ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.8.2014.1
sp. zn. 7 Td 8/2014-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 19. února 2014 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného K. K. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 94/2013, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 3.
Odůvodnění:
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, podal dne 31. 10. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 3 obžalobu na obviněného K. K., pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle §241 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012.
Trestné činnosti se obviněný dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) „jako odpovědný zástupce společnosti MEM export, s. r. o., IČ: 475 41 865, se sídlem Vlkova 24/631, 130 00 Praha 3 – Žižkov, v pozici statutárního orgánu – jednatele společnosti:
1) neplnil svou zákonnou povinnost a v rozporu ustanovením §38h zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, neodvedl úhrn sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za své zaměstnance za zdaňovací období od 01.08.2010 do 31.12.2011 přesto, že příslušné zálohy na tuto daň byly zaměstnancům sráženy z jejich hrubé mzdy, kdy tímto jeho úmyslným jednáním vznikla České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Prahu 3, pohledávka za uvedené období v celkové výši 560.609,-Kč;
2) neplnil svou zákonnou povinnost a v rozporu s ustanovením §8 zák. č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, neodvedl předepsané pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku za své zaměstnance za období od 01.04.2010 do 29.02.2012 přesto, že povinné částky byly sráženy z jejich hrubé mzdy, kdy tímto jeho úmyslným jednáním vznikla Pražské správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 8, pohledávka za uvedené období v celkové výši 800.310,-Kč;
3) neplnil svou zákonnou povinnost a v rozporu s ustanovením §5 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, neodvedl předepsané pojistné na zdravotní pojištění za své zaměstnance za rozhodné období přesto, že povinné částky byly sráženy z jejich hrubé mzdy, kdy tímto jeho úmyslným jednáním vznikla:
- Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky za období od 01.04.2010 do 31.01.2012 pohledávka v celkové výši 216.774,-Kč;
- Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, za období od 01.04.2010 do 31.01.2011 pohledávka v celkové výši 28.658,-Kč;
- Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, za období od 01.04.2010 do 31.12.2011 pohledávka v celkové výši 49.374,-Kč;
- České průmyslové zdravotní pojišťovně, za období od 01.04.2010 do 31.12.2011 pohledávka v celkové výši 27.024,-Kč;
- Zdravotní pojišťovně METAL-ALIANCE, za období od 01.04.2010 do 31.12.2011 pohledávka v celkové výši 34.605,-Kč;
a tímto svým jednáním způsobil výše uvedeným poškozeným subjektům celkovou škodu v částce 1.717.354,-Kč.“
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 14 T 94/2013, byla podle §222 odst. 1 tr. ř. věc obviněného K. K. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti s tím, že Obvodní soud pro Prahu 3 není místně příslušný k jejímu projednání a rozhodnutí. Obvodní soud uvedl, že obviněný podáním ze dne 14. 11. 2013 namítl místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 3. Argumentoval tím, že jednání, které je mu kladeno za vinu se v daném období nemohl dopustit v Praze 3, neboť tehdejší sídlo společnosti MEM export, s. r. o., Praha 3, Vlkova 24/631, fakticky zaniklo již v roce 2009, kdy došlo údajně ke změně vlastníka nemovitosti a odvolání souhlasu s umístěním sídla firmy. Veškerá činnost společnosti se přenesla do Motorestu Melikana, jenž se nachází na 84,5 km dálnice D1 v okrese Pelhřimov. Obvodní soud je tedy přesvědčen, že ke spáchání přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle §241 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, který je obviněnému kladen za vinu, došlo v posuzovaném případě v obvodu Okresního soudu v Pelhřimově.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že nelze přisvědčit důvodům uvedeným v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3.
Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je přitom považováno jak místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku daného trestného činu, tak i místo kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu.
Trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle §241 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku je spáchán úmyslným nesplněním zákonné povinnosti spočívající v neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby. Objektivní stránka žalovaného trestného činu byla naplněna jednáním obviněného, který jako jednatel společnosti - zaměstnavatel ve větším rozsahu nesplnil svou zákonnou povinnost odvést za zaměstnance daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění a získal tak pro jiného velký prospěch. V případě skutku popsaného pod bodem 1) se jedná o neodvedení úhrnu sražených záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zaměstnance. K naplnění objektivní stránky tohoto přečinu došlo v sídle příslušného finančního úřadu.
Podle §13 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (obdobně §4 odst. 1 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, účinný do 31. 12. 2010), se místní příslušnost správce daně řídí u právnické osoby jejím sídlem; pro účely správy daní se sídlem právnické osoby rozumí adresa, pod kterou je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, nebo adresa, kde právnická osoba skutečně sídlí, pokud se tato osoba do těchto rejstříků nezapisuje. Daňový řád tak v případě určení místní příslušnosti správce daně upouští od svého obecného důrazu na skutečný stav (kterému by odpovídalo odvození místní příslušnosti od místa skutečného vedení), a naopak se de facto odvolává na princip ochrany dobré víry v zápis do veřejných rejstříků. Sídlo obchodní společnosti zapsané do obchodního rejstříku je proto rozhodné pro určení místní příslušnosti.
Z výpisu z obchodního rejstříku založeného na č. l. 447 tr. spisu je nepochybné, že společnost MEM export, s. r. o., IČO 47541865, měla v rozhodném období (v období spáchání trestného činu od 1. 8. 2010 – 31. 12. 2011) sídlo na adrese Praha 3, Vlkova 24/631. Tato adresa sídla společnosti byla vymazána až ke dni 3. 10. 2012. Místní příslušnost tak může být vyvozována podle sídla příslušného finančního úřadu (Finančního úřadu pro Prahu 3), a to příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 3 ke konání řízení, kde byla také podána obžaloba. Tím byla založena podle §22 tr. ř. příslušnost tohoto soudu i pro případ, že by ohledně dalšího jednání obviněného, ve vztahu k jednotlivým zdravotním pojišťovnám, přicházela v úvahu i místní příslušnost jiného soudu (viz též §20 odst. 1 tr. ř.). Námitka, že společnost byla skutečně vedena z jiného místa, je tak s ohledem na výše uvedené bez významu.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš