ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1456.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1456/2013-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. února 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného P. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 9 To 253/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 3 T 104/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 3 T 104/2013, byl obviněný P. H. uznán vinným ad 1) až ad 3) pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, ad 4) až ad 5) pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a ad 6) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl podle §205 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 11 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Proti citovanému rozsudku podal odvolání obviněný, a to pouze proti výroku o trestu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 9 To 253/2013, k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Klatovech ve výroku o uloženém trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §205 odst. l tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 18 T 51/2013, ve znění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 4 To 373/2013, stejně jako všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř., přičemž obsahově jej omezil pouze na výhrady vůči výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně tvrdý.
Aniž by obviněný specifikoval, pod který z dovolacích důvodů své konkrétní námitky podřazuje, vytýká, že uložený trest je nepřiměřeně přísný s ohledem na jeho doznání, spolupráci s orgány činnými v trestním řízení i s ohledem na okolnosti, za kterých k jednání došlo. Vyjádřil svůj úmysl žít řádným životem, najít si práci a hradit způsobenou škodu. Dále namítá, že v odvolacím řízení nebylo zohledněno, že skutek spáchaný na okrese S. by „měl být spolu se šesti projednávanými skutky v obci R. a H. posuzován ve vícečinném souběhu, tedy v časové i místní souvislosti“, když za skutek spáchaný na okrese S. byl Okresním soudem ve Strakonicích nepřiměřeně tvrdě odsouzen trestem odnětí svobody na deset měsíců. Přitom uvedený soud nerespektoval fakt, že jeho situaci měla zlepšit amnestie prezidenta republiky. Výsledkem je dle názoru obviněného nepřiměřeně vysoký souhrnný trest odnětí svobody, ačkoli podle zákona měl být odsouzen k mírnějšímu úhrnnému trestu. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud vše znovu zvážil a rozsudky soudů obou stupňů zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že návrh obviněného na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, neboť se domáhá toliko zrušení napadených soudních rozhodnutí a neobsahuje konkrétní návrh na další postup soudu podle §265l - §265m tr. ř. po zrušení napadeného rozhodnutí. Nicméně však, protože se nejedná o úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), a vzhledem k tomu, že návrh obviněného nemá žádný dopad na rozsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu, nejde o takovou vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Rovněž námitky, kterými obviněný označuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídají, když v jeho rámci nelze vytýkat toliko přílišnou přísnost uloženého trestu a jsou irelevantní i z hlediska dalších uplatněných dovolacích důvodů. Na straně druhé lze ale v rámci tohoto dovolacího důvodu namítat nesprávnost některých hmotně právních posouzení vztahujících se k rozhodování o trestu, např. nesprávnou aplikaci zákonných ustanovení o ukládání souhrnného nebo společného trestu.
Podle státního zástupce ale námitky, které by snad bylo možno pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově podřadit, jsou formulovány vyloženě zmatečně. Poznamenal, že obviněný na jedné straně poukazuje na místní i časovou souvislost útoků spáchaných na okresech K. a S., což by nasvědčovalo existenci podmínek pokračování (§116 tr. zákoníku), současně však žádá, aby všechny skutky byly posouzeny ve vícečinném souběhu; právě tak přitom odvolací soud věc posoudil, pokud ukládal souhrnný trest. Argumentace amnestií prezidenta republiky (zřejmě se má jednat o rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013) je již zcela nelogická, když veškerou trestnou činnost obviněný páchal po 1. 1. 2013.
Současně konstatoval, že v předmětné trestní věci skutečně vznikají pochybnosti, zda rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 9 To 253/2013 neměl být obviněnému za skutek, resp. dílčí útok souzený ve věci Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 51/2013, ukládán trest společný, nikoli souhrnný. V trestní věci Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 51/2013 byl dne 7. 5. 2013 vyhlášen odsuzující rozsudek za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku spáchaný dne 7. 3. 2013. Podle státního zástupce právní kvalifikace a skutkové okolnosti útoků uvedených pod body 1) - 3) výroku o vině Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 3 T 104/2013, a útoku souzeného ve věci Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 51/2013 (krádež vloupáním do prodejny potravin) nepochybně odpovídají podmínkám pokračování ve smyslu §116 tr. zákoníku, přičemž argumentaci odvolacího soudu podle které se o pokračování nejedná, označil v tomto směru za nepřiléhavou. Časová přetržka 22 dnů mezi útoky pokračování nevylučuje, odvolacím soudem zmiňovaná souvislost místní a souvislost v osobě poškozeného není podmínkou pokračování. Současně poznamenal, že z předloženého spisového materiálu nevyplývá, kdy ve věci Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 51/2013 nastaly účinky ustanovení §12 odst. 11 tr. ř.
Námitky obviněného, ve kterých není ale otázka uložení společného trestu vůbec zmíněna, jsou však podle státního zástupce formulovány natolik nekvalifikovaně až zmatečně, že nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu k otázce existence podmínek pro uložení společného trestu. Nepřicházelo přitom v úvahu, aby odvolací soud ukládal toliko obviněným požadovaný trest úhrnný, neboť na existenci jeho pravomocného odsouzení Okresním soudem ve Strakonicích ve věci sp. zn. 18 T 51/2013 bylo nutno reagovat buď uložením trestu společného, nebo trestu souhrnného.
Pokud jde o námitku uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody zákon připouští u všech trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným. Dále zdůraznil, že pokud obviněný svoje dovolání formálně opřel též o ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jeho použití v předmětné trestní věci nepřicházelo v úvahu, neboť odvolací soud na základě odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zrušil a sám ve věci rozhodoval rozsudkem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání v zásadě obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l ) tr. ř. S ohledem na formulační koncepci dovolacích námitek je třeba zmínit nejprve poslední z nich, na jehož základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Protože však v předmětné trestní věci odvolací soud na základě odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zrušil a sám ve věci rozhodl rozsudkem, Nejvyšší soud konstatuje, že použití tohoto dovolacího důvodu v předmětné trestní věci tak nepřicházelo vůbec v úvahu. Za této situace použití tohoto dovolacího důvodu nemůže odůvodnit názor obviněného, že „bylo rozhodnuto de facto o zamítnutí řádného opravného prostředku“.
Další obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Za relevantní v rámci tohoto důvodu dovolání ale Nejvyšší soud považoval také námitku obviněného směřující proti uložení trestu jako souhrnného, když podle něj mu měl být uložen mírnější trest úhrnný. Jiné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., totiž zahrnuje též otázky trestání, avšak pouze v tom rozsahu, pokud je namítáno nesprávné hmotně právní posouzení ve vztahu ke zvláštním podmínkám při ukládání trestu, tj. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Současně však Nejvyšší soud shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou, neboť napadené rozhodnutí, které přezkoumal v souladu s ustanovením §265i odst. 3 tr. ř. jen „v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání“, nespočívá z hlediska uvedené námitky na nesprávném hmotně právním posouzení. Uložení úhrnného trestu, jak se toho domáhá obviněný, totiž ve věci nepřichází v úvahu. Z dovolání jako celku přitom vyplývá, že jeho podstatou je dosažení mírnějšího trestu odnětí svobody, ale námitka mírnosti nebo přísnosti trestu není v řízení o dovolání vůbec přípustná. Bez významu je proto také námitka obviněného, že mu byl v jiné trestní věci Okresním soudem ve Strakonicích (sp. zn. 18 T 51/2013) uložen nepřiměřeně tvrdý trest odnětí svobody.
Podle ustanovení §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest samostatný .
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším .
Lze připomenout, že úhrnný trest přichází v úvahu v případě souběhu jednočinného i vícečinného a nezáleží ani na tom, zda jde o souběh stejnorodý či nestejnorodý. Úhrnný trest se ale ukládá pouze za podmínky, že o všech spáchaných trestných činech téhož pachatele se rozhoduje ve společném řízení jedním rozsudkem (srov. rozhodnutí č. 13/1963 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí č. 42/1980 Sb. rozh. tr.). Tato základní podmínka pro uložení úhrnného trestu, jehož se domáhá obviněný, v této trestní věci ale splněna nebyla, když byl za celé zjištěné jednání odsouzen postupně dvěma soudy. Souhrnný trest je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu trestných činů, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno o několika sbíhajících se trestných činech. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek. Musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů (stejnorodých nebo různorodých), přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně za jakýkoli z nich (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz), pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek vydán (resp. trestní příkaz doručen), skončila pravomocným odsouzením pachatele. O souběh v uvedeném smyslu však nejde, byl-li další trestný čin spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu), byť před vyhlášením dalšího odsuzujícího rozsudku (popřípadě před doručením dalšího trestního příkazu), kterým byl výrok o trestu uložený prvním odsuzujícím rozsudkem (trestním příkazem) zrušen a byl uložen trest souhrnný. V takovém případě je třeba za trestný čin spáchaný po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) uložit samostatný trest (srov. rozhodnutí č. 50/1978 Sb. rozh. tr.). Souběh nastává jen v případě, když by již prvním odsuzujícím rozsudkem bylo možno pachateli uložit trest i za trestný čin, který vyšel najevo později (srov. rozhodnutí č. 34/1965 Sb. rozh. tr.).
U pokračujícího trestného činu (§116 tr. zákoníku) je pro závěr o souběhu trestné činnosti rozhodující okamžik dokonání (dokončení) posledního z útoků tohoto trestného činu. Je-li takový útok dokonán (dokončen) až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za jinou trestnou činnost pachatele, pak o souběh mezi těmito trestnými činy nejde a uložení souhrnného trestu nepřichází v úvahu (k tomu srov. např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 500-501 s.).
Podle §12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
Nejvyšší soud konstatuje, že tyto zásady lze aplikovat i na posuzovaný případ.
Podle skutkového zjištění z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. 3T 104/2013, se obviněný měl pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku v bodě ad 1) až 3) rozsudku dopustit tím, že
l. kolem 02.00 hodin dne 29. 03. 2013 po rozbití skleněné výplně vchodových dveří vnikl do prodejny Západočeského konzumního družstva Sušice (dále jen ZKD) v č. .... v obci H., okr. K., kde z prodejních prostorů a skladu odcizil 9 kartonů cigaret různých značek, 2 lahve alkoholu zn. Myslivec, 1 láhev zn. Rudolf Jelínek-hruška, všechny o obsahu 0,5 1, 6 ks čokolád zn. Studentská pečeť, vše v celkové hodnotě 7 930,-Kč, poškozením vchodových dveří způsobil škodu ve výši 2 224,-Kč, a to vše ku škodě Západočeského konzumního družstva Sušice se sídlem Sušice I, náměstí Svobody 135, IČ: 00031968, část zboží užil pro vlastní potřebu, část prodal nezjištěným osobám,
2. kolem 02.50 hodin dne 04. 04. 2013 po rozbití skleněné výplně okna vnikl do prodejny ZKD Sušice v č. .... v obci R., okr. K., kde z prodejních prostorů odcizil 100 ks krabiček cigaret různých značek, 1 láhev alkoholu Pražská vodka, 1 láhev Vodka 42, 1 láhev Plum vodky Jelínek a 1 láhev rumu Božkov, všechny o obsahu 0,5 1, 2 ks bonboniér Mořské plody, vše v celkové hodnotě 7 815,- Kč, poškozením okna způsobil škodu ve výši 2 010,- Kč, to vše ku škodě Západočeského konzumního družstva Sušice se sídlem Sušice I, náměstí Svobody 135, IČ: 00031968, část zboží užil pro vlastní potřebu, část prodal nezjištěným osobám,
3. kolem 02.30 hodin dne 09. 04. 2013 po rozbití skleněné výplně vchodových dveří vnikl do prodejny ZKD Sušice č. ... v obci H., okr. K., kde z prodejních prostorů odcizil 120 krabiček cigaret různých značek, 1 láhev alkoholu zn. Vodka Božkov, 1 láhev Marshall - švestka a 1 láhev Marshall chalupář, všechny o obsahu 0,5 1, 7 ks čokolád zn. Studentská pečeť, vše v celkové hodnotě 9 654,- Kč, poškozením skleněné výlohy způsobil škodu ve výši 2 224,- Kč, to vše ku škodě Západočeského konzumního družstva Sušice se sídlem Sušice I, náměstí Svobody 135, IČ: 00031968, když zboží si v prodejně uložil do dvou igelitových tašek a batohu, ale v této byl zadržen přivolanou hlídkou OOP Sušice.
Před rozhodnutím o dovolání si Nejvyšší soud vyžádal aktuální opis z evidence Rejstříku trestů k osobě obviněného P. H. a také spis Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 51/2013. Z nich zjistil, že obviněný byl pro různou úmyslnou trestnou činnost třináctkrát pravomocně odsouzen, přičemž z hlediska posouzení předmětné trestní věci má význam odsouzení rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 18 T 51/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 4 To 373/2013, jímž byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že „ dne 7. 3. 2013 v době od 16.20 hod. do dne 8. 3. 2013 05:20 hod., v obci M., okr. S., za pomoci dlažební kostky o vel. hrany 20 cm, se kterou následně rozbil skleněnou výplň vstupních dveří prodejny potravin, do této vnikl a následně odcizil v rozsudku blíže specifikované zboží, čímž společnosti Jednota spotřební družstvo, IČ: 000 31 917, se sídlem nám. Hrdinů 69, 387 01 Volyně, způsobil odcizením škodu ve výši nejméně 18 809,- Kč a poškozením na zařízení škodu 1 585,- Kč, a za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců. Z příslušného spisu bylo dále zjištěno, že proti obviněnému bylo pro tento skutek vedeno zkrácené přípravné řízení a až dne 17. 4. 2013 mu byl doručen návrh na potrestání. Tímto dnem tedy teprve došlo ve smyslu ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. ke sdělení obvinění pro tento skutek, neboť do té doby byl obviněný pouze v procesním postavení podezřelého.
Se shora uvedeného pak vyplývá, že v této trestní věci soud prvního stupně, který o prvním útoku obviněného spáchaném obviněným již dne 7. 3. 2013 objektivně nevěděl, a následně i soud odvolací, který již odsouzení obviněného za toto předchozí jednání zjistil, v posuzovaném případě pochybily, pokud neposoudily trestněprávně relevantní jednání obviněného v bodě ad 1) – 3) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Klatovech, a uvedený skutek ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích, jako jeden pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. zákoníku. Předmětné protiprávní jednání bylo naplněno čtyřmi dílčími útoky jednoho pokračujícího trestného činu, když mezi jednotlivými útoky nenastala situace předpokládaná ustanovením §12 odst. 11 tr. ř. Argumentace odvolacího soudu, že mezi časově prvním útokem dne 7. 3. 2013 a následujícím druhým dne 29. 3. 2013 je přetržka 22 dnů, že se jedná o různé poškozené subjekty a různá místa páchání, není relevantní a nezakládá přetržku v pokračování v trestném činu, aby bylo namístě posoudit následné útoky jako samostatný skutek a trestný čin. V úvahu by tedy pouze ohledně části jednání obviněného přicházelo ukládání společného trestu. Nikoliv tedy úhrnného trestu, a za celé jednání, jak se obviněný domáhá v dovolání. Pouze skutky spáchané ve dnech 7. 3. 2013, 29. 3. 2013, 4. 4. 2013 a 9. 4. 2013, jsou totiž dílčími útoky jednoho pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a, b) tr. zákoníku. Po zadržení obviněného při páchání skutku dne 9. 4. 2013 (ad 3 rozsudku OS v Klatovech), mu totiž současně bylo sděleno obvinění pro tento a dva předchozí dílčí útoky (ad 1, 2 rozsudku OS v Klatovech), a proto je s ohledem na ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. další jednání obviněného spáchané následně dne 12. a 16. 4. 2013 již posuzováno jako samostatný skutek. Další útok spáchaný obviněným následně dne 23. 4. 2013, pak na další samostatný skutek dělí doručení návrhu na potrestání obviněnému dne 17. 4. 2013 ve věci Okresního soudu ve Strakonicích. Pokud se tedy obviněný ve svém dovolání domáhá posouzení jednání spáchaného dne 7. 3. 2013, jako spáchaného společně se všemi ostatními šesti nyní projednávanými dílčími útoky v podstatě jako jeden pokračující trestný čin a tedy jeden skutek, pak tato námitka je zjevně neopodstatněná, neboť v případě útoku spáchaného dne 7. 3. 2013 se jedná o dílčí útok jednoho pokračujícího trestného činu (přečinu) sestávajícího pouze ze čtyř dílčích útoků. Za této situace je vyloučeno posouzení všech celkem sedmi útoků, jako jeden skutek spáchaný pokračujícím jednáním, s následným uložením úhrnného trestu za celé toto jednání, jak se toho obviněný domáhá dovoláním. Protože obviněný žádnou další hmotně právní námitku ohledně výroku o trestu neuplatnil, jde z hlediska této jediné relevantní hmotně právní námitky o dovolání zjevně neopodstatněné.
Jak již bylo výše uvedeno, podstatou hmotně právní námitky, jíž se obviněný domáhá uložení úhrnného trestu, je snaha o dosažení uložení mírnějšího trestu odnětí svobody, jak to také v dovolání výslovně uvádí. I když nepřiměřenost uloženého trestu nelze v řízení o dovolání úspěšně namítat v rámci žádného z důvodů dovolání, a jde tedy o námitku nepřípustnou, nad rámec dovolání považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést následující. Optimální z hlediska rozhodování orgánů činných v trestním řízení a postihu pachatele trestné činnosti je, a trestní řád to stanoví v ustanovení §20 odst. 1 tr. ř., aby proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu, bylo konáno společné řízení. Protože v praxi se tak z různých důvodů v případech široké škály typů mnohosti trestné činnosti často neděje, je právě účelem jak ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku o souhrnném trestu, tak i ustanovení §45 tr. zákoníku o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, dodatečně navodit stejnou situaci, jakoby celá trestná činnost pachatele byla projednána v souladu s ustanovením §20 odst. 1 tr. ř. ve společném řízení, ve kterém by byl pachateli ukládán úhrnný trest. Bez ohledu na to, zda byl pachateli uložen trest souhrnný nebo i společný, je konečné rozhodnutí pro pachatele i z hlediska trestu stejné jako v případě, kdyby o všech jeho trestných činech, resp. o celém jeho jednání, bylo rozhodnuto v jednom řízení jediným rozsudkem s uložením jednoho úhrnného trestu, jak to předpokládá ustanovení §20 odst. 1 tr. ř. o společném řízení. Proto také námitka obviněného P. H., že mu měl být namísto souhrnného trestu uložen trest úhrnný, je nejen zjevně neopodstatněná z důvodu, že uložení úhrnného trestu za celé jeho jednání v daném případě nepřicházelo v úvahu, ale ani v případě, že by to teoreticky bylo možné, by to nijak nezměnilo jeho situaci. Proto i kdyby napadené rozhodnutí trpělo obviněným v dovolání namítanou vadou spočívající v neuložení úhrnného trestu, přicházelo by v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., které dopadá právě na případy, kdy i přes existenci formální vady dovoláním napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Přitom otázka ukládání trestu při mnohosti trestné činnosti je vyřešena dlouholetou a bohatou judikaturou, takže by se nejednalo ani o otázku zásadního významu po právní stránce. S názorem obviněného, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest odnětí svobody, se přitom nelze ztotožnit. Obviněný totiž zcela přehlíží, že s ohledem na jeho dlouholetou kriminální minulost je již mnohonásobným recidivistou, který přes řadu předchozích odsouzení soustavně páchá další trestnou činnost. Žádný výchovný vliv přitom na něj neměly nejen předchozí podmíněně odložené tresty odnětí svobody, ale ani předchozí výkon těchto trestů. V této trestní věci se přitom dopouštěl dalších útoků proti cizímu majetku i krátce poté, co byl při jednom z nich policii zadržen. Jedná se tak o hlouběji narušeného pachatele, na kterého je nutno působit výchovně delším nepodmíněným trestem odnětí svobody a současně mu tak zamezit v páchání další trestné činnosti. Pro tento závěr svědčí i skutečnost, že se nyní projednávané trestné činnosti dopustil krátce po propuštění z výkonu předchozího trestu odnětí svobody v důsledku amnestie prezidenta republiky. Namítá-li obviněný v souvislosti s přísností uloženého trestu odnětí svobody, že tato amnestie „měla zlepšit jeho situaci“, což podle jeho názoru soudy nerespektovaly, je nutno uvést, že tomu tak není. Amnestie prezidenta republiky se na projednávanou věc nevztahuje, neboť tato byla vyhlášena 1. 1. 2013 a projednávaná trestná činnost v obou věcech byla páchána až po jejím vyhlášení, takže ji nelze aplikovat a tudíž nemůže ani nijak pozitivně ovlivnit situaci obviněného. Naopak skutečnost, že se dopustil další trestné činnosti poté, co se mu dostalo dobrodiní amnestie ve vztahu k jeho předchozímu odsouzení, svědčí v neprospěch obviněného o tom, že si ani tohoto dobrodiní nevážil a dál páchal trestnou činnost. Ani této námitce tedy Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
Z výše uvedeného ohledně námitky přiměřenosti uloženého trestu vyplývá, že touto námitkou nemůže být naplněn ani další uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když dvacetiměsíční trest odnětí svobody byl obviněnému ukládán podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, kde je zákonná sazba trestu odnětí svobody až na dvě léta. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který může být naplněn pouze ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen buď takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, jak jsou uvedeny v ustanovení §52 tr. zákoníku, je mj. trest odnětí svobody a nikoliv trest úhrnný nebo souhrnný. Tento dovolací důvod proto v daném případě naplněn nebyl, neboť obviněnému byl uložen přípustný druh trestu a ve výměře spadající do rámce zákonné výměry.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy Ph. D.