. S., pak poukázali na rozhodnutí senátu soudu I. stupně, který se sám vyloučil z projednávání návrhu na obnovu řízení z důvodu podjatosti, přičemž jsou přesvědčeni, že někdo z pozadí nastrčil svědka K. P., aby byl osvobozen skutečný pachatel loupeže a bylo zamezeno průchodu spravedlnosti. Opětovně pak navrhli postup podle §25 tr. ř.
Citovaná podání byla vyhodnocena jako podnět k delegaci podle §25 tr. ř. a věc byla jako návrh na delegaci zaevidována u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 7 Td 44/2014. V této věci návrhu na delegaci pak všichni tři jmenovaní k výzvě Nejvyššího soudu svůj návrh konkretizovali tak, aby byla věc přikázána Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, čím byla založena příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí o jejich návrhu. V doplnění návrhu pak zopakovali některé výše citované okolnosti případu s tím, že došlo k nezákonnému odsouzení a nemají již důvěru k Okresnímu soudu ve Znojmě jako celku i pro podivné praktiky s dopisem, který zaslal recidivista K. P. předsedovi senátu rozhodujícího doposud v jejich trestní věci a na základě kterého byl následně podán státním zastupitelstvím již zmíněný návrh na obnovu řízení v související trestní věci sp. zn. 18 T 97/2010. K. P., že poté zaslal dopis i redakci novin Znojemský týden, ve kterém vydírá redakci a vyhrožuje, že se postará o odsouzení obviněného J. S. Dále poukázali na průtahy ve věci, když od rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona rozsudkem ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. 4 Tz 48/2013, a o jejich prvním návrhu na delegaci usnesením ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Td 24/2014, které jim navíc bylo doručeno až po oznámení výsledku sdělovacími prostředky v červenci 2014, doposud Okresní soud ve Znojmě nepřistoupil k projednání jejich návrhu na obnovu řízení. Senát tohoto soudu, rozhodující v této věci, se přitom mezitím usnesením ze dne 24. 6. 2014 vyloučil z projednávání věci pro podjatost. Protože ze shora uvedených důvodů nemají důvěru ani ke Krajskému soudu v Brně, navrhli, aby byla věc odňata Okresnímu soudu ve Znojmě a přikázána Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, vzhledem k jeho vzdálenosti a dostupnosti dopravního spojení.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh, přičemž zjistil z následného obsahu trestního spisu Okresního soudu ve Znojmě (sp. zn. 1 T 570/2004, č. l. 849 a násl.) po rozhodnutí o předchozím návrhu na delegaci, že dne 11. 12. 2013 byl předsedovi senátu Okresního soudu ve Znojmě JUDr. R. Kapinusovi, který rozhodoval ve věci obviněných, doručen dopis P. P., ve kterém popisuje okolnosti, za kterých se ve vazební věznici dozvěděl o účelovém nepravdivém doznání A. Š. k přepadení poštovní doručovatelky, které má vést k obnově řízení za toto přepadení již odsouzeného J. S., který pak po zproštění obžaloby dostane velké finanční odškodnění a postará se za to o bezdomovce A. Š. Dne 11. 4. 2014 byl pak tomuto předsedovi senátu doručen další dopis od K. P., ve kterém potvrzuje pravdivost svých tvrzení v předchozím dopise a poukazuje na vzájemné propojení a přátelský vztah mezi A. Š. a T. Č., který je spoluodsouzeným J. S. Předseda senátu oba tyto dopisy zaslal Státnímu zastupitelství ve Znojmě. Následně dne 24. 6. 2014, pod sp. zn. 1 T 570/2004, senát Okresního soudu ve Znojmě příslušný k rozhodnutí o povolení obnovy řízení, ve složení JUDr. J . Kapinus – předseda a přísedící Mgr. V. Krčál a F. Kopeček, rozhodl podle §30 odst. 1 tr. ř. o svém vyloučení z vykonávání úkonů ve věci obviněných vedené pod sp. zn. 1 T 570/2004, když vzhledem k výše uvedeným okolnostem, za situace kdy u téhož soudu bude konáno řízení o povolení obnovy řízení v související trestní věci sp. zn. 18 T 97/2010, uvedený senát ve věci vydal původní odsuzující rozsudek, a již opakovaně zamítl návrhy na povolení obnovy řízení, jakékoliv jeho další rozhodnutí v této věci bude vzbuzovat pochybnosti o jeho podjatosti, spekulace o jeho ovlivnění dopisy K. P. a o tom, jak celá věc proběhla. Příslušný senát tak na základě uvedených nových skutečností dospěl k závěru o existenci pochybností, že nadále již nemůže nestranně rozhodnout. Proti tomuto usnesení o vyloučení senátu podal státní zástupce stížnost, na základě které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 8 To 318/2014, zrušeno s tím, aby soud I. stupně ve věci znovu jednal a rozhodl. Krajský soud uvedl, s odkazem na důvody vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení uvedené v §30 odst. 1 tr. ř., že ze spisu nevyplývá žádná skutečnost svědčící pro závěr o poměru členů daného senátu k obviněným, nebo k dalším osobám v tomto ustanovení uvedeným. V trestním spise je pak také žádost obviněného J. S. ze dne 21. 7. 2014, adresovaná předsedkyni Okresního soudu ve Znojmě, ve které s odkazem na okolnosti celého případu žádá v zájmu spravedlivého procesu, aby sama navrhla vyloučení celého soudu v této trestní věci. Ze záznamu na č. l. 881 tr. spisu, pak vyplývá, že tuto žádost předložila předsedkyně okresního soudu soudcům k vyjádření o jejich případné podjatosti ve věci sp. zn. 1 T 570/2004. Všech 16 soudců (soudkyň), včetně JUDr. J. Kapinuse, se vyjádřilo tak, že se v této trestní věci necítí být podjati ve smyslu §30 tr. ř., resp. nemají žádný vztah k dotčeným osobám. Trestní spis byl poté na vyžádání předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu na delegaci.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně (tzv. delegace). Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Předně Nejvyšší soud konstatuje, že od předchozího nevyhovění návrhu obviněných na delegaci usnesením ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 7 Td 24/2014, do současné doby nedošlo k žádné změně situace a nevyvstaly žádné takové nové skutečnosti, která by odůvodnily jiné rozhodnutí ve věci návrhu na delegaci. Rovněž nyní projednávaný návrh na delegaci vychází pouze ze subjektivního názoru obviněných a dalšího navrhovatele, o jakýchsi zákulisních snahách justičních orgánů ve Znojmě o zmaření obnovy jejich pravomocně skončeného trestního řízení, které dovozují z dopisů zaslaných P. P. předsedovi senátu JUDr. J. Kapinusovi, z jejich postoupení Státnímu zastupitelství ve Znojmě, a z následně jím podaného návrhu na povolení obnovy řízení v související věci sp. zn. 18 T 97/2010. Týká-li se obsah předmětných dopisů právě důkazní situace v této jiné trestní věci, nelze přitom uvedenému postupu státního zastupitelství nic vytknout a bez jakýchkoliv podkladů dovozovat z tohoto postupu snahu justičních orgánů o odstranění podkladu pro obnovu řízení v jejich trestní věci. Skutečnosti neodpovídá ani tvrzení v návrhu, že se příslušný senát sám vyloučil z vykonávání úkonů trestního řízení „pro podjatost“. Toto usnesení o vyloučení bylo jednak nadřízeným soudem zrušeno pro neexistenci důvodů vyloučení podle §30 odst. 1 tr. ř., a navíc z odůvodnění zrušeného usnesení o vyloučení soudců příslušného senátu je zřejmé, že jejich rozhodnutí bylo motivováno nikoli tím, že jsou ve věci vyloučeni ze zákonných důvodů, ale jejich snahou předejít spekulacím o jejich možné podjatosti v důsledku možného ovlivnění obsahem dopisů K. P. S tím plně koresponduje i prohlášení JUDr. J. Kapinuse k žádosti obviněného J. S. o vyloučení celého Okresního soudu ve Znojmě, adresované předsedkyni tohoto soudu, ve kterém shodně s řadou dalších soudců tohoto soudu uvedl, že v dané věci není podjatý.
Nejvyšší soud poukazuje také na judikaturu Ústavního soudu souvisící s rozhodováním o delegaci, a to ve věci, která se vyznačuje některými obdobnými prvky jako trestní věc obou obviněných. Ústavní soud uvedl např. v nálezu ze dne 7. 12. 1995, sp. zn. III. ÚS 90/95, kterým zrušil rozhodnutí jímž bylo v podstatě rozhodnuto o odnětí věci místně příslušnému soudu, a bylo nařízeno projednání věci jiným soudem, že pro postup podle §25 tr. ř. je základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v §2 tr. ř. a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i v ustanovení §5 odst. 1 zákona o soudech a soudcích (zákon č. 335/91 Sb. ve znění zákona č. 264/92 Sb. a zákona č. 17/1993 Sb.; pozn. nově zák. č. 6/2002 Sb.). Zmíněné důležité důvody musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána. Ústavní soud dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak není, když z připojených spisů lze jednoznačně dovodit, že v dané věci bylo prováděno obsáhlé dokazování a z jeho průběhu nelze nijakým způsobem dovodit, že okresní soud dokazování prováděl a také hodnotil způsobem, který by vzbuzoval vážné pochybnosti o jeho objektivním přístupu k věci. Přitom vyjádřil souhlas se stěžovatelem, že u trestné činnosti daného typu (znásilnění), jde zpravidla o věc charakterem velmi citlivou a často mimořádně důkazně náročnou a lze souhlasit i s tím, že skutek, který je posuzován, vyvolal pozornost v místních poměrech i v místním tisku, což ale není neobvyklé a výjimečné.
K závěrům výše citovaného nálezu Ústavního soudu lze poznamenat, že odsuzující rozsudek, ohledně něhož byly obviněnými podány návrhy na obnovu řízení, byl napaden dovoláním obviněného J. S., které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 3 Tdo 124/2006, odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud přitom v odůvodnění usnesení uvedl, že ve věci nejde o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a právními závěry soudů, když závěr o vině J. S. byl učiněn na základě rozboru provedených důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu, a důkaz pachovou identifikací nebyl rozhodující pro závěr o vině, ale byl posuzován v kontextu s obsahem ostatních provedených důkazů. Nejvyšší soud již tehdy nezjistil žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by Okresní soud ve Znojmě dokazování prováděl a důkazy hodnotil způsobem, který by vzbuzoval vážné pochybnosti o jeho objektivním přístupu k věci.
Nelze také pominout, že Okresní soud ve Znojmě provedl všechna dosavadní řízení v této trestní věci, a je tedy s celým případem podrobně seznámen. Obvinění, jakož i podstatná většina případných svědků, mají bydliště přímo v sídle Okresního soudu ve Znojmě, a neexistují relevantní skutečnosti svědčící pro závěr, že lze důvodně očekávat, že řádné řízení ve věci, bez jakýchkoliv pochybností o jeho nestrannosti a spravedlnosti, nebude zajištěno u příslušného Okresního soudu ve Znojmě. Nejvyšší soud proto nevyhověl v pořadí již druhému návrhu na odnětí této věci Okresnímu soudu ve Znojmě a její přikázání jinému soudu, tentokrát konkrétně Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš