ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.48.2014.1
sp. zn. 7 Td 48/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. srpna 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 4 T 33/2014, o návrhu obviněných 1) Mgr. M. P., DiS. , 2) Ing. M. H. , 3) Ing. P. O. , 4) Ing. M. S. , na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Dne 12. 2. 2014 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, obžalobu na celkem 19 obviněných, kterým je v bodech ad I. až IV., v různém rozsahu konkrétně v obžalobě uvedeném, kladeno za vinu spáchání rozsáhlé trestné činnosti v průběhu let 2008 až 2012, související se zadáváním veřejných zakázek zadavatele města Frýdek-Místek, a v bodě V. v průběhu roku 2011 až 2012 ovlivňování řízení o přestupcích ve prospěch přestupců u Městské policie ve Frýdku-Místku. Obviněný Ing. M. S. měl jednáním uvedeným v bodě V. obžaloby spáchat přečiny zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body ad 1-8). Stejný přečin pak podle uvedeného bodu V. obžaloby měli spáchat také spoluobvinění, a to Mgr. M. P., DiS., ve formě pomoci, a Ing. M. H. a Ing. P. O. ve formě návodu.
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 4 T 30/2014, bylo podle §23 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto vyloučení skutků uvedených v bodě V. obžaloby k samostatnému projednání a rozhodnutí pod novou sp. zn. 4 T 33/2014.
Dne 23. 7. 2014 byl Nejvyššímu soudu předložen Okresním soudem ve Frýdku-Místku (dále jen okresní soud) návrh uvedených obviněných Mgr. M. P., DiS., Ing. M. H. a Ing. P. O. na odnětí věci vedené pod sp. zn. 4 T 33/2014 tomuto místně příslušnému soudu, a její přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 1, nebo jinému věcně příslušnému soudu v obvodu Vrchního soudu v Praze. Současně s tím byl v téže věci sp. zn. 4 T 33/2014 předložen i návrh obviněného Ing. M. S., který zase navrhl, aby byla věc přikázána Městskému soudu v Brně, popřípadě jinému soudu v rámci působnosti Vrchního soudu v Praze. Obhájci obviněných na návrzích setrvali i v hlavním líčení dne 29. 5. 2014, byť JUDr. R. Ondruš, obdobně jako ve věci 4 T 30/2014, opět zmínil i předložení věci Vrchnímu soudu v Olomouci. O návrzích všech uvedených obviněných je tak podle §25 tr. ř. příslušný rozhodnout Nejvyšší soud.
Obvinění Mgr. M. P., DiS., Ing. M. H. a Ing. P. O., ve svém společném návrhu učiněném prostřednictvím obhájce JUDr. J. Matijaševiče uvedli, že pokud jde o volené představitelé územní samosprávy, a rovněž úředníky a vedoucí pracovníky jednotlivých orgánů územně samosprávného celku, jedná se vesměs o osoby, do jejichž rozhodovací působnosti patří i rozhodovací pravomoci, které se přímo dotýkají i osob vystupujících v této trestní věci na straně orgánů činných v trestním řízení. Následně uvedli, s odkazem na podání obhájce JUDr. R. Ondruše (pozn. obhájce obviněného Ing. M. S.), že plně sdílí a připojují se k jeho argumentaci, protože by i v této věci mohly vzniknout pochybnosti o nepodjatosti soudu I. stupně, a to i vzhledem k výraznému zájmu sdělovacích prostředků. Podle jejich názoru totiž nelze pominout úvahy, zda z pohledu sdělovacích prostředků i orgánů přípravného řízení není dominantně zdůrazňováno, na úkor respektování standardního postupu v trestní věci, že ve věci jde o osobu p. a dlouholetého člena rady statutárního města Frýdek-Místek, jakož i dlouhodobého ř. Městské policie ve Frýdku-Místku. Ztotožňují se s názorem, aby trestní věci pracovníků orgánů veřejné moci a představitelů územní samosprávy byly projednávány jinými soudy, než soudy se sídlem v místě působnosti těchto orgánů, protože obecně nelze vyloučit stav vzájemného přímého či zprostředkovaného ovlivňování přes vlastní rozhodovací činnost. Delegace věci by tak podle jejich názoru naprosto eliminovala pochybnosti o nepodjatosti nebo ohledně působení místních občanských či politických vlivů.
Protože i k této trestní věci sp. zn. 4 T 33/2014, přímo související s věcí sp. zn. 4 T 30/2014 u téhož Okresního soudu ve Frýdku-Místku, se písemně vyjádřil státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, a to obsahově stejným podáním, a také návrhy obviněných vychází ze stejných okolností společných oběma uvedeným věcem, lze pro odůvodnění rozhodnutí zcela použít stejné argumenty Nejvyššího soudu, jaké jsou uvedeny v usnesení sp. zn. 7 Td 47/2014.
K návrhu obviněného Ing. M. S., ke kterému se připojili i další výše uvedení spoluobvinění, se písemně vyjádřil státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku. Uvedl, že návrh neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly postup podle §25 tr. ř., a opírá se v podstatě pouze o jakýsi vyšší význam či důležitost některých obviněných vzhledem k jejich funkcím, což je ale v rozporu s ústavní zásadou rovnosti všech před zákonem. Návrh proto považuje za nedůvodný, přičemž má i možné závažné procesní důsledky, protože se týká také příslušnosti státního zastupitelství, kdy v případě vyhovění návrhu na delegaci by se změnila také místní příslušnost státního zastupitelství. To státní zástupce považuje za závažný zásah do rovnosti stran v řízení v neprospěch státního zastupitelství, když by obhájcům nic nebránilo nadále být činnými ve věci, ale nový státní zástupce by se musel od počátku nově seznamovat s celou neobyčejně složitou a rozsáhlou věcí. Protože obžaloba byla u soudu podána ve věci již dne 12. 2. 2014, a návrh na delegaci byl podán až těsně před hlavním líčením víc než tři měsíce poté, navíc zcela obecného obsahu, je tento podle státního zástupce pouze obstrukčního charakteru bez vážného úmyslu.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že návrhy obviněných vychází ze stejné argumentace, která se opírá v podstatě o názor, že vzhledem k jejich funkcím, i funkcím dalších spoluobviněných (p. města Frýdek-Místek a jeho n., ř. Městské policie Frýdek-Místek, úředník Magistrátu města Frýdek-Místek), není obecně vhodné, aby za situace, kdy tyto osoby jsou stále ve svých funkcích, byla věc projednána soudem v působnosti těchto orgánů, tedy místně i věcně příslušným Okresním soudem ve Frýdku-Místku. V případě některých obviněných, že se jedná o dlouholeté zástupce místní veřejné moci a samosprávy, resp. v případě obviněného Ing. M. S. o dlouholetého ředitele městské policie, podle názoru navrhovatelů nelze proto vyloučit možné politické či jiné vlivy na průběh soudního řízení, soudce či státního zástupce a není proto vhodné přikázat věc ani jinému soudu téhož stupně v rámci stejného kraje, tedy v obvodu Krajského soudu v Ostravě. S tímto názorem obviněných se ale Nejvyšší soud neztotožnil.
Z návrhů obviněných je zřejmé, že vyjadřují svoji obavu z možného ovlivnění rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku v jejich trestní věci, ze strany nekonkrétních místních „občanských či politických vlivů“. Tím v podstatě zpochybňují způsobilost tohoto soudu ve věci nezávisle a spravedlivě rozhodnout v případě, že se obvinění z trestné činnosti týká osob ve vysokých funkcích v rámci místní samosprávy. S touto námitkou, která se netýká pouze Okresního soudu ve Frýdku-Místku, ale v podstatě všech soudů České republiky, se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Obecně by totiž uplatnění tohoto názoru navrhovatelů znamenalo popření ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 81 Ústavy České republiky – dále jen Ústava), popření zásady rovnosti práv všech účastníků řízení před soudem (čl. 96 odst. 1 Ústavy), a v konečném důsledku by vedlo k absurdnímu důsledku, kdy by v případě trestního stíhání nejvyšších představitelů zákonodárné a výkonné moci v České republice v podstatě neexistoval soud, který by byl způsobilý jejich trestní věc projednat. Soudy České republiky jsou soudy nezávislými na jakýchkoliv vnějších vlivech, ať již politických nebo jiných. Nezávislost soudců je v první řadě podmíněna jejich morální integritou a odbornou úrovní a zároveň je spjata i s jejich přiměřeným materiálním zajištěním. Ústava ve vztahu k moci soudní stanoví v čl. 81, že soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Podle čl. 82 odst. 1 Ústavy jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí, jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Významným garantem nezávislosti moci soudní jsou také ustanovení čl. 82 odst. 2 a 3 Ústavy, podle kterých soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu (výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon), a ustanovení o inkompatibilitě, že funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě (zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný).
Nezávislost rozhodování obecných soudů je tedy garantována v ústavním rámci, ale také v zákonném procesněprávním rámci, který představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 90 Ústavy a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Za důležitý důvod pro delegaci věci nelze považovat ani argument, že někteří obvinění jako zastupitelé rozhodují o volbě přísedících soudu, a podílejí se tak na personálním složení soudu, který ve věci bude rozhodovat. Podle §64 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, sice přísedící okresních soudů volí (na návrh svých členů) zastupitelstva obcí v obvodu příslušného okresního soudu. Z důvodů uvedených v ustanovení §97 cit. zákona, může být přísedící ze své funkce zastupitelstvem také odvolán, ale pouze na návrh příslušného předsedy soudu. Zásadně se ale jedná o rozhodnutí sboru zastupitelů a nikoliv několika vedoucích funkcionářů nebo úředníků magistrátu. Základní předpoklady pro výkon funkce soudce i přísedícího, které jsou společně upraveny v ustanovení §60 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, také poskytují záruku jejich nezávislého a nestranného rozhodování.
K otázce rozhodování o odnětí a přikázání věci se již v minulosti podrobně vyjádřil také Ústavní soud, a to v nálezu sp. zn. III. ÚS 90/95 ze dne 7. 12. 1995, na který poukázal také státní zástupce ve svém vyjádření k návrhu obviněného Ing. M. S. V tomto nálezu Ústavní soud uvedl, že „základním kritériem pro posouzení existence důležitých důvodů je zejména fakt, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení, jak jsou uvedeny v §2 tr. ř. a vyloučit jakékoliv pochybnosti o nestrannosti soudu, jako principu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i v ustanovení §5 odst. 1 zákona o soudech a soudcích (zákon č. 335/91 Sb. – pozn. nyní §4 zák. č. 6/2002 Sb.). Zmíněné důležité důvody musí být zřetelné, zřejmé a bezpochybné a jejich existence musí být jednoznačně prokázána. Rozhodnutí o delegaci je v naznačených souvislostech rozhodnutím zcela výjimečným. Všechny úvahy je na místě vnímat z hlediska ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který hovoří o tom, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ten ji stanovil (a tak i v daném případě) s tím, že je zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána a přidělována soudu jinému je nutno chápat jako postup rozhodně nestandardní a zcela výjimečný (dosud nejčastěji pro podjatost soudců jednotlivě i soudu jako celku – jak plyne z judikatury). Přitom institut zákonného soudce (jeho odnětí) je důležitým prvkem právní jistoty“.
Integrální součástí práva na spravedlivý (fair) proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04).
Ústavní soud již v minulosti také uvedl, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. I. ÚS 167/94, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu. C. H. Beck, Praha 1997, sv. č. 6, nález 127, str. 429). Na druhé straně Ústavní soud uvedl, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. II. ÚS 105/01, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu. C. H. Beck, Praha 2002, sv. č. 23, nález 98, str. 11).
V souladu s výše uvedeným nelze než konstatovat, že obvinění neuvedli, a Nejvyšší soud ani nezjistil, žádné konkrétní skutečnosti, které by svědčily pro závěr, že u místně i věcně příslušného Okresního soudu ve Frýdku-Místku nelze zajistit ve věci dodržení základních zásad trestního řízení, nebo které by vyvolávaly jakékoliv pochybnosti o nestrannosti tohoto soudu. Pro takový závěr nemůže svědčit namítané funkční postavení nebo pracovní zařazení některých obviněných v orgánech místní samosprávy, hypotetické úvahy o možných „politických či občanských vlivech“ na orgány činné v trestním řízení, ani závěry, které jsou v rozporu s jeho obsahem dovozovány z rozhovoru státního zástupce publikovaného v denním tisku. Z jeho obsahu obecné povahy totiž, ve vztahu k této konkrétní trestní věci, nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti, které by vyvolávaly pochybnosti o nestrannosti příslušného soudu a odůvodnily tak postup podle §25 tr. ř. Totéž pak platí i o argumentaci o zvýšené medializaci věci ve sdělovacích prostředcích, která je v takovýchto případech zcela běžným jevem. Vyhovění návrhu obviněných by bylo také v přímém rozporu s požadavkem rychlosti a ekonomičnosti trestního řízení, když naprostá většina obviněných i svědků má bydliště v obvodu Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Toto rozhodnutí je v souladu také s aktuální rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který naposledy usnesením ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 7 Td 28/2014, nevyhověl návrhu obviněného na delegaci v trestní věci Okresního soudu v Jihlavě, kterou odůvodňoval tím, že poškozeným ve věci je nejvýše postavený policista v jihlavském okrese.
Závěrem Nejvyšší soud nad rámec rozhodnutí uvádí, že o návrhu na odnětí a přikázání věci (tzv. delegaci) podle §25 tr. ř., může rozhodnout pouze soud jehož příslušnost z tohoto ustanovení vyplývá. Proto musí být návrh na delegaci předložen k rozhodnutí příslušnému „nejblíže společně nadřízenému soudu“, a to bez zbytečných průtahů. Podání návrhu na delegaci ale ještě samo o sobě neznamená, že by soud, u kterého řízení probíhá, od okamžiku doručení návrhu již nemohl činit žádné úkony ve věci. Zejména pak ty, které jsou z hlediska řádného a včasného projednání věci vhodné, jak tomu bylo i v této věci sp. zn. 4 T 33/2014, kdy byl první návrh podán u soudu dne 20. 5. 2014 (Ing. M. S.), a další následně až dne 27. 5. 2014 (ve 21:54 hod., další tři spoluobvinění), tedy delší dobu po podání obžaloby u soudu, po organizačně, časově a administrativně náročném zajištění konání hlavního líčení nařízeného na dny 29. – 30. 5. 2014, resp. pouhý jeden den před jeho konáním. Tímto postupem se zajistí včasné rozhodnutí o návrhu na delegaci, ale také se omezí případné snahy o zneužití institutu delegace k obstrukčnímu jednání vedenému snahou mařit projednání věci soudem. V případě nevyhovění návrhu na delegaci, se takto po podání návrhu provedené úkony nestávají neúčinnými a soud dál pokračuje v řízení.
Přikázání věci Okresnímu soudu pro Prahu 1, nebo jinému soudu téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze, by tak nepřispělo k řádnému objasnění skutkového stavu věci, k bezproblémovému průběhu řízení před soudem, ani k výraznému snížení případných jeho nákladů, které by naopak podstatně vzrostly.
Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal důležité důvody pro postup dle §25 tr. ř., a přikázání věci Okresnímu soudu pro Prahu 1, nebo jinému soudu téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze, by ani nepřispělo k řádnému objasnění skutkového stavu věci, k bezproblémovému průběhu řízení před soudem, ani k výraznému snížení případných jeho nákladů, rozhodl o návrzích obviněných na delegaci tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš