ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1176.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1176/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 2. října 2014 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. K. , a dovolání nejvyššího státního zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného, která podali proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 6 To 156/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 31 T 250/2013, takto:
I.
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 6 To 156/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle §265l odst. 4 tr.ř. se obviněný P. K. n e b e r e do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 31 T 250/2013, byly výrokem ad I. podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušeny výroky o vině a trestu v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 12. 2013, č. j. 34 T 175/2013-99, a v trestním příkaze Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 7. 2013, č. j. 18 T 133/2013-24. Obviněný P. K. byl pak uznán vinným ad I/1 – 4, přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, zčásti (v bodě 4) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, když skutky ad 1, 3 a 4 byly převzaty ze zrušených výroků o vině výše uvedených rozhodnutí. Za tyto přečiny mu byl podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný úhrnný trest odnětí svobody na třicet měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněný P. K. výše uvedeným rozsudkem uznán vinným přečiny, v bodech ad II/1 – 8 krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech ad II/2, 6 neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech ad II/3, 4, 8, poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech ad II/2, 3, 8, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, zčásti ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny mu byl podle §178 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na třicet měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání obviněný, a to pouze proti výrokům o uložených trestech. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 6 To 156/2014, podle §258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že za celou projednávanou trestnou činnost, uvedenou v bodech ad I. a II. rozsudku soudu I. stupně, uložil obviněnému podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku jediný společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených přečinů ve stručnosti dopustil tím, že v bodě ad I. ve čtyřech případech, z čehož byl pro tři skutky již pravomocně odsouzen Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 175/2013 a sp. zn. 18 T 133/2013, ve dnech 20. 5. 2013, 31. 5. 2013, 23. 6. 2013 a 5. 7. 2013 z různých objektů v N. a O. , okres Z. , a v K. , odcizil případně se pokusil odcizit tam nacházející se věci (jízdní kolo, notebook, počítače a další), čímž způsobil celkovou škodu 40.750,- Kč odcizením a 5.208,- Kč poškozením věci. V bodě ad II. v celkem osmi případech ve dnech 1. 8. 2013, 1. 9. 2013, 11. 9. 2013, 15. 9. 2013, 16. 9. 2013, 19. 9. 2013, 21. 9. 2013 a 30. 9. 2013 z různých objektů ve Z.-M. , Z. –K. , Z. –P. , ve Z. , N. a O. , okres Z. , odcizil, případně se pokusil odcizit různé věci (projektor, notebooky, fotoaparát, tablet, peněženky s osobními doklady, platebními kartami a další), čímž způsobil celkovou škodu 44.900,- Kč odcizením a 13.649,- Kč poškozením věci.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolání podal také nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného a uplatnil v něm dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání podaném prostřednictvím obhájce namítl, že v rámci přečinů, pro které byl odsouzen, mu byl ukládán trest v rámci trestní sazby stanovené podle §178 odst. 2 tr. zákoníku. Byl tedy ohrožen trestem odnětí svobody od šesti měsíců do tří let. Trest, který mu byl uložen soudem II. stupně je tedy trestem uloženým mimo zákonnou sazbu. Jak vyplývá i z odůvodnění rozsudku soudu II. stupně, tento při úvahách o trestu vycházel z nesprávné sazby trestu odnětí svobody od jednoho do pěti let a toto své pochybení po vyhlášení rozsudku ihned sám zjistil a obhájci sdělil, že učiní kroky pro nápravu a dá podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a sám uložil trest v rámci zákonné trestní sazby, případně věc vrátil soudu II. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání namítl, že úvahy soudu II. stupně stran souběhu trestné činnosti obviněného jsou nesprávné. S odkazem na §12 odst. 11 tr. ř. jsou naopak správné závěry soudu I. stupně, který považoval projednávanou trestnou činnost, společně s útoky, pro které byl obviněný odsouzen Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 175/2013 a 18 T 133/2013, za dva pokračující trestné činy tak, jak je rozdělil v bodech ad I. a ad II. výroku o vině. Správně dovodil, že se jedná o recidivu a nikoli souběh. Okamžikem oddělujícím trestné činy je vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu I. stupně (doručení trestního příkazu), za trestné činy časově předcházející. Jestliže obviněný spáchal další trestný čin po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (doručení trestního příkazu), třebas byl tento rozsudek (trestní příkaz) v pozdějším řízení zrušen a vyhlášen nový rozsudek, nejde o souběh trestných činů, ale o recidivu. Uložení souhrnného trestu je v takovém případě vyloučeno. Obecně vzato představuje úhrnný a souhrnný trest pro pachatele výhodnější postup, neboť se v těchto trestech zohledňuje skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu. V případě rozhodování o trestných činech, mezi nimiž není vztah souběhu, je namístě uložit samostatné tresty a nikoli trest úhrnný. Podle státního zástupce tedy není správná úvaha odvolacího soudu, že zrušením odsuzujícího rozsudku a trestního příkazu postupem podle §45 odst. 1 tr. zákoníku se ruší i překážka vztahu souběhu, založená vyhlášením rozsudku či doručením trestního příkazu (za podmínky opětovného odsouzení pachatele). V trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 18 T 133/2013 (bod I./1 rozsudku č. j. 31 T 250/2013-340) mu byl doručen trestní příkaz dne 20. 8. 2013. Tímto byl vyloučen souběh mezi trestnými činy v bodech ad I. a ad II. výroku o vině, a tudíž i vyloučena možnost ukládat jeden úhrnný a společný trest za celou projednávanou trestnou činnost.
Současně soud II. stupně podle státního zástupce pochybil i při určení konečné výměry trestu obviněnému, neboť jej uložil mimo zákonnou trestní sazbu. Nejpřísněji trestným činem je v projednávané věci trestný čin porušování domovní svobody podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, jehož sazba je vymezena dolní hranicí šesti měsíců a horní hranicí tří let. V této sazbě měl být obviněnému uložen trest, přičemž je zřejmé, že odvolací soud vycházel mylně při svých úvahách o trestu ze sazby od jednoho do pěti let. Trestem uloženým v neprospěch obviněného mimo trestní sazbu, došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K dovolání obviněného se státní zástupce rovněž vyjádřil a s jeho obsahem vyslovil souhlas, neboť sám vznesl v tomto směru shodné námitky.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce ani obviněného z důvodů uvedených v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. a dospěl k závěru, že uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. byly námitkami nejvyššího státního zástupce i obviněného naplněny a dovolání jsou důvodná.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací soud v rámci své přezkumné činnosti musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Jak je patrno z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů ohledně skutkového stavu tak, jak byl zjištěn na základě provedeného dokazování soudem I. stupně, a s nímž se v napadeném rozhodnutí ztotožnil také soud II. stupně, nejsou žádné pochybnosti. Z hlediska vztahu dovolání a napadeného rozsudku je spornou právní otázkou to, zda celé jednání obviněného popsané ve výroku o vině rozhodnutí soudu I. stupně v bodech ad I. a ad II. jsou dílčími útoky jednoho pokračujícího jednání s ohledem na postup podle §45 odst. 1 tr. zákoníku, anebo jestli se v bodech ad II./1 – 8 jedná o recidivu.
Celkem tři útoky spáchané obviněným, pro které byl odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 12. 2013, č. j. 34 T 175/2013-99, a trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 31. 7. 2013, č. j. 18 T 133/2013-24, který byl obviněnému doručen dne 20. 8. 2013, a právní moci nabyl 29. 8. 2013, jsou s dalším útokem ze dne 31. 5. 2013, popsaným v rozsudku soudu I. stupně (sp. zn. 31 T 250/2013) v bodě ad I./2 dílčími útoky jednoho pokračujícího jednání a proto je namístě postup podle §45 odst. 1 tr. zákoníku, jak správně uzavřel i soud I. stupně (blíže viz str. 6-8 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).
Skutky popsané v bodě ad II./1-8 byly spáchány v období od 1. 8. 2013 do 30. 9. 2013. S ohledem na skutečnost, že usnesení o zahájení trestního stíhání pro skutek spáchaný v bodě ad I./2 bylo předáno obviněnému 6. 7. 2013, je ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. již toto další jednání uvedené v bodě ad II./1-8 novým skutkem pokračující trestné činnosti. Přitom se jedná o recidivu, neboť doručení zmiňovaného trestního příkazu dne 20. 8. 2013 souběh vyloučilo, protože u pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku je rozhodné, kdy došlo ke spáchání posledního dílčího útoku, tedy 30. 9. 2013. Jednání obviněného proto správně posoudil soud I. stupně, pokud trestnou činnost rozdělil na dvě části, a to body ad I./1-4 a ad II./1 - 8.
Nejvyšší soud přisvědčil námitce státního zástupce, že soud II. stupně pochybil, pokud vycházel z úvahy, že zrušením odsuzujícího rozsudku a trestního příkazu postupem podle §45 odst. 1 tr. zákoníku se ruší i překážka vztahu souběhu, založená jeho vyhlášením či doručením trestního příkazu. Vztah souběhu mezi trestnými činy uvedenými v bodech ad I./1 – 4, ad II./1 – 8, byl vyloučen doručením trestního příkazu obviněnému dne 20. 8. 2013 a tím byla vyloučena i možnost uložení jednoho úhrnného (a společného) trestu za celou trestnou činnost. V této souvislosti není vůbec rozhodné, že trestní příkaz byl později zrušen dalším rozhodnutím (uložením souhrnného trestu), neboť případnou následující recidivu již založil.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejpřísněji trestným činem, který obviněný spáchal, je přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 2 tr. zákoníku, jehož sazba trestu odnětí svobody je vymezena dolní hranicí šesti měsíců a horní hranicí tří let. Soud II. stupně pochybil, pokud v rámci této trestní sazby uložil obviněnému trest odnětí svobody na čtyři a půl roku. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, vycházel přitom nesprávně z trestní sazby odnětí svobody od jednoho roku do pěti let. Takto uložený trest je mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud tedy přisvědčil v tomto směru dovolací námitce jak obviněného, tak i státního zástupce.
Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud z podnětu dovolání jak státního zástupce, tak i obviněného, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 6 To 156/2014. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně předmětnou trestní věc znovu projedná a rozhodne, přičemž je vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu).
Nejvyšší soud nerozhodl o vzetí obviněného do vazby, byť tento v současné době vykonává trest uložený zrušeným rozsudkem. Ve Věznici Pardubice bylo totiž ověřeno, že tento trest (čtyři a půl roku) nastoupil dne 27. 3. 2014 a má jej vykonávat do 25. 9. 2018. Jedná se ovšem o trest společný k pravomocně uloženému a podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušenému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 175/2013. Zrušením dovoláním napadeného rozsudku se obnovil zmiňovaný jednoletý trest odnětí svobody, který při započtení dosud vykonaného trestu by měl obviněný vykonávat ještě do 26. 3. 2015. Z tohoto důvodu není nutné nyní omezovat obviněného na svobodě vazbou, když ještě nemá vykonaný uvedený nepodmíněný trest odnětí svobody, do výkonu jehož zbytku bude převeden.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.