ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.505.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 505/2014-I-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. 5. 2014 dovolání obviněného R. V. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 2 To 87/2013, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 14/2012 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 2 To 87/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. 40 T 14/2012, byl obviněný R. V. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody směřujících proti obviněnému R. V. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněného O. Z.
O odvoláních, která podali obviněný R. V. proti jeho se týkajícímu výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného R. V. proti výroku o vině, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 2 To 87/2013. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněného R. V. podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. (správně též podle §258 odst. 2 tr. ř.) zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný R. V. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na devět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. Odvolání obviněného R. V. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku spočíval podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci v podstatě v tom, že obviněný od prosince 2010 do 2. 3. 2012 v P., okr. P., v P. a v P. v objektech, které vzhledem k vybavení technickým zařízením měly povahu pěstíren, nelegálně pěstoval rostliny konopí setého, z nichž vyrobil nejméně 14 551,91 g toxikologicky využitelné hmoty ve formě sušiny obsahující nejméně 2 432,2 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž v pěstírnách bylo zajištěno dalších 2 080 pěstovaných a dosud nesklizených rostlin v různých fázích růstu představujících 24 735,4 g toxikologicky využitelné hmoty s obsahem 3 322,13 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, a takto jednal v úmyslu získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč. Změna výroku o vině oproti rozsudku Krajského soudu v Brně záležela především v tom, že Vrchní soud v Olomouci rozšířil výrok o vině jednak o zjištění týkající se již sklizených a zpracovaných rostlin konopí, zatímco Krajský soud v Brně založil výrok o vině jen na zjištěních týkajících se pěstovaných a dosud nesklizených a nezpracovaných rostlin. Další změna záležela v tom, že Vrchní soud v Olomouci pojal do výroku o vině zjištění týkající se prospěchu obviněného.
Zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku spočíval podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci v podstatě v tom, že obviněný v době od 1. 12. 2010 do 30. 3. 2012 v objektech provozovaných jako nelegální pěstírny konopí setého neoprávněně odebral celkem 297 794,88 kWh elektrické energie a způsobil tím škodu ve výši 1 716 951,63 Kč. Změna výroku o vině oproti rozsudku Krajského soudu v Brně záležela ve snížení rozsahu škody (podle Krajského soudu v Brně šlo o neoprávněný odběr 324 366,06 kWh elektrické energie a o škodu ve výši 1 870 196,90 Kč).
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci s tím, že napadl jednak výrok o vině a trestu, jednak výrok o zamítnutí svého odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Projevil nesouhlas s tím, že skutek spočívající v pěstování konopí byl kvalifikován podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a namítl, že závěr Vrchního soudu v Olomouci, podle něhož chtěl činem získat značný prospěch, není ničím podložen. Dále vytkl neopodstatněnost kvalifikace skutku podle §238 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a vyjádřil názor, že pěstování rostlin konopí nedosáhlo takového rozsahu, který by bylo možné pokládat za velký rozsah ve smyslu tohoto ustanovení. Podle obviněného měl být skutek správně posouzen jen podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, a to v části týkající se právního posouzení skutku podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Podmínkou aplikace ustanovení §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku je to, že pachatel spáchá čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch. Značným prospěchem se podle §138 odst. 2 tr. zákoníku rozumí prospěch dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Vrchní soud v Olomouci zakomponoval do skutkové části výroku o vině konstatování, že obviněný „jednal v úmyslu nelegálním pěstováním konopí získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč“. Tímto konstatováním Vrchní soud v Olomouci dosadil do výroku o vině zákonný znak uvedený v §238 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, aniž pro to měl jakýkoli podklad v konkrétních zjištěních, která by byla výsledkem úvah ohledně toho, k jakému konečnému produktu směřovalo jednání obviněného, v jakém množství měl či mohl být takový produkt vyroben, za jakou částku mohl být prodán apod. Význam naznačených úvah byl o to naléhavější, že sám Vrchní soud v Olomouci na str. 15 odůvodnění napadeného rozsudku usoudil, že „nelze jednoznačně prokázat, že (vypěstovaná sušina) byla určena pro drogový trh“. Na to navazovala další úvaha Vrchního soudu v Olomouci, podle které obviněný „každopádně ... čekal na nějakou příležitost a případné zhodnocení sušiny např. při výrobě nelegálních léčebných prostředků ve formě mastí apod.“. K tomu Vrchní soud v Olomouci dodal, že „s ohledem na rozsah výroby, kdy bylo shromážděno téměř 15 kg již vyrobené sušiny a další sušina by byla získána mohutným rozpracovaným pěstováním konopí ve třech samostatných pěstírnách, nelze předpokládat, že obviněný nejednal v úmyslu získanou sušinu nějakým způsobem zpeněžit“. Vrchní soud v Olomouci zároveň poukázal na to, že v dané věci šlo o „značně náročné technické zabezpečení pěstování konopí setého“ a o „poměrně značnou hodnotu pořízeného zařízení“.
Ta část výroku o vině, podle které obviněný jednal v úmyslu získat pro sebe prospěch ve výši přesahující částku 500 000 Kč, je nejasná z hlediska otázky, jak Vrchní soud v Olomouci k této částce došel. Citované úvahy Vrchního soudu v Olomouci jsou vedeny ve velmi povšechné úrovni, nespočívají v žádné konkrétní kalkulaci a vyjadřují v podstatě jen myšlenku, že obviněný chtěl sušinu „nějakým způsobem“ zpeněžit, zvláště když si na její výrobu pořídil technické zařízení „poměrně značné hodnoty“. V této spojitosti je nutné poznamenat, že Vrchní soud v Olomouci do svých úvah nijak nezahrnul ani otázku výše nákladů, které obviněný vynaložil na výrobu sušiny a které bylo nutné odečíst od výnosu, k němuž měl směřovat prodej sušiny nebo jiného produktu z ní pocházejícího (k tomu viz přiměřeně č. 42/2005 Sb. rozh. tr.). Celkově je závěr Vrchního soudu v Olomouci ohledně výše zamýšleného prospěchu obviněného neověřitelný, nepřezkoumatelný a působí spíše jako projev rozhodovací libovůle, která staví výrok o vině opírající se o ustanovení §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku do rozporu s ústavně garantovaným právem obviněného na spravedlivý proces.
Námitky obviněného proti posouzení skutku podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku jsou zjevně neopodstatněné.
Podmínkou aplikace ustanovení §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je to, že pachatel spáchá čin uvedený v §283 odst. 1 tr. zákoníku ve velkém rozsahu.
Znak „ve velkém rozsahu“ není v zákoně nijak blíže vymezen a jeho výklad je ponechán soudní praxi. Ta byla sjednocena usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (viz č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Tímto rozhodnutím byly vyloženy kvantifikační znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, pokud tyto znaky spočívají ve spáchání činu „ve větším rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ve spáchání činu „ve značném rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a ve spáchání činu „ve velkém rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedené znaky byly vymezeny tak, že jejich základem jsou násobky takového množství účinné látky (drogy), které je „množství větší než malé“ uvedené v pátém sloupci přílohy č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. „Větší rozsah“ byl vymezen jako desetinásobek množství většího než malého, „značný rozsah“ byl vymezen jako desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velký rozsah“ byl vymezen jako desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
Pokud jde o konopí, bylo v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády jako nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé, stanoveno množství 1,5 g účinné psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu. Vztáhne-li se to ke zjištění Vrchního soudu v Olomouci, že sušina, kterou obviněný vyrobil z pěstovaného konopí, obsahovala 2 432,24 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, pak je jasné, že již dokonanou částí trestného činu obviněný naplnil zákonný znak „ve velkém rozsahu“ podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť o naplnění tohoto znaku bylo možné uvažovat již při přítomnosti 1 500 g účinné látky. K tomu přistupuje ještě nedokonaná část trestného činu, která podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci směřovala k výrobě další sušiny s obsahem 3 322,13 g účinné látky.
Nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, publikovaným pod č. 259/2013 Sb., byla část citovaného nařízení vlády včetně přílohy č. 2 zrušena s účinností od 23. 8. 2013. Důvodem zrušení nebylo to, že by bylo meritorně nesprávně stanoveno nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za množství větší než malé. Důvody zrušení se odvíjely od toho, že ke stanovení uvedeného množství došlo nařízením vlády, tedy podzákonným právním předpisem, což vyvolalo kolizi s ústavním principem, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem. Citovaný nález Ústavního soudu založil stav, při kterém je i výklad pojmu „množství větší než malé“ záležitostí soudní praxe. K jejímu sjednocení nakonec došlo stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které je doplněno přílohou, v níž je ohledně jednotlivých typů drog mimo jiné stanoveno, jaké je nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Ve vztahu ke konopí je tímto množstvím 1 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu. Aplikuje-li se citované stanovisko na posuzovaný případ, je evidentní, že vyrobená sušina obsahovala takové množství účinné látky, které odůvodňuje závěr, že obviněný spáchal dokonanou část trestného činu ve velkém rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (nehledě na nedokonanou část trestného činu, která k tomu přistupuje).
V době spáchání skutku byly účinné jak ustanovení §2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., tak i jeho příloha č. 2. Pokud obviněný namítal, že nespáchal čin ve velkém rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť vyrobené množství sušiny ani podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci nedosáhlo 15 000 g, měla tato námitka patrně návaznost na třetí sloupec přílohy č. 2 citovaného nařízení vlády, kde bylo ve vztahu ke konopí uvedeno, že za množství větší než malé se považuje více než 15 g sušiny. Pro posouzení věci ovšem byl rozhodující pátý sloupec přílohy citovaného nařízení vlády, v němž bylo uvedeno nejmenší množství účinné psychotropní látky, jež musí obsahovat látka, označená jako droga, aby bylo její zkoumané množství považováno za větší než malé. Jestliže obviněný z konopí vyrobil podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci 14 551,91 g sušiny, pak toto množství bylo „zkoumaným množstvím“, a jestliže toto množství obsahovalo 2 432,24 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, je namístě závěr, že toto množství účinné látky přesahovalo 1,5 g jako minimální výši množství většího než malého v míře plně odůvodňující závěr o spáchání činu ve velkém rozsahu (1 500 g účinné látky bylo spodní hranicí velkého rozsahu – viz č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Pro úplnost je třeba připomenout ještě nedokonanou část trestného činu, která směřovala k vyrobení sušiny s obsahem 3 322,13 g účinné látky.
Množství účinné psychotropní látky, v dané věci delta-9-tetrahydrocannabinolu, je základem pro posouzení otázky, zda byl naplněn kvalifikační znak spáchání činu „ve velkém rozsahu“. Význam mají i další okolnosti, např. způsob, jímž pachatel s látkou nakládal, délka doby, po kterou pachatel s látkou nakládal, okruh osob, kterým byla látka určena, intenzita újmy, která nastala či hrozila u konzumentů, výše peněžní částky, kterou pachatel utržil či chtěl utržit distribucí látky, atd. (k tomu viz č. 1/2006 a č. 12/2011 Sb. rozh. tr.). Obviněný v této spojitosti namítal, že marihuana nebyla určena pro drogový trh, že ji nepěstoval za účelem jejího prodeje, že jeho úmyslem bylo naučit se ji pěstovat tak, aby dosáhl schválení a mohl ji dodávat Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv, že ji nikomu neprodal ani nenabídl a že z jejího pěstování nezískal žádný prospěch. Význam takto namítaných okolností není možné přeceňovat. Nelze pominout delší dobu, po kterou obviněný páchal trestný čin, soustavnost páchání trestného činu a sofistikovaný způsob provedení trestného činu s použitím speciálně upraveného technického zařízení ve třech objektech zařízených jako pěstírny, neboť tyto okolnosti vyznívají naopak na podporu závěru, že trestný čin byl spáchán ve velkém rozsahu. Pokud obviněný dokonanou částí trestného činu získal 2 432,24 g účinné látky a nedokonaná část trestného činu směřovala k získání dalších 3 324,13 g účinné látky, pak celkové množství účinné látky je natolik dominujícím faktorem, že jeho rozhodující význam pro závěr o spáchání činu ve velkém rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nemůže být zvrácen jinými okolnostmi, jak je v dovolání namítal obviněný.
Z toho, co bylo uvedeno v předcházejících částech tohoto usnesení, je zřejmé, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v části, v níž byl obviněný R. V. uznán vinným podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Olomouci znovu rozhodne o odvoláních podaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně, přičemž odstraní vadu vytknutou tímto usnesením Nejvyššího soudu, bude se řídit jeho právním názorem (§265s odst. 1 tr. ř.) a dbát toho, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec