ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.623.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 623/2014-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. června 2014 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 4 To 601/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 3/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 3 T 3/2013, byl obviněný J. L. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Podle §146 odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu byl podle §82 odst. 1 tr. zákoníku, a §82 odst. 2 tr. zákoníku, podmíněně odložen na zkušební dobu tří let spolu s uložením přiměřené povinnosti, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená E. S. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný se podle skutkových závěrů soudu prvního stupně uvedeného zločinu dopustil tím, že nejméně od listopadu 2009 do 23. 4. 2012, v domě na adrese P. (obytná místnost v čp. ...), okres S. , v nepravidelných intervalech, v přesně nezjištěném počtu případů, dlouhodobě a opakovaně po předchozích hádkách vyvolaných z jeho strany, bezdůvodně slovně napadal svou tehdejší přítelkyni E. S. , dojíždějící za ním v té době do tohoto jeho bydliště, tuto ponižoval, kritizoval a urážel vulgárními slovními výrazy, když četnost a intenzita verbálního napadání se zvyšovala a intervaly jednotlivých napadení byly stále kratší, a verbální napadání vyústilo ve fyzické napadání se stoupající tendencí, kdy poškozenou opakovaně sprchoval studenou vodou, strkal do ní, házel po ní drobné předměty, a mimo to poškozenou fyzicky napadl:
- v přesně nezjištěné době v uvedeném období, kdy poškozená šla po schodech nahoru, tuto chytil za ramena a s vulgárními nadávkami ji shodil ze 4. nebo 5. schodu, přičemž poškozená nevyhledala lékařské ošetření,
- v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce listopadu 2009, kdy poškozenou tahal za opasek kalhot, lomcoval s ní, snažil se ji zastavit, když chtěla odejít z důvodu odjezdu za prací, chytil jí za vlasy a strhl k zemi a poté, když poškozená zůstala ležet na zemi, ji opět chytil za vlasy a zvrátil hlavu, kdy při tomto napadení se poškozená udeřila do levého kolene a do hlavy, přičemž po tomto napadení poškozená nevyhledala lékařské ošetření,
- dne 4. 1. 2011 chytil poškozenou na temeni hlavy za vlasy, zvrátil jí hlavu dozadu a několikrát jí hlavou zakýval prudce do stran, pravou rukou se rozmáchl a silou jí udeřil dlaní ruky na levé ucho, poté ji stáhl do sprchy a proti její vůli osprchoval studenou vodou, čímž jí způsobil zranění – tinnitus levého ucha, které si vyžádalo lékařské ošetření, přičemž takovéto poranění samo o sobě není považováno ze soudnělékařského hlediska za poškození zdraví, když obvyklá délka léčení se pohybuje do 7 dnů,
- dne 8. 4. 2012 chytil poškozenou zezadu za hlavu a hodil jí na postel, kde ji chytil za vlasy, hlavu jí zvrátil dozadu a prsty jí bolestivě tiskl na krku pod čelistními kostmi, kdy z tohoto hmatu se poškozené nepodařilo vymanit, poté si na ni klekl, kroutil jí ruce a nohy, když následně ji opět chytil za krk, po chvilce ji pustil a když se snažila vstát z postele, přistoupil k ní a zvedl jí nohu, na základě čehož poškozená upadla na zem, kde ji za kotník pravé nohy vláčel po zádech, a když přestal a poškozené se podařilo vymanit z tohoto sevření, opět k poškozené přistoupil a oběma rukama ji palci držel pod krkem, poté ji chytil za vlasy a vláčel ke sprše, kde ji srazil dolů a celou ji osprchoval studenou vodou, čímž jí způsobil zranění – podkožní krevní výronky na krku pod úhly dolní čelisti a podvrtnutí krční páteře, kdy takové zranění je pro podvrtnutí krční páteře považováno ze soudnělékařského hlediska za zranění lehké, s obvyklou dobou léčení kolem 2-3 týdnů, přičemž minimálně po dobu 1 týdne bývá poškozený omezen v obvyklém způsobu života, zejména bolestivostí hlavy a nemožností obvyklých pohybů hlavou, jež si vyžádalo lékařské ošetření na ambulanci oddělení úrazové a plastické chirurgie v Nemocnici České Budějovice, a.s., s následnou pracovní neschopností v období od 9. 4. 2012 do 30. 9. 2012,
- dne 23. 4. 2012 strčil do poškozené a svalil ji na postel, čímž došlo ke zvýraznění potíží poškozené v souvislosti s podvrtnutím krční páteře, když takové zranění je ze soudnělékařského hlediska považováno za zranění lehké, s obvyklou dobou léčení kolem 2-3 týdnů, jež si vyžádalo lékařské ošetření a hospitalizaci na oddělení úrazové a plastické chirurgie v Nemocnici České Budějovice, a.s., v období od 4. 5. 2012 do 14. 5. 2012,
přičemž v přímé příčinné souvislosti s uvedeným jednáním J. L. vznikla nejpozději v dubnu 2012 u poškozené E. S. posttraumatická stresová porucha, která přetrvávala nejméně do 27. 8. 2012.
Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání obviněný a také poškozená E. S. Krajský soud v Českých Budějovicích z podnětu obou odvolání zrušil podle §258 odst. 1, písm. b), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl rozsudkem ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 4 To 601/2013 tak, že obviněného uznal vinným přečinem ublížení za zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Nově mu uložil trest odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon podmíněně odložil podle §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu dvou let, a současně podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému přiměřenou povinnost, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. O náhradě škody rozhodl odvolací soud nově tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené E. S. na náhradě škody částku 1.200,- Kč a se zbytkem jejího nároku na náhradu škody ji podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Shora uvedený přečin spáchal obviněný podle závěrů odvolacího soudu tím, že
- dne 8. 4. 2012 v domě na adrese P. , okres S. , chytil poškozenou E. S. , zezadu za hlavu a hodil jí na postel, kde ji chytil za vlasy, hlavu jí zvrátil dozadu a prsty jí bolestivě tiskl na krku pod čelistními kostmi, kdy z tohoto hmatu se poškozené nepodařilo vymanit, poté si na ni klekl, kroutil jí ruce a nohy, následně ji opět chytil za krk, po chvilce ji pustil a když se snažila vstát z postele, přistoupil k ní a zvedl jí nohu, na základě čehož poškozená upadla na zem, kde ji za kotník pravé nohy vláčel po zádech, a když přestal a poškozené se podařilo vymanit z tohoto sevření, opět k poškozené přistoupil a oběma rukama ji palci držel pod krkem, poté ji chytil za vlasy a vláčel ke sprše, kde ji srazil dolů a celou ji osprchoval studenou vodou, čímž jí způsobil podkožní krevní výronky na krku pod úhly dolní čelisti a podvrtnutí krční páteře, které je ze soudnělékařského hlediska lehkým zraněním s obvyklou dobou léčení 2-3 týdnů, během níž minimálně po dobu jednoho týdne bývá poškozený omezen v obvyklém způsobu života, zejména bolestivostí hlavy a nemožností obvyklých pohybů hlavou a ke zvýraznění potíží souvisejících s podvrtnutím krční páteře, pak došlo poté, co obžalovaný dne 23. 4. 2012 strčil do poškozené a svalil ji na postel.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém dovolání obviněný připouští svou vědomost o absenci podmínek pro přezkum skutkových zjištění v dovolacím řízení. V daném případě ale podle něj skutková zjištění v podstatě absentují, což dává prostor úvaze, zda může být správně rozhodnuto o právním posouzení skutku, či může být v pořádku jiné hmotněprávní posouzení, a tím je podle obviněného založen namítaný dovolací důvod. Postupem soudů obou stupňů mu pak podle jeho názoru bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Má totiž pochybnosti o tom, zda bylo postupováno v souladu s trestním řádem a trestním zákoníkem, neboť původně byl stíhán pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku a takto byla podána i obžaloba. Soud prvního stupně změnil kvalifikaci na zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, při pouze mírné úpravě popisu skutku, načež odvolací soud překvalifikoval jeho jednání na přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, a to pouze za jednání ve dnech 8. 4. 2012 a 23. 4. 2012. V této souvislosti obviněný poukázal i na část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, který vytýkal soudu I. stupně, že jeho rozsudek je velmi nepřehledný, obtížně srozumitelný a koncepčně nevyvážený, přičemž je nutno vynaložit nemalé úsilí k tomu, aby z jeho odůvodnění mohly být extrahovány hodnotící úvahy. Následně obviněný zopakoval své výhrady vůči rozsudku soudu I. stupně, které uplatnil již v odvolacím řízení, a ze kterých vyplývá, že podle jeho názoru z rozsudku není zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění dospěl soud I. stupně k závěru o skutkovém ději, absentuje hodnocení důkazů a nevypořádává se s jeho obhajobou. Kromě toho obviněný, na základě vlastního hodnocení znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Šenkýře, zpochybnil správnost závěrů soudů obou stupňů o věrohodnosti výpovědi poškozené E. S. , a přitom soudu II. stupně vytkl, že tento přistoupil k hodnocení tohoto znaleckého posudku, aniž by jej provedl sám k důkazu v průběhu odvolacího řízení.
Závěrem tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu II., případně i I. stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil tak, že pokud obviněný opřel své dovolací důvody o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak v rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, ani nesprávnost hodnocení důkazů soudy. Námitky obviněného podle státního zástupce obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Jedná se o námitky procesní povahy, resp. námitky směřující proti závěru soudu o skutkovém stavu, neboť obviněný napadá skutková zjištění soudu, jejich kvalitu, úplnost dokazování a též hodnocení důkazů. Svými námitkami se obviněný pokouší o přehodnocení skutkových zjištění na takové, které by pro něj byly příznivější. Z uplatněných námitek, v návaznosti na obsah spisového materiálu, pak nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což by výjimečně mohlo odůvodnit provedení skutkového přezkumu dovolacím soudem. Napadené rozhodnutí je plně přezkoumatelné, dokazování bylo provedeno v rozsahu předpokládaném v §2 odst. 5 tr. ř. a důkazy byly následně hodnoceny zcela v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. K námitce různé právní kvalifikace jednání obviněného státní zástupce dodal, že soudy nejsou vázány právní kvalifikací uvedenou v obžalobě, neboť tato může být při splnění zákonných podmínek změněna, a to i opakovaně. Konečně není zřejmé, jaký význam by z hlediska dovolacího řízení měly mít obviněným vytýkané vady rozhodnutí soudu I. stupně, když toto rozhodnutí bylo soudem II. stupně v celém rozsahu zrušeno.
Závěrem státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu I., eventuálně II. stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud především shledal, že v podstatě shodnými námitkami obviněného se již zabýval a vypořádal soud II. stupně. Námitky obsažené v dovolání směřují v podstatné části opětovně proti rozsudku soudu I. stupně. Odvolací soud po jeho zrušení nově rozhodl rozsudkem příznivějším pro obviněného co do rozsahu spáchané trestné činnosti, právní kvalifikace i trestu. Své námitky přitom obviněný pouze nevýznamně rozšířil o rekapitulaci postupu soudu II. stupně a vyslovil svůj v podstatě obecný nesouhlas s jeho závěry. Jinak obviněný napadá skutková zjištění soudu, jejich kvalitu, úplnost a jejich následné hodnocení. Polemizuje se skutkovými zjištěními ve vztahu k závěrům znaleckého posudku MUDr. Zdeňka Šenkýře, ačkoli i s tímto důkazem se soudy obou stupňů spolehlivě a řádně vypořádaly a učinily z něj jednoznačné a ucelené závěry. V návaznosti na tento znalecký posudek se soudy řádně vypořádaly i s obhajobou obviněného, v rámci které se snaží zpochybnit věrohodnost poškozené E. S. V tomto směru postačí odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 7, které se týká odvolacích námitek obviněného ohledně jeho jednání dne 8. 4. 2012 a které pak následně obsáhle opakuje i v dovolání. Ztotožnil-li se odvolací soud v podstatě s hodnocením tohoto a souvisejících důkazů soudem I. stupně, nelze mu pak ani vytýkat, že důkaz znaleckým posudkem sám opět neprovedl ve veřejném zasedání. Co se týče namítaných změn právní kvalifikace projednávaného skutku v průběhu trestního řízení, pak k tomu je namístě dodat, že soudy jsou vázány pouze skutkem uvedeným v obžalobě a nikoli jeho právní kvalifikací (§220 odst. 3 tr. ř.). V souladu s výsledky dokazování, a po vyhodnocení skutkových zjištění a následných právních úvahách, přistoupily soudy obou stupňů k příslušné změně právní kvalifikace, přičemž v odvolacím řízení zvolená právní kvalifikace je pro obviněného výrazně příznivější, než jak byl skutek posuzován v obžalobě a následně ve zrušeném rozsudku soudu I. stupně. Je tedy zřejmé, že námitky obviněného, a to ani ty, které jsou procesní povahy, neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tohoto si je zřejmě vědom i obviněný, když sám v dovolání konstatuje, že v dovolacím řízení nejsou podmínky pro přezkum skutkových zjištění, ovšem přesto z vlastního pohledu na závěry především soudu I. stupně uzavírá, že skutková zjištění v jeho rozhodnutí absentují a tudíž nelze dospět ke správnému právnímu posouzení skutku či jinému hmotněprávnímu posouzení. Odvolací soud se ovšem vypořádal i s touto námitkou, když sice označil odůvodnění rozsudku soudu I. stupně za poněkud nesystematické, ale přesto nikoli v rozporu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., a sám následně ve svém rozhodnutí rozvedl i další úvahy, které jej vedly k nápravě vad prvostupňového rozsudku. Obviněný tak zjevně zaměňuje dovolání za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících důvodům dovolání taxativně uvedených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů I. a II. stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, respektive pokud skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Za extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy však nelze považovat jakýkoli případ, kdy obviněný má za to, že soudy hodnotily provedené důkazy jinak, než si představuje nebo, že podle jeho názoru absentují skutková zjištění. Nejvyšší soud v projednávané věci existenci extrémního nesouladu neshledal a ostatně obviněný ani takový rozpor výslovně nenamítal.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného nenaplnily uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto bylo dovolání obviněného posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.