ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.44.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 44/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 1. 2014 o dovolání obviněného Ing. J. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 5 To 305/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 43/2013 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 6. 2013, sp. zn. 1 T 43/2013, byl obviněný Ing. J. Ch. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou roků, dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dva roky. O náhradě škody bylo rozhodnuto výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu Brno-venkov v podstatě v tom, že obviněný dne 27. 5. 2012 v době kolem 14:36 hodin v prostoru tříramenné křižovatky na výjezdu ze silnice č. … a silnice č. … B. – H. u B., v km 1,753, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Mazda 6, r. z. …, v důsledku nesprávného způsobu jízdy, nevěnování se plně situaci v silničním provozu a nedostatečnému respektování dopravní značky „Dej přednost v jízdě“ při najíždění z vedlejší silnice vlevo na hlavní silnici nedal přednost v jízdě motocyklu Yamaha FZ6, r. z. …, který řídil R. S. ve směru B. – H. u B., jenž v té době předjížděl a následně se zařazoval zpět před vozidlo Ford, jedoucí ve stejném směru, a z toho důvodu došlo v prostoru křižovatky k nárazu přední části motocyklu Yamaha do levého boku vozidla Mazda, kdy motocykl pokračoval dále ve směru H. u B., ale přitom již velmi silně vibroval a došlo k tzv. vyhození spolujezdce na motocyklu, který se zastavil až o svodidla na protější straně, a dále došlo k pádu řidiče motocyklu na vozovku, přičemž řidič motocyklu R. S. a jeho spolujezdec M. M. utrpěli těžká zranění specifikovaná ve výroku o vině, a tímto jednáním obviněný porušil zejm. ust. §4 písm. a), b), c), §5 odst. 1 písm. b), §22 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 5 To 305/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný Ing. J. Ch. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení (v dovolání nesprávně uvádí „proti rozsudku“) Krajského soudu v Brně. Své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l ) tr. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V dovolání obviněný uplatnil námitky, podle nichž se nedopustil trestného činu, motocyklistu neviděl a nemohl vidět, vzhledem k tomu, že tento byl v zákrytu za automobilem Ford, a tedy ani při vší pečlivosti nemohl předvídat rozvinutí nehodového děje a zabránit střetu s motocyklem. Soudy měly, podle jeho názoru, zkoumat míru porušení povinností ze strany poškozeného, když tato byla navíc podložena odborným vyjádřením Ing. Marka Semely, Ph.D. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a tomuto přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně požádal, aby Nejvyšší soud ve smyslu ust. §265o tr. ř. odložil resp. přerušil výkon napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., ale je zjevně neopodstatněné.
Dovolání není jen nějaký další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l ) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v dané věci uplatněný v alternativě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud je dovolacím důvodem „nesprávné právní posouzení skutku“, rozumí se tím skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Také ta varianta dovolacího důvodu, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, se týká aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně a zásadně nepřipouští přezkum skutkových zjištění soudů.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na opakování své obhajoby, kdy předkládal svou vlastní verzi nastiňující spoluzavinění poškozeného řidiče motocyklu, s odkazem na odborné vyjádření Ing. Marka Semely, Ph.D., s čímž se ale soudy obou stupňů již přesvědčivě vypořádaly. Skutkový stav zjištěný oběma soudy odpovídá zákonným znakům uvedeného přečinu, a to z důvodů, které ve svých rozhodnutích pečlivě vysvětlily. Uplatněná námitka obviněného, podle níž zjištěný skutkový stav nemá znaky tohoto přečinu pro nedostatek jeho zavinění, je evidentně bez jakéhokoli opodstatnění.
Správnost výroku o vině není dotčena namítanou okolností, že obviněný neviděl přijíždějící motocykl, neboť výhled na něj měl zakrytý osobním automobilem zn. Ford Fiesta. Ze znaleckého posudku z oboru dopravy a fotodokumentace je zřejmé, že při velikosti tohoto automobilu porovnané s výškou motocyklu, na němž navíc seděl řidič se spolujezdcem, byl motocykl zčásti viditelný i za vozidlem zn. Ford Fiesta. Pokud obviněný podle svých námitek spatřil motocykl (zahlédl stín) až těsně před nárazem, svědčí to o tom, že ho přehlédl. Obviněný podle své výpovědi vjel do křižovatky poté, co se nejprve podíval doleva, odkud viděl přijíždět vozidlo zn. Ford, a pak doprava. Z tohoto je zřejmé, že situaci vlevo dále již nevěnoval pozornost, a proto ani nezaznamenal motocykl předjíždějící vozidlo zn. Ford. Nejde tedy o to, že by motocykl objektivně nebylo vidět, ale o to, že obviněný nekontroloval situaci na hlavní silnici vlevo dostatečně důsledně, pozorně a obezřetně. V tom spočívá jeho zavinění, které mělo dominantní význam pro vznik nehody. Ze zjištění, podle něhož poškozený řídil motocykl v rychlosti poněkud přesahující povolený limit, nevyplývá nic, co by se jakkoli týkalo zavinění obviněného.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nutný proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces, a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, anebo skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, případně skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Brno-venkov, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutkové závěry soudů spolehlivě vyplývají z provedených důkazů, především ze znaleckého posudku z oboru dopravy Ing. Jiřího Štěrby, jakož i ze svědecké výpovědi D. H., řidiče vozidla zn. Ford, který podrobně, přesvědčivě a bez podstatnějších rozporů popsal jednání obviněného a okolnosti, za kterých k němu došlo. Z výpovědi svědka D. H. soud zjistil, jakou rychlostí, jak daleko od křižovatky a jakým způsobem jej poškozený na motocyklu předjížděl, přičemž z této výpovědi bylo rovněž spolehlivě zjištěno, že se poškozený řidič motocyklu již řadil zpět do svého jízdního pruhu. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný popíral spáchání skutku, a již proto hodnotily zmiňovanou svědeckou výpověď velmi obezřetně s důrazem na to, zda a do jaké míry je v souladu s ostatními důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. V tomto ohledu soudy zaznamenaly, že ve všech směrech, v nichž byla svědecká výpověď D. H. ověřitelná jinými důkazy (zejména zmiňovaným znaleckým posudkem), je s nimi v souladu, a důvodně z toho usoudily na její celkovou věrohodnost. Stejně tak se soudy obou stupňů zabývaly i odborným vyjádřením Ing. Marka Semely, Ph.D., a hodnotily jej v kontextu s ostatními provedenými důkazy. Správně přitom dospěly k závěru, že není namístě, ani s ohledem na námitky obviněného a závěry vyplývající ze zmiňovaného odborného vyjádření, ještě dále doplňovat dokazování vypracováním případného revizního znaleckého posudku. Nejsou totiž pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku Ing. Jiřího Štěrby a ani toto odborné vyjádření tyto závěry není s to zvrátit, neboť ani připuštění v něm nastiňované možné varianty průběhu skutkového děje vinu obviněného nevyvrací.
Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby provedené důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje s tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a napadené usnesení Krajského soudu v Brně není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §256b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o odložení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí, neboť jednak ani předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. návrh na odložení, resp. přerušení výkonu trestu nepodal a jednak Nejvyšší soud k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.