ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1181.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1181/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. října 2014 v Brně dovolání obviněného B. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 10 To 231/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 6/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. P. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 10 T 6/2014, uznal obviněného B. P. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 31. srpna 2013 v době kolem 17:10 hodin řídil pod zjevným vlivem alkoholu motocykl blíže nezjištěné tovární značky bez registračních značek po místní komunikaci v areálu rekreačního střediska Jizbice, nesledoval situaci na vozovce a narazil do poškozeného M. L., který stál na pravém okraji komunikace ve směru jízdy obviněného, čímž mu způsobil tržně zhmožděnou ránu ve dlani pravé ruky dlouhou 5 cm pronikající ke kostem, následkem čehož byl poškozený omezen v běžném způsobu života od 31. 8. 2013 do 11. 10. 2013, přičemž ke zranění poškozeného došlo v příčinné souvislosti s tím, že obviněný porušil důležitou povinnost, kterou mu ukládá zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně ustanovení §5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, podle kterého je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích a ustanovení §5 odst. 2 písm. b) tohoto zákona, podle kterého řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, ve které by mohl být ještě pod jeho vlivem.
Podle §148 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku na náhradu škody poškozené Pojišťovny VZP České republiky, a. s.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 10 To 231/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Macha včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. Poukázal na to, že v tomto trestním řízení byla porušena zásada volného hodnocení důkazů, zásada zákonnosti, zásada legality, zásada materiální pravdy a jeho právo na obhajobu. Namítl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Uvedl, že z provedených důkazů nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, zda stroj, o který se jedná v trestním spise, byl vůbec motocyklem, na nějž je potřeba mít řidičské oprávnění, ve smyslu zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 341/2000 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Tato skutečnost je přitom zásadní pro to, aby soudy obou stupňů mohly uložit podle §73 tr. zákoníku trest zákazu činnosti. Poukázal na to, že o parametrech údajného motocyklu nebyl proveden jediný důkaz. Obviněný je přesvědčen, že soudy obou stupňů nedostály požadavkům plynoucím z nezbytnosti uplatňovat zásadu in dubio pro reo vyplývající z principu presumpce neviny. Soudům obou stupňů vytkl svévolné hodnocení důkazů provedené bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního a logického základu. Obviněný dále odkázal na všechny jím vznesené námitky, se kterými se soudy obou stupňů nevypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Na těchto námitkách dále trvá a požaduje, aby se s nimi vypořádal Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 10 To 231/2014, a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 10 T 6/2014. Obviněný dále požádal o odklad výkonu usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 10 To 231/2014, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 10 T 6/2014, do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o jeho dovolání.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl pouze skutkové a procesní námitky, které nenaplňují tento dovolací důvod, ani žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. Nejvyšší státní zástupce v této trestní věci neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Shledal, že dokazování bylo soudy obou stupňů provedeno v rozsahu předpokládaném v §2 odst. 5 tr. ř. a provedené důkazy byly hodnoceny v souladu se zásadami formální logiky podle §2 odst. 6 tr. ř. Dále poukázal na to, že obviněný v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vznesl námitku, zda vozidlo, které řídil, bylo motocyklem, na nějž je potřeba mít řidičské oprávnění, ve smyslu zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Tuto námitku obviněný vznesl již v řízení o odvolání a odvolací soud se s ní řádně a v souladu se zákonem vypořádal, neboť uvedl, že obviněnému byl uložen trest zákazu činnosti v souladu se zákonem, neboť nelze pochybovat o tom, že stroj, který obviněný řídil, je třeba považovat za motorové vozidlo. Dále poukázal na to, že obviněný namítl, že výrok rozsudku soudu prvního stupně je neúplný, neboť neobsahuje popis motocyklu, z něhož by jednoznačně plynula povinnost být držitelem řidičského oprávnění k jeho řízení. Nejvyšší státní zástupce k tomu uvedl s odkazem na §120 odst. 3 tr. ř., že výrok soudu prvního stupně je úplný a zcela v souladu s výše uvedeným ustanovením trestního řádu.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného, a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle §265i odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se proto nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Pokud jde o námitku obviněného, že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení, ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného v části námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatňovat jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání namítl, že mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel za situace, kterou zákon za uvedeného stavu nepřipouští, neboť není jisté, zda se v jeho případě jednalo o motocykl ve smyslu zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 341/2000 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, na který je potřeba mít řidičské oprávnění.
Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.
Podle §2 písm. d) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti.
Podle §2 písm. g) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, pro účely tohoto zákona motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus.
Podle §3 odst. 3 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, řídit motorové vozidlo může pouze osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen „skupina vozidel“) uděleného Českou republikou, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která upravuje oblast silničního provozu).
Podle §80 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, řidičské oprávnění opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do skupiny vozidel, pro kterou mu bylo řidičské oprávnění uděleno.
Podle §80a odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jsou do skupiny AM zařazena motorová vozidla s konstrukční rychlostí nepřevyšující 45 km.h-1
1. dvoukolová se zdvihovým objemem spalovacího motoru nepřevyšujícím 50 cm3 nebo s výkonem elektrického motoru do 4 kW,
2. tříkolová se zdvihovým objemem zážehového motoru nepřevyšujícím 50 cm3 nebo u jiných motorů s výkonem nejvýše 4 kW,
3. čtyřkolová o hmotnosti v nenaloženém stavu nejvýše 350 kg se zdvihovým objemem zážehového motoru nepřevyšujícím 50 cm3 nebo u jiných motorů s výkonem nejvýše 4 kW.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného. Obviněný tuto námitku uplatnil již v řízení o odvolání a odvolací soud se s ní řádně a v souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud poukazuje na to, že odvolací soud správně vycházel z provedeného dokazování, zejména z výpovědí obviněného B. P., poškozeného M. L., svědků P. H. a J. Š., dále z protokolu o nehodě v silničním provozu (na č. l. 5 spisu) a z fotodokumentace k dopravní nehodě ze dne 31. 8. 2013 (na č. l. 11-13 spisu), ze kterých vyplývá, že obviněný pod vlivem alkoholu nepochybně řídil motorové dvoukolové vozidlo, na které je nutné mít řidičské oprávnění minimálně ve smyslu §80a odst. 1 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Obviněný nesledoval situaci na vozovce a narazil do poškozeného M. L., čímž mu způsobil tržnou zhmožděnou ránu ve dlani pravé ruky dlouhou 5 cm. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému shledal, že soud podle §73 odst. 1 tr. zákoníku správně uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let, neboť se trestné činnosti dopustil právě v souvislosti s řízením motorového vozidla. Obviněnému byl tedy uložen takový druh trestu, který zákon připouští, a ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v §73 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného v části námitek uplatněných v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách. Buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný.
Obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání namítl, že skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je neúplná, neboť neobsahuje popis motocyklu, z něhož by plynula povinnost být držitelem řidičského oprávnění k jeho řízení.
Podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozsudek po úvodních slovech „Jménem republiky“ musí obsahovat výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito.
Podle §120 odst. 3 tr. ř. výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Ve skutkové větě musí být skutek vymezen v takovém rozsahu, aby vyjadřoval znaky skutkové podstaty trestného činu, jimiž je obviněný shledáván vinným. Účelem skutkové věty není podrobný popis dotčeného jednání, takový popis by přesahoval potřebný rozsah pro určení skutku. Podrobný popis jednání s případnými detaily, jež jsou v tom kterém případě pro věc podstatné, nenáleží do výroku rozsudku. Přesný popis situace, podrobný popis podílu jednotlivých pachatelů, následný rozbor důkazů v souvislostech a vzájemných vazbách a hodnocení zjištěného podílu pachatelů náleží již do odůvodnění rozhodnutí.
Odpovídající popis skutkového stavu je v posuzované věci obsažen v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, též je rozebírán v návaznosti na odvolací námitky v odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud považuje za nadbytečné reprodukovat obsah odůvodnění nalézacího i odvolacího rozhodnutí a v podrobnostech odkazuje na jejich plné znění. Není možno se ztotožnit s názorem obviněného, že skutková věta výroku o vině obsahuje neúplný popis skutku, neboť v souladu s výše uvedeným je možno konstatovat, že popis vyjádřený ve skutkové větě naplňuje z hlediska náležitého vymezení skutku požadavky zákona. Přestože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku námitku formálně podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., tato námitka uplatněný dovolací důvod fakticky nenaplňuje a byla shledána nedůvodnou.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle §265o odst. 1 tr. ř. pro odklad výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. října 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek