ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.66.2013.1
sp. zn. 7 Td 66/2013-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 8. ledna 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného M. M. a spol., vedené u Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 7/2013, návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně neodnímá.
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Olomouci n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Podáním, které bylo soudu I. stupně doručeno dne 22. 11. 2013, obviněný M. M. navrhl odnětí jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen soud I. stupně) pod sp. zn. 61 T 7/2013, jinému krajskému soudu v obvodu jiného vrchního soudu.
Dne 26. 11. 2013 soud I. stupně předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného podle §25 tr. ř., na odnětí a přikázání věci.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V obsáhlém návrhu obviněný uvedl, že u soudu I. stupně, ani u Vrchního soudu v Olomouci, není zajištěno řádné zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, uplatnění jeho práva na obhajobu ani spravedlivý proces před nezávislým a nestranným soudem. Předně pak uvedl, že již v roce 2012, aniž by tehdy znal jeho totožnost, měl náhodný konflikt s předsedou senátu soudu I. stupně JUDr. R. Koudelou, který údajně v průběhu konfliktu odpověděl na jeho dotaz, zda chce dostat facku, že je soudce, začal jej urážet a údajně mu řekl, že jej to ještě bude mrzet. Tento konflikt, že potvrdili přímí svědci, spoluobvinění V. H., T. Ď. i jeho tehdejší družka Bc. K. M. Jeho námitky podjatosti uvedeného předsedy senátu soudu I. stupně, jak tento soud, tak i Vrchní soud v Olomouci, paušálně odmítají bez bližšího zkoumání, přičemž předseda senátu podjatost dával najevo také svým postupem v průběhu řízení. Snížil se k intrikám mezi obviněnými a jejich obhájci, když těmto uváděl nepravdivě, že se již někdo doznal a mají poslední šanci se s ním domluvit. Státní zástupce, že prezentoval názor předsedy senátu, že jeho věc „odsoudí“, a údajně na toaletě soudu naváděl spoluobviněného J. S., aby se doznal, přičemž mu měl uvést, že se chce doznat spoluobviněný R. H. a soud se pak bude bavit jen s ním. Tato dohoda, že byla nabízena také jemu, ale všichni ji odmítli s tím, že nebudou lhát, aby se vyhnuli trestu. Předseda senátu, že mu také neumožnil nahlédnout do části spisu, seznámit se s odposlechy a jejich zvukovým záznamem, neumožnil mu v průběhu úkonu vznést námitku proti způsobu jeho provádění, a když tak chtěl přes zákaz učinit, vyhrožoval mu vykázáním z jednací síně. Rovněž, že neumožnil uplatnění procesních práv zúčastněné osobě Bc. K. M. Svým postupem podle názoru obviněného předseda senátu soudu I. stupně napomáhal obžalobě, zatajoval důkazy o jeho nevině a neumožnil mu reálnou obhajobu. Podle obviněného předseda senátu soudu I. stupně takto postupuje z osobních důvodů a ze msty za vzájemný výše uvedený konflikt a s ním související občanskoprávní spor na ochranu osobnosti, projednávaný u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 27/2013.
Ohledně Vrchního soudu v Olomouci obviněný uvedl, že na jeho adresu se předseda senátu soudu I. stupně i státní zástupce vyjadřovali tak, že mají senát, který jim vše potvrdí, a který je znechucen jeho stížnostmi proti postupu soudu I. stupně. Vrchní soud, že také nepochopitelně jím namítaný nesprávný postup soudu I. stupně potvrzoval, což u něj vyvolává absolutní pochybnost i o jeho schopnosti zachovat spravedlivý proces.
Výše uvedené proto obviněný považuje za důležité důvody pro odnětí věci jak soudu I. stupně, tak i Vrchnímu soudu v Olomouci, a její přikázání krajskému soudu v obvodu Vrchního soudu v Praze, kde nejsou vazby mezi orgány činnými v trestním řízení, a nemělo by docházet k ovlivňování státním zástupcem.
S návrhem obviněného na odnětí a přikázání věci bylo předloženo usnesení soudu I. stupně ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 61 T 7/2013, kterým bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, kterou obviněný podal dne 16. 10. 2013 na předsedu senátu soudu I. stupně JUDr. R. Koudelu. Tato námitka byla obviněným odůvodněna zejména jeho údajným konfliktem s předsedou senátu koncem léta 2012, z čehož je dovozováno, že není nestranný a svědčí o tom i jeho rozhodovací činnost ve věci (rozhodnutí o nevydání věci, opožděné předkládání rozhodnutí o stížnostech odvolacímu soudu). Uvedeným usnesením bylo podle §30 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že předseda senátu JUDr. R. Koudela není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného. V odůvodnění je pak uvedeno, že předseda senátu nemá žádný vztah zakládající vyloučení podle §30 odst. 1 tr. ř., obviněnému nejsou v řízení upírána žádná práva a vzhledem k jeho výbušnější povaze je k němu přistupováno spíš shovívavě. K námitce týkající se údajného vzájemného konfliktu soud I. stupně uvedl, že předseda senátu se mimo jednací síň nesetkal se spoluobviněnými nebo přítelkyní obviněného, a údajné jejich setkání v obchodním domě Tesco v roce 2012 není možné, protože tam předseda senátu minimálně dva roky nebyl. Námitku podjatosti, ve spojitosti s podáním žaloby obviněného na ochranu osobnosti, hodnotí soud I. stupně jako zjevnou snahu obviněného o co největší oddálení rozhodnutí ve věci, zřejmě motivovanou dosažením stejného cíle jako v případě trestního řízení ve Slovenské republice, tedy propuštění z vazby z důvodu omezení délky vazby zákonnou úpravou a v této době by věc nemohla být reálně rozhodnuta.
K návrhu obviněného bylo přiloženo také písemné vyjádření předsedy senátu ke stížnosti obviněného ze dne 1. 11. 2013, kde je uvedeno, že obviněný uvádí vzájemný konflikt v letních měsících 2012, tedy zjevně bez bližšího časového určení, a nelze tak konstatovat, kde v tuto dobu předseda senátu byl. Jeho bydliště je ale 40 km od daného obchodu, nákup v sobotu nebo v neděli je tak zcela nelogický a v roce 2012 v tomto obchodě vůbec nebyl.
Návrh obviněného na odnětí a přikázání věci byl Nejvyššímu soudu doručen k rozhodnutí v den, kdy soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 26.11. 2013, sp. zn. 61 T 7/2013, jímž obviněného M. M. uznal vinným pokusem pokračujícího zvlášť závažného zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. a) c), odst. 3 písm. a) c) tr. zákoníku, pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem šíření poplašné zprávy podle §357 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokračujícím přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a k trestu propadnutí věcí v rozsudku konkrétně uvedených. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněných V. H., T. Ď., R. H. a J. S., jakož i o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Důležité důvody pro navrhovaný postup podle §25 tr. ř. obviněný v podstatě shledává jednak v údajném náhodném vzájemném konfliktu s předsedou senátu soudu I. stupně ještě v roce 2012, dále pak v jeho postupu při řízení hlavního líčení ve věci (neumožnění nahlédnutí do trestního spisu, nepřipuštění námitek v průběhu úkonu, způsob rozhodování o jeho námitkách podjatosti, vykázání z jednací síně, porušení práv zúčastněné osoby) a údajných manipulacích, resp. domluvách předsedy senátu mimo hlavní líčení. Ve vztahu k Vrchnímu soudu v Olomouci je to pak nesouhlas obviněného se způsobem rozhodování tohoto soudu o jeho stížnostech proti usnesením soudu I. stupně. Je tak zřejmé, že obviněný zakládá důležité důvody k odnětí věci příslušnému soudu, a její přikázání jinému soudu, v podstatě na své nespokojenosti s tím, jak oba dotčené soudy rozhodují o jeho různých podnětech, žádostech, návrzích, resp. o opravných prostředcích v průběhu řízení. Skutečnost, že soud nerozhodne v souladu s přáním obviněného, ale důvodem pro odnětí věci podle §25 tr. ř. není. Totéž platí i o namítaném nesprávném postupu předsedy senátu soudu I. stupně v hlavním líčení v rozporu s trestním řádem, který může být předmětem námitek v odvolání, a tedy přezkumu odvolacím soudem, ale ne důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
Z mnohastránkového protokolu o hlavním líčení, které probíhalo v době téměř půl roku od 11. 6. 2013 do 26. 11. 2013, vyplývá, že obviněný již od počátku, a v celém jeho dalším průběhu, opakovaně projevoval nesouhlas s opatřeními předsedy senátu při řízení hlavního líčení, přes poučení a upozornění pokyny předsedy senátu nerespektoval, nebo tak učinil až po opakovaném upozornění, a svůj nesouhlas (např. i s rozhodnutími soudu I. stupně o jeho žádostech o propuštění z vazby) dával najevo nejen slovně ale i vznášením námitek, včetně námitek podjatosti jak předsedy senátu, tak i přísedící nebo celého senátu. Tyto námitky byly předmětem rozhodování soudu I. stupně a na základě stížností obviněného také Vrchního soudu v Olomouci. Nesouhlas obviněného s rozhodnutími těchto soudů je pak jedním z důvodů návrhu na postup podle §25 tr. ř. Po dobu čtyř měsíců tak byly námitky obviněného o podjatosti předsedy senátu motivovány pouze jeho nesouhlasem s řízením hlavního líčení a s rozhodováním soudu I. stupně o jeho návrzích a žádostech. Výslovně to také uvedl v hlavním líčení dne 3. 9. 2013 (str. 4 protokolu), kdy k dotazu předsedy senátu, zda trvá na námitce jeho podjatosti uvedl, že po tom jak rozhoduje, např. v souvislosti s jeho družkou, tak pochopitelně.
Až 16. 10. 2013 pak obviněný přichází také s tvrzením o vzájemném konfliktu s předsedou senátu již někdy v létě 2012, kdy z toho dovozuje motivaci předsedy senátu k jeho zaujatému jednání v průběhu hlavního líčení. O námitce podjatosti předsedy senátu soudu I. stupně i z tohoto důvodu, bylo rozhodnuto výše podrobně citovaným usnesením soudu I. stupně ze dne 17. 10. 2013 tak, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této věci. V hlavním líčení konaném dne 29. 10. 2013 byly k obviněným M. M. tvrzenému konfliktu vyslechnuti spoluobvinění V. H. a T. Ď., kteří uvedli, že k němu došlo. Podle vyjádření V. H. tehdy nevěděli, že je soudce, ale vynadal jim do debilů či psychopatů, načež se jej M. M. měl zeptat, zda chce dostat facku, nebo něco podobného. V průběhu tohoto hlavního líčení pak obviněný M. M. vznesl vůči předsedovi senátu další námitku podjatosti poté, co byl předsedou senátu upozorněn, že nemůže mluvit bez vyzvání, což obviněný označil za šikanózní. Opět pak požádal o umožnění studia spisu, přičemž ostatní spoluobvinění i jejich obhájci uvedli, na rozdíl od obviněného M. M., že spis znají a nežádají o jeho studium. Následující den při pokračování v hlavním líčení pak obviněný vznesl opět námitku podjatosti předsedy senátu poté, co mu neumožnil, aby se opět vyjádřil ke čteným svědeckým výpovědím, ke kterým se již předtím vyjádřil přímo při jejich výslechu. V posledním hlavním líčení, kterého se obviněný M. M. osobně zúčastnil dne 11. 11. 2013, pak poté, co předseda senátu nevyhověl návrhům stran na provedení dalších důkazů, a dokazování prohlásil za skončené, slovně předsedu senátu napadl a i za použití vulgárních výrazů mu vyhrožoval (str. 29 a 31 protokolu z uvedeného dne).
Zákon důležité důvody v ustanovení §25 tr. ř. nijak nevymezuje a jejich existenci je nutno dovodit z konkrétních okolností daného případu. Rozumí se jimi především důvody, které opodstatňují závěr, že nestranné a zákonné projednání věci u příslušného soudu není zajištěno, nebo náležité zjištění skutkového stavu věci a všech zásad trestního řízení bude podstatně lépe zajištěno u jiného soudu. Obviněný sice z výše uvedených konkrétních důvodů namítá, že u příslušného soudu I. stupně a soudu odvolacího není předpoklad spravedlivého procesu, a náležitého zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, dovozuje to ale z postupu předsedy senátu soudu I. stupně při řízení hlavního líčení, a ze způsobu, jakým oba soudy rozhodly o jeho námitkách, resp. žádostech, s kterým nesouhlasí. Jak již bylo výše uvedeno, nesouhlas obviněného s rozhodnutími soudu ale není důležitým důvodem opodstatňujícím postup podle §25 tr. ř. Takovýto důvod neshledal Nejvyšší soud ani v postupu soudu I. stupně v průběhu hlavního líčení. Pokud jde o tvrzený konflikt v létě 2012 s předsedou senátu, také Nejvyšší soud jej považuje za nereálný a toto tvrzení za ryze účelové. A to nejen z důvodů uvedených v již výše citovaném usnesení soudu I. stupně, zabývajícím se námitkou obviněného o podjatosti předsedy senátu, která byla založena na tomto tvrzení. Ale také proto, že obviněný po dobu čtyř měsíců přicházel pravidelně a často do styku s předsedou senátu, nic v tomto směru nenamítal, ale až v době, kdy se po provedení podstatné části důkazů začalo blížit hlavní líčení ke svému závěru. Totéž v podstatě platí i o spoluobviněných V. H. a T. Ď., i když se tito hlavního líčení účastnili s různými přestávkami. Vyjádření spoluobviněného V. H. o slovech, která tehdy měl vůči nim údajně předseda senátu použít, navíc v situaci, kdy byl sám proti všem třem obviněným, pak plně odpovídají slovníku právě obviněného M. M. (viz záznamy odposlechů tlf. hovorů). Jako ničím nepodložené a účelové Nejvyšší soud odmítá také námitky obviněného o ovlivňování či navádění spoluobviněných k doznání, ať ze strany předsedy senátu nebo státního zástupce, nebo dokonce o předem domluveném způsobu rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto neshledal důležitý důvod k rozhodnutí o odnětí věci příslušnému krajskému, resp. vrchnímu soudu, a její přikázání jinému soudu téhož stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze. Proto návrhu na odnětí a přikázání věci nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. ledna 2014
Předseda senátu
JUDr. Michal Mikláš