ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.307.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 307/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. dubna 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného Š. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 13 To 326/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 47/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. 1 T 47/2012, byl obviněný Š. K. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a byl odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o tom, že se obviněný F. L. podle §226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek popsaný ve skutkové větě.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný Š. K. odvolání. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 1. 10. 2013, sp. zn. 13 To 326/2013, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celé části týkající se tohoto obviněného, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že ho uznal vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 k §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to ho odsoudil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců.
Obviněný se trestného činu dopustil tím, že (zkráceně uvedeno) v přesně nezjištěné době ve dnech 6. až 7. 8. 2009, s úmyslem se obohatit, v restauraci – penzionu Austria ve S. ul. v P., uvedl v omyl poškozenou J. K. tím, že mezi dokumenty, kterými jej hodlala zmocnit k vymožení pohledávky ve výši 227.735,- Kč za společností Next Reality, s. r. o., z titulu prodeje nemovitostí citovaných v rozsudku v k. ú. K. kupující Ing. A. B. kupní smlouvou ze dne 12. 6. 2009, podle níž byl povolen vklad práva rozhodnutím Katastrální úřadu pro Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích, Katastrální pracoviště Pardubice, s právními účinky vkladu práva ke dni 22. 6. 2009, jí k podpisu podstrčil směnku ze dne 13. 6. 2009 znějící na zaplacení částky 227.735,- Kč na řad Š. K., se splatností dne 1. 8. 2009, a směnku ze dne 7. 8. 2009 znějící na zaplacení částky 600.000,- Kč na řad Š. K., se splatností dne 31. 8. 2009, které jmenovaná podepsala, aniž by o jejich existenci věděla a aniž by k jejich podpisu měla právní důvod a poté, co J. K. směnky řádně a včas neuhradila, Š. K. uplatnil své právo z takto získaných pohledávek dne 7. 1. 2011 u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, tímto jednáním, tedy vystavením směnek na zaplacení částky 227.735,- Kč a 600.000,- Kč, způsobil v majetkové sféře poškozené J. K. dluh v celkové výši 827.735,- Kč.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že v rozhodování soudů obou stupňů došlo k zjevnému nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, vyloženými jen a pouze v jeho neprospěch. Obviněný poukazuje na průběh trestního řízení s tím, že nalézacím soudem bylo ve věci rozhodováno dvakrát, přičemž poprvé byl pro týž skutek zproštěn obžaloby. Podle obviněného byly orgánům činným v trestním řízení od počátku k dispozici dvě verze, přičemž se přiklonily k verzi poškozené strany. Odvolací soud ve prospěch poškozené vyhodnotil znalecký posudek a výpověď soudního znalce a naopak v jeho neprospěch hodnotil jako rozpory některá jeho tvrzení týkající se poškozené. Pokud ale mluvil o poškozené, tak fakticky mluvil o její rodině a její jednání spojoval s jednáním jejího bratra. Dále poukázal na skutečnost, že se odmítl podrobit znaleckému zkoumání, což však, stejně jako odmítnutí výpovědi, nesmí být použito v jeho neprospěch. Soud dále v jeho neprospěch hodnotil skutečnost, že jeho jednáním mělo dojít k dvojnásobnému jištění, s čímž by podle soudu poškozená nesouhlasila, což je ale v rozporu s další argumentací odvolacího soudu, který s poukazem na některé závěry znaleckého posudku a prvoinstančního soudu uvedl, že se poškozená v této problematice naprosto neorientovala. Argumentace soudu jeho složitou finanční situací, s poukazem na exekuční řízení vedená proti němu, nemá podle obviněného souvislost s projednávanou věcí, neboť nedisponoval svými penězi, ale penězi své matky. V daném případě nelze vyloučit, že on sám se stal obětí podvodu. Soudu vytýká, že se nevypořádal ani se závěry znalce učiněnými při hlavním líčení. Pokud sama poškozená nebyla iniciátorkou podvodného jednání, pak to mohl být její bratr, který nutně potřeboval peníze a s obviněným F. L. se domluvil. V jednání poškozené pak obviněný spatřuje určitou účelovost motivovanou ochranou osob blízkých. Se všemi uvedenými skutečnostmi se soudy podle obviněného nevypořádaly. Nelze tedy podle něj akceptovat, aby soud hodnotil pouze důkazy jevící se v jeho neprospěch, a ostatní důkazy buď nehodnotil vůbec, nebo opět v jeho neprospěch, přičemž se nevypořádal s důkazy, které zpochybňovaly výpověď a jednání poškozené. Soud měl proto na jeho případ aplikovat minimálně zásadu „in dubio pro mitius“.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu I. stupně, a zprostil ho obžaloby, nebo aby při použití zásady „in dubio pro mitius“ sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že nevyužívá svého práva a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že shodnými námitkami obviněného se již zabýval a přesvědčivě vypořádal soud II. stupně, a obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, podal fakticky ve stejném rozsahu jako odvolání (č. l. 398 a násl. tr. spisu). Námitky obsažené v dovolání byly také součástí celé obhajoby obviněného od počátku trestního řízení, soudy se jimi pečlivě zabývaly a vypořádaly se s nimi. S ohledem na shora uvedené a obsah dovolání je zřejmé, že jeho námitky neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Toho si je ostatně vědom i sám obviněný, neboť naplnění uvedeného dovolacího důvodu nespatřuje v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale v existenci nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
Obviněný založil dovolání na námitkách, které evidentně vybočují z mezí uplatněného dovolacího důvodu, když výlučně směřují proti rozsahu dokazování, způsobu hodnocení důkazů a na něm učiněným skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. V dovolání v podstatě namítá, že se uvedeného jednání nedopustil a on sám je obětí podvodu. Uvádí, že od počátku měly soudy k dispozici dvě proti sobě stojící verze jednání, a to verzi jeho a verzi poškozené (tyto verze obviněný v dovolání rozebírá a ze svého pohledu hodnotí), přičemž se soudy přiklonily k verzi poškozené, když veškeré provedené důkazy hodnotily jen a pouze v jeho neprospěch, sporné důkazy hodnotily ve prospěch poškozené a důkazy, které by mohly svědčit v jeho prospěch, nehodnotily vůbec. V dovolání se tak domáhá v podstatě toho, aby soud uvěřil jeho verzi průběhu skutkového děje.
Obviněný tak nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, resp. s provedenými důkazy a s jejich hodnocením soudy, čímž zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení činu tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutkových závěrů, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že - jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. - důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání, a dovoláním se nelze zásadně úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, a to už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných obviněným ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Nejvyšší soud proto zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Jen zcela výjimečně tak může učinit, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními uvedenými ve výroku o vině napadeného rozsudku, a provedenými důkazy, rozhodně není žádný extrémní rozpor. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly ve věci podrobné dokazování, všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného hodnotily jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, které neodporují zásadám formální logiky. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový základ nejen ve výpovědi poškozené, přičemž výpovědi obviněného a poškozené stojí proti sobě. Soudy však shledaly věrohodnou verzi poškozené, a to po pečlivém hodnocení její výpovědi v souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Skutková zjištění soudů, odpovídající výpovědi poškozené, vyplývají také z provedených a pečlivě hodnocených listinných důkazů. Zejména z plné moci ze dne 6. 8. 2009 (č. l. 96 tr. spisu) je zřejmé, že pozemky, které chtěl obviněný údajně kupovat, jak tvrdí ve své výpovědi, již byly prodané a obviněný byl poškozenou zmocněn toliko k vymožení částky 227.735,- Kč od společnosti Next Reality, s. r. o. Skutečnost, že poškozená očekávala výplatu peněz od uvedené společnosti, vyplývá rovněž z výpovědi majitele realitní kanceláře svědka M. Ch. V souvislosti s posouzením věrohodnosti výpovědi poškozené soudy pečlivě hodnotily závěry znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, na osobu poškozené (č. l. 350 a násl. tr. spisu), jakož i výpověď znalce Doc. PhDr. J. Laška, CSc. Na základě provedených důkazů tak byla vyvrácena obhajoba obviněného spočívající v tom, že chtěl od poškozené kupovat uvedené nemovitosti a z tohoto důvodu došlo k zajištění jím vyplacené kupní ceny směnkami specifikovanými ve skutkové větě. V podrobnostech odkazuje Nejvyšší soud na odůvodnění rozhodnutí soudu I. a II. stupně.
S ohledem na obsah trestního spisu a shora uvedené Nejvyšší soud tedy nesouhlasí s námitkou obviněného, že soudy opřely výrok o vině o důkazy, které vyhodnotily pouze a jen v jeho neprospěch. Nejvyšší soud shledal, že výše uvedené námitky obviněného ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že učiněná skutková zjištění mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení, a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, proto nelze dospět. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění, co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nebyly tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Proto bylo dovolání obviněného Š. K. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš