ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1499.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1499/2014-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 11. 2014 o dovolání obviněného R. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 3 To 211/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 228/2013 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 3 To 211/2014, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 104 T 228/2013. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl nezákonnost úkonů, při nichž byla zjištěna jeho totožnost jako pachatele trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného zákonného dovolacího důvodu za podmínky, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že podstatou uvedeného dovolacího důvodu je porušení h m o t n é h o práva, tj. typicky trestního zákona, a to v tom smyslu, že na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, byl trestní zákon aplikován nesprávně. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí tak lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Hmotně právní povaha dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. zásadně vylučuje, aby pod něj byly podřazovány námitky, jimiž se vytýká porušení p r o c e s n í h o práva, tj. typicky ustanovení trestního řádu.
Jestliže jsou s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. spojeny procesní námitky, Nejvyšší soud k nim zásadně nepřihlíží, ledaže jde o tak podstatné vady řízení, že tím je dotčen celkový charakter řízení jako spravedlivého procesu. V takovém případě je dotčeno základní ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy. Jde o to, že předmětem právního posouzení může být jen skutek, který byl zjištěn způsobem respektujícím základní ústavně zaručená práva a svobody.
Obviněný byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 18. 11. 2013 kolem 8,40 hodin v O. – P., okr. K., řídil osobní automobil zn. Renault Laguna registrační značky ..., ačkoli si byl vědom toho, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 6. 2011, sp. zn. 1 T 63/2011, mu byl uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let, tedy do 6. 8. 2015.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval zákonné znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách ryze procesní povahy, neboť vytkl nezákonnost postupu, při němž byla zjištěna jeho totožnost s osobou pachatele činu.
Totožnost obviněného byla zjištěna za následujících okolností. Vozidlo zn. Renault Laguna registrační značky ... bylo zastaveno strážníkem Městské policie Orlová N. K. z důvodu překročení povolené rychlosti, které bylo zaznamenáno radarem dne 18. 11. 2013 v 8,41 hodin (viz záznam o přestupku na č. l. 28 spisu). Řidič vozidla se nevykázal požadovanými doklady, tj. mimo jiné občanským průkazem a řidičským průkazem, tvrdil, že je u sebe nemá, předstíral, že se důkladně podívá, zda přece jen nejsou někde ve vozidle, a z místa utekl. Strážník N. K. za řidičem běžel, ale ten se ztratil v blízkém lesním porostu. O útěku řidiče strážník N. K. vyrozuměl dvě motohlídky městské policie, které od něho obdržely popis osoby řidiče, dostavily se na místo a pátraly v jeho okolí, což vedlo k tomu, že strážníci R. B. a N. K. našli řidiče ukrytého ve vzdálenosti 300-400 metrů od místa kontroly, zadrželi ho a přivolali hlídku Policie České republiky. Policejní orgán Policie České republiky následně v osobě řidiče identifikoval obviněného R. P. K omezení osobní svobody strážníky městské policie došlo u obviněného dne 18. 11. 2013 v 9,10 hodin a k předání obviněného hlídce Policie České republiky téhož dne v 9,35 hodin (viz úřední záznam Městské policie Orlová na č. l. 24-25 spisu). Zadržení obviněného strážníky městské policie bylo oznámeno Obvodnímu oddělení Policie České republiky v Orlové dne 18. 11. 2013 v 9,20 hodin (viz úřední záznam Policie České republiky na č. l. 2 spisu). Obviněný tedy byl zadržen strážníky městské policie necelých 30 minut po útěku z místa silniční kontroly, přičemž jedním z těchto strážníků byl N. K., který předtím vykonával silniční kontrolu řidiče, byl v osobním styku s řidičem, předal jeho popis motohlídkám městské policie a potvrdil totožnost zadržené osoby s osobou řidiče.
Obviněný v dovolání namítl, že strážníci městské policie ho zadrželi v rozporu s ustanovením §76 odst. 2 tr. ř., neboť k tomu neměli žádné reálné důvody vyplývající z pouhé okolnosti, že řidič nepředložil řidičský průkaz a utekl z místa kontroly, a navíc mezi kontrolou a zadržením uběhla doba 30 minut, v průběhu které se strážníkům ztratil. Tyto námitky nemohou obstát jako důvod dovolání.
Zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu je upraveno v §76 tr. ř. Podle §76 odst.2 tr. ř. osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud to je nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazu, přičemž je povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu.
Strážníci městské policie sami pojímali omezení osobní svobody řidiče jako zadržení podle §76 odst. 2 tr. ř. s odůvodněním, že jeho útěk u nich vyvolával podezření, podle něhož v souvislosti s řízením motorového vozidla řidič spáchal nějaký trestný čin, konkrétně např. maření výkonu úředního rozhodnutí či ohrožení pod vlivem návykové látky. Toto podezření lze již vzhledem k samotným okolnostem útěku považovat za reálné, nehledě na to, že v dalším průběhu se plně potvrdila jeho důvodnost. K zadržení obviněného jako osoby totožné s řidičem, který utekl z místa kontroly, došlo za situace splňující podmínky ustanovení §76 odst. 2 tr. ř. i potud, že obviněný byl osobou „přistiženou při trestném činu nebo bezprostředně poté“. Obviněný byl již samotným provedením silniční kontroly objektivně přistižen při trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku, i když to v době kontroly ještě nebylo strážníkům městské policie zřejmé. Pokud k omezení osobní svobody obviněného došlo za namítaných 30 minut, lze tuto dobu akceptovat z hlediska zákonné podmínky vymezené dikcí „bezprostředně poté“, tj. bezprostředně po trestném činu. Obviněný byl po uplynutí necelých 30 minut omezen na osobní svobodě za situace, kdy byl strážníkem městské policie nejprve bezvýsledně pronásledován a v návaznosti na to i dalšími strážníky ihned hledán v okolí místa, z něhož utekl, a kdy se před strážníky ukrýval v porostu na místě vzdáleném 300-400 metrů od místa útěku. Činnost strážníků městské policie ihned po útěku obviněného nepřetržitě a souvisle směřovala k jeho dopadení a byla završena zadržením obviněného v úkrytu nacházejícím se v zóně, kterou strážníci sledovali. Za tohoto stavu není přesvědčivého důvodu považovat namítanou dobu 30 minut mezi útěkem obviněného a omezením jeho osobní svobody za okolnost vylučující splnění podmínek zadržení podle §76 odst. 2 tr. ř. K zadržení obviněného tedy došlo v souladu s tímto ustanovením. Následné zjištění totožnosti obviněného proto nelze napadat jako nezákonné, zvláště když nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti o tom, že zadrženou osobou byl řidič kontrolovaného vozidla.
Krajský soud v Ostravě nesouhlasil se závěrem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, že obviněný byl zadržen podle §76 odst. 2 tr. ř., a nepřiléhavě interpretoval postup strážníků městské policie vůči obviněnému jako předvedení podle §13 odst. l zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Toto vybočení Krajského soudu v Ostravě při posuzování způsobu omezení osobní svobody obviněného však nemá žádný vztah k otázce právního posouzení skutku, tj. k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Totožnost obviněného jako pachatele skutku, který byl posouzen podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku, byla zjištěna způsobem, který nijak nevybočil z rámce spravedlivého procesu. To, že obviněný nesouhlasí s postupem, na jehož podkladě byla jeho totožnost s osobou pachatele zjištěna, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
P ředseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec