ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1170.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1170/2014-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 10. 2014 o dovolání obviněného P. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 6 To 23/2014, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 6/2013 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný P. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 6 To 23/2014, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 48 T 6/2013. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Dovolání podal proto, že Vrchní soud v Olomouci ponechal beze změny výrok o vině obviněného zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Uplatněné námitky obviněný zaměřil proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině a týkala se jeho totožnosti s osobou pachatele. Tyto námitky vycházely z obhajoby obviněného, že v kritickou dobu vůbec nebyl na místě činu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Žádný z těchto důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jde ovšem o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Také pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení", jedná se o aplikaci hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy. Nepřichází tedy zásadně v úvahu, aby se dovolání opíralo o námitky proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí, ale k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí nižších soudů. Je-li dovolání podáno proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. odpovídají pouze takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný byl odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Ostravě v podstatě v tom, že obviněný P. Š. dne 3. 5. 2013 kolem 11,00 hodin v H., ul. S. Č., u domu č. … přepadl poškozenou F. K., kterou si předtím vytipoval v nákupním středisku Kaufland, sledoval ji a v úmyslu zmocnit se finančních prostředků k ní nečekaně zezadu přistoupil, uchopil její tašku v úmyslu vytrhnout jí tašku z ruky, opakovaně razantně taškou zatáhl tak, že poškozená v důsledku přetahování a silného strčení ze strany obviněného upadla na obrubník chodníku, takže povolila sevření tašky, čehož obviněný využil k tomu, že jí vytrhl tašku, v níž měla peněžní částku nejméně 12 000 Kč, občanský průkaz a nákup potravin, a z místa utekl. Podle dalších zjištění Krajského soudu v Ostravě obviněný způsobil poškozené kromě majetkové škody také zlomeninu dolního konce vřetenní a loketní kosti vpravo a zlomeninu tzv. chirurgického krčku a velkého hrbolu levé pažní kosti s hospitalizací do 6. 5. 2013, dalším léčením po dobu nejméně šesti až osmi týdnů a přetrvávajícími obtížemi.
Obviněný v podaném dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedenými skutkovými zjištěními nebyly naplněny zákonné znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Veškeré námitky, které obviněný pojal do dovolání, byly zaměřeny proti zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem přepadení, a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy dospěly k tomuto zjištění. Jde o skutkové námitky, které se míjejí s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, a to za předpokladu, že tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy se vyznačuje zejména tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti osoby obviněného s pachatelem přepadení.
Soudy si byly vědomy toho, že obviněný popřel spáchání činu s tvrzením, že na místě činu vůbec nebyl a že se v kritickou dobu zdržoval jinde, a braly v úvahu také nejistou výpověď poškozené, která jako svědkyně popsala pachatele spíše jen povšechně, nebyla s to spolehlivě potvrdit, že pachatelem byl právě obviněný, a kladla důraz na to, že na hlavě měl kapuci. S ohledem na to soudy pečlivě hodnotily ostatní důkazy, z nichž jedna část spolehlivě vyvrátila obhajobu obviněného o jeho přítomnosti na jiném místě a další část v souhrnu jasně ukázala na to, že obviněný byl pachatelem přepadení. Kamerovým záznamem bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný byl v nákupním středisku, kde nakupovala poškozená, a že z něho odešel zároveň s poškozenou. Poblíž místa přepadení byla nalezena mikina s kapucí patřící obviněnému. V kapse této části oděvu obviněného se nacházela jízdenka městské hromadné dopravy vystavená řidičem autobusu v nástupní stanici na lince, kterou k cestě z nákupního střediska použila také poškozená, přičemž čas vystavení jízdenky jen těsně předcházel době spáchání činu. Na mikině i jízdence byl identifikován profil DNA obviněného. Svědek J. B. bydlící poblíž místa činu uslyšel volání poškozené, a když vyhlédl z okna, krátce uviděl vzdalujícího se muže v mikině s kapucí na hlavě, který nesl něco v ruce a při tom ztratil půlku chleba v sáčku. Půlka chleba přitom byla součástí nákupu poškozené. Pokud za tohoto stavu dospěly soudy ke zjištění, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem přepadení, není na tomto jejich závěru nic nepřijatelného.
Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily.
To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se tím pádem neztotožňuje ani se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2014
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec