ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.471.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 471/2014-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 4. 2014 o dovolání obviněného L. Ř. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 9 To 451/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 169/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Ř. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 4 T 169/2012, byl obviněný L. Ř. uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody na dva měsíce, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Kladně v tom, že obviněný dne 4. 1. 2010 v prodejně Planeo Fast ČR, a. s., v K., v A. ul., se záměrem se obohatit při sjednávání úvěrové smlouvy se společností Home Credit, a. s., uvedl nepravdivé údaje o svém zaměstnání u podnikatele J. N., s místem podnikání v Křišťanově ulici 20, Praha 3, s čistým měsíčním příjmem 16.300 Kč, ačkoliv u této osoby nikdy nepracoval, přičemž na základě těchto nepravdivých informací uzavřel úvěrovou smlouvu č. ....... s výše uvedenou společností na částku 16.009 Kč, za niž nakoupil notebook značky Acer Aspire 5810, a z poskytnutého úvěru nezaplatil žádnou splátku, čímž Home Credit, a. s., IČO: 26978636, se sídlem Moravské náměstí 249/8, Brno, způsobil celkovou škodu ve výši 16.009 Kč.
Odvolání, kterým obviněný napadl citovaný rozsudek v celém rozsahu, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 9 To 451/2013, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze, přičemž odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu obviněný namítl, že odvolací soud tím, že se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, akceptoval nesprávné právní posouzení skutku. Podle obviněného nebyla v jeho případě naplněna podmínka jeho příčetnosti, neboť z obsahu ve věci vypracovaného znaleckého posudku lze jednoznačně dovodit, že trpí (a v době spáchání trestného činu trpěl) demencí, jejíž tíži lze stanovit v rozmezí mírná až středně těžká. Jeho stav mohl v průběhu času přitom vykazovat určité výkyvy. Pokud jde o jeho schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání, jakož i schopnost své jednání ovládat, obě tyto schopnosti byly sníženy podstatně a smysl trestního stíhání je schopen chápat minimálně. K datu vyšetření (únor 2013) tíže jeho demence byla hodnocena jako středně těžká.
Podle obviněného z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že nebyl schopen rozpoznat veškeré aspekty jednání, nebyl schopen pochopit úvěrovou problematiku ani sjednat úvěrovou smlouvu, aniž by k tomu byl někým naveden konkrétními pokyny. Kvůli duševní poruše, pro kterou je od 6. 3. 2013 pravomocně omezen ve způsobilosti k právním úkonům, nemohl tedy naplnit subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nelze v jeho jednání dovozovat přímý ani nepřímý úmysl spáchat uvedený trestný čin. Naopak za této situace lze dle obviněného učinit závěr, že v daném případě nebyly naplněny obecné požadavky, kladené na pachatele, ale naopak byly naplněny podmínky stavu nepříčetnosti dle ustanovení §26 tr. zákoníku.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v celém rozsahu a rozhodl o zastavení jeho trestního stíhání.
Do doby konání neveřejného zasedání Nejvyšší soud neobdržel žádné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným, jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., ale je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svého dovolání obviněný poukazuje na absenci subjektivní stránky přečinu úvěrového podvodu, ať již ve formě úmyslu přímého či nepřímého, a dovozuje, že ve smyslu §26 tr. zákoníku je osobou nepříčetnou pro duševní poruchu.
Přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy nebo při čerpání úvěru uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí.
Podle §22 odst. 1 tr. zákoníku pachatelem trestného činu je ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná.
Podle §26 tr. zákoníku ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.
Ze shora uvedeného zřetelně vyplývá, že soudy nižších stupňů důvodně neměly pochybnosti o tom, zda obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. V rámci svých úvah přitom nepřehlédly ani ustanovení §26 tr. zákoníku. Očividně bez opodstatnění jsou tedy námitky obviněného ohledně naplnění podmínky stavu nepříčetnosti. Podle soudů prvního i druhého stupně je sice velmi pravděpodobné, že sám obviněný neinicioval předmětné jednání, údaje o svém zaměstnání však musel poskytnout pracovnici prodejny právě on sám, přičemž znalec psychiatr uvedl, že obviněný je schopen dodržovat určitá pravidla chování a má povědomost o povinnostech vyplývajících ze zákona, je schopen i pochopit otázku pravidelnosti plateb, které by z uzavření smlouvy vyplynuly. S odkazem na závěry znaleckého posudku tak nelze dojít k závěru, že obviněný nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání, byť tato schopnost byla v důsledku demence podstatně snížena, ale nebyla vymizelá, a že by tedy nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Tyto skutečnosti vzaly soudy obou stupňů za prokázané, když navíc obviněný tuto námitku uplatnil již v odvolacím řízení a soud druhého stupně se s ní ve svém rozhodnutí spolehlivě vypořádal. Navíc nelze přehlédnout, že k projednávanému skutku došlo počátkem roku 2010, kdy obviněný byl zjevně v lepší zdravotní kondici, než v jaké se nachází aktuálně a která v roce 2013 vyústila k rozhodnutí o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům.
Nelze přijmout ani další námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v obviněným vytýkané absenci subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku. Tuto námitku obviněný odvíjí od duševní poruchy, kterou v inkriminovanou dobu již trpěl a na které staví své závěry o nepříčetnosti. Vzhledem ke shora uvedenému, kdy bylo spolehlivě prokázáno, že obviněný je trestně odpovědný, nelze pak akceptovat ani tuto námitku, neboť obviněný zcela zjevně naplnil subjektivní stránku uvedeného přečinu, když jednal v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V prodejně uvedl vědomě nepravdivé údaje o svém zaměstnání a příjmech, a to se zjevným cílem získat předmětný notebook, za „co nejvýhodnějších podmínek“, aniž by za něj fakticky musel cokoli zaplatit, a sjednal si nulovou akontaci. Podvodný úmysl potvrzuje i skutečnost, že následně ani žádnou ze splátek nezaplatil.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.