ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.6.2014.1
sp. zn. 7 Td 6/2014 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného M. L., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 221/2013, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2014 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci p ř í s l u š n ý Obvodní soud pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal u Městského soudu v Brně dne 28. 11. 2013 návrh na potrestání obviněného M. L. pro přečin zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že v době od 4. 6. 2012 do 10. 7. 2012 z místa podnikání Sazovická 20, Praha – Zličín, jako OSVČ uveřejňoval na základě smlouvy se Z. H., který je majitelem webového portálu websleva.cz, na tomto webovém portále slevové inzeráty na nákup různého zboží nebo služeb, ale zákazníkům, kteří na tyto inzeráty reagovali a objednávali si zboží nebo služby, toto zboží nebo služby neposkytl, ačkoliv si předtím nechal zaslat finanční částku za nabízené zboží nebo služby v rozporu se smlouvou se Z. H. na svůj účet, a takto si přisvojil částky zaslané od jednotlivých poškozených uvedených v návrhu na potrestání a způsobil tak celkovou škodu ve výši 6.641,- Kč.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2014, sp. zn. 91 T 221/2013, byla podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., za použití §188 odst. 1 písm. a) tr. ř., věc M. L. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Městský soud v Brně není místně příslušný k jejímu projednání a rozhodnutí.
Podle citovaného usnesení je ze spisového materiálu zřejmé, že trestní řízení bylo zahájeno u Policie ČR z podnětu Z. H., a to podle místa jeho trvalého bydliště. Z. H. měl obviněnému pronajmout slevový portál websleva.cz, prostřednictvím něhož mělo dojít k páchání trestné činnosti. Z. H. není podle usnesení městského soudu v trestním řízení veden jako poškozený. Jako poškození jsou vedeny jednotlivé osoby, kterým nebylo zboží po zaplacení dodáno, což by podle Městského soudu v Brně spíše odpovídalo znakům trestného činu podvodu. Ze skutkové věty vyplývá, že obviněný se dopouštěl trestného činu z místa svého tehdejšího podnikání Praha 5 – Zličín, Sazovická 20, trvale je k pobytu hlášen v obci Ch. (okres Praha – západ), adresu pro doručování udal v Praze 5. Podle soudu tak nelze dovodit, že by trestní jednání obviněného mělo jakoukoli vazbu na územní obvod působnosti Městského soudu v Brně. Obviněný se tak podle soudu dopustil tzv. distančního deliktu, přičemž místem jeho trestného jednání je městský obvod Prahy 5. K následku trestného činu došlo v místech bydlišť jednotlivých poškozených, převážně územní obvod působnosti Obvodního soudu pro Prahu 4. Příslušnost Městského soudu v Brně byla založena pouze na základě oznámení Z. H. U obviněného bylo navíc zjištěno, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 67 T 29/2013, který nabyl právní moci dne 4. 6. 2013 byl uznán vinným spácháním přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a nyní projednávaná věc je ve vztahu souběhu k uvedenému přečinu podvodu. Určení místní příslušnosti jiného soudu se tak podle Městského soudu v Brně jeví praktickým i s ohledem na jednotlivé poškozené a jejich místa pobytu.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že lze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Městského soudu v Brně, který se v podstatě nepovažuje za soud místně příslušný k projednání věci.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele, naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).
Přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Cizí věc je svěřena pachateli, jestliže je mu odevzdána do faktické moci, aby s ní nakládal určitým způsobem.
Nejvyšší soud uvádí v souvislosti s pochybnostmi Městského soudu v Brně, ohledně právní kvalifikace jednání obviněného (spatřuje v něm spíše znaky trestného činu podvodu), že je dosud předčasné činit závěry o definitivní právní kvalifikaci jednání obviněného, neboť toto bude úkolem soudu příslušného k projednání věci.
Z obsahu spisu je zřejmé, že poškození posílali obviněnému peníze za zboží a služby předem na jeho účet vedený u Air Bank, a. s., se sídlem Hráského 2231/25, Praha 11, ke kterému jako jediný měl dispoziční právo (viz č. l. 326 a násl. tr. spisu). Jak s těmito penězi dále nakládal, není v návrhu na potrestání uvedeno, a není zřejmé ani kdy a kde pojal úmysl předmětné částky zpronevěřit, což by určilo místo spáchání přečinu zpronevěry. Podle obsahu vysvětlení obviněného podle §158 odst. 6 tr. ř., ze dne 26. 6. 2013, bylo zboží daným osobám řádně odesláno. Pokud by se jednalo o trestný čin podvodu, což zatím ale není zřejmé, dopustil by se obviněný jednání v místě svého bydliště v Praze-Zličín, což je v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 5. Vedle nejasného místa jednání, je z hlediska místní příslušnosti konkrétního soudu ale rovněž významné, kde mělo dojít k následku činu. V tomto ohledu je pro obě možné právní kvalifikace společné a zjistitelné, že jde o místa bydliště jednotlivých poškozených. Pokud jde o vznik následku, tedy způsobení škody, tato byla podle návrhu na potrestání způsobena poškozeným na různých místech České republiky. Mezi poškozenými nefiguruje Z. H., který na obviněného pouze podal trestní oznámení v místě svého bydliště v Brně. Z převážné části jde o poškozené, kteří mají bydliště na území hlavního města Prahy, přičemž ve čtyřech případech jde o městskou část Praha 4. Jde tak o případ místní příslušnosti více soudů, kterou lze v této věci, bez ohledu na konečnou právní kvalifikaci jednání obviněného, spolehlivě určit podle místa kde mělo dojít ke vzniku následku, tedy podle místa bydliště jednotlivých poškozených. Protože většina z nich bydlí v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, v Praze bydlí také obviněný a rovněž i někteří další poškození, je z hlediska všech zásad trestního řízení nejvhodnější aby věc projednal Obvodní soud pro Prahu 4.
S ohledem na výše uvedené, v souladu s §18 odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud rozhodl o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4 k projednání věci.
Z uvedených důvodů bylo ve sporu o příslušnost podle §24 tr. ř. rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš