ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.5.2014.1
sp. zn. 7 Td 5/2014-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 19. února 2014 v neveřejném zasedání, ve věci obviněného P. K. , vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 185/2013, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Okresní soud v Ústí nad Orlicí.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Hodoníně podala dne 30. 12. 2013 u Okresního soudu v Hodoníně návrh na potrestání obviněného P. K. , pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v době do měsíce ledna 2013 nejméně do listopadu 2013 včetně v Lanškrouně, Starém Městě, Bílovci a jinde neplnil řádně, včas a pravidelně svoji zákonnou vyživovací povinnost vůči své dceři K. K. , v částce 1.400,- Kč měsíčně a vůči svému synovi J. K. v částce 1.000,- Kč měsíčně, splatnými vždy nejpozději do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky J. K. , nyní bytem Lanškroun, T. , jež mu vyplývala ze zákona o rodině a byla naposledy konkretizovaná rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. Nc 140/2002, jež nabyl právní moci dne 1. 3. 2003, ač si byl své vyživovací povinnosti vědom, a vzhledem ke svým schopnostem a možnostem ji byl chopen plnit, přičemž výživné uhradil pouze 23. 2., 19. 4., 28. 5., 8. 7. a 18. 9. 2013 vždy částku 2.400,- Kč, celkem 12.000,- Kč a na výživném tak na obě děti dluží částku 14.400,- Kč.
Usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 15 T 185/2013, bylo rozhodnuto podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. a §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. o předložení věci Nevyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti s tím, že Okresní soud v Hodoníně není příslušný k jejímu projednání a rozhodnutí. Z usnesení vyplývá, že místem spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy je jak místo, kde pachatel měl pobyt v době neplnění nebo vyhýbání se plnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde měla pobyt oprávněná osoba. Podle usnesení Okresního soudu v Hodoníně nelze dovodit, že by místně příslušným byl právě tento soud, když obviněný se zde v době neplnění vyživovací povinnosti nezdržoval a ani zde nemají pobyt oprávněné osoby.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že lze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Okresního soudu v Hodoníně.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele (v daném případě opomenutí), naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Místem spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy je jak místo, kde měl pachatel pobyt v čase neplnění vyživovací povinnosti, tak i místo, kde měla pobyt oprávněná osoba (srov. rozhodnutí č. 44/1971 Sb. rozh. tr.).
Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný měl v době neplnění své vyživovací povinnosti ke dvěma uvedeným dětem trvalé bydliště ve Starém Městě, pobýval však také v Bílovci a jako adresu pro doručování uvedl Z. , Odry (obojí okres Nový Jičín). K jednání resp. opomenutí jednání naplňujícího objektivní stránku uvedeného přečinu tak docházelo v územním obvodu Okresního soudu v Uherském Hradišti a Okresního soudu v Novém Jičíně. Ke spáchání přečinu zanedbání povinné výživy ale došlo také v místě bydliště oprávněných osob. V tomto případě je jak ze samotné skutkové věty tak z obsahu spisu (č. l. 13 tr. spisu) zřejmé, že děti obviněného bydlí společně se svou matkou v Lanškrouně, T. , kde bydleli také v době neplnění vyživovací povinnosti, čímž je založena místní příslušnost Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Výše uvedené důvody svědčí pro místní příslušnost zmíněných soudů, nikoliv však pro místní příslušnost Okresního soudu v Hodoníně, kde byl podán návrh na potrestání. Při svém rozhodování zohlednil Nejvyšší soud skutečnost, že se jedná o dvě oprávněné osoby, vůči kterým má obviněný vyživovací povinnost, že děti žijí společně se svou matkou ve městě Lanškroun a mají v souvislosti s nehrazením výživného ztíženou sociální situaci. Proto je vhodné, aby z více místně příslušných soudů věc projednal Okresní soud v Ústí nad Orlicí, v jehož obvodu mají bydliště oprávněné osoby.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš