ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.58.2014.1
sp. zn. 7 Td 58/2014-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. P. K., vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 12/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2014 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Brno-venkov n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Dne 24. 1. 2014 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Brno-venkov u Okresního soudu Brno-venkov obžalobu na obviněného Ing. P. K. pro přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v době od 12:00 hodin dne 10. 1. 2012 do 8:00 hodin dne 27. 2. 2012, s největší pravděpodobností v polovině ledna 2012, v úmyslu poškodit cizí věc, ze svého pozemku parcelní číslo ..... a parcelní číslo ......, v katastrálním území P., okr. B.-v., podkopal a obnažil základovou konstrukci drátěného plotu, který odděluje uvedený pozemek od sousedního pozemku parcelní číslo ......, v katastrálním území P., vlastníka J. B., kdy podkopáním základové konstrukce v celkové délce 8,5 m došlo ke zhroucení této části plotu a zničení základové konstrukce, čímž poškozenému J. B. způsobil škodu poškozením ve výši 5.525,- Kč.
Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 T 12/2014, bylo podle §314c odst. 1 písm. b) tr. ř., z důvodů uvedených v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., trestní stíhání obviněného zastaveno. Toto usnesení nenabylo právní moci, neboť obviněný proti němu podal v zákonné lhůtě stížnost, kterou prostřednictvím svého obhájce Mgr. D. Záhumenského doplnil o výslovné prohlášení, že trvá na projednání věci.
Dne 12. 9. 2014 byl Nejvyššímu soudu předložen trestní spis Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 30 T 12/2014, k řízení o návrhu obviněného na delegaci. V návrhu obviněný poukázal na to, že proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 T 12/2014, podal dne 20. 2. 2014 stížnost, kterou později urgoval, ani to však podle jeho názoru nevedlo k tomu, aby se soudkyně řídila právní normou, což podle něj koresponduje s trendem tamního soudu. Obviněný poté popisuje podle jeho názoru bezprecedentní libovůli soudkyně ve věci sp. zn. 12 T 200/2011, kterou údajně koordinovala s mafií. Obviněný má za to, že jak tamní soudy, tak policie a státní zástupci straní těm delikventům, kteří poškodili jeho majetek, zdraví a další jeho práva. Požaduje proto delegaci jeho věci k Okresnímu soudu v Pardubicích. Požádal také, aby se o průběhu jeho věci nacházely informace na webu. Obviněný v závěru svého návrhu uvádí, že hodlá informovat předsedu Ústavního soudu o třicet let trvajících zločinných praktikách, jimž je vystavován, aby tak bylo garantováno, že se již mafie nedopustí korupce.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci ale Nejvyšší soud takové důvody neshledal. Z obsahu návrhu obviněného na odnětí věci Okresnímu soudu Brno-venkov, a přikázání věci Okresnímu soudu v Pardubicích, nejsou uvedeny žádné konkrétní důvody, které by dostatečně odůvodňovaly tento zcela výjimečný postup. Obviněný v návrhu nenamítá žádný konkrétní vztah příslušného soudu (Okresního soudu Brno-venkov) ke své osobě, k jiným osobám činným v jeho trestní věci nebo k věci samotné. Uvádí pouze obecná tvrzení, že všichni (soudy, policie, státní zástupci) straní delikventům, kteří ho poškozují na majetku a na zdraví. Zmiňuje předchozí civilní a trestní kauzy, kterých se účastnil, a ve kterých údajně došlo k porušení zákonů a byla zřejmá spolupráce soudců s jakousi mafií. Z těchto námitek ani není zřejmé, jakou mají souvislost s právě projednávanou věcí. Z podání obviněného spíše vyplývá jeho nespokojenost se způsobem rozhodnutí soudů (případně konkrétních soudců zabývajících se jeho případy) v jeho věcech, s postupem policie či státních zástupců, přičemž každého kdo se dosud podílel na rozhodování v jeho věcech, a nerozhodl v souladu s jeho názorem nebo návrhy, vzápětí osočuje ze zaujatosti proti jeho osobě, z porušování zákonů a spolupráce s mafií. Nejvyšší soud konstatuje, že v případě těchto námitek, jde toliko o všeobecné námitky nemající žádnou konkrétní souvislost s osobou obviněného nebo s projednávanou trestní věcí obviněného, což uvedl k obdobným námitkám obviněného již v předchozích rozhodnutích (11 Td 64/2012, 7 Td 47/2013), kterými nevyhověl návrhům obviněného na delegaci v jiných trestních věcech.
Pokud obviněný svůj návrh na odnětí a přikázání věci vázal na námitku, že proti usnesení ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 T 12/2014, podal stížnost, jejíž vyřízení později urgoval, což však podle něj nevedlo k tomu, aby se soudkyně řídila právní normou, je nutné podotknout, že v projednávané věci k pochybení soudkyně nedošlo. Usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 T 12/2014, bylo podle §314c odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodů uvedených v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného zastaveno. Proti tomuto usnesení podal obviněný dne 20. 2. 2014 v zákonné lhůtě stížnost, v níž mimo jiné brojil proti skutkovým zjištěním popsaným v tzv. skutkové větě s tím, že se uvedený skutek nestal ani se stát nemohl (č. l. 189 tr. spisu). Vzhledem k obsahové nejasnosti podání, vyzvala soudkyně obviněného, aby sdělil, zda svým podáním zamýšlel podat stížnost nebo sdělit, že trvá na projednání věci. Obviněný na tuto výzvu nereagoval. Opatřením ze dne 3. 6. 2014 byla obviněnému z důvodu podle §36 odst. 2 tr. ř. ustanovena obhájkyně (č. l. 192 tr. spisu), která byla posléze na žádost obviněného zproštěna obhajoby, neboť si obviněný sám zvolil obhájce. Prostřednictvím tohoto zvoleného obhájce pak obviněný dne 14. 8. 2014 (č. l. 202 tr. spisu) doplnil své podání ze dne 20. 2. 2014 tak, že tímto podáním zamýšlel sdělit, že trvá na projednání věci. Tímto prohlášením obviněného podle §172 odst. 4 tr. ř. se pokračuje v trestním stíhání v tom stádiu řízení, ve kterém bylo učiněno usnesení o zastavení trestního stíhání. V tomto případě se tedy věc nachází ve stádiu řízení před soudem I. stupně po podání obžaloby. Pokud obviněný dne 2. 9. 2014 předložil soudu svůj návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Brno-venkov a její přikázání Okresnímu soudu v Pardubicích, nepochybil okresní soud, když předložil věc Nejvyššímu soudu, jako soudu příslušnému k rozhodnutí o postupu podle §25 tr. ř. V tomto směru tedy nebylo zjištěno žádné pochybení a námitka obviněného nezakládá důvod pochybovat o správnosti postupu okresního soudu, který pouze vydá formální usnesení o pokračování v trestním stíhání.
Nejvyšší soud tedy shledal, že obviněný ve svém návrhu neuvedl žádné důležité důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. Své námitky totiž zaměřil jednak proti postupu soudkyně v jeho věci, který byl shledán správným, a jednak se ze svého pohledu zabýval všeobecnou kritikou práce soudců a soudů, kteří jsou podle jeho názoru členy jakési mafie. Obviněný však nevznesl žádnou bližší a konkrétní námitku, která by odůvodňovala postup podle §25 tr. ř.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh obviněného na odnětí a přikázání věci podle
§25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš