Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 08.01.2014, sp. zn. 7 Tdo 1434/2013 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1434.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1434.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1434/2013-15 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 1. 2014 o dovolání obviněné M. D., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 7 To 307/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 74/2011 takto: Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. D. odmítá . Odůvodnění: Obviněná M. D. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 7 To 307/2012, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 4. 2012, sp. zn. 5 T 74/2011. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. Uplatněnými námitkami projevila nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Litoměřicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem. Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak skutek zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Obviněná byla odsouzena pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Litoměřicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem, spočíval v tom, že obviněná dne 13. 5. 2009 v době od 10,30 hodin do 11,30 hodin v budově Okresního soudu v Litoměřicích nejprve slovně urážela poškozenou V. Ď., následně jí vyhrožovala tím, že ji i její rodiče zabije a podřízne, a poté ji bezdůvodně udeřila pěstí do obličeje. V podaném dovolání obviněná neuplatnila žádnou námitku v tom smyslu, že takto zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu výtržnictví podle §202 odst. l tr. zák. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněná založila dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách, které se odvíjely od její obhajoby, podle které se žádného napadení poškozené nedopustila. Tyto námitky jsou pro svou vyloženě skutkovou povahu mimo rámec dovolacího důvodu. Lze konstatovat, že obviněná sice formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnila námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Litoměřicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve svědecké výpovědi poškozené, která byla přímým usvědčujícím důkazem. Pokud soudy považovaly svědeckou výpověď poškozené za pravdivou i přes její totální protikladnost v poměru k výpovědi obviněné, měly pro to přijatelný důvod v tom, že ostatní byť jen nepřímé důkazy vyzněly na podporu svědecké výpovědi poškozené. Jde jednak o kamerový záznam dění v prostoru chodby soudní budovy, kde došlo k incidentu, a jednak o svědecké výpovědi jiných osob o tom, co jim bezprostředně po incidentu sdělily obě jeho účastnice (např. svědek M. J. potvrdil, že za ním přišla obviněná a řekla, že dala „nějaké paní“ facku). Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V tomto rámci soudy mimo jiné konstatovaly sníženou kvalitu kamerového záznamu a se zřetelem k tomu ho hodnotily jako podpůrný usvědčující důkaz jen v míře odpovídající tomu, co z něj bylo skutečně seznatelné. To platí i ohledně svědeckých výpovědí osob, které nebyly incidentu bezprostředně přítomny, ale zdržovaly se poblíž a popsaly své zprostředkované poznatky. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Za tohoto stavu není důvodu k tomu, aby Nejvyšší soud jakkoli zasahoval do skutkového základu napadeného rozhodnutí. To, že obviněná nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Uvedená konstrukce dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. vyjadřuje vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiný dovolací důvod podle §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Ze zmíněné vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněné jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. ledna 2014 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/08/2014
Spisová značka:7 Tdo 1434/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1434.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Výtržnictví
Dotčené předpisy:§202 odst. 1 tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19