ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1093.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1093/2014-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. října 2014 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce , které podal v neprospěch obviněného L. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 2 To 8/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 3/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Na obviněného L. H. byla dne 21. 3. 2012 podána Krajským státním zastupitelstvím v Hradci Králové u Krajského soudu v Hradci Králové obžaloba pro skutky kvalifikované pod bodem 1) obžaloby jako zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 2) obžaloby jako zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákoníku.
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl rozsudkem ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. 1 T 3/2012, tak, že uznal obviněného L. H. (dále zpravidla jen „obviněný“) zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsoudil jej za tento zločin a za sbíhající se zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2012, č. j. 1 T 3/2012-546, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 2 To 53/2012, podle §186 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §85 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání pěti roků. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. b), f) tr. zákoníku obviněnému uložil omezení a povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život a zvláště, aby se v průběhu zkušební doby podrobil vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy a zdržel se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 5. 2012, č. j. 1 T 3/2012-546, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 2 To 53/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené N. N., zastoupené rodiči J. N., a J. N., oba bytem S. V., Ch. n. C., škodu ve výši 22.404,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou N. N., zastoupenou rodiči J. N., a J. N., oba bytem S. V., Ch. n. C., se zbytkem nároku na náhradu škodu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 2 To 8/2013, z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce, který podal odvolání v neprospěch obviněného, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného L. H. vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 al. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsoudil obviněného za tento zvlášť závažný zločin podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců. Podle §84 tr. zákoníku a 85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let a nad obviněným vyslovil dohled. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené nezl. N. N., zastoupené rodiči J. N., a J. N., oba bytem S. V., Ch. n. C., škodu ve výši 22.404,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou nezletilou N. N. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1032/2013, byl k dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch i v neprospěch obviněného podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 2 To 8/2013, podle §265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 2 To 8/2013, byl k odvolání obviněného i státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2012, č.j. 1 T 3/2012-650, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný L. H. je vinen, že
dne 6. 10. 2011, v době od 16:15 hod. do 17:00 hod., nezl. N. N., o níž věděl, že jí ještě nebylo 15 let, zastavil při jízdě na jízdním kole mezi obcemi S. V. a K., za použití násilí jí dotáhl před objekt kovošrotu, stlačil do sedu na zem, přikazoval jí vykouřit cigaretu, což odmítala, poté jí začal vulgárně nadávat, obkročmo ji zasedl na její stehna, držel za ruce, čemuž se poškozená bránila a proti její vůli ji začal líbat na krku, pravé tváři, posléze jí svojí uvolněnou rukou sáhl do výstřihu trička a přes podprsenku ji hladil na pravém prsu a dále jí oběma rukama sahal přes oblečení na hýždě, načež poškozená využila toho, že jí uvolnil ruce, odstrčila ho a podařilo se jí utéct ke svému kolu, na němž odjela.
Tento skutek kvalifikoval jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 1 al. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců. Podle §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let s tím, že se nad obviněným vyslovuje dohled. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené N. N., zastoupené rodiči J. N., a J. N., oba bytem S. V., Ch. n. C., škodu ve výši 22.404,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou N. N. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného L. H. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr.ř. namítl, že vrchní soud jako soud odvolací měl jednání obviněného kvalifikovat též podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť v důsledku jednání obviněného se u poškozené rozvinula posttraumatická stresová porucha, kterou trpí do současné doby, má i nadále poruchy spánku, vtíravé myšlenky s tématem napadení, nechodí nikde sama a nevydrží být sama ani doma. Podle názoru dovolatele Vrchní soud v Praze přistoupil k hodnocení uvedeného kvalifikačního znaku velmi stručně, nekonzistentně a neúplně. Vůbec se nezabýval tím, po jakou dobu tato přechodná duševní porucha u poškozené trvala, jak se u ní projevovala a jak ji omezovala v obvyklém způsobu života. U poškozené měla být za těžkou újmu považována i posttraumatická stresová porucha, neboť poškozená i podle doplňku pedopsychiatrického posudku ještě začátkem listopadu 2012, tedy více jak po jednom roce od spáchání činu trpěla reziduálními projevy posttraumatické stresové poruchy. Jednání obviněného proto mělo být kvalifikováno s odkazem na §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku jako pokus zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zákoníku.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel spatřuje v použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, pro něž nebyly podle jeho názoru dány podmínky. Poukázal na to, že Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1032/2013, uvedl, že poměry pachatele neodůvodňovaly postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze tento závazný právní názor do jisté míry obešel tím, že důvody pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku spočívají v okolnostech případu, protože obviněný spáchal skutek ve věku blízkém věku mladistvých a dosud nebyl trestně stíhán. Podle odvolacího soudu je také významná skutečnost, že se činu dopustil vůči poškozené, která navštěvovala stejnou skupinu („partu“), nikoli surovým způsobem a odkázal též na dobu, která uplynula od spáchání trestného činu. Dovolatel k tomu uvedl, že obviněný se skutečně nedopustil intenzivnějšího nebo až brachiálního násilí, avšak násilí překonávající odpor poškozené bylo použito, a to za současného užití vulgárních nadávek, a proto znak násilí byl naplněn zcela obvyklým a nijak mimořádně nízkým způsobem. Dovolatel poukázal na to, že od spáchání útoku obviněného uplynula doba asi dva a třičtvrtě roku, avšak nelze přehlédnout, že obviněný se k činu nedoznal, nevyjádřil nad ním lítost, ani se poškozené neomluvil. Je tak zřejmé, že žádnou z popsaných skutečností nelze považovat za mimořádnou okolnost případu, která by měla založit potřebu aplikovat stran výroku o trestu výjimečný postup. Uzavřel proto, že nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody spočívající v okolnostech případu.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za splnění podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 2 To 8/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ, že by v posuzované věci bylo nutno rozhodnout jiným způsobem než způsobem předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze se zabýval otázkou právní kvalifikace skutku se zřetelem k odvolání státního zástupce, který se domáhal toho, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako pokus zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §185 odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku. Pokud jde o spornou otázku, zda poškozená utrpěla jednáním obviněného těžkou újmu na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, tedy vážnou po delší dobu trvající poruchu zdraví, což by odůvodňovalo kvalifikaci i podle §185 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, odvolací soud uvedl, že nelze pochybovat o tom, že poškozená utrpěla jednáním obviněného posttraumatickou stresovou poruchu, kterou u ní zjistila znalkyně z odvětví psychiatrie, MUDr. Eva Čápová. Podle názoru Vrchního soudu v Praze však ne každá taková psychická porucha má charakter těžké újmy na zdraví. Ze znaleckého posudku této znalkyně a z jejího písemného dodatku stvrzeného u výslechu před soudem prvního stupně vyplývá, že poškozená nezletilá N. N. utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu středního stupně, která postupem doby ustupovala. I když znalkyně uvedla, že jde o zážitek, na který poškozená nezapomene do konce života, nelze nevidět, že poškozená nepřerušila školní docházku, navázala partnerský vztah, ve kterém se cítí spokojená a významné je také další vyjádření znalkyně, že při hodnocení bolestného analogicky hodnotila psychickou újmu poškozené jako srovnatelnou s lehkým otřesem mozku, a že posttraumatická porucha u poškozené má velmi dobrý průběh. Odvolací soud poukázal na to, že sama poškozená při výslechu jako svědkyně v hlavním líčení uvedla, že obviněný nebyl agresivní, vadilo jí ohmatávání a prostě se bála. K dotazu, aby popsala nějakou změnu u sebe uvedla: „ Akorát že se někdy bojím jít ven sama“ (č. l. 626 spisu).
Vrchní soud v Praze uzavřel, že aniž by chtěl bagatelizovat psychickou poruchu, kterou poškozená jednáním obviněného utrpěla, nejde o tak těžkou poruchu duševního zdraví, aby ji bylo možno posuzovat jako těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, svojí závažností srovnatelnou s ostatními formami těžké újmy na zdraví obsaženými pod písmeny a) až h) citovaného zákonného ustanovení. Nelze souhlasit s názorem dovolatele, že se odvolací soud dostatečně nezabýval tím, jak dlouho trvala u poškozené N. N. posttraumatická porucha, jak se projevovala a jak ji omezovala v obvyklém způsobu života. V tomto směru odkazuje dovolací soud pro stručnost na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud těmto právním úvahám odvolacího soudu přisvědčil.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Je zřejmé, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští. Trest je uložen mimo trestní sazbu jak při překročení horní hranice trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, tak i v případě, že trest byl uložen pod dolní hranicí takové trestní sazby, včetně nesprávného použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Podle §58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené. Vrchní soud ukládal obviněnému trest odnětí svobody podle §185 odst. 3 tr. ř., u něhož trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody na pět až dvanáct let. Použití ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku odůvodnil okolnostmi případu. Za okolnosti případu se zpravidla považují okolnosti, které mají vliv na posouzení povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a možností nápravy pachatele. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna skutková podstata (srov. přiměřeně rozh. č. 5/1966 Sb. rozh. tr.). Poměry pachatele se rozumí okolnosti, které charakterizují pachatele jako objekt trestu (srov. rozh. č. 50/1970 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.). Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jestliže na podkladě dokazování učinil odůvodněný závěr o tom, že účelu trestu lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že znovu aplikoval mimořádné moderační ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem z důvodu okolností případu. Za tyto okolnosti případu považoval okolnost, že obviněný se dopustil posuzovaného trestného činu ve věku blízkém mladistvých, což mu podle §41 písm. f) tr. zákoníku polehčuje, stejně jako mu polehčuje okolnost podle §41 písm. o) tr. zákoníku, že nebyl dosud soudně trestán. Podle odvolacího soudu nelze přehlédnout ani způsob provedení činu, který nebyl výrazně surový, i dobu, která uplynula od spáchání činu a skutečnost, že obviněný nebyl v této době pravomocně odsouzen za jiný trestný čin. Všechny tyto okolnosti ve svém souhrnu představují podle názoru odvolacího soudu takové okolnosti, které odůvodňují mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale i podmínky pro odklad výkonu trestu na delší zkušební dobu, přičemž během této doby bude nad obviněným vykonáván dohled. Nejvyšší soud považuje tyto závěry Vrchního soudu v Praze za správné.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného L. H., zjevně neopodstatněným, a proto dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek