ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1146.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1146/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. října 2014 v Brně dovolání obviněného J. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 7 To 77/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 151/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 24 T 151/2013, byl obviněný J. R. (dále zpravidla jen „obviněný“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 písm. a) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že dne 8. 11. 2013 kolem 16.45 hod. v P. v P. ulici č. …, kde byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, vědomě řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault, RZ …, ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 1 T 107/2013, s právní mocí dne 13. 9. 2013, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků, který dosud nevykonal. Za tento přečin mu uložil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce odvolání proti výroku o trestu. Městský soud v Praze k odvolání obvodního státního zástupce pro Prahu 7 podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému J. R. podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Tento rozsudek obviněný napadl dovoláním prostřednictvím zvoleného obhájce JUDr. Ivo Beránka z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. V dovolání obviněný namítl, že jeho obhájci JUDr. Ivo Beránkovi nebylo umožněno informačním oddělením odvolacího soudu nahlédnout do spisu dne 6. 3. 2014, o čemž obhájce neprodleně přípisem téhož dne informoval odvolací soud a požádal o odročení jednání, aby se mohl s věcí řádně seznámit a aby mu byla poskytnuta přiměřená lhůta k přípravě na veřejné zasedání. I přes výše uvedené skutečnosti odvolací soud neodročil veřejné zasedání, přičemž obhájci umožnil nahlédnout do spisu až dne 11. 3. 2014, tedy den před nařízeným veřejným zasedáním. Tímto postupem nebyla jemu jako dovolateli a jeho zvolenému obhájci poskytnuta dostatečná lhůta k přípravě obhajoby, čímž došlo k porušení práva na obhajobu a spravedlivý soudní proces. Poukázal na to, že soud při ukládání trestu porušil ustanovení §37 odst. 2 tr. zákoníku, §38 odst. 1, 2 tr. zákoníku a §39 tr. zákoníku, nebot' mu uložil trest, který neodpovídá jeho provinění a je nepřiměřeně přísný. Poukázal na to, že jeho rodina je na něm závislá jak z finančních důvodů, neboť jako jediný v rodině má pravidelný měsíční příjem, tak i z důvodů fyzické pomoci, neboť jeho rodiče mají zdravotní problémy. Za tohoto stavu rozhodně není účelné, aby mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Uložení tohoto trestu navíc neodpovídá povaze a závažnosti spáchaného trestného činu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 10 To 231/2014, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 10 T 6/2014., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále požádal o přerušení výkonu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 10 To 231/2014, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 10 T 6/2014.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve svém vyjádření k dovolání obviněného, že dovolání je zjevně neopodstatněné a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání konaném podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. poukázal na to, že tento dovolací důvod dopadá na situace, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít. Je tedy projevem práva na nutnou obhajobu, a dále situace, kdy obviněný sice má obhájce, ale orgány činné v trestním řízení neplní své povinnosti vůči obhájci. Současně připomněl, že pod tento dovolací důvod nelze podřadit jakékoliv porušení práva na obhajobu ve shora naznačeném směru, ale jen taková porušení, která obviněného fakticky poškodí. V projednávané věci odvolání státního zástupce směřovalo jen proti výroku o trestu, a to v trestní věci menší závažnosti. Proto lze akceptovat okolnost, že odvolací soud vyhodnotil, že nedošlo k porušení práva na obhajobu. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že dovolání je možné podat jen proti těm výrokům soudu prvního stupně, kterými se odvolací soud zabýval, resp. byl povinen se zabývat z titulu přezkumné povinnosti. Pokud soud druhého stupně nepřezkoumával některé výroky soudu prvního stupně a ani nebyl povinen je přezkoumat, není přípustné napadat tyto výroky dovoláním.
Nejvyšší státní zástupce uvedl k dovolacímu důvodu podle §265f odst. 1 písm. h) tr. ř., dovolání z tohoto důvodu lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na judikaturu (č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) odkázal na to, že nepřiměřenost trestu nelze namítat v rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné.
K dovolacím důvodům je třeba především uvést, že Nejvyšší soud je v řízení o dovolání vázán vymezením dovolacího důvodu a jeho odůvodněním.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení práva na nutnou obhajobu podle §36 a násl. tr. ř. Obviněný měl zvoleného obhájce, který dne 6. 3. 2014 oznámil soudu převzetí právního zastoupení a požádal o odročení veřejného zasedání, který bylo nařízeno na den 12. 3. 2014. Obhájce požádal soud o nahlédnutí do spisu, což mu bylo umožněno 11. 3. 2014. Z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu ze dne 12. 3. 2014 vyplývá, že obviněný měl obhájkyni Mgr. Martinu Wošovou, která obviněného obhajovala v substituci zvoleného obhájce. Jádrem námitek obviněného je to, že zvolený obhájce měl možnost se seznámit se stavem řízení a spisem teprve dne 11. 3. 2014 v odpoledních hodinách a že soud nedbal žádosti obhájce o odročení veřejného zasedání. Dovolateli a jeho obhájci nebyla poskytnuta dostatečná lhůta k přípravě, čímž podle něj došlo k flagrantnímu porušení práva obviněného na obhajobu a spravedlivý proces.
Protože obviněný odkazuje též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002, publikované pod č. 513 sv. 22 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu a v postupu odvolacího soudu spatřuje naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je nutno připomenout, že podle tohoto rozhodnutí je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. skutečnost, že obhájce nebyl vyrozuměn o konání odvolacího soudu a dále, že se uvedený dovolací důvod může vztahovat i na situaci, kdy obviněný sice má obhájce, ať již zvoleného nebo ustanoveného, ale ze strany orgánů činných v trestním řízení nejsou plněny jejich zákonné povinnosti, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění mohl vůbec vykonávat. Tento dovolací důvod je dán např. za situace, když v odvolacím řízení se obhájce obviněného neúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu, v němž bylo učiněno rozhodnutí o podaném odvolání, protože o veřejném zasedání nebyl vůbec vyrozuměn, což v případě, že se nejedná o nutnou obhajobu, se uplatní za předpokladu, že obviněný neprojevil souhlas s nepřítomností svého obhájce u takového veřejného zasedání.
Je zcela zřejmé, že situace obviněného byla odlišná od případu uvedeného v tomto rozhodnutí. Obviněný měl obhájce, a to i u veřejného zasedání u odvolacího soudu, který projednával odvolání státního zástupce proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Pokud dovolání spatřuje naplnění dovolacího důvodu v tom, že odvolací soud neplnil zákonné povinnosti, aby mohl obhájce vykonávat svá zákonná oprávnění, Nejvyšší soud uvádí, že obviněný a jeho obhájce jsou osobami oprávněnými podle §65 odst. 1 věta prvá tr. ř. nahlížet do spisu, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie opisů a jejich částí. Nahlížení do spisů je však podmíněno v tomto případě souhlasem odvolacího soudu a současně dobou, kdy je povoleno nahlédnout do spisu, protože nahlížet do spisů lze zásadně jen v místnostech k tomu určených příslušným orgánem činným v trestním řízení, který vede spisy v daném stadiu řízení a za přítomnosti pracovníka tohoto orgánu. Odvolací soud umožnil obhájci nahlédnout do spisu dne 11. 3. 2014, podstatné je, že nahlédnutí do spisu bylo umožněno. Že se tak stalo den před veřejným zasedáním odvolacího soudu může sice obviněný pociťovat jako porušení práva na obhajobu, avšak objektivně vzato tomu tak není. Zákon nestanoví žádnou lhůtu pro nahlížení do spisů. Obhájce musel být při převzetí obhajoby seznámen obviněným s jeho trestní věcí a s tím, že odvolání se týká jen výroku o trestu, a to ve věci, která není skutkově ani právně složitá. Nejvyšší soud zjistil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. není naplněn a dovolání, pokud jde o tento dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání vznesl námitky opírající se o tento důvod. Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat se od své judikatury v rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr., podle něhož jestliže bylo podáno odvolání toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že v této části je dovolání nepřípustné. Odvolací soud totiž ve věci obviněného přezkoumal jen výrok o trestu a neměl povinnost přezkoumávat jiné výroky.
Obviněný dále namítl, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, protože neodpovídá vině obviněného a že odvolací soud při ukládání trestu porušil ustanovení §37 odst. 2, §38 odst. 1, 2 a §39 tr. zákoníku, čímž je naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je vymezen tak, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný namítá, že uložený druh trestu je nepřiměřený proto, že odvolací soud nesprávně aplikoval namítaná ustanovení trestního zákoníku. Nepřiměřenost trestu (nepřiměřeně přísného nebo nepřiměřeně mírného) nelze namítat prostřednictvím zmíněného, ale ani jiného dovolacího důvodu (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud pro úplnost poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se zmíněnými ustanoveními řídil, a učinil závěr, že z trestní minulosti obviněného je naprosto patrné, že obviněný nerespektuje rozhodnutí soudu a veškerá odsouzení na něj neměla žádný výchovný vliv, přičemž výchovné tresty se minuly účinkem. Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného nenaplňují tento důvod dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je z převážné části zjevně neopodstatněné a částečně z hlediska zákona nepřípustné. Proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 neučinila návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. na odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání důvod pro přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek