ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.532.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 532/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 5. 2014 o dovolání obviněného R. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 5 To 286/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 143/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 4 T 143/2012, byl obviněný R. P. společně s dalšími sedmi obviněnými uznán vinným přečinem hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle §355 odst. l písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle §355 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. l tr. zákoníku, §76 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce spočívajícímu v zákazu vstupu na všechna hokejová utkání hraná na zimním stadionu v Ch., M., v trvání jednoho roku.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Chomutově v podstatě v tom, že všichni obvinění dne 28. 10. 2012 v Ch., M., na zimním stadionu za přítomnosti asi 4 000 diváků v průběhu třetí třetiny hokejového zápasu mezi mužstvy HC Piráti Chomutov a HC Bílí tygři Liberec skandovali heslo „mrtvý cikán plave po vodě a to patří k přírodě“ a na hráče hostujícího mužstva tmavé pleti W. S. po jeho potyčce s domácím hráčem pokřikovali rasistickou nadávku „opice“.
O odvoláních, která proti všem výrokům podali všichni obvinění, a státní zástupce v neprospěch obviněných, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 5 To 286/2013. Pokud jde o obviněného R. P., byla jeho odvolání a odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný R. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl v celém jeho se týkajícím rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Citoval to, jak je odbornou literaturou vykládán zákonný znak „hanobení“ uvedený v §355 odst. l písm. a) tr. zákoníku a zákonný znak „nejméně se dvěma osobami“ uvedený v §355 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Zdůraznil, že po subjektivní stránce musí jít o úmyslné jednání. Navazující námitky zaměřil proti tomu, že soudy v jeho věci považovaly za usvědčující důkaz výpověď obviněného J. G. Těmito námitkami obviněný R. P. prezentoval svou obhajobu, že žádné výroky nepronášel. Obviněný R. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil oba rozsudky a aby přikázal Okresnímu soudu v Chomutově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby byl zákonný dovolací důvod jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Těmto zásadám odpovídá dovolání obviněného R. P. pouze v části týkající se otázky naplnění zákonného znaku „hanobení“ a zákonného znaku „nejméně se dvěma osobami“, pokud obviněný vůbec měl na mysli otázku naplnění těchto zákonných znaků skutkem uvedeným ve výroku o vině.
Přečinu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle §355 odst. l písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo veřejně hanobí mimo jiné některý národ, některou rasu nebo etnickou skupinu, spáchá-li čin nejméně se dvěma osobami.
Hanobením se rozumí projev, který je hrubě urážlivý a znevažující. Takový projev může mít jakoukoli formu. Jde-li o slovní projev, může jít o nadávku, ale i o jiný výrok s hrubě urážlivým a znevažujícím vyzněním. Spadá sem i takový výrok, jehož doslovné znění je samo o sobě indiferentní a jehož hrubě urážlivá a znevažující povaha vyplývá z okolností, za nichž byl pronesen.
Výrok ve znění „mrtvý cikán plave po vodě a to patří k přírodě“ je výrazem očividného opovržení jasně vymezenou etnickou skupinou osob. Tento výrok je evidentním vyjádřením myšlenky podřadného postavení romského etnika a méněcennosti života jeho příslušníků. Tato myšlenka je v příkrém rozporu se zásadou rovnosti lidí, jak je tato zásada vyjádřena v ustanovení čl. 1 odst. l Ústavy, jímž se Česká republika deklaruje jako demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, a zejména pak v ustanovení čl. l Listiny základních práv a svobod, podle něhož lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.
Slovo „opice“ je samo o sobě indiferentní, avšak bylo-li v posuzovaném případě obsahem pokřiku adresovaného při hokejovém utkání hráči tmavé pleti, který se jako hráč hostujícího týmu ocitl v potyčce s protihráčem podporovaným obviněnými jako příznivci domácího týmu, pak uvedené slovo nemohlo vyznít jinak než jako hrubě urážlivý a znevažující výrok odkazující na rasovou příslušnost adresáta. Za těchto okolností nabyl pokřik s použitím slova „opice“ evidentně takového významu, který je výrazem myšlenky nižšího vývojového stupně lidí černé rasy. Jde o myšlenku, která se totálně příčí zásadě rovnosti lidí, jak vyplývá z citovaných ustanovení čl. l odst. 1 Ústavy a čl. l Listiny základních práv a svobod.
Soudy nijak nepochybily, jestliže uvedené výroky pokládaly za „hanobení“ ve smyslu 355 odst. l tr. zákoníku.
Uvedené výroky obviněný R. P. podle zjištění soudů křičel zároveň s ostatními diváky, z nichž sedm bylo zjištěno a odsouzeno společně s ním. Jednalo se o osoby soustředěné v tzv. kotli příznivců domácího týmu. Tyto osoby skandovaly uvedené výroky zároveň. Za tohoto stavu nemůže být žádných pochyb o tom, že obviněný spáchal čin, na kterém se aktivně podílel větší počet osob, a že tedy spáchal čin „nejméně se dvěma osobami“ ve smyslu §355 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Úmyslné zavinění obviněného jasně vyplývá ze samotné povahy činu, jímž bylo pronášení hrubě urážlivých a znevažujících výroků zaměřených proti jiným osobám z důvodu jejich etnické a rasové příslušnosti. Obsah a smysl pronášených výroků byl i ze subjektivního hlediska obviněného plně seznatelný. Obviněný křičel tyto výroky vědomě, a to za okolností, kdy vnímal, že je křičí i větší počet dalších osob okolo něho. Proti závěru soudů, že obviněný naplnil znaky přečinu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle §355 odst. l písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i co do subjektivní stránky, proto není možné nic namítat.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Chomutově, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného R. P. jako jedné z osob, které křičely hanobící výroky. Skutková zjištění soudů mají v tomto ohledu jasný obsahový podklad v tom, co uvedl obviněný J. G. ve zkráceném přípravném řízení. Ten se při výslechu podezřelého (§179b odst. 3 tr. ř.) doznal k spáchání činu, vypověděl, které další osoby křičely zároveň s ním, a uvedl, že to poznal podle toho, jak jim viděl na ústa, přičemž mezi těmito osobami výslovně jmenoval i obviněného R. P. V hlavním líčení obviněný J. G. vypovídal odlišně a začal tvrdit, že ostatní osoby neviděl křičet. Okresní soud v Chomutově postupem obdobně podle §207 odst. 2 tr. ř. provedl důkaz přečtením protokolu o výslechu podezřelého J. G. ze zkráceného přípravného řízení (§314d odst. 2 tr. ř.) a přijatelně vysvětlil, proč ho považuje za usvědčující důkaz proti obviněnému R. P. a proč nepokládá za věrohodnou změnu výpovědi obviněného J. G. v hlavním líčení. Okresní soud v Chomutově hodnotil důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustil se při tom žádné deformace a ani jinak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Krajský soud v Ústí nad Labem nijak nepochybil, pokud skutková zjištění Okresního soudu v Chomutově ohledně obviněného R. P. akceptoval. To, že obviněný R. P. nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného R. P. podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec