ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.70.2014.1
sp. zn. 7 Td 70/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněné Ing. M. Č. , vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 162/2014, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2014 návrh na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v Šumperku neodnímá.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Šumperku podala dne 8. 7. 2014 (č. l. 431 tr. spisu) obžalobu na obviněnou Ing. M. Č. pro přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.
Okresní soud v Šumperku vydal v předmětné věci dne 14. 8. 2014, sp. zn. 2 T 162/2014, podle §314e odst. 1 tr. ř. trestní příkaz, (č. l. 443 tr. spisu), kterým obviněnou uznal vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a odsoudil ji k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 1 roku.
Trestní příkaz nenabyl právní moci, neboť obviněná proti němu podala odpor a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 17. 9. 2014.
Dne 15. 9. 2014 (č. l. 449 tr. spisu) byla Okresnímu soudu v Šumperku doručena žádost obviněné „o přeložení hlavního líčení s omluvou“. V ní žádá o přeložení projednávání věci a hlavního líčení do Prahy, neboť zde má celý život trvalé bydliště. Uvádí, že od června 2014 bylo proti ní zahájeno insolvenční řízení a vzhledem k velké vzdálenosti Okresního soudu v Šumperku, a k probíhajícímu insolvenčnímu řízení, je pro ni účast u hlavního líčení u tohoto okresního soudu z ekonomických důvodů zcela nemožná.
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 2 T 162/2014, (č. l. 460 tr. spisu), byla obviněná uznána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a byl jí podle tohoto ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání (č. l. 468 tr. spisu).
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, předložil dne 8. 12. 2014 Nejvyššímu soudu návrh obviněné na postup podle §25 tr. ř., neboť se domnívá, že postup Okresního soudu v Šumperku ohledně žádosti obviněné na č. l. 449 tr. spisu, o přeložení věci vedené tímto soudem k některému ze soudů v Praze nebo ve Středočeském kraji, nebyl správný, když okresní soud na její žádost reagoval pouze přípisem, že ekonomické důvody nejsou důvodem k postoupení její trestní věci jinému soudu. Ve věci v nařízeném hlavním líčení pak meritorně rozhodl v nepřítomnosti obviněné, když se k soudu nedostavila. Proto krajský soud předložil předmětný trestní spis Nejvyššímu soudu k přezkoumání a eventuálnímu rozhodnutí o žádosti obviněné na č. l. 449 tr. spisu ve smyslu §25 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání.
Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. O odnětí a přikázání rozhoduje soud, který je oběma soudům nejblíže společně nadřízen.
Postup podle §25 tr. ř. je přitom výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodnily průlom do výše citovaného ústavního principu. K odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu přitom může dojít ve kterémkoliv stadiu trestního řízení.
V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněné na odnětí a přikázání věci podstatné, že soudem I. stupně již byl vyhlášen výše citovaný odsuzující rozsudek ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 2 T 162/2014, který doposud nenabyl právní moci. Nastala tak procesní situace, kdy příslušný soud ve věci již meritorně rozhodl a řízení u tohoto soudu je skončeno, byť rozsudek zatím nenabyl právní moci. Za této procesní situace návrh obviněné na odnětí věci Okresnímu soudu v Šumperku, podaný dne 15. 9. 2014 v rámci řízení u soudu I. stupně, nelze meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již skončeno. Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000, 7 Td 31/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, byť nepravomocně skončeno, nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Nejvyšší soud nad rámec rozhodnutí, v souvislosti s tím, že okresní soud reagoval na žádost obviněné ze dne 15. 9. 2014 o „přeložení“ věci jinému soudu pouze přípisem, uvádí následující. Bez ohledu na okolnost, že obviněná neuvedla žádné důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř., nepřísluší posuzování těchto důvodů soudu, jemuž má být věc podle návrhu odňata, ale rozhodnout o takovémto návrhu může toliko společně nejblíže nadřízený soud. Proto takový návrh musí být předložen soudu příslušnému k rozhodnutí podle §25 tr. ř. To ale neznamená, že soud po obdržení návrhu účastníka řízení na delegaci již nemůže, až do rozhodnutí příslušného soudu o tomto návrhu, provést žádné úkony ve věci. Zvláště v případě, kdy je návrh soudu doručen krátce před termínem konání již nařízeného hlavního líčení, jehož zmaření by znamenalo zbytečně vynaložené pracovní úsilí k jeho přípravě, plýtvání časem často řady osob vyrozumívaných o jeho konání, a také finančními prostředky, které je nutno v souvislosti s konáním hlavního líčení vynaložit. V tomto konkrétním případě byl návrh obviněné doručen soudu I. stupně pouhé dva dny před nařízeným termínem hlavního líčení, ač se o jeho konání dověděla téměř dva týdny před tímto termínem. V takovém případě je na zvážení soudu, zda za splnění zákonných podmínek bude hlavní líčení konat, provede v něm plánované úkony (výslechy svědků apod.) a až poté návrh na delegaci předloží příslušnému soudu k rozhodnutí. Tím se ale vystavuje nebezpečí, že v případě vyhovění návrhu na delegaci budou tyto úkony v dalším řízení nepoužitelné. Tímto postupem se ale v opačném případě může soud bránit účelovému podávání návrhu na delegaci za účelem maření projednání věci soudem. Není tedy vyloučeno, aby soud před předložením návrhu na delegaci k rozhodnutí příslušnému soudu, nejdříve konal již nařízené hlavní líčení, nemůže ale ve věci meritorně rozhodnout, protože to pak má výše uvedené důsledky bránící projednání návrhu na delegaci. Podání návrhu na delegaci obviněným pak neznamená, že se až do rozhodnutí o tomto návrhu příslušným soudem nemusí dostavit na předvolání k soudu, resp. je automaticky z úkonu omluven. Důvodnost omluvy a možnost konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného si soud konající řízení posuzuje sám.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš