ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1083.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1083/2014-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 9. října 2014 v Brně dovolání obviněného T. V. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 6 To 38/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 81/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 6 T 81/2013, uznal obviněného T. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným pod bodem I) a II) rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem III) rozsudku přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil za jednání pod body I. a II. rozsudku ke společnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §209 odst. 3 tr. zákoníku jej za jednání pod bodem III) rozsudku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. S. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 6 To 38/2014, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, neboť bylo podáno opožděně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. et. Mgr. Simony Pavlicové včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. Namítl, že odvolání nebylo podáno opožděně jeho vinou. Podle domluvy mezi ním a jeho tehdejším obhájcem JUDr. Jozefem Bohdanem měl tento obhájce podat odvolání řádně a včas. Poté, co zjistil, že obhájce nepodal odvolání, okamžitě podal odvolání sám a zároveň informoval soud prvního stupně mimo jiné o nečinnosti svého tehdejšího obhájce. Má za to, že soud prvního stupně měl jeho podání nazvané „Odvolání a stížnost na nečinnost obhájce JUDr. Jozefa Bohdana“ posoudit jako žádost o navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř. spojenou s odvoláním. Až do obdržení rozhodnutí odvolacího soudu se domníval, že tak soud prvního stupně učinil. Dále měl za to, že soud prvního stupně výzvami k doplnění odvolání vzal výše uvedený omluvitelný důvod v potaz a teprve pokud jeho obhájce nedostojí výzvě k doplnění odvolání, bude toto odvolání odmítnuto pro opožděnost. Dále uvedl, že pokud takto nepostupoval soud prvního stupně, měl takto postupovat odvolací soud a jeho podání vyhodnotit jako žádost o navrácení lhůty spojené s odvoláním ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. Dále namítl, že soud prvního stupně se nezabýval skutkovými zjištěními učiněnými v jeho trestní věci a nevyslechl řádně všechny svědky, kteří se dostavili k hlavnímu líčení. Obviněný k jednotlivým skutkům navrhl vlastní verzi průběhu skutkového děje a snažil se ji obhájit a prosadit. Poukázal na to, že provedeným dokazováním nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že se dopustil trestné činnosti. U skutků pod body I), II) a III) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu byly dány podmínky souhrnnosti a soud prvního stupně mu měl uložit společný souhrnný trest, nikoli dva zvlášť uložené tresty, a to souhrnný a samostatný trest. Obviněný dále poukázal na to, že výrok o trestu rozsudku soudu prvního stupně je neúplný, neboť měl obsahovat i výrok o tom, že se upouští od trestu zákazu činnosti. Uvedl, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu jsou vágní, neurčitá a v rozporu se základními zásadami trestního řízení včetně zásady in dubio pro reo. Obviněný dále poukázal na to, že oba jemu uložené tresty odnětí svobody jsou nepřiměřeně přísné. Namítl, že soudy obou stupňů vycházely při svém rozhodování z neúplného skutkového stavu věci, nesouhlasí s výrokem o vině i o trestu rozsudku soudu prvního stupně a nesouhlasí se zamítnutím jeho odvolání v celém rozsahu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 6 To 38/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, případně podle §265 l odst. 2 tr. ř. přikázal věc k doplnění chybějícího nebo neúplného výroku.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný skutečně podal odvolání po uplynutí příslušné lhůty. Jeho námitky týkající se dohody s obhájcem, resp. týkající se jejího splnění, potom podle jeho názoru nelze v dovolacím řízení zohlednit. Soudy totiž nejsou oprávněny s jistými výjimkami vstupovat do vztahu obviněných a jejich obhájců a hodnotit způsob výkonu obhajoby. Dále uvedl, že odvolací soud případně mohl podání obviněného vyhodnotit jako žádost o navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř., avšak nemohl o navrácení lhůty rozhodnout, neboť na straně obviněného ani jeho obhájce nebyla dána žádná důležitá překážka. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dále uvedl, že obviněný je oprávněn napadnout dovoláním rozhodnutí soudu druhého stupně jen ve vztahu k výrokům, které vzešly z přezkumu napadeného rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. V této trestní věci odvolací soud shledal důvodně odvolání obviněného jako opožděně podané, a proto je zamítl z formálních důvodů, aniž by se jakkoli býval věcnou správností napadeného rozsudku soudu prvního stupně. V návaznosti na to nemůže v takovém rozsahu provádět přezkum z podnětu dovolání ani Nejvyšší soud.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný uplatnil tento důvod dovolání v jeho první alternativě, neboť právně relevantně namítl, že odvolání nebylo podáno opožděně jeho vinou a že odvolací soud měl jeho podání ze dne 23. 10. 2013 jím označené jako „Odvolání a stížnost na nečinnost obhájce JUDr. Jozefa Bohdana“ posoudit jako žádost o navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř. a kladně o ní rozhodnout.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku.
Podle §61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 6 T 81/2013, že rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 6 T 81/2013 (na č. l. 115 spisu), byl doručen obviněnému T. V. dne 9. 7. 2013, jeho obhájci JUDr. Jozefu Bohdanovi dne 26. 8. 2013 a státnímu zástupci dne 8. 7. 2013 (srov. doručenky na č. l. 123 spisu). Obviněný T. V. podal odvolání proti tomuto rozsudku dne 23. 10. 2013 (razítko na obálce na č. l. 148 spisu). Podání obviněného ze dne 23. 10. 2013 sice nebylo označeno jako odvolání, ani z jeho obsahu nebylo zřejmé, zda se jedná o odvolání, soud prvního stupně následně vyzval obviněného k upřesnění obsahu tohoto podání a na základě přípisů obviněného ze dne 12. 11. 2013 a 22. 11. 2013 podání obviněného ze dne 23. 10. 2013 posoudil jako odvolání. Z výše uvedeného je zřejmé, že lhůta k podání odvolání obviněnému uplynula dne 3. 9. 2013, a podal-li obviněný T. V. odvolání až dne 23. 10. 2013, učinil tak 50 dnů po uplynutí lhůty k podání odvolání ve smyslu §248 odst. 1 tr. ř.
Obviněný v této souvislosti namítl, že odvolací soud měl jeho podání ze dne 23. 10. 2013 jím označené jako „Odvolání a stížnost na nečinnost obhájce JUDr. Jozefa Bohdana“ posoudit zároveň i jako žádost o navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. ř. spojenou s odvoláním. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že obviněný T. V. podání ze dne 23. 10. 2013 (na č. l. 148 spisu) neoznačil jako odvolání ani jako žádost o navrácení lhůty k podání odvolání ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř., ani v odůvodnění tohoto podání neuvedl, že podává odvolání a že podle §61 odst. 1 tr. ř. žádá o navrácení lhůty k podání odvolání. Obviněný toto podání označil jako „Vážené okresní státní zastupitelství“ a uvedl v něm, že není spokojen s výkonem obhajoby svého obhájce JUDr. Jozefa Bohdana, neboť tento obhájce za něj nepodal odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 6 T 81/2013, ačkoliv tak měl učinit na základě jeho předchozího pokynu, a že zdvořile prosí Okresní státní zastupitelství ve Frýdku-Místku o umožnění odvolání v jeho trestní věci. Obviněný tedy navíc, pokud zamýšlel podat odvolání, adresoval nesprávně toto podání Okresnímu státnímu zastupitelství ve Frýdku-Místku, nikoli soudu, který v jeho trestní věci rozhodoval v prvním stupni, tedy Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Okresní státní zastupitelství ve Frýdku – Místku následně toto podání postoupilo Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, který obviněného vyzval k upřesnění obsahu a doplnění tohoto podání. Obviněný však ani následně v podáních ze dne 12. 11. 2013 (č. l. 149 spisu) a ze dne 22. 11. 2013 (č. l. 158 spisu) neuvedl, že žádá o navrácení lhůty k podání odvolání ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. V případě podání ze dne 12. 11. 2013 (č. l. 149 spisu) zopakoval svoji stížnost na nečinnost obhájce JUDr. Jozefa Bohdana a v závěru podání uvedl, že žádá Okresní soud ve Frýdku-Místku o předložení trestního spisu Okresního soudu sp. zn. 6 T 81/2013 ke Krajskému soudu v Ostravě jako odvolání a v případě podání ze dne 22. 11. 2013 (č. l. 158 spisu) již výslovně uvedl, že podává odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 6 T 81/2013, a odůvodnil jej tak, že je patrné, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány tomuto rozsudku nebo řízení, které rozsudku přecházelo. Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud správně shledal, že obviněný podal pouze odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 6 T 81/2013, nikoliv i žádost o navrácení lhůty k podání odvolání ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. spojenou s odvoláním proti výše uvedenému rozsudku.
Nejvyšší soud v této souvislosti dále poukazuje na to, že i v případě, že by odvolací soud posoudil podání obviněného ze dne 23. 10. 2013, 12. 11. 2013 a 22. 11. 2013 podle jejich obsahu jako žádost o navrácení lhůty k podání odvolání ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. spojenou s odvoláním, ačkoliv je takto obviněný neoznačil a ani z jejich obsahu taková žádost o navrácení lhůty ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. výslovně nevyplývá, odvolací soud by nemohl takové žádosti kladně vyhovět, neboť aplikace ustanovení §61 odst. 1 tr. ř. je vázána na existenci důležitého důvodu ve formě překážky bránící včasnému podání odvolání. Soudní praxe za tyto "důležité důvody" považuje určité objektivní skutečnosti, které obžalovanému či jeho obhájci zabránily podat včas opravný prostředek. Jde například o onemocnění v posledních dnech lhůty, náhlé úmrtí, o určitou vážnou událost v rodině obžalovaného nebo obhájce v posledních dnech lhůty, živelnou událost, která zabránila obžalovanému či obhájci podat opravný prostředek (srov. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 3 To 278/2003). Za takový důležitý důvod však rozhodně nelze považovat dohodu mezi obviněným a jeho obhájcem týkající se podání odvolání, případně její nesprávnou realizaci. Soudy obou stupňů s určitými výjimkami nejsou oprávněny vstupovat do vztahu obviněných a jejich obhájců a hodnotit způsob výkonu obhajoby (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2005, sp. zn. 3 Tdo 567/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 3 Tdo 839/2009). Na straně obviněného T. V. tedy nebyla dána žádná důležitá překážka ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. a jeho odvolání mohlo být bez jakýchkoli obtíží podáno v osmidenní zákonné lhůtě. Navrácení lhůty k podání odvolání ve smyslu §61 odst. 1 tr. ř. by v tomto případě nepřicházelo v úvahu. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že výše uvedená námitka obviněného je zjevně neopodstatněná.
K důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
Nejvyšší soud dále uvádí, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, popř. změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 6 To 38/2014, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, neboť bylo podáno opožděně. Odvolací soud tedy v této trestní věci věcně nepřezkoumával rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 6 T 81/2013. Obviněný se tak tím, že podal odvolání až po uplynutí zákonné lhůty, zbavil možnosti věcného přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, a v důsledku toho i přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku s výjimkou námitek uplatněných v rámci důvodu dovolání v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, se kterými se Nejvyšší soud vypořádal v předchozí části svého rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003).
Nejvyšší soud proto shledal, že dovolání obviněného v části námitek uplatněných v rámci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. je nepřípustné a nemohl se jimi věcně zabývat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. října 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek