ECLI:CZ:NS:2014:7.TD.9.2014.1
sp. zn. 7 Td 9/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných J. B. a O. T. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 156/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. února 2014 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5 neodnímá.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 podala dne 2. 12. 2013 u Obvodního soudu pro Prahu 5 obžalobu na obviněné J. B. a O. T. pro zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1. odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Uvedeného zločinu se obvinění podle obžaloby měli dopustit tím, že (zkráceně uvedeno) v přesně nezjištěné době, nejméně od července 2010 do června roku 2012, v tehdejším bydlišti rodiny na adrese Praha 5, ul. Z., obviněná J. B. jako osoba, jíž byl nezletilý J. J. svěřen rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. P 247/2006 ze dne 15. 4. 2009 do výchovy, a následně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 50 P 87/2010 ze dne 9. 8. 2010 do pěstounské péče, a obviněný O. T., který žil ve společné domácnosti s nezletilým a podílel se na jeho výchově, nepřiměřeně fyzicky a psychicky trestali nezletilého J. J., když v přesně nezjištěném počtu případů, zpravidla každý den, ho trestali údery otevřenou dlaní do vlasové části hlavy nebo na tvář, v přesně nezjištěném počtu případů opakovaně bili nezletilého přes zadek vařečkou, páskem i jiným předmětem, a to z důvodu, že se dle jejich názoru choval hlasitě nebo si něco nepamatoval, vyrušoval, byl nesoustředěný, odmítal komunikovat nebo se dopouštěl chyb v logopedických cvičeních, nutili nezletilého denně po nepřiměřeně dlouhou dobu, a to v sobotu po dobu až 5 hodin a všední dny po dobu delší než 5 hodin, opakovat logopedická cvičení v sedě na jednom místě na polštáři na zemi s rukama pod sebou, v nezjištěném počtu případů musel nezletilý sedět po dobu pěti až šesti hodin u stolu a psát číslice a písmena a mohl si udělat pouze krátkou přestávku na jídlo, v blíže nezjištěném počtu případů obviněná nezletilého trestala za to, že nemohl večer usnout, a to tak, že při první kontrole mu pohrozila výpraskem a následně byl již potrestán fackami nebo údery přes zadek, v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu 2011 obviněný O. T. zbil nezletilého nejméně deseti ranami vedenými velkou intenzitou koženým páskem přes záda, kdy v důsledku tohoto výprasku nezletilý utrpěl na zádech pohmoždění měkkých tkání, kožní oděrky a krevní podlitiny, omezovali nezletilého v přístupu k hračkám a nezletilý si tak mohl hrát pouze v době návštěvy někoho v rodině nebo když očekávali, že přijde do rodiny sociální pracovnice, obviněná nezletilému odmítala dát jídlo odpoledne, odmítala mu jídlo přidat pokud o to požádal, v nezjištěném počtu případů dostal jídlo a pití pouze v době večeře, vulgárně nezletilému nadávali a vyhrožovali, že ho zabijí nebo vyhodí z okna.
Obvodním soudem pro Prahu 5 byl Nejvyššímu soudu předložen trestní spis tohoto soudu, vedený pod sp. zn. 2 T 156/2013, k rozhodnutí o návrhu na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Obvodní soud uvedl, že je věcně i místně příslušný k projednání věci, avšak obhájce obviněné s poukazem na zdravotní stav a finanční možnosti obviněné navrhl, aby byla věc přikázána Okresnímu soudu v Prostějově. J. B. za tímto účelem doložila aktuální doklady, a to především oznámení o přiznání nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením ze dne 17. 12. 2013, a záznam Úřadu práce ČR, z nichž vyplývá, že je držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP/P (osoba závislá na pomoci jiné osoby ve III. stupni – těžká závislost) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kdy jsou výrazně ovlivněny její pohybové schopnosti. Současně doložila také potvrzení o výši pobíraného důchodu. Obvodní soud tak dospěl k závěru, že jsou zde dány důležité důvody podle §25 tr. ř. k přikázání věci Okresnímu soudu v Prostějově. Dále uvedl, že do obvodu tohoto soudu se přestěhovali oba obvinění a je zde také umístěn poškozený do dětského domova, když jako opatrovník mu byl ustanoven Magistrát města Prostějov (č. l. 12, 287, 291 tr. spisu). Delegace přispěje podle obvodního soudu k možnosti obviněné účastnit se hlavního líčení bez většího cestování, které pro ni představuje neúměrnou zátěž a mohlo by zhoršit její neuspokojivý zdravotní stav. Současně soud uvádí, že omezení není takové, že by se nemohla účastnit úkonů, pokud budou prováděny v obvodu jejího současného bydliště, neboť není zcela nepohyblivá, toliko v pohybu značně omezená. Finanční poměry pak nedovolují obviněné zajistit si komfortnější cestu do Prahy. Poškozený nevypovídal v době, kdy byl pod vlivem obviněné, a podle soudu nelze vyloučit možnost, že ho bude potřeba slyšet i v řízení před soudem. Delegaci věci Okresnímu soudu v Prostějově tak obvodní soud shledává jako vhodnou.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci Nejvyšší soud takové důvody neshledal.
Z obsahu návrhu, dodatečně J. B. předložených dokladů, jakož i z obsahu trestního spisu vyplývá, že obvinění J. B. a O. T. v současné době žijí na adrese trvalého bydliště K., Prostějov. K osobě obviněné bylo zjištěno, že je od 30. 9. 2013, s platností do 31. 12. 2014, držitelkou průkazu osoby se zdravotním postižením ZTP/P z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro degenerativní onemocnění plotének, přičemž toto onemocnění výrazně ovlivňuje její pohybové schopnosti. Obviněné je přiznán invalidní důchod ve výši 6.390,- Kč měsíčně. Poškozený nezletilý je v současné době umístěn v Dětském domově P., okr. Prostějov. Nezletilý J. J. byl ve věci vyslechnut, avšak z protokolu o výslechu svědka – osoby mladší 15 let (č. l. 171 a násl. tr. spisu) vyplývá, že po řádném poučení nezletilý odmítl k věci cokoli říci. Z protokolu o výslechu obviněné J. B. (č. l. 148 a násl. tr. spisu), jakož i z protokolu o výslechu obviněného O. T. (č. l. 160 a násl tr. spisu) je zřejmé, že tito shodně odmítli ve věci vypovídat s tím, že se žádného trestného činu nedopustili. Proto je nepochybné, že pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, budou kromě listinných důkazů (znaleckých posudků) stěžejní výpovědi svědků navrhovaných státním zástupcem v obžalobě. Z obsahu trestního spisu přitom vyplynulo, že 8 z 10 navrhovaných svědků má bydliště v Praze (většinou přímo v Praze 5) nebo v blízkosti Prahy.
Nejvyšší soud proto s ohledem na všechny rozhodné okolnosti případu dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že se obvinění aktuálně zdržují mimo obvod soudu příslušného k projednání jejich trestní věci (mimo místo, kde se trestného jednání dopustili), a zdravotní stav pouze jedné z obviněných, tedy obviněné J. B., jí ztěžuje cestování k soudu, není důležitým důvodem podle §25 tr. ř. Obviněná má sice z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu výrazně ovlivněny pohybové schopnosti, není však nepohyblivá, když ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaného k osobě obviněné na str. 32 (č. l. 60 tr. spisu) vyplývá, že chodí s francouzskou holí. Cesta automobilem z Prostějova do sídla příslušného soudu v Praze 5 po dálnici D1, přitom trvá pouze cca 2,5 hodiny. Jízda vlakem (rychlíkem) trvá cca 3 hodiny a 20 minut a pro držitele průkazu ZTP/P se slevou (75%) je obousměrné jízdné pouze ve výši cca 215,-Kč. Jak bylo uvedeno výše, oba obvinění trestnou činnost popírají a nevypovídal ani dnes již téměř devítiletý poškozený. Proto k náležitému zjištění skutkového stavu věci bude potřeba vyslechnout v hlavním líčení řadu svědků s bydlištěm v Praze nebo poblíž Prahy, jak jsou také navrženi ke slyšení v obžalobě. Tito by v případě vyhovění návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 museli vykonat uvedenou cestu k hlavnímu líčení k navrhovanému soudu v Prostějově, a to pouze z důvodů na straně obviněné, jejíž jednání kladené jí za vinu je také příčinou konání řízení. Potíže jediné obviněné s konáním hlavního líčení u příslušného soudu v Praze, byť závažnější povahy, by se tak přenesly na řadu svědků, což by také mohlo výrazně komplikovat průběh řízení před soudem a řádné objasnění věci. Nejvyššímu soudu se tedy jeví nejen z hlediska podmínek řádného objasnění věci, rychlosti ale i ekonomičnosti řízení, vzhledem k případné nutnosti cestování řady svědků, jejichž náklady hradí navíc stát, vhodné ponechat trestní věc příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 5. A to i za cenu zvýšených nákladů a případného nepohodlí spojeného s cestou k soudu, což se ale týká pouze obviněné, když spoluobviněnému O. T. v dostavení se k soudu žádné zdravotní problémy nebrání a naopak může J. B. poskytnout na cestě pomoc jako doprovod.
Nejvyšší soud tedy shledal, že Obvodním soudem pro Prahu 5 v návrhu uvedené důvody, v souvislosti s ostatními v tomto směru významnými okolnostmi, nelze považovat za důležité ve smyslu ustanovení §25 tr. ř.
Za tohoto stavu nelze považovat návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. za důvodný, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš