ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.50.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 50/2014-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. ledna 2014 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 To 339/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 99 Nt 66/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 99 Nt 66/2010, bylo rozhodnuto o tom, že se obviněný M. Z. podle §353 odst. 1 tr. ř. a §99 odst. 6 tr. zákoníku propouští z ochranného léčení psychiatrického ve formě ambulantní, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 3 T 129/2007.
Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce stížnost v neprospěch obviněného. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 To 339/2013, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil. Podle §99 odst. 6 tr. zákoníku u obviněného prodloužil ochranné léčení psychiatrické ve formě ambulantní, které mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 3 T 129/2007, do 24. 8. 2015.
Proti rozhodnutí stížnostního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku především nesouhlasí se závěry Krajského soudu v Brně o tom, že byly splněny podmínky pro pokračování v uloženém ochranném léčení a že účelu ochranného léčení nebylo dosud dosaženo. Uvedené závěry nemají podle obviněného oporu v provedeném dokazování, zejména ve znaleckém posudku MUDr. E. Čermákové. Samo doporučení znalce, zda ochranné léčení uložit, resp. prodloužit, není podle obviněného dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu o této otázce. Obviněný zdůraznil, že uložení, resp. prodloužení ochranného léčení je významným zásahem do jeho osobní svobody. Skutečnost, že polemizuje s postupy jeho léčby, nemůže být podle něj důvodem prodlužování jeho ochranného léčení. Obviněný uvedl, že se léčení podrobuje, chodí pravidelně na kontroly a dodržuje předepsanou medikaci. Bydlí v současné době v chráněném bydlení v H., rád by své ubytování změnil, nicméně mu v tom zásadním způsobem brání prodloužené ochranné léčení, kdy je na něj údajně nahlíženo jako na osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům. Poukázal na to, že ochranné léčení mu bylo uloženo v roce 2007, v mezidobí jedenkrát medikaci porušil, avšak neprojevily se u něj údajně žádné známky agrese. Podle obviněného nebylo prokázáno, že by v jeho případě bylo nutné prodlužovat ochranné léčení za účelem zabránění dalšího páchání trestné činnosti. Napadené rozhodnutí považuje pouze za jakousi nadměrnou opatrnost, bez bližšího uvědomění si velmi zásadních dopadů na život a osobní svobodu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 To 339/2013.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání zopakoval, že obviněnému bylo uloženo ochranné léčení rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 3 T 129/2007. Dále uvedl, že soud druhého stupně v napadeném rozhodnutí o ukládání ochranného léčení vůbec nerozhodoval. Obviněným deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. postihuje podle státního zástupce pouze případy vadného uložení ochranného opatření a nevztahuje se na následná rozhodnutí ve vykonávacím řízení, jakým je právě napadené usnesení krajského soudu. Z těchto skutečností má státní zástupce za to, že proti rozhodnutí o prodloužení ochranného léčení, proti kterému obviněný svým mimořádným opravným prostředkem brojí, není dovolání přípustné. Navrhl, proto, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v projednávané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům:
Nejprve je nutno uvést, že dovolání zavedené do českého trestního řádu novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, bylo koncipováno jako specifický mimořádný opravný prostředek, který v určitých případech umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí. Proto byla současně striktně omezena přípustnost jeho podání pouze na ta pravomocná rozhodnutí soudu učiněná ve druhém stupni ve věci samé (§265a odst. 1 tr. ř.), která jsou jednotlivě vyjmenována v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř.
Jelikož ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří.
Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. je rozhodnutím ve věci samé
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) tr. ř.
V posuzované věci rozhodl Okresní soud v Blansku (pravomocně) rozsudkem dne 3. 10. 2007, sp. zn. 3 T 129/2007 tak, že podle §25 tr. zákona (tj. zák. č. 140/1961 Sb., v tehdy účinném znění) upustil od potrestání obviněného M. Z. za současného uložení ochranného opatření, a to ochranného léčení psychiatrického v ambulantní formě (§72 odst. 2 písm. a/, odst. 4 tr. zákona).
Naproti tomu napadeným usnesením ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 To 339/2013, Krajský soud v Brně o uložení ochranného opatření (ochranného léčení) nerozhodoval, protože ve vykonávacím řízení (podle hlavy dvacáté první, oddílu sedmého trestního řádu – výkon ochranného léčení a zabezpečovací detence) podle §353 odst. 1 tr. ř., za použití §99 odst. 6 tr. zákoníku, již uložené ochranné léčení toliko prodloužil.
Dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze proto uzavřít, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně, ani jemu předcházející usnesení Městského soudu v Brně, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř., proti nimž by bylo možno podat dovolání z obviněným uplatněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. (k dané problematice srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu Svazek 24/2003, pod č. T 548, popř. též T 549).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 3 To 339/2013, kterým bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 99 Nt 66/2010, kterým byl obviněný propuštěn z ochranného léčení a naopak bylo vysloveno, že se doba ochranného léčení u obviněného podle §99 odst. 6 tr. zákoníku prodlužuje, není rozhodnutím, proti němuž je dovolání přípustné.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného M. Z. bez věcného přezkoumání (§265i odst. 3 tr. ř.) odmítl, neboť není přípustné.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš