ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.47.2014.1
sp. zn. 7 Td 47/2014-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 30/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. srpna 2014 návrhy obviněných 1) P. B. , 2) Ing. M. S. , na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Dne 12. 2. 2014 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, obžalobu na celkem 19 obviněných, kterým je v bodech ad I. až IV., v různém rozsahu konkrétně v obžalobě uvedeném, kladeno za vinu spáchání rozsáhlé trestné činnosti v průběhu let 2008 až 2012, související se zadáváním veřejných zakázek zadavatele města Frýdek-Místek, a v bodě V. v průběhu roku 2011 až 2012 ovlivňování řízení o přestupcích ve prospěch přestupců u Městské policie ve Frýdku-Místku. Obvinění P. B. a Ing. M. S. měli jednáním uvedeným v obžalobě spáchat zločiny sjednání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 4 T 30/2014, bylo podle §23 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto vyloučení skutků uvedených v bodě V. obžaloby k samostatnému projednání a rozhodnutí pod novou sp. zn. 4 T 33/2014.
Dne 23. 7. 2014 byla Okresním soudem ve Frýdku-Místku trestní věc vedená pod sp. zn. 4 T 30/2014 předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrzích obviněných Ing. M. S., P. B. a T. M. na odnětí věci Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a její přikázání jinému soudu, které podle soudu I. stupně uplatnili prostřednictvím svých obhájců, přičemž v podrobnostech jejich návrhů okresní soud odkázal na podání obviněných v trestním spise.
Obviněný P. B. ve svém návrhu učiněném prostřednictvím obhájce Mgr. J. Kubaly (č. l. 8105 tr. spisu) uvedl, že se ztotožňuje se závěry obhájce, které jsou uvedeny v návrhu na delegaci ve věci sp. zn. 4 T 33/2014 (návrh obhájce obviněného Ing. M. S., JUDr. R. Ondruše, učiněný shodně také ve věci 4 T 30/2014) a navrhl, aby byla věc odňata Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku a přikázána soudu na úrovni okresního soudu, v obvodu Vrchního soudu v Praze. Tímto návrhem byla založena příslušnost Nejvyššího soudu k rozhodnutí podle §25 tr. ř.
Obviněný Ing. M. S., prostřednictvím svého obhájce JUDr. R. Ondruše, ve svém písemném návrhu ze dne 19. 5. 2014 (č. l. 8077 tr. spisu), předně poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně v obdobné věci (sp. zn. 9 Nt 5/2012), kde byli obviněnými policisté působící delší dobu ve funkcích, kdy se zneužití pravomoci měli dopustit i ohledně bývalé manželky bývalého starosty, a v zájmu vyloučení vlivů politických, nebo vlivů policejních orgánů, bylo vyhověno návrhu předsedy senátu soudu I. stupně na delegaci z důvodu, aby nevznikaly pochybnosti o nepodjatosti tohoto soudu. Dále pak uvedl, že v této trestní věci se jedná o trestní řízení vedené mj. proti současnému primátorovi Statutárního města Frýdku-Místku, některým členům zastupitelstva města, vedoucím úředníkům a pracovníkům magistrátu, jakož i proti němu jako řediteli městské policie ve Frýdku-Místku. Jedná se o dlouholeté zástupce místní veřejné moci a samosprávy, přičemž i on je dlouholetým velitelem městské policie města, které je sídlem soudu. Ve věci prý existují také konkrétní indicie nasvědčující delegaci věci, a to z důvodů možných politických zájmů na jejím ovlivnění, které dovozuje z rozhovoru dozorového státního zástupce, publikovaného v deníku s celostátní působností, ve kterém se státní zástupce zmiňoval o nestandardních okolnostech provázejících tento případ, včetně útoků na jeho osobu, a o trendu útoků obhájců na soud i na soudce, které začínají urážet. Obviněný uvedl, že ze zmíněného rozhovoru sice není zřejmé, zda státní zástupce vycházel z konkrétních poznatků, nebo měl na mysli pouze obecný trend, ale předpokládá, že pro takový závěr existují minimálně odůvodněné obavy vzhledem k výše uvedeným funkcím obviněných, mezi kterými jsou i vrcholoví představitelé územní samosprávy, kteří mimo jiné jako zastupitelé rozhodují o volbě přísedících soudu, a mají tak vliv na personální složení soudu, který by měl v dané věci rozhodovat o jejich vině. Obviněný Ing. M. S. proto shledává závažné důvody pro odnětí věci Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, když s ohledem na osoby obviněných nelze vyloučit možné politické či jiné vlivy na soudce, státní zástupce nebo na průběh soudního řízení, přičemž nepovažuje za vhodné, aby byla věc přikázána jinému soudu v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Navrhl proto, aby byla věc přikázána Městskému soudu v Brně, nebo jinému soudu v obvodu Vrchního soudu v Praze. V podání doručeném soudu I. stupně dne 23. 5. 2014, jakož i na počátku hlavního líčení dne 26. 5. 2014 (č. l. 8090 tr. spisu), ale navrhl, aby byla věc přikázána Městskému soudu v Brně, v rámci působnosti Vrchního soudu v Olomouci.
K návrhu obviněného Ing. M. S. se písemně vyjádřil státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku. Uvedl, že návrh neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly postup podle §25 tr. ř., a opírá se v podstatě pouze o jakýsi vyšší význam či důležitost některých obviněných vzhledem k jejich funkcím, což je ale v rozporu s ústavní zásadou rovnosti všech před zákonem. Návrh proto považuje za nedůvodný, přičemž má i možné závažné procesní důsledky, protože se týká také příslušnosti státního zastupitelství, kdy v případě vyhovění návrhu na delegaci by se změnila také místní příslušnost státního zastupitelství. To státní zástupce považuje za závažný zásah do rovnosti stran v řízení v neprospěch státního zastupitelství, když by obhájcům nic nebránilo nadále být činnými ve věci, ale nový státní zástupce by se musel od počátku nově seznamovat s celou neobyčejně složitou a rozsáhlou věcí. Protože obžaloba byla u soudu podána ve věci již dne 12. 2. 2014 a návrh na delegaci byl podán až těsně před hlavním líčením víc než tři měsíce poté, navíc zcela obecného obsahu, je tento podle státního zástupce pouze obstrukčního charakteru bez vážného úmyslu.
Soud I. stupně v předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrzích obviněných na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., uvedl také obviněného T. M. s tím, že „JUDr. V. Medek se k návrhu připojil u hlavního líčení, viz protokol č. l. 8090“. Jmenovaný je obhájcem obviněného T. M., který se tak prostřednictvím svého obhájce měl v průběhu hlavního líčení konaného dne 26. 5. 2014 (č. l. 8090 tr. spisu), podle názoru soudu I. stupně připojit k návrhu na odnětí a přikázání věci. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 26. 5. 2014, ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 30/2014, ale vyplývá, že na jeho počátku, po zjištění přítomnosti stran, vznesl Mgr. J. Kubala (obhájce obviněného P. B.) pouze námitku podjatosti proti všem přísedícím, a především proti Ing. P. T. a Bc. I. D., o kterých se dozvěděl, že jsou bývalí policisté. Po dalších úkonech k zajištění průběhu hlavního líčení, a bezprostředně po přednesení obžaloby, pak JUDr. V. Medek (obhájce obviněného T. M.), výslovně uvedl, že „se připojuje k námitce podjatosti“ a souhlasí s odůvodněním této námitky Mgr. J. Kubalou. Následně bylo o námitkách podjatosti soudem I. stupně podle §30 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že přísedící nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci sp. zn. 4 T 30/2014. Hlavní líčení pak pokračovalo výslechy obviněných, a poté bylo odročeno mj. za účelem předložení věci „Vrchnímu soudu v Olomouci“ k rozhodnutí o návrhu obviněného Ing. M. S. na odnětí a přikázání věci. Věc ale byla i s návrhem tohoto obviněného předložena k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný T. M. návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. v hlavním líčení neučinil. Obviněný Ing. M. S. učinil tento návrh poněkud rozporně, když původní písemný alternativní návrh na přikázání věci „popř. jinému soudu v rámci působnosti Vrchního soudu v Praze“, pozměnil v hlavním líčení tak, aby věc byla přikázána Městskému soudu v Brně, takže soudem příslušným k rozhodnutí o jeho návrhu by byl podle 25 tr. ř. Vrchní soud v Olomouci, a nikoliv Nejvyšší soud. Protože i v rámci svého vyjádření, k upřesnění návrhu na delegaci, v hlavním líčení obhájce obviněného Ing. M. S. (JUDr. R. Ondruš) uvedl, že z judikatorních důvodů je „na Vrchním soudu v Olomouci, event. Nejvyšším soudu, aby se s tím vypořádal“, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tento obviněný na svém alternativním návrhu setrval. Nejvyšší soud je tak příslušný k rozhodnutí o návrzích obou obviněných ve věci sp. zn. 4 T 30/2014, tedy Ing. M. S. i P. B.
Nejvyšší soud proto, jako soud nejblíže společně nadřízen oběma zmíněným soudům, projednal návrhy obviněných Ing. M. S. a P. B. a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že návrhy obou obviněných vychází ze stejné argumentace, která se opírá v podstatě o názor, že vzhledem k jejich funkcím i funkcím dalších spoluobviněných (primátor města Frýdek-Místek a jeho náměstek, ředitel Městské policie Frýdek-Místek, úředník Magistrátu města Frýdek-Místek), není obecně vhodné, aby za situace, kdy tyto osoby jsou stále ve svých funkcích, byla věc projednána soudem v působnosti těchto orgánů, tedy místně i věcně příslušným Okresním soudem ve Frýdku-Místku. V případě některých obviněných, že se jedná o dlouholeté zástupce místní veřejné moci a samosprávy, resp. v případě obviněného Ing. M. S. o dlouholetého ředitele městské policie, podle názoru navrhovatelů nelze proto vyloučit možné politické či jiné vlivy na průběh soudního řízení, soudce či státního zástupce, a není proto vhodné přikázat věc ani jinému soudu téhož stupně v rámci stejného kraje, tedy v obvodu Krajského soudu v Ostravě. S tímto názorem obviněných se ale Nejvyšší soud neztotožnil.
Z návrhů obou obviněných je zřejmé, že vyjadřují svoji obavu z možného ovlivnění rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku v jejich trestní věci, ze strany nekonkrétních „místních či politických vlivů“. Tím v podstatě zpochybňují způsobilost tohoto soudu ve věci nezávisle a spravedlivě rozhodnout v případě, že se obvinění z trestné činnosti týká osob ve vysokých funkcích v rámci místní samosprávy. S touto námitkou, která se netýká pouze Okresního soudu ve Frýdku-Místku, ale v podstatě všech soudů České republiky, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Obecně by totiž uplatnění tohoto názoru navrhovatelů znamenalo popření ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 81 Ústavy České republiky - dále jen Ústava), popření zásady rovnosti práv všech účastníků řízení před soudem (čl. 96 odst. 1 Ústavy), a v konečném důsledku by vedlo k absurdnímu důsledku, kdy by v případě trestního stíhání nejvyšších představitelů zákonodárné a výkonné moci v České republice v podstatě neexistoval soud, který by byl způsobilý jejich trestní věc projednat. Soudy České republiky jsou soudy nezávislými na jakýchkoliv vnějších vlivech, ať již politických nebo jiných. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní a zároveň je spjata i s jejich přiměřeným materiálním zajištěním. Ústava ve vztahu k moci soudní stanoví v čl. 81, že soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Podle čl. 82 odst. 1 Ústavy jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí, jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Významným garantem nezávislosti moci soudní jsou také ustanovení čl. 82 odst. 2 a 3 Ústavy, podle kterých soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu (výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon), a ustanovení o inkompatibilitě, že funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě (zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný).
Nezávislost rozhodování obecných soudů je tedy garantována v ústavním rámci, ale také v zákonném procesněprávním rámci, který představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 90 Ústavy a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Za důležitý důvod pro delegaci věci nelze považovat ani argument, že někteří obvinění jako zastupitelé rozhodují o volbě přísedících soudu, a podílejí se tak na personálním složení soudu, který ve věci bude rozhodovat. Podle §64 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, sice přísedící okresních soudů volí (na návrh svých členů) zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu. Z důvodů uvedených v ustanovení §97 cit. zákona, může být přísedící ze své funkce zastupitelstvem také odvolán, ale pouze na návrh příslušného předsedy soudu. Zásadně se ale jedná o rozhodnutí sboru zastupitelů a nikoliv několika vedoucích funkcionářů nebo úředníků magistrátu. Základní předpoklady pro výkon funkce soudce i přísedícího jsou pak společně upraveny v ustanovení §60 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích a také poskytují záruku jejich nezávislého rozhodování.
K otázce rozhodování o odnětí a přikázání věci se již v minulosti podrobně vyjádřil také Ústavní soud, a to v nálezu sp. zn. III. ÚS 90/95, ze dne 7. 12. 1995, na který poukázal také státní zástupce ve svém vyjádření k návrhu obviněného Ing. M. S. V tomto nálezu Ústavní soud uvedl, že „základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů je zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v §2 tr. ř. a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i v ustanovení §5 odst. 1 zákona o soudech a soudcích (zákon č. 335/91 Sb. - pozn. nyní §4 zák. č. 6/2002 Sb.). Zmíněné důležité důvody musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána. Rozhodnutí o delegaci je v naznačených souvislostech rozhodnutím zcela výjimečným. Všechny úvahy je namístě vnímat z hlediska ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který hovoří o tom, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ten ji stanovil (a tak i v daném případě) s tím, že je zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána a přidělována soudu jinému, je nutno chápat jako postup rozhodně nestandardní a zcela výjimečný (dosud nejčastěji pro podjatost soudců jednotlivě i soudu jako celku - jak plyne z judikatury). Přitom institut zákonného soudce (jeho odnětí) je důležitým prvkem právní jistoty“.
Integrální součástí práva na spravedlivý (fair) proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla ztěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04).
Ústavní soud již v minulosti také uvedl, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. I. ÚS 167/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu. C. H. Beck, Praha 1997, sv. č. 6, nález 127, str. 429). Na druhé straně Ústavní soud uvedl, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. II. ÚS 105/01, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu. C. H. Beck, Praha 2002, sv. č. 23, nález 98, str. 11).
V souladu s výše uvedeným nelze než konstatovat, že obvinění neuvedli, a Nejvyšší soud ani nezjistil, žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily pro závěr, že u místně i věcně příslušného Okresního soudu ve Frýdku-Místku nelze zajistit ve věci dodržení základních zásad trestního řízení, nebo které by vyvolávaly jakékoliv pochybnosti o nestrannosti tohoto soudu. Pro takový závěr nemůže svědčit namítané funkční postavení nebo pracovní zařazení některých obviněných v orgánech místní samosprávy, hypotetické úvahy o možných „politických či jiných vlivech“ na orgány činné v trestním řízení, ani závěry, které jsou v rozporu s jeho obsahem dovozovány z rozhovoru státního zástupce publikovaného v denním tisku. Z jeho obsahu totiž, ve vztahu k této konkrétní trestní věci, nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by vyvolávaly pochybnosti o nestrannosti příslušného soudu a odůvodnily tak postup podle §25 tr. ř. Vyhovění návrhu obviněných by bylo také v přímém rozporu s požadavkem rychlosti a ekonomičnosti trestního řízení, když naprostá většina obviněných i svědků má bydliště v obvodu Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Toto rozhodnutí je v souladu s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který naposledy v usnesení ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 7 Td 28/2014, nevyhověl návrhu obviněného na delegaci v trestní věci Okresního soudu v Jihlavě, kterou odůvodňoval tím, že poškozeným ve věci je nejvýše postavený policista v jihlavském okrese.
Závěrem Nejvyšší soud nad rámec rozhodnutí uvádí, že o návrhu na odnětí a přikázání věci (tzv. delegaci) podle §25 tr. ř., může rozhodnout pouze soud jehož příslušnost z tohoto ustanovení vyplývá. Proto musí být návrh na delegaci předložen k rozhodnutí příslušnému „nejblíže společně nadřízenému soudu“, a to bez zbytečných průtahů. Podání návrhu na delegaci ale ještě samo o sobě neznamená, že by soud, u kterého řízení probíhá, od okamžiku doručení návrhu již nemohl činit žádné úkony ve věci. Zejména pak ty, které jsou z hlediska řádného a včasného projednání věci vhodné, jak tomu bylo i v této věci sp. zn. 4 T 30/2014, kdy byly návrhy podány až delší dobu po podání obžaloby u soudu, po organizačně, časově a administrativně náročném nařízení hlavního líčení, resp. krátce před jeho konáním či v jeho průběhu. Tím se také omezí případné snahy o zneužití institutu delegace k obstrukčnímu jednání vedenému snahou mařit projednání věci soudem. V případě nevyhovění návrhu na delegaci, se takto po podání návrhu provedené úkony nestávají neúčinnými a soud dál pokračuje v řízení.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš