ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.67.2013.1
sp. zn. 7 Td 67/2013-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného B. Č. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 90/2013, rozhodl k návrhu tohoto soudu v neveřejném zasedání konaném dne 12. února 2014 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci p ř í s l u š n ý Obvodní soud pro Prahu 4.
Odůvodnění:
Dne 24. 9. 2013 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněného B. Č. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona, kterého se měl podle obžaloby dopustit tím, že (stručně uvedeno):
jako jednatel daňového subjektu ABANCAY, s.r.o., IČ: 27455556, se sídlem v Praze 4, U Habrovky 2471/11, nepodal daňové přiznání k dani z přidané hodnoty,
ad 1) za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2006 v zákonné lhůtě ani dodatečně, a to ani na základě výzvy správce daně, čímž porušil povinnost danou zákonem o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb., ačkoli věděl o povinnosti podat daňové přiznání stejně jako o skutečnosti, že společnost má v předmětném zdaňovacím období daňovou povinnost a tedy i povinnost tuto daň přiznat a odvést, na základě toho se správce daně oprávněně domníval, že daňový subjekt vykázal daňovou povinnost 0,- Kč a tuto v souladu s ust. §44 zákona o správě daní a poplatků vyměřil, a tím došlo ke zkrácení daně o částku ve výši 236 262,- Kč, jež byla následně finančním orgánem během daňové kontroly na dani z přidané hodnoty doměřena;
ad 2) za zdaňovací období I. čtvrtletí roku 2007, kdy za stejných dalších okolností jak jsou uvedeny v bodě ad 1) došlo ke zkrácení daně o částku ve výši 28 916,- Kč, jenž byla následně finančním orgánem během daňové kontroly na dani z přidané hodnoty doměřena;
ad 3) za zdaňovací období II. čtvrtletí roku 2007, kdy za stejných dalších okolností jak jsou uvedeny v bodě ad 1) došlo ke zkrácení daně o částku ve výši 424 219,- Kč, jenž byla následně finančním orgánem během daňové kontroly na dani z přidané hodnoty doměřena;
ad 4) za zdaňovací období III. čtvrtletí roku 2007, kdy za stejných dalších okolností jak jsou uvedeny v bodě ad 1) došlo ke zkrácení daně o částku ve výši 210 213,- Kč, jenž byla následně finančním orgánem během daňové kontroly na dani z přidané hodnoty doměřena;
ad 5) za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2007, kdy za stejných dalších okolností jak jsou uvedeny v bodě ad 1) došlo ke zkrácení daně o částku ve výši 716 576,- Kč, jenž byla následně finančním orgánem během daňové kontroly na dani z přidané hodnoty doměřena;
čímž způsobil České republice, zastoupené Finančním úřadem v Olomouci, škodu ve výši 1 616 186,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen soud) rozhodl usnesením ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 37 T 90/2013, tak, že podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že není místně příslušný k projednání této věci. Uvedl, že k jednání (v tomto případě omisivnímu-nekonání, nepodání daňového přiznání) došlo v místě kde se obviněný zdržoval, což bylo jeho bydliště v B. , tedy v okrese Hodonín (pozn. správně okr. Uherské Hradiště), o čemž podle soudu svědčí i vyjádření obviněného, že daňové záležitosti měla na starosti svědkyně I. H. ze společnosti Euregnia, s.r.o., se sídlem v Uherském Hradišti. K jednání vztahujícímu se ke skutku tak podle soudu došlo v obvodu více soudů, a to Okresního soudu v Olomouci, kde vznikla škoda a Finanční úřad v Olomouci také vystupuje v řízení jako poškozený, Okresního soudu v Uherském Hradišti, kde je sídlo firmy kde obviněný předával podle své výpovědi účetní doklady, a Okresního soudu v Hodoníně, v jehož obvodu se ve svém bydlišti v B. obviněný zdržoval. Soud pak poukázal také na ekonomii trestního řízení, kdy všichni účastníci, ale i svědkyně působí na Moravě, a ze spisového materiálu není patrné, že by k nějakému přímému protiprávnímu jednání došlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, k němuž žádný z účastníků řízení nemá ani přímou vazbu.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř., ale nepřisvědčil argumentům uvedeným v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Ustanovení §18 odst. 1 a 2 tr. ř. uvádí více hledisek, podle nichž se místní příslušnost určuje. Tato hlediska jsou vzájemně v poměru subsidiarity, a to v pořadí, v jakém jsou obsažena v tomto ustanovení. Základní a prvotní je příslušnost určená podle místa spáchání činu, která má přednost před příslušností určenou podle ostatních hledisek.
Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, ale i místo kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. V této věci je zřejmé, že podstata jednání obviněného, uvedeného v bodech ad 1) až 5) obžaloby, má spočívat v nepodání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty u příslušného finančního úřadu, tj. finančního úřadu v jehož obvodu má daňový subjekt sídlo. Podle §4 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., zákon o správě daní a poplatků, který se vztahuje na tento případ, se totiž místní příslušnost správce daně u právnické osoby řídí místem jejího sídla v České republice. Sídlem daňového subjektu, jehož byl obviněný jednatelem, a za který byl povinen podávat v dané době daňová přiznání, se nachází v Praze 4 a příslušným finančním úřadem byl tedy Finanční úřad pro Prahu 4. Nepodal-li obviněný u tohoto příslušného finančního úřadu daňová přiznání tak, jak je uvedeno v obžalobě, v čemž je podstata žalovaného jednání, je místem (omisivního) jednání obviněného místo, kde se nachází sídlo příslušného finančního úřadu, u kterého měla být daňová přiznání podána, tedy městská část Praha 4, a nikoliv místo bydliště obviněného nebo sídlo účetní firmy. Tento právní názor vyslovil Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí týkajících se obdobných případů, naposledy např. v usnesení ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 7 Td 59/2013. Do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4 náleží mj. také území městské části Praha 4 a tento soud je tak místně příslušný k projednání věci.
Podle §22 tr. ř., je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu. Ta byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 4, čímž by byla založena místní příslušnost tohoto soudu k projednání věci nejen podle §18 odst. 1 tr. ř., ale v případě soudem uváděné místní příslušnost několika soudů, konkrétně Okresního soudu v Olomouci, kde podle soudu měla vzniknout škoda, pak i podle §22 tr. ř. Také škoda ale v daném případě vzniká v sídle příslušného finančního úřadu jako správce daně, kde daň měla být zaplacena a není rozhodné, že ve věci později činil úkony také Finanční úřad v Olomouci, k čemuž došlo výhradně z důvodu pozdější změny místní příslušnosti u dotčených finančních úřadů. Obviněný v tomto případě totiž podle obžaloby nesplnil zákonnou povinnost podat daňové přiznání za daná čtvrtletí v letech 2006 až 2007. Podle výpisu z obchodního rejstříku přitom měla obchodní společnost, jíž byl jednatelem, sídlo na adrese v Praze 4 od 11. 5. 2006 až do 4. 2. 2009, kdy došlo k přesunutí sídla do Olomouce. K nesplnění dané povinnosti i ke vzniku škody neodvedením daně z přidané hodnoty u tehdy příslušného Finančního úřadu pro Prahu 4, který také již v roce 2008 zahájil u tohoto daňového subjektu kontrolu, tak došlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, který je tak místně příslušným soudem podle §18 odst. 1 tr. ř. Následné podání trestního oznámení a uplatnění nároku na náhradu škody Finančním úřadem v Olomouci na tom nic nemění. Přitom soud téhož stupně v Hodoníně byl v odůvodnění usnesení uveden zřejmým omylem soudu, a jako místně příslušný soud v Uherském Hradišti podle místa bydliště obviněného, nebo sídla účetní firmy, v případě nepodání daňového přiznání (nebo i podání nepravdivého daňového přiznání), nepřichází v úvahu.
Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu podle §24 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Nejvyšší soud přitom neshledal důležité důvody pro případný postup podle §24 odst. 2 tr. ř., když z návrhu obžaloby vyplývá, že podstata dokazování bude spočívat v provádění listinných důkazů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš