ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.597.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 597/2014-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 5. 2014 o dovolání obviněného J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 10 To 431/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 30/2013 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 2 T 30/2013, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. l tr. zákoníku a odsouzen podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na tři léta. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným O. S. částku 130 870,50 Kč, L. S. částku 87 500,-Kč, M. S. částku 392 219,- Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 545 305,-Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli všichni poškození se zbytkem nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Kolíně v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 6. 2012 kolem 13.35 hod. zavinil svou nedbalostí v katastru obce K. n. Č. L. v km 15,436 silnice č. .... na křižovatce se silnicí č. ..... dopravní nehodu tím, že při řízení osobního motorového vozidla Mitsubishi Galant po vedlejší silnici č. .... označené před křižovatkou dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“ při přejíždění hlavní silnice č.... ve směru od K. n. Č. L. na K. vjel do křižovatky bez zastavení, nedal přednost v jízdě motocyklu Honda CBR 600, řízenému O. S. jedoucímu rychlostí nejméně 96 km/hod. z pravé strany ve směru od P. na K., který nerespektoval v daném úseku nejvyšší dovolenou rychlost 70 km/hod., došlo ke střetu obou vozidel, kdy motocykl narazil přední částí do pravého boku osobního automobilu, v důsledku čehož O. S. utrpěl mnohačetná poranění, kterým na místě podlehl, a jeho spolujezdkyně M. S. utrpěla otok mozku, zlomeninu pravé pažní kosti, pánve, pravé nohy a další závažná poranění s podstatným omezením v běžném způsobu života po dobu nejméně pěti měsíců a následnou invaliditou 3. stupně.
Z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a odvolání poškozených M. S., L. S. a O. S. proti výroku o náhradě škody byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 10 To 431/2013, podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Kolíně ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k uvedeným poškozeným. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo v rozsahu zrušení nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl uložen shodný dvouletý trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu třiceti měsíců, ale zpřísněn mu byl trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a to na čtyři roky. Dále bylo nově rozhodnuto o náhradě škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo zaplatit na náhradě škody poškozeným O. S. částku 235.567,- Kč, L. S. částku 157.500,- Kč a M. S. částku 705.994,- Kč.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu v Praze dovolání, jímž napadl v celém rozsahu výrok o náhradě škody a odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V mezích tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil míru jeho zavinění na dopravní nehodě. Odvolacímu soudu vytkl, že náležitě neodůvodnil svůj závěr, pokud změnil výrok o náhradě škody tak, že poškozeným přiznal nárok na náhradu škody ve výši 90% škody na rozdíl od soudu prvostupňového, který svůj závěr o přiznání náhrady škody každému z poškozených pouze ve výši 50% odůvodnil tak, že škoda byla způsobena též poškozeným O. S., a to v poměru zavinění 50% u obviněného a 50% u poškozeného O. S. Podle obviněného je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními prvostupňového soudu stran míry zavinění dopravní nehody a odpovědnosti za škodu dle §441 zák. č. 40/1964 Sb. a právním závěrem odvolacího soudu, který shledal míru zavinění na straně poškozeného O. S. pouze v rozsahu 10% a na straně obviněného 90%. Dále obviněný namítl absenci příčinné souvislosti mezi svým jednáním a vznikem škody ve výši nad 50% vzniklé škody. Obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ve výroku o náhradě škody a podle §265 1 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Do doby konání neveřejného zasedání Nejvyšší soud neobdržel žádné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným, jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., ale je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
S uplatněným dovolacím důvodem obsahově korespondují námitky obviněného, neboť vytýká neexistenci příčinného vztahu mezi svým jednáním a následkem dopravní nehody v takovém rozsahu, jak uzavřel odvolací soud, a v této souvislosti obviněný poukazuje na to, že na vzniku dopravní nehody se podstatnou měrou, nejméně do výše 50%, spolupodílel i poškozený, což mělo být vzato v úvahu i při rozhodování soudu o rozsahu odpovědnosti obviněného za způsobenou škodu.
Nejvyšší soud shledal, že soudy správně kvalifikovaly jednání obviněného. Předně je nutné konstatovat, že mezi jednáním obviněného (řízení osobního motorového vozidla v uvedeném místě a čase) a škodlivým následkem (dopravní nehodou, při níž byl jeden poškozený smrtelně zraněn a druhá poškozená těžce zraněna) je příčinná souvislost. Tuto skutečnost koneckonců nezpochybňuje ani sám obviněný ve svém dovolání, pouze zpochybňuje míru svého podílu na vzniklém následku. Není rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejen jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, pokud kromě ní k následku vedly i další jednání, okolnosti apod. Důležité je, že jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost by se přerušila jen tehdy, kdyby nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která způsobila následek bez ohledu na jednání pachatele (viz rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Jestliže při dopravní nehodě spolupůsobilo při následku uvedeném v §143 nebo v §147 tr. zákoníku více příčin (jednání obviněného a poškozeného), je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro následek, který z jednání obviněného nastal (srov. rozhodnutí č. 72/1971 Sb. rozh. tr.).
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů spolehlivě vyplývá, že příčinou dopravní nehody bylo, že obviněný jako řidič osobního automobilu jedoucí po vedlejší silnici nedal v křižovatce přednost v jízdě motocyklistovi jedoucímu po hlavní silnici, ačkoli při bedlivém sledování dopravního značení a vozovky před sebou měl a mohl dát přednost v jízdě, čímž zavinil dopravní nehodu, při níž jedna osoba zemřela a druhá utrpěla těžkou újmu na zdraví. Otázkou spoluviny poškozeného O. S. se zabývaly již soudy obou stupňů a zcela správně odkázal soud prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 38/2009, 7 Tdo 214/2010 a 8 Tdo 885/2010, přičemž rovněž tak správně dospěl k závěru, že poškozený sice překročil nejvyšší dovolenou rychlost v daném místě, ale nejednalo se o extrémní překročení této rychlosti, a že naopak významné řidičské pochybení obviněného bylo dominantní příčinou dopravní nehody a jejích následků. Nedostatečné vyhodnocení významu těchto okolností soudem prvního stupně při úvaze o míře spoluzavinění poškozeného (50%) pak napravil odvolací soud ve svém rozhodnutí, pokud posoudil tuto míru na 10%.
Podle §441 obč. zák. (č. 40/1964 Sb.) obecně platí, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.
V návaznosti na míru spoluzavinění poškozeného správně rozhodl odvolací soud i o výši náhrady škody, kterou přiznal poškozeným O. S., L. S. a M. S., a to v rozsahu 90%. Takto přiznaný nárok na náhradu škody má podklad ve skutkových zjištěních Okresního soudu v Kolíně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Praze, který však tato zjištění výstižněji promítl do stanovení vysoké míry, v níž se obviněný podílel na způsobení škody. Výše přiznaného nároku také přiléhavě zohledňuje míru spoluzavinění poškozeného, které spočívalo pouze v nevýznamném překročení maximální dovolené rychlosti při jízdě po rovné přehledné hlavní silnici. Podstatné je, že poškozený tím nijak neznemožnil obviněnému to, aby mu dal přednost.
Z toho, co bylo uvedeno v předcházejících částech tohoto usnesení, je jasné, že napadený rozsudek není ve výroku o náhradě škody rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr.ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy Ph.D.