ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.108.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 108/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. února 2014 v Brně dovolání obviněného M. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 8 To 231/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 77/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 30 T 77/2012, byl obviněný M. Š. (dále jen: „obviněný“) pod bodem 1) uznán vinným tím, že dne 8. 12. 2010 v N. , okr. Brno-venkov převzal doporučenou výzvu od Městského soudu v Brně k nástupu nepodmíněného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 10 T 33/2010, a rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 7 To 550/2010, v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to s nástupem trestu nejpozději do 22. 12. 2010, přičemž do výkonu tohoto trestu nenastoupil ve stanovené době a jeho výkonu se vyhýbal až do 6. 2. 2012, kdy byl do jeho výkonu dodán Policií České republiky, pod bodem 2) byl uznán vinným tím, že dne 6. 2. 2012 v době od 09:07 do 09:30 hodin v úmyslu vyhnout se zadržení a dodání do výkonu trestu odnětí svobody, bez souhlasu majitele vozidla J. S. , před budovou restaurace na ulici H. v obci N. , okr. B. , nasedl do osobního automobilu zn. Mazda Premacy, a s tímto vozidlem ujížděl před služebním vozidlem hlídky Obvodního oddělení Policie České republiky Ivančice, při jízdě nerespektoval znamení k zastavení vozidla a před hlídkou složenou z pprap. Libora Fialy a nstržm. Jakuba Gádócziho ujížděl z obce N. do obce S. a P. a poté zpět na obec N. , kde na silnici II. třídy č. ..... v prostoru kilometru 25,0 v katastru obce H. , okres B. , úmyslně zezadu najel jím řízeným vozidlem do dalšího služebního vozidla Policie České republiky, zn. Škoda Octavia, ve kterém seděli příslušníci Policie České republiky nstržm. Tomáš Papež a pprap. Miloš Husák, poté se při souběžné jízdě z pravé strany snažil toto vozidlo vytlačit ze silnice a dále ve snaze vyhnout se zadržení v obci N. na křižovatce ulic H. a K. při odbočení vpravo úmyslně vjel do jízdní dráhy automobilu zn. Škoda Octavia, čímž způsobil střet vozidla zn. Mazda a vozidla Police České republiky zn. Škoda Octavia, přičemž tímto jednáním způsobil Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, škodu poškozením vozidla ve výši 39.964,- Kč.
Soud kvalifikoval tyto skutky jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, zločin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 11. 2012, č.j. 1 T 87/2012-80, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 42 To 1/2013, který nabyl právní moci dne 6. 2. 2013, obviněného odsoudil podle §325 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 54 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 5. 11. 2012, č.j. 1 T 87/2012-80, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočka v Jihlavě ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 42 To 1/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, IČ: 75151499, s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Brně zamítl usnesením ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 8 To 231/2013, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání, které se opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. V dovolání namítl, že nesouhlasí s konstrukcí skutkového děje, k němuž dospěly soudy obou stupňů, neboť ta je podle názoru obviněného ve zřejmém rozporu s provedeným dokazováním a zjištěný skutkový stav nemůže vést k závěru, že spáchal trestný čin. Obviněný namítá, že jsou v rozporu výpovědi zasahujících policistů s jejich výpověďmi učiněnými v hlavním líčení. Podle obviněného nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný připustil, že došlo ke střetu vozidla, které řídil, s vozidlem Policie České republiky, avšak tento střet nebyl z jeho strany úmyslný. Při správném posouzení skutku bylo proto možno jeho jednání kvalifikovat jako jednání, jehož se dopustil z nedbalosti, nikoliv však v úmyslu. Obviněný považuje střet vozidel za následek úmyslného jednání ze strany policisty, který řídil služební vozidlo, a to s cílem zamezit úniku obviněného. Obviněný dále namítl, že nikoho neohrožoval na životě a zdraví, ani nepoužíval násilí s cílem působit na výkon pravomoci úřední osoby. Nebyly proto naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný. Trest proto nebyl uložen v souladu se zákonem a tím je podle jeho názoru naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný neodůvodnil.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2013, č.j. 8 To 231/2013-217, zrušil i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. 5. 2013, č.j. 30 T 77/2012-194, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu (není uvedeno kterému), aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vzhledem k povaze jeho námitek věcně nevyjádřil a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Dovolací soud musí vycházet při rozhodování o dovolání ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem a nemůže přihlížet k námitkám, které zpochybňují zjištěný skutkový stav. Současně je vázán vymezením dovolacích důvodů uplatněných dovolatelem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Pokud jde o námitky obviněného, které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jedná se o námitky, jimiž obviněný zpochybňuje zjištěný skutkový stav věci a tyto námitky svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod.
Nepřiměřenost trestu není důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněný žádným způsobem neodůvodnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a proto dovolací soud v tomto směru neměl co přezkoumávat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného ve svém celku je zjevně neopodstatněné a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. V odůvodnění usnesení podle §265i odst. 2 tr. ř. jen stručně uvedl důvod odmítnutí dovolání poukazem na okolnosti vztahující se k zákonným důvodům dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek