ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.139.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 139/2014-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. února 2014 v Brně dovolání obviněného prap. R. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 7 To 146/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 104/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného prap. R. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 4 T 104/2012, uznal obviněného prap. R. Š. (dále jen „obviněný“) vinným pod body 1) a 2) rozsudku přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §358 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny, se sídlem Slezská Ostrava, Michálkovická č. 108, IČ 47673036, na náhradu škody a podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného D. Š. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 7 To 146/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil jeho námitky týkající se rozporů ve výpovědích jednotlivých svědků s poukazem na výpověď svědkyně M. Č., která uvedla, že to byl svědek M. Ž., který jej bezdůvodně fyzicky napadl a v důsledku toho musel vyhledat lékařské ošetření. Uvedl, že svědci, kteří tvrdili v řízení opak, byli pod vlivem alkoholu, což mohlo mít za následek skutečnost, že mohli průběh konfliktu vnímat zkresleně a namítá proto věrohodnost jejich výpovědí. Obviněný namítl, že popis skutku ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu neodpovídá provedenému dokazování. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, neboť skutková věta neobsahuje popis jeho úmyslu dopustit se na místě veřejnosti přístupném výtržností tím, že napadne jiného.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 7 To 146/2013, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 4 T 104/2012, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Nejvyšší státní zástupce dále neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Dále uvedl, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů je zřejmé, že obviněný opakovaně napadal poškozené údery, kopy a chvaty, tedy zcela nepochybně záměrně a cíleně, a proto právní posouzení skutkového děje bylo provedeno správně a bez vad, neboť se obviněný svými útoky dopustil přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §358 odst. 1 tr. zákoníku kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 10. 12. 2011 kolem 5:00 hod. v K. v baru Slezský dům bezdůvodně udeřil pěstí do obličeje poškozeného M. Ž., poté zápasnickým chvatem povalil na zem poškozeného J. A., který se zastával poškozeného M. Ž., přičemž ani jednomu z nich nezpůsobil žádné zranění. Poté ve stejný den kolem 5:50 hod. opět fyzicky napadl bezdůvodně poškozeného J. A. tak, že jej opakovaně udeřil pěstí do hlavy, a když se tento poškozený dal na útěk, obviněný jej doběhl, povalil na zem, kde ho opakovaně kopal do oblasti zad. Obviněný poškozenému způsobil několik zranění, pro něž musel být ošetřen lékařem. Poškozený J. A. nebyl v důsledku způsobených zranění omezen v obvyklém způsobu života. Následně obviněný fyzicky napadl poškozeného D. Š., kterého opakovaně udeřil pěstí do zátylku a do oblasti břicha a snažil se ho povalit na zem, roztrhl mu košili a způsobil mu povrchní pohmožděniny kůže týlní krajiny a břišní stěny, přičemž poškozený nebyl nucen vyhledat lékařské ošetření. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní stránku, ale všechny zákonné znaky přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného prap. R. Š. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek