ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.631.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 631/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 6. 2014 o dovolání obviněného Ing. M. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 68 To 326/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 23/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. M. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 68 To 326/2013, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 4 T 23/2012. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas s tím, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ponechal beze změny odsuzující výrok o vině. Namítl, že výrok o vině byl založen na nevěrohodné výpovědi svědka P. P. a že ostatní důkazy jsou jen nepřímé a netvoří ucelený řetěz prokazující jeho vinu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo ho sám zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, pokud mu konkrétní uplatněné námitky neodpovídají také svým obsahem. Významné je, že žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním představujícím podklad rozhodnutí a k hodnocení důkazů.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jde rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný byl odsouzen pro přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (body 1, 2 výroku o vině) a přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku (bod 3 výroku o vině).
Jako přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Vsetíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve V. M. , okr. V. , dne 27. 2. 2011 kolem 23,00 hodin v J. ul. úmyslně zapálil osobní motorové vozidlo zn. Opel Astra registrační značky ........, které patřilo poškozené J. K. a v kterém také byly zničeny věci patřící poškozené P. M. , čímž způsobil škodu poškozené J. K. ve výši 54 000 Kč a poškozené P. M. ve výši 6 000 Kč, a dále dne 10. 3. 2011 kolem 01,00 hodin v ulici N. Š. úmyslně zapálil osobní motorové vozidlo zn. Renault 19 registrační značky ......., které patřilo L. M. a v kterém také byly poškozeny věci patřící J. M. jako uživateli vozidla, čímž způsobil škodu poškozené L. M. ve výši nejméně 15 000 Kč a poškozenému J. M. ve výši 12 965 Kč.
Jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Vsetíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve V. M. , okr. V. , v noci z 5. 5. na 6. 5.2011 na parkovišti v ulici N. V. demontoval všechna čtyři kompletní kola s hliníkovými disky a pneumatikami a odcizil autozvedák, to vše v celkové hodnotě nejméně 43 000 Kč, z osobního motorového vozidla zn. Peugeot 308 SW registrační značky ........, které patřilo obchodní společnosti MZ EKOINVEST, s.r.o., jejímž byl jednatelem, dne 6. 5. 2011 na policii oznámil odcizení uvedených věcí neznámým pachatelem, pojišťovně Slavia pojišťovna, a.s., to nahlásil jako škodnou událost a tím dosáhl toho, že pojišťovna následně poskytla neoprávněné pojistné plnění ve výši 58 598 Kč ve prospěch obchodní společnosti Autorent Servis, s. r. o., která provedla opravu vozidla.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádné námitky v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům přečinů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podané dovolání obviněný v celém rozsahu založil výlučně jen na námitkách, které směřovaly proti skutkovým zjištěním Okresního soudu ve Vsetíně a proti tomu, jak tento soud hodnotil důkazy. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze uzavřít, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, avšak jinak uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Vsetíně, která v napadeném usnesení akceptoval také Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé evidentně není žádný extrémní rozpor. Provedené důkazy jasně svědčí nejen o povaze a rozsahu poškození všech tří motorových vozidel, ale také o tom, že pachatelem byl obviněný, který jednak úmyslně zapálil vozidla zn. Opel Astra a zn. Renault 19, jednak oznámil pojistnou událost na vozidle zn. Peugeot 308 SW, ačkoli škodu na tomto vozidle předtím způsobil úmyslně sám. Bezpečným podkladem závěru soudů, že obviněný byl osobou totožnou s pachatelem všech tří útoků, je především usvědčující výpověď svědka P. P. Tento svědek popsal, jak po něm obviněný nejprve chtěl, aby vozidla zn. Opel Astra a zn. Renault 19 zapálil, přičemž mu vysvětlil i důvody svého záměru, které spočívaly v osobních sporech s poškozenými. Dále svědek uvedl, že tuto žádost obviněného odmítl, a potvrdil, že obviněný se rozhodl zapálit vozidla sám, že vezl obviněného k oběma automobilům a že sledoval, jak je obviněný zapálil. Svědek popsal také to, že obviněnému pomáhal demontovat kola na vozidle zn. Peugeot 308 SW. Výpověď svědka P. P. byla podrobná, konkrétní a nevykazovala žádné podstatnější rozpory. Namítaná okolnost, že svědek P. P. je osobou několikrát soudně trestanou, byla oběma soudy zvážena s přijatelným závěrem, že není důvodem k tomu, aby výpověď svědka byla apriorně pokládána za nevěrohodnou. Soudy naopak považovaly výpověď svědka P. P. za pravdivou, což přesvědčivě vysvětlily tím, že konkrétní tvrzení svědka zahrnující i pachatelství obviněného mají návaznost na jiné byť jen nepřímé důkazy, že se shodují s objektivně zjištěnými okolnostmi, a že pokud byla tvrzení svědka ověřitelná i jinak, ukázalo se, že rozhodně nejsou vylhaná. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že oba soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec